Zorka komentáře u knih

Ke knize bylo v podstatě vše napsáno již v anotaci. Trochu melancholický pohled na život, problémy manželství a umírání blízkého člověka, jehož smrtelnost jsme sice čekali, ale jehož fyzickou přítomnost jsme ke svému spokojenému životu potřebovali.

3 28.04.2019

Kniha, která poukazuje na to, že terorismu ze strany muslimských extremistů se musejí obávat i sami muslimové. Příběh rodiny, která se snažila žít pokrokově v prostředí, kde vládli Tálibánci, a která bojovala za vdělání dívek i přesto, že se sama stala terčem útoků. Chvíli mi trvalo, než jsem se prokousala popisem kultury, poté ale kniha nabrala spád a četla se velmi dobře.

4 28.04.2019

Říká se, že občas jsme hluší všichni - k povinnostem, problémům jiným, pomoci handicapovaným. Jak se ale opravdu cítí člověk, který nemá jeden ze smyslů, si jen málokdo umí představit. Přestože byly některé skutečnosti, které zazněly v této knize, zcela logické, nikdy mě nenapadlo o nich nějak hlouběji přemýšlet. Proto děkuji autorovi za výběr netradičního tématu, které zpracoval čtivě, věrohodně, navíc použil české prostředí a reálie (studovala jsem v Hradci Králové a pamatuji si, že jsme chodili okolo školy pro neslyšící). Za mě opravdu povedená kniha.

10 26.04.2019

Knížka o tak těžkých věcech a přitom tak milá. Pohled na nemoc očima nevinného dítěte, který je zcela odlišný od pohledu dospělých. "Snažil jsem se vysvětlit rodičům, že život je zvláštní dárek. Ze začátku ho dost přeceňujeme, myslíme si, že jsme dostali věčný život. Potom ho zase podceňujeme, připadá nám ošklivý, moc krátký, divže ho nevyhodíme. Nakonec si uvědomíme, že to vlastně není dárek, ale jen taková půjčka." (s. 98) Moc díky za tuto knihu.

3 10.04.2019

Myslím, že Ostravak Ostravski může děkovat Čtenářské výzvě, protože díky ní mu "stoupne sledovanost". Přečetla jsem, stačilo, můj šálek kávy to úplně není, ale pár humorných hlášek jsem si našla i já.

10.04.2019

Krásná kniha, krásný příběh, krásný člověk. Steve Irwin byl obdivuhodný a zasloužil si být tady déle...

1 07.04.2019

Podivná holka mi na začátku připomínala určitým způsobem hrdiny z děl Torey Hayden. V druhé polovině ale kniha nabrala trochu jiný spád, autorka se snažila za každou cenu dospět k překvapivému závěru, což byla z mého pohledu trochu škoda. Díla Jenny Blackhurst jsou čtivá, nicméně závěrečné "kotrmelce" (i když zde jich bylo méně než ve Ztichlém domě) mi knížku vždy posunou o hvězdičku níž.

1 22.03.2019

Další cenné svědectví, které je naprosto v souladu se vším, co již bylo psáno. Krátké, výstižné, smutné.

2 05.03.2019

Chvílemi jim člověk závidí. Tu svobodu, klid, menší závislost na hmotných statcích. Než si ovšem uvědomí, co je do samoty na Šumavě uvrhlo. Drogy, alkohol, psychické problémy, neschopnost žít mezi lidmi a přizpůsobit se běžnému životu. Až na výjimky se jedná o lidi, s kterými by člověk neměnil. Klobouk dolů před dvěma ženami, jejichž život "v divočině" má nějaký hlubší smysl. A klobouk dolů i před autory, jimž se podařilo zachytit život podivínů objektivně, bez manipulace a sugestivních otázek.

15 05.03.2019

Smutný příběh nejen o válce, lásce, přátelích, lidských chybách, ironii osudu, ale také o pomíjivosti krásy a nevyhnutelnosti konce. Dost bolestivé čtení.

1 22.02.2019

Nechci soudit, jestli se vše mohlo odehrát tak, jak bylo v knize uvedeno. Ano, mnoho děl líčí větší hrůzy. Nicméně každá zpověď týkající se holokaustu má pro mě velikou hodnotu. Nikdo by nechtěl zažít ani zlomek toho, co kniha líčí, a proto je pro mě kniha přínosná. Stejně jako práce každého autora, který se snaží vypátrat pamětníky a přenést jejich zážitky do povědomí čtenářů.

5 11.02.2019

Už jsem psala několikrát, že nejsem příznivce detektivek. Díky D. Dánovi možná toto svoje stanovisko přehodnotím. Druhá kniha od něj, po které jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy, rovněž nezklamala, navzdory tomu, že Bestie pro mě měla větší hodnotu možností porovnat knihu se skutečným příběhem, který lze snadno dohledat. Cela č. 17 je zajímavou sondou do života vzdělaného, leč v osobním životě hodně naivního docenta (vzdělanci prominou, ale přesně takto si představuji badatele - často matematika nebo fyzika - člověka v oboru na špičce, ale sociálně trochu mimo), kterého jeho sociální deficit přivede tam, kde už je nucen "stát nohama na zemi" (a mnohdy i klečet). Smutný příběh trochu okořeněný "cynickým" humorem policistů, chvílemi jen těžko uvěřitelný, ale napínavý až do konce. Přestože "podoba s kýmkoli" je čistě náhodná, jak je uvedeno na začátku knihy, přesto by mě zajímal i skutečný případ, který se stal předlohou. Takže pokud někdo tuší, šup sem s ním :-).

6 10.02.2019

Přestože nejsem nadšený fanoušek detektivek, knihu Dominka Dána jsem přečetla jedním dechem. Vždycky mě zajímaly příběhy inspirované skutečností a psychologické profily lidí, jejichž chování se nějakým způsobem vymyká. Příběh Ondřeje Riga jsem neznala a začala se o něj zajímat až po přečtení knihy. A znepokojuje mě skutečnost, že někdo takový je stále ještě naživu, a loni dokonce požádal (i když poté žádost stáhl) o podmínečné propuštění. Autorův styl psaní je velmi čtivý, svižný, žádná zbytečná slova ani přílišná strohost. Nechybí ani vtipné promluvy a trocha humoru na účet policistů. Takže za mě ano.

10 07.02.2019

Série Holky na vodítku je sice označena jako literatura pro děti a mládež, nicméně povinně by si ji měli přečíst i rodiče. Aby si víc všímali, víc si s dětmi povídali a také aby uměli alespoň občas naslouchat.

3 04.02.2019

Krátké, výstižné, zařadila bych do povinné četby v rámci protidrogové prevence. I pro rodiče, kteří jsou často spoluviníky toho, že jejich děti jdou špatnou cestou.

1 03.02.2019

Kniha je jakýmsi vztyčeným ukazováčkem upozorňujícím, že jsme na dobré cestě stát se hlavními hrdiny podobného světa. Narážky na českou politickou scénu mi přišly trošku nucené a děj se zvláštně táhl k lehce komerčnímu závěru. Můj šálek kávy to rozhodně není.

02.02.2019

Rodinná sága, v níž jsou osudy hrdinů vážné a přitom se točí trochu lehkovážně kolem "podnikání" v hodinovém hotýlku. Narozdíl od mnoha hrdinů hotýlek přežil válku, komunistický režim i dobu polistopadovou. Byl místem, kde se zapomínalo na politické funkce, manželské stavy i postavení ve společnosti. A byl veden ve vší vážnosti a v rámci možností i počestnosti dědou Leopoldem, jeho vnukem i jeho potomky. Hotýlek mě opravdu bavil. Byl tak trochu netradičním pohledem na dějiny a osudy lidí, jichž se dotýkaly.

3 25.01.2019

Brodeckova zpráva je dílo, které mi určitým způsobem připomínalo Gogolova Revizora. Jen místo těch vtipných postav a obecních figurek tu byli lidé nahánějící hrůzu svým mravním pokřivením a schopností obětovat druhé pro svůj prospěch. Se svým "Chlestakovem" se vždy vypořádali po svém ... Kniha je zrcadlem nastaveným společnosti, ale také dílem o lásce, válce, ponížení, odpuštění, naději, touze po obyčejném klidném životě i o hodnotách, které v životě máme.

5 22.01.2019

Příběh, který plyne, rozvíjí se, je smutně melancholický, místy až lyrický a přitom plný emocí i energie, která je s Romy spojena. Stejně tak jsou voleny jazykové prostředky - dlouhá souvětí, téměř žádná přímá řeč, spousta obrazných pojmenování, bohatý jazyk, ale také romština. Kniha má zvláštní kouzlo. I když Romy nepřikrášluje a čtenář poznává jejich životní styl se vším všudy (život z přídavků, potyčky, vybydlování bytů apod.), nevzbuzuje vůči Romům nenávist. Snad proto, že hlavní hrdina Andrejko se tolik snažil dělat věci ne vždy po vzoru romských rodin, ale po svém. Chtěl být dobrý. Žít spokojený život, v rámci možností zabezpečit rodinu. Ale společnost mu to nějak neumožnila, protože předsudky a stereotypy jsou v ní hluboce zakořeněny. Je to kniha o hledání cesty, místa, smyslu života...

6 15.01.2019

Navrhuji přejmenovat knihu na Velkou trnitou cestu do pekla. Když jsem četla Heroinové deníky Nikkiho Sixxe, myslela jsem si, že jsou skandální. Při čtení životopisu Ozzy Osbourna jsem si říkala, že je to šílenec, který se choval nevhodně snad na všech místech. Taky Lemmy nežil zrovna ukázkově, stejně jako mnoho dalších rockových a metalových hvězd. V porovnání s MM jsou ale všichni "svatouškové" (pokud se člověk může spoléhat na to, co bylo psáno). Kniha je opravdu hodně otevřenou zpovědí člověka možná inteligentního, na druhou stranu ale plného děsů z dětství, které řeší tak destruktivním a zvráceným způsobem, který lze jen těžko chápat (a nechápe ho chvílemi ani on). Marně jsem hledala něco, za co bych si mohla MM vážit (nejsem fanoušek jeho hudby, zajímal mě jako člověk) a nenašla... Přesto knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami za otevřenost, zajímavé zpracování a skvěle graficky vyvedenou obálku.

7 05.01.2019