Nejnovější komentáře

„Minule jsem si stěžoval, že tam nemám zombíky, že jde o pseudodetektivku, že je tam málo humoru a že Walter s Vincencem tam skoro ani nejsou. Tak teď jsem taky neměl zombíky, zase jde o detektivku, humoru taky nebylo moc a V+W, tam měli jen malinkou epizodku mimo děj. Jenomže zombíci mi tentokrát nechyběli. Detektivka to byla, ale poctivá ze staré školy. Humoru bylo pomálu, ale nenásilně podávaný a ti dva ... no, ti mi chyběli. Snad už se příště zapojí do hry, když další díl píše JP. Nicméně D. Fabian umí. Kniha mě bavila a přečtená byla hned. PS: postava Rasťa sa mi velmi páčila. Ale i ostatní. Třeba Oz, jako Poirot. Škoda, že ho tam v tomhle stavu, nebylo víc. / ,,Kolik prstů vidíte?" strčil mu Felix před oči levou ruku. ,,Jeden," zamračil se Oz. ,,Prostředník. Ale neuráží mě to. Jen to leccos naznačuje o vašem infantilním smyslu pro humor. Pane." ,,Je v pořádku," usmál se Felix a podal Ozovi ruku.“... celý text
— Covenant

„Opět jsem si vybrala k četbě zajímavou knihu. Každou stránku jsem doslova hltala a v knize není jediné místo, s kterým bych nesouhlasila, a které by se mě nelíbilo. . Pro vítězství zla stačí, když slušní lidé nebudou dělat nic.“... celý text
— Allla9

„Jo, to bylo pořádný vzrůšo. Přečetla jsem to tak rychle, že ani nevím jak a po přečtení poslední věty jsem chtěla otevřít i druhou knihu. Ale to až jindy. Jsem zvědavá, co by muž jako Lachlan udělal mně, protože slovo "ne" používám v jednou kuse. A Kiera ..no.., ještě mě čekají dvě knihy, tak ji pak snad dokážu objektivně posoudit. Sice mi tu pár věcí na můj vkus moc nesedí, ale jinak je to kniha se vším všudy. Moc se mi to líbí, je to vzrušující a velmi rychlé čtení. Jen tak dál.“... celý text
— petraj30

„Saša Uhlová poutavě popisuje práci východoevropských migrantů na západě Evropy. Při čtení jsem měla pocit, jako bych tam byla. A nebyl to pocit úplně hezký, dějí se tam někdy hrozné věci. Autorka ale všechno popisuje citlivě a empaticky ke svým spolupracovníkům.“... celý text
— Andyska007

„Skutočne zaujímavo napísané, avšak hodnotiť hviezdičkami nebudem. Sudecký sa v posledných rokoch zmenil na čudáka, ktorý tvrdí, že stredoveké srbské kráľovstvo Raška je vlastne malé Rusko (Russia, Raša, Raška...). Avšak v roku 2014 bol možno ešte zdravý, neviem. Každopádne skôr ako monografiu by som knihu chápal ako zaujímavý príspevok od tamojšieho, sriemskeho, Slováka. Naozaj veľa zaujímavých vecí, hlavne z občianskej vojny v Juhoslávii. Sudecký nie úplne súhlasí s tým, že Slováci sa ocitli v Srieme po protitureckých vojnách. Vraj tam boli skôr. Kto sa zaujíma o vývoj jazyka, chápe, nakoľko je to možné či nemožné... Zaujímavé bolo čítať, že ani Srbi, ani Chorváti nemali Slovenstvo v obľube. Jedny ich rezali, druhí nimi odmínovali polia...“... celý text
— Slavomír53

„Svět sám pro sebe. Obrovské bohatství zvuků (příležitost prožít chrčivost CH, explozivnost P, otevřenost samohlásek...), bohatství nálad, nástrojů, tvarů, slov. Aliterační princip generuje zvláštní slovní spojení. Spojení surreálná či nonsensová, zvukomalebná a půvabná (ostružiny objal/ olověný ovál; papež pleje pelyněk; polem proudí plochý plaz). Tyhle výroky jsou natolik výrazné a konkrétní, že si je mysl snaží všechny představit a vzniká tak pěkné cvičení fantazie. A nejde o náhodně sestavená slova začínající na stejné písmeno. Formulace ukrývají skryté významy (věčnost věže vyzvání; slova sejí souvětí; símě světa směje se) a jsou organizovány v básních nejen pod jedním písmenem, ale pod jedním titulem, tedy tématem (Cíl, Kolotání, Pulz, Ruch, Mlaskání, Laskání...). Svět knihy je mnohovrstevnatý, barvitý a šťavnatý. Jak se podaří do básně složené ze slov začínajících na Z, obsahující verše jako Zhořkl zlatý zázvor, vtělit takovou nostalgii a pocit konečnosti života? Hudebníček je skvost.“... celý text
— Bonda

„Dobře napsané, jak to Priestley umí. Na druhou stranu příběh není úplně "samonosný" předpokládá jak znalost Frankensteina, tak Olivera Twista, takže román lze vnímat spíš jako autorův komentář k oběma dílům.“... celý text
— changaj

„Celkově mě pan MM baví jako herec v jeho filmech, které jsem viděl skoro všechny, a tak mě zajímalo jaký je i mimo plátno...A musím říct, že kniha je zajímavě a svižně napsaná a bavila mě...člověk se dozví spousty pikantností ze života MM a celkově jeho pohled na svět a jak se od mládí formoval. DOPORUČUJI.“... celý text
— alpiner

„Myší díra je maličká a útlá knížečka, která v sobě nese těžkosti různých lidských osudů. Popisuje těžká téma od neplodnosti, deprese, či břemen stáří, ale hlavně význam a sílu přátelství a vzájemné pomoci mezi lidmi. Knížka je taková jednohubka na jeden, dva večery. Nádherná obálka, krátké kapitoly, zajímavé dialogy, čtivý styl autorky a zajímavé osudy postav, takže tohle maličkaté dílko sbírá samé kladné ohlasy a dobrá hodnocení. Mně bohužel ale kromě malého Axela, kterého mi bylo strašně líto a párkrát jsem zamrkávala i slzy, žádná z dalších postav nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Myš jako vypravěčka se mi moc líbila, ale její osud mi přišel asi moc přitažený za vlasy a do konceptu knížky se mi takhle sci-fi vsuvka moc nehodila. 3,7*/5* Pokud máte rádi knihy, kde skupinu zdánlivě nesourodých lidí přivede dohromady síla osudu a pokud máte v knihách rádi takové to poselství, abychom k sobě nebyli lhostejní, mohla by se Vám Myší díra líbit.“... celý text
— cotaholkacte

„Už si moc nepamatuju 1. díl, četla jsem ho před lety. Jen si pamatuju, že to bylo čtivé a že na konci jsem bulela jak želva. No tak tenhle díl mě rozbrečel ještě před stranou 20. Nechápu, proč to má tak nízké hodnocení (možná v porovnání s 1. dílem? to srovnávat nemůžu). Mě se to četlo dobře a byly chvíle, kdy jsem se nutila knihu zavřít, protože tolik času na čtení jsem neměla vyhrazeno, ale byla jsem zvědavá. Myslím si, že proces smutku a zotavování se ze ztráty je tu krásně vystižen. A jsem ráda za ten konec.“... celý text
— ZůzaSomolka

„Prima "retro" politický thriller (samozřejmě, vždyