Nejnovější komentáře

„Ne nejsou tu svalnatí sportovci,ale za to je tu prostředí divoké nespoutané Afriky. Práci Michalle byla vskutku zajímavá a k tomu tam nebyla sama. Ethan i Dean měli před ní tajemství a jak to tak bývá vyplulo navenek ne zrovna v ideální situaci...a Michalle jednala dosti zbrkle,jak můžete tušit a to vedlo k událostem jenž sem nestačila zírat. Ano autorčina Prvotina,kterou vydaly po letech a já rozhodně nelituji ba právě to se mi libi jak umí psát o různých věcech a prostředí.“... celý text
— petulkapeta

„Dana je dívka, sirotek, z dětského domova ve Varšavě, kterou si na pár dní, kolem vánočních svátků, vezme její příbuzná rodina k sobě do Jurotína. Tam poznává v rodině paní Petříkové Julka a Mariána a také jejich kamaráda Zenka. Dana chce všem udělat radost nějakým dárkem a tak při nákupech ukradne dva drobné dárky v obchoďáku. Při tom jí vidí Zenek, ale to se ještě neznají. Když pak přijde za klukama, Dana se stydí a uteče a schová se na nádraží. Všichni jí hledají, i když původně chtěli jít bruslit. Najdou jí a vrátí se k Petříkovým.“... celý text
— Aribana

„Moc se mi líbí, že ikdyž se jedná o romanci, pozadí příběhu je postaveno na reálné historii. Na konci zamáčknete slzu nad sladkým koncem a po přečtení autorčina doslovu zjistíte, že jste se vlastně i trochu vzdělali v historii. Za mě skvělé odpočinkové čtení.“... celý text
— Zuzunda

„Krásný příběh se z toho vyklubal, emotivní, křehký, lebedila jsem si.“
— bookcase

„Cože, tohle byla prvotina? Opravdu skvěle napsaná kniha, která vtáhne do těžkého tématu, kdy příběh se odehrává ve velmi nedávné minulosti, což znamená, že kniha byla přeložena skoro bezprostředně po svém vydání v originále. Skvělý překlad paní McElveen, od které jsem letos přečetl asi už 3. knihu. Skoro to vypadá, že dobré knihy se teď píší jen v Irsku a nebo že Irsko a Česko k sobě mají nesmírně blízko ve vnímání a působení literatury.“... celý text
— bob0985

„Docela smutný příběh o tom, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Líbilo se mi střídání příběhu vraždy z konce 19. stol. s jejím objasňováním na začátku 21. stol. Zajímavý byl popis života v kočovné společnosti a vztahy lidiček s různým tělesným postižením. Návštěvníci ZOO je vlastně nepovažovali za lidi, ale oni měli své city a kladné či záporné vlastnosti. Román se četl velice dobře a nemohla jsem se od něho odtrhnout (zase jedna probdělá noc).“... celý text
— babystar

„Taková jednohubka na jeden den. Odpočinkové počteníčko na zasmání. Za mě dobrý, doporučuji.80%.“
— Olous1

„Velmi obstojný před díl a jsem zvědaví co autor vymyslel v knize Boží mlýny. Jestli bude navazovat nějakým způsobem na tuto knihu nebo bude ještě před, ale to mi nedává moc smysl. Na pět to stále nemá, ale užil jsem si to dost.“... celý text
— Johny_H.

„Začátek a prostředek se mi líbily víc než konec, ten už byl příliš předvídatelný. Něco bylo vtipné, nejlepší asi kocour a jeho mluvené projevy:)“
— nicandra

„Poslední dobou často čtu knihy s více dějovými liniemi, což mi docela dost vadí. Samozřejmě, že to mělo, vzhledem k příběhu, svůj důvod a příběh obou linek se na konci knihy spojil, četlo se mi ale hůř a kniha mě zas tak moc nezaujala.“... celý text
— absa2611

„Perfektní podrobná vědecká práce, zobrazující KT Dachau chronologicky od vzniku 22. března 1933 a popisuje jeho proměny na pozadí dějin až do osvobození 29. dubna 1945. Fungoval nejprve v míru pro politické odpůrce, pak ve válce pro národy celé Evropy a také jako zdroj levné pracovní síly pro podzemní továrny nebo i místo pro pokusy na lidech. Vše vymýšlel a vedl Heinrich Himmler, vůdce SS. Autor Stanislav Zámečník, vězeň Dachau 1941-45, nastudoval obrovské množství zdrojů a sepsal je do přehledně utříděné, čtivé a přitom fakty nabité knihy.“... celý text
— TipsyChipsy

„Podivné. V divadle určitě lepší zážitek než na papíře.“
— boticelli

„Klasický detektivní příběh, který je zpestřený zapojením AI, umělé inteligence. Já jsem vůči AI dost skeptická, nejsem zastánce této technologie. Možná i tak trošku odpůrce. Všichni známe všechny ty katastrofické sci-fi filmy, že... A já tak nějak věřím, že tohle je cesta k úpadku lidstva. Co myslíte? Ale to už odbíhám. V této knize umělá inteligence vystupuje jako pomocná mozkovna při řešení případů ztracených lidí. Za mě je to dobré využití, určitě bych se na ni nespoléhala na sto procent, spíš bych ji brala jako další názor a úhel pohledu. I v samotné knize jsou krásně popsány rozpory, kdy se muže AI zdát užitečná a kdy může dost věcí zkomplikovat. Příběh se četl velmi dobře. Byl neskutečně čtivý a dobře napsaný, rychle plynul. Detektivní postupy byly typické, ničím překvapivé. Nicméně krásně bylo vidět, jak lze technologie využít pro pomoc při pátrání, jak především dokáží ušetřit čas a zachránit díky tomu spoustu lidí. Jenže všechno má i svou odvrácenou stranu. A tak jako lidi nikdy nemohou plně pochopit takové stroje, tak ani oni naopak nemohou pochopit lidskou podstatu. Z druhého vloženého pohledu jednoho z unesených na neznámém místě mě docela mrazilo. Ze začátku jsem se i trošku děsila, kam to vlastně povede a jestli to nebude nějak příliš brutální. Naštěstí se to ukázalo zbytečné. Toto drama, pátrání, hledání stop a všechny věci okolo mě nutili neustále číst a tak jsem byla hodně ponořená do textu... Sice je kniha asi technologicky ještě hodně let jinde než jsme momentálně, protože si nejsem jistá funkčností hologramu a promítání v prostoru v dnešní době. Ani některými možnostmi, které kniha popisuje, nicméně si to dokážu docela živě představit. Bylo to výborné čtení, po tematické stránce zajímavé a dobré k zamyšlení. Už teď se těším na pokračování...“... celý text
— luculi

„Moc pěkná směsice detektivních příběhů. Na své si tu přijdou milovníci vyšetřování za pomoci šedých buněk mozkových papá Poirota, i ti, kteří mají raději nenápadné, ale chytré pozorování lidského chování bystrou slečnou Marplovou. Výběr je to opravdu dobrý. Některé motivy autorka později použila ve svých dalších románech. K mým nejoblíbenějším patří Krev na chodníku, Utonulá, Trojúhelník na ostrově a Královský rubín.“... celý text
— SSTknihy

„Místy mi bylo zatěžko uvěřit ději, ale ve své podstatě se mi to četlo dobře. Fajn oddychovka.“
— EvcaMat

„Jak jedno slovo muže změnit život, který stejně prozijete jen malinko jinak, stejní lidi, jen jiný úhel. Když jsem po knížce sáhla , vůbec sem nevěděla o čem je a byla jsem překvapena ze hlavní hrdinka je zidovka a já se ocitla v poválečném Československu. Měla sem to přečtené za chvilicku a opravdu mě to bavilo. Překvapilo mě , ze některé postavy v pribehu byly inspirované skutečnými lidmi, což mi přišlo fajn“... celý text
— Fani

„Zajímavé shrnutí všech výsadků, které byli na naše území vysazeny za 2. světové války. A hlavně paraskupine SilverA.“
— iv.ča

„Mam autorku moc rada, dokáže skvele popsat pocity postav až mám pocit ze to prožívam snimi. Tahle knížka byla velmi smutná a zároveň stastna zároveň. Nalezení své ztracené lasky na konci života je asi zázrak a tady to mělo ještě par vedlejších pribehu.“... celý text
— Fani

„Nesedlo. Vůbec. Něco jako sebrané sloupky z Vlasty.“
— Hrnca

„Celkem slušný začátek serie. Sice na začátku drsné, poté se děj trochu zklidňuje. To už jsem tušila kdo je vrahem. Celou knihu jsem vyslechla audio.“
— janina66

„To je tak, když se nechám unést pouhými pár nadšenými komentáři a pak objednávám online. Je mi líto, ale všeobecné nadšení nesdílím. Já bych tedy za pomoci této knížky do tajů čísel nepronikla, ani kdybych se na hlavu postavila. Zmatené kočce se vůbec nedivím, že z toho divného hotelu pelášila pryč, co jí chlupaté pacičky stačily.“... celý text
— gretl74

„Druhý díl série a hezky tak, jak jsem u SJM zvyklá. Pozvolný začátek a úderný konec. Děj se dost posouvá, ale je jasné, že jsme stále dost na okraji velkého komplexního příběhu. Těším se, kam se to dále vyvine.“... celý text
— Elenleb

„Tak mám dočtený poslední díl série - Vlci zvěrokruhu a upřímně – moje pocity jsou dost smíšené. Na jednu stranu musím říct, že jsem si čtení užila, ale zároveň mám pocit, že mi něco chybělo. MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY! Největší problém jsem měla s tím, že byla autorka se vším hrozně rychle hotová. Ayla během příběhu strašně rychle zvládala ovládat jednu magii za druhou. Nejprve měsíční, pak sluneční, a zároveň se stala i extrémně silnou vlčicí. I když to zní všechno skvěle, při čtení to na mě působilo dost uspěchaně a nevěrohodně. Měla jsem pocit, že Ayla nezískala svojí sílu přirozeně, ale spíš jakoby z ničeho nic byla neporazitelná a schopná všeho. Navíc, i když v knize umírala jedna postava za druhou, chyběly mi emoce, které by to ve mně mělo vyvolat. Po čtyřech dílech jsem si k postavám nevybudovala skoro žádný vztah, aby mě jejich osudy vůbec zasáhly. Bitvy, které by mohli být epické, mi připadaly spíš průměrné a některé části byly tak moc rychlé, že jim prostě chyběla hloubka a děj byl dost předvídatelný. Když ale opomenu pár věcí, které mě mrzely, musím uznat, že knížka je rozhodně čtivá a svižně napsaná. Pořád se tam něco děje a celý ten svět vlků zvěrokruhu je opravdu moc hezky vymyšlený. Určitě bych sérii doporučila všem, co mají rádi vlkodlaky, čarodějky, upíry a hledají nějakou lehkou fantasy jednohubku na večer, u které nebudou muset tolik přemýšlet.“... celý text
— elle.horacova

„Ayla se po bitvě se Lví smečkou a Slunečními čarodějkami snaží zachránit svého milovaného Kadena. Na planetě Lunatera se učí ovládat měsíční magii a hledá způsob, jak ho přivést zpět k životu a pokouší se společně s Hadonoši získat nové spojence mezi ostatními vlky, aby společně dokázali porazit Sluneční čarodějky. Musím říct, že i když se kniha četla snadno a zhltla jsem ji na jedno posezení, celkově mi přišla trochu plochá. Bitvy, které by mohly být napínavé, mi připadaly spíš povrchní. Děj na mě působil místy až uspěchaně - jako by se hnal dopředu, aniž by se zastavil u těch momentů, které by si fakt zasloužily víc prostoru. Co mě ale opravdu bavilo, byla linka s Jordanem – po prvních dvou dílech jsem ho vážně nemohla vystát, ale teď si začínám myslet, že nebude tak špatný a moc mě zajímá jeho backstory a co za jeho chováním vlastně stojí, proto doufám, že v pokračování budou konečně všechna tajemství odhalena. Také mě potěšilo, že jsme se dozvěděli víc o Měsíčních čarodějkách, o Aylině magii a jejím původu. Bylo fajn vidět, jak se její schopnosti začínají rozvíjet a jak odhaluje nové stránky své moci. Taky se konečně dozvídáme, kdo je její matka a proč jí opustila. Celkově to bylo opět čtivé, děj hezky odsýpal a kniha měla pár silných momentů. Bohužel mi ale chyběla větší hloubka a propracovanost postav, takže jsem si je nedokázala tolik oblíbit a necítila jsem ten opravdový strach o ně, což je u takových příběhů škoda. Doufám, že další díl přinese víc akce a že se postavy i příběh budou dál rozvíjet.“... celý text
— elle.horacova

