Nejnovější komentáře

„Pábitelé, sympaťáci, někteří nepochopitelní.... některým lze i závidět. Zajímavá "setkání" se zajímavými lidmi. Děkuji.“
— Borntobike

„Ústřední postavou románu je žena ve středním věku jménem Irene,která se jen velmi komplikovaně vyrovnává s odchodem svého milovaného manžela. Společně vedli úspěšnou firmu na nábytek,která se v jejich vztahu stala pomyslným symbolem vzájemné lásky. Zatímco její manžel ,ovlivněny díky rodinné tradici italskou kinematografii, se věnuje podnikatelské činnosti, Irene oslovila především poezie a malba. V ní zachycuje vzájemné harmonické soužití. Během společného života se tomuto páru podařilo nastřádat slušný majetek, ktery se stává odrazovým můstkem pro Ireniny aktivity po manželově smrti. Rozhodně se totiž získaný kapitál využít k cestování a ubytovává se v nejluxusnějších hotelích i letoviscích . Navazuje přitom náhodné a povrchní milostné vztahy s muži a ženami, ve kterých se ve vzájemném aktu sblížení promítá její milostný vztah se zesnulým partnerem až v téměř extatických vizích. Tato netradiční road movie je zároveň mapou hodnotného manželského života, který před námi vyvstává v jednotlivych obrazech. Ne vše je však ovlivněno reálnými vzpomínkami, a tak se hlavní hrdinka stává obětí svých utopických vizí. Kniha měla z mého pohledu velmi zajímavý námět i nečekané vyústění, které mnohé na konci osvětlilo. Doporučuji všem zájemcům o psychologicky laděnou četbu, ve které dominuje niternost pohledu.“... celý text
— hatikva

„Kniha z roku 2007. I jako laik mi některé odpovědi nesedí, zdají se mi překonané nebo s nimi nesouhlasím přístupem. Na straně 31 se zmiňuje diskuze o názorech, dle kterých v dávné historii lidstva, mohli mít jedinci s ADHD určité výhody pro svou schopnost rychle reagovat, rychle se orientovat nebo zaútočit, jejich zvýšená aktivita, ostražitost a bdělost mohly zlepšovat vyhlídky na úspěšné přežití. A já podobně jako u dislexie (lepší prostorová představivost, souvisí s tím proč písmenka, které pootočením jsou stejná jako lev s různých stran) si říkám, jak je naše společnost zaměřena na hledání "nedostatků". Jak pojmenováváme povahy jako poruchy a jak některé povahy prostě se současnou společností mají menší a jiné větší problémy. Za mě je důležité se zaměřit naopak na přednosti. A obzvláště těmto dětem/lidem dopřát možnost pohybu (což mimochodem je prospěšné během učení komukoliv - dle knihy Pravidla mozku dítěte od Mediny).“... celý text
— vladku

„Opravdu velmi jsem se snažila přijít knížce a vlastně i celek sérii na chuť.. bohužel nestalo se.. hodnocení perfektní, komentáře neskutečné.. už mě to nefungovalo a jsem ráda, že jsem se donutila knížku dočíst..“... celý text
— Iva B.

„Kenzaburo Óe patří ke stálicím japonské poválečné literatury a k jejím nejvýznamnějším autorům. Před rokem 1989 u nás vyšel jeho slavný román Chlapec,který se opozdil. V něm autor shrnuje pocity japonského mladíka stendhalovského střihu, který se jen obtížné vyrovnává s porážkou Japonska a nemožností se proslavit v boji za jeho hodnoty. Po letech se autor Oe vrací znovu na knižní pulty, tentokrát s dílem, které je v kontextu jeho tvorby hodnoceno jako její vrchol a důvod získání Nobelovy ceny za literaturu. Příběh z roku 1967 vypráví o dramatickém vztahu dvou bratrů jménem Macu a Taka. Macu se jen obtížné vyrovnává se sebevraždou nejlepšího přítele, která přichází v době jeho vlastní osobní krize. Své dítě byl nucen odložit kvůli jeho postižení do ústavu a je nucen navíc pečovat o svou ženu závislou na alkoholu. V tuto chvíli ho zastihne zpráva o nečekaném příjezdu bratra Taka z Ameriky. Ten se po rodinném vzoru rozhodne vést vzpouru proti místnímu bossovi, majiteli sítě supermarketu, která vytlačila drobné obchodníky v jeho rodišti. Právě cesta obou bratrů do místa, kde mají rodove kořeny, se stane katalyzátorem starých názorových sporů a skrytých rodinných dramat. Kniha vyžaduje od čtenáře větší dávku pozornosti a umění číst mnohdy mezi řádky. Má v sobě sílu starých propracovaných románů kritických realistů. Charakterizoval bych ho jako silně meditativní text s velkou mírou introspekce. Kdo však bude mít tu vytrvalost, odmění ho toto dílo hloubkou svých myšlenek i závažnou tématikou oscilující mezi nadějí a vnitřním smutkem. Doporučuji tento titul všem milovníkům japonské moderní prózy.“... celý text
— hatikva

„Táto kniha nám radí ako sa denne na pár hodín "odstrihnúť" a venovať sa tomu čo je pre nás dôležité - štúdium, písanie, prípadne iná práca. Denne sme zaplavení množstvom rušivých faktorov - mobily, e-maily, kolegovia ktorí stále niečo chcú... Kvôli tomu musíme prácu stále prerušovať a zakaždým sa k nej vracať späť. Kniha sa dobre počúvala, no na môj vkus mohla byť stručnejšia - zdalo sa mi že niektoré veci opakuje.“... celý text
— vmatusko

„Kniha je o příběhu Christien, která se v šesti letech přestěhovala s rodiči a pětiletou sestrou z vesnice do Berlína. Její otec byl nezaměstnaný, jenom její matka pracovala. Její otec je doma často bil, a proto její matka později požádala o rozvod. Její sestra se rozhodla bydlet s otcem, takže jenom Christian bydlela s matkou. Ve škole neměla žádné kamarády, až jednoho dne se spřátelila s její spolužačkou, Kessi. Kessi chodila s Christien do mládežnického klubu ''Dům středu''. Tam se ve dvanácti poprvé seznámila s drogami, konkrétně s hašišem. Pak s heroinem. S Kessi chodila také do klubu Sound, kde tam potkává nové lidi včetně Detfela, se kterým začala Christien chodit. Všichni s Christien začínají být závislí na heroinu. Christien ani Detfel neměli dostatek peněz, takže si musela vydělávat prostitucí. Její matka dva roky o ničem nevěděla, než ale jednoho dne jí přistihla v koupelně jak si píchá heroin. Takže jí matka odveze zpátky na venkov Kniha byla smutná a otevřela mi hodně oči.“... celý text
— Hello Kitty161

„"Lucia, amore mi," pronesl tak nahlas, že to muselo být slyšet až u Vesuvu, "jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Projevíš mi dostatek trpělivosti? Počkáš, až vyřeším rozvod a poté se staneš mojí ženou?" Lucie, která by se pro své milované rozkrájela, aby pomohla své nemocné sestře a její rodině, přijme nabídku práce a odlétá do Itálie, kde se bude starat o tři děti. Stefano, pracháč, který si myslí, že se kvůli němu všichni posadí na zadek. Jenže ONA je jiná, s jeho příkazy, jak má vychovávat jeho vnoučata, si nic nedělá a řeší věci po svém. A i on si musí přiznat, že se začínají na jejich tvářičkách díky ní zase objevovat úsměvy. Knížka se mi líbila, romantickým dušičkám mohu jen doporučit.“... celý text
— MAU256

„Parádní díl, byť poměrně odhadnutelný, ale skvěle napsaný.“
— AlbionFoxyFox

„Ke knížce jsem se dostala přes Čtenářský klub, jinak bych si ji sama nevybrala a musím říci, že jsem byla mile prekvapena. Důležité téma, krásně zpracované do povídky.“... celý text
— alishek

„Kterak se život může změnit nikoli skrze sny, ale jen vlastní iniciativou a navazováním vztahů. I když to často bolí ... Vlastně naprosto geniálně vystavěný příběh. Pokud se do něho trefíte náladou a osobní empatií. Já se strefila na třetí pokus a lví podíl na tom má dostatek času a interpretace Petry Špalkové. Eleanor je tak hodně bolavá osamělostí a obalená tolika ochrannýma vrstvama, že působí jako totální asociál, jen celkem přirozeně inteligentní a umanutý. A právě to často působí hořkosladké humorné situace, pro které si ji zamilujete. Zároveň si umím představit, odmávnout obsah za tři hvězdy, protože pravdu mají i ti, kterým tam něco skřípe. Což bude asi tím, že autorka do svého debutu chtěla nacpat dost témat (a proto je tam zase plno vtipných drobností!) včetně "instantní reklamy na psychoterapii" a malinko nadsadila optimistický vývoj, ale v rámci beletrie proč ne? Umím si představit, najít s Eleanor společnou řeč :o) 6/6“... celý text
— Chesterton

„Komiks se čte velice dobře, téma druhé světové války a holokaustu je tak přiblíženo i čtenářům, kteří by po klasické knize nesahli, bavilo mě to, ač je to těžké téma.“... celý text
— alishek

„Krystalická ladnost lákavého aristokrata. S klarinetem emocí. Recitátor citového "knížectví." Z pobřeží, které křižovali racci, alky, po hollywoodský ryk, (ne)naladění se v lodi lidí, na karátové dravce.“... celý text
— andrii24

„Moje první knížka od Jo Thomas, a musím říct, že to bylo moc pěkné. Dokonce jsem udělala i jeden z receptů, který v knížce naleznete - Piškotový koláč s meruňkovým džemem je fakt úžasně lehký. Co říct na závěr? Je to sladká romantika, takže si zapalte levandulovou svíčku a pusťte se do čtení o pečení, pěstování levandule a lásce v jakémkoli věku.“... celý text
— Danka22

„Vlastně se hlavní zločin nevyřešil, postranní ano, ale bylo to poutavé, napínavé. Nevím tedy, jak Fabian zdůvodnil, že si jen tak vlezl na půdu k Molanderově tchýni a klasika - zachránili ho švédští kolegové ze spárů smrti jen tak tak, když nečekali na jeho pokyn. To jsou ale jen drobnosti. Nemám ráda násilí na dětech a jsem ráda, že tato část nebyla příliš podrobná. Ale dojem z knihy - vše, co patří k detektivce. Jen se musím pustit co nejdříve do pokračování, ať nezapomenu vše podstatné z tohoto dílu. Autor totiž předpokládá, že si čtenář vše pamatuje a v pokračování se s rekapitulací nebo objasněním některých skutečností nezdržuje, což mi někdy dost chybí (když mě např.od posledního dílu dělily skoro 2 roky).“... celý text
— Boruvka.cerna

„Nádhera, skvělá antologie Povídky byly dobře vybrané. Nejvíc se mi líbila Sářina hrobka, komnata ve věží a nech mrtvé odpočívat v pokoji. Pěkně se četly všechny a je to nejlepší sbírka povídek jakou jsem kdy četla“... celý text
— Morgaine07

„Nuda, bez logiky, samá dúha a vata. Predošlá kniha bola taka fajná hate love, toto.. bol určite boj aj pre autorku a nedopadol najlepšie. Nessa mi bola priserne nesympaticka tým ako ju chcela autorka nasúkat do hlbšej role nez z predošlej knihy. Mika mi zas bol sympaťák cely čas, kým mu z nej nerupli gule a šup, zamilované srdiečka... On asi jediný tam dával zmysel čo do prostredia. Sklamaná.. fakt som sklamaná.“... celý text
— ardeas

„Jak už jsem psala u prvního dílu, nemůžu upřít knize čtivost,jen mi přišlo, že jsem něco podobného už četla“
— Ála1968

„Tak určitě se mi líbilo pošťuchování hlavních hrdinů,téma tady bylo opravdu silné,ale musím přiznat, že mi to přišlo,jako bych už něco podobného četla.Jinak se to četlo dobře“... celý text
— Ála1968

„Ota se dožil kristových let; je to už devět let, co šli s Vildou Honzákem poprvně na pivo a ... já si lebedím! A lebedím si programově. Zpočátku mi přece jen pár dílů trvalo než jsem bez výhrad skousla páně Velinského občas krkolomný styl. A teď po osmnácti dílech se Ota/Jaroslav natrvalo zabydlel v mém srdci. Odkládám jakoukoli kritiku a dosyta si užívám humor a vypravěčský talent autora. Třeba vsuvku s Barborou a náměstkem Preissingrem, kterou bych jinde celkem kriticky smetla ze stolu :o) Kouzelné odkazy od Břetislava z Levého Hradce, hraběte Monte Christa, Ludvíka XVIII. celníka Rusó, Ráchel, Rebeku a Juditu s Holofernem, Lovce jelenů s Juditou Čeřovskou, Julia Zeyera a mnohé další... Stejně jako průlet Otovýma ženama a láskama. Trochu pohádkový závěr mi to tentokrát vůbec nezkazil :o) 7/7“... celý text
— Chesterton

„Líbila se mi zápletka knihy, jak se postupně vyvíjí různé možnosti jak to vše s Oscarem mohlo být a jak se vše postupně zamotávalo, proto mě dost zklamal tak rychlý závěr. Ano, bylo jasné, že čtu knihu, která musí mít happyend, ale tenhle mi přišel poněkud nepropracovaný.“... celý text
— maruska93

„Zajímavý námět, ale úplně rozmělněný. Nechápu, proč autorka musela vypisovat všechny internetové diskuse, postranní linky... K tomu jsem nechápala záchvaty hyperkorektnosti a snahy ukázat, že v případě extrémní pravice je (pokud možno) nutné zavřít nejen všechny její členy, ale i každého, kdo by se s nimi třeba omylem dal do řeči.“... celý text
— katerina2907

„Moc pěkný, silný a čtivý historický román. Děj je z velké části založen na skutečných událostech proložený fikcí. Podkarpatská Rus, tam začíná roku 1928 příběh, kde Míchal, Roman a Helena prožívají bezstarostné dětství. Postupně se ocitáme v Moskvě, v nápravném pracovním táboře v Kazachstánu, v gulagu na Sibiři, na bojištích druhé světové války a v poválečné Praze. Postava Michala je volně inspirována životním příběhem Michala Hečky , majora v.v., rodáka z Podkarpatské Rusi, který byl autorce vyprávěn jeho synem Jiřím Hečkou. Autorka měla i příležitost se s panem Michalem Hečkou ( ročník nar.1924) osobně setkat v jeho bydlišti, v Kunštátě. Další dvě postavy Roman a Helena jsou smyšlené, ale jejich příběhy jsou také z velké části založené na skutečných životech mnoha československých občanů ( jejich jména autorka uvádí hned v úvodu knihy). Na jejich osudy nikdy nesmíme zapomenout !!! DOPORUČUJI !!! Není pravda , že svůj osud si vytváříme sami. Naše životy jsou vetkány do tkaniny doby, neoddělitelně prorostlé mezi životy ostatních. Stačí, aby se uvolnilo některé z vláken a celá tapiserie se promění...“... celý text
— Doubravka1975

„Kniha mě dala vše, co jsem od ní čekala. Napětí, dobrodružství, nečekané situace.... a navíc krásnou přírodu Chorvatska.“
— Allla9

„Vynikajici. Od zacatku napinave jak ksandy a hodne nepredvidatelne. A ten zvrat na konci. Velmi povedene.“
— ivousekk

„Hold napsat knihu, to chce um. Ne že by autor neměl odvahu v cestování a také odvahu sdílet své zážitky psanou formou, ale už po přečtení první kapitoly, která je dle mého zcela zbytečná, jsem měla tušení, že knihu nedočtu. Nelíbí se mi stylově, rádoby vtipná přirovnání zas tak vtipná nejsou (i když jsou na tři řádky), druhou kapitolu jsem nepochopila vůbec (jak to souvisí s tématem?)a popravdě, více bych si autorova záměru v instalaci fotopastí v cizokrajných dálavách vážila, kdyby akci financoval ze svého a ne z grantu. No nic... Čtení této knihy přerušuju navždy.“... celý text
— HelenBarbora

„Lucinda nezklame žádnou knihou. I tahle je nádherná. Není co dalšího dodat.“
— Renike

„Hanu jsem četla jako povinnou četbu do školy. Četla se rychle, postavy byly fajn. Ale zklamalo mě, že se o Terezíně a Osvětimi skoro nepsalo. Kniha se hlavně zaměřuje na vztahy a na to, co bylo předtím. Někdy jsem se ztrácela v čase, kdy se to odehrálo, jelikož příběh často skáče z minulosti do přítomnosti a zase takhle dokola.“... celý text
— baruše17

„Kniha se mi líbila víc, než film (ale není to tak pokaždé). Napínavá dobrodružná kniha.“
— Renike

„Za mě je tento díl lepší než první. Knížku jsem prožívala na každý stránce. Hlavní hrdinka Lucy je hodně ztřeštěná , ale milá a hodná dívka. Moc obdivuju Lucy kvůli tomu že, se postavila svému strachu z lásky. Na knížce se mi líbí to , jak je i trošku sprostá. Je to hodně romantická i erotická knížka. U knížky jsem se hodně nasmála. Určitě doporučuji lidem, kteří mají rádi romantické knihy.“... celý text
— Avokádo123