„Dušan, Táňa, Luis, Marta, Josef, Adéla – šest hlavních postav, s nimiž se postupně seznamujeme. Jejich cesty se potkávají, prolínají, scházejí a zase rozcházejí. Je až znepokojivé, jak reálná kniha Dej mi pokoj je. Zcela živě si dovedu představit, že se 100% z přečtených řádků skutečně odehrává a nemusela bych chodit ani moc daleko. Bohatě bych si vystačila s nejbližším sousedstvím. Možná i to je z velké části důvod, proč je novinka od Petry Štarkové tak neuvěřitelně čtivá. Kapitoly z pohledu jednotlivých postav jsou příjemně krátké a svižné. Přehledně označené a až mrazivě nepřikrášlené. Nejde o pohádku, ani o romanci. Dej mi pokoj představuje surově realistickou sondu do běžnosti. Takhle tady žijeme, tak přemýšlíme. Můžeme to být vy, já či vaše nejlepší kamarád/ka. Odkaz na celé hodnocení na webu Knižní díra najdete v záložce Recenze.“... celý text
— Ven_D

„Ke knize Pokoj jsem se dostala náhodou. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní, ale ve finále se jednalo o velmi strhující a těžký příběh.“
— veronika2713

„Chcela by som zdôrazniť, že túto knižočku hodnotím ako Harlequinku. Prečo dávať brutálne nízko, keď vezmeme ohľad na obmedzenia tohto žánru? Limitovaný rozsah, typ príbehu a možnosť nejak rozpracovať postavy. Takže celkovo, dostali sa mi do ruky darom harlequinky, dar sa neodmieta, prečíta sa - táto je jedna z lepších. Dobre, ten úvod a základ zápletky bol... ehm no... NO (!!??!!) "strašne uveriteľný", ale potom sa aspoň zúčastnení chovali pomerne logicky a ich reakcie neboli prepiate, hysterické a "napřesdržkové" :) Jednu hviezdičku strhávam za moment, kedy som sa ako mama pleskla po čele, že "preboha, Američani? či čo to??" keď je hlavná hrdinka s detskou hrdinkou (9 ročnou) na cintoríne (nedávam ako spoiler, pre dej to je nepodstatné) a na hrobe stojí nápis s dátumami narodenia a úmrtia príslušného nebožtíka. Keď sa mláďa opýta, koľko mala zomrelá rokov, odpovie sa jej zaokrúhlene namiesto normálnej reakcie dospelého (aspoň podľa mňa teda) v rámci učenia pre život "a veď si to odčítaj, to zvládneš"... Naše decká s nami hrali stolové hry, odkedy sa naučili chodiť a bili sa o to, kto bude bankár, alebo v závere bude počítať skóre s bežným prechodom nielen cez desiatky, ale cez stovky a s mínusovými bodmi, maximálne si na prvom stupni brali pomocný papierik... Achjajaj...“... celý text
— Hradčiatko

„Moc milá a vtipná knížka! Samolibý Hugo vnímá svět ze své naivní perspektivy, jde si za svým cílem najít Zpěvanku, dívku, kterou nikdy neviděl, ale pouze slyšel svým jedním uchem. Jeho cesta za ní je plná dobrodružství a nečekaných zvratů. Kniha se četla moc hezky, příběh byl napínavý a humorný, Hugo si mě získal a to i přes kupu svých negativních vlastností! Doporučuji k přečtení:-)“... celý text
— Naia

„Knihy od Anny Moricové se moc dobře čtou. Jde o příběh, který se může stát komukoli z nás. Není to lehké čtení, ale to se dalo předpokládat. Pro mě překvapivé rozuzlení.“... celý text
— veronika2713

„Knihu jsem přečetla opravdu rychle... ale je fakt, že zde spíš popisuje vznikající příběhy z vyprávění pamětníků a jak k nim přistupovat a vstřebávat informace...“... celý text
— Ronnie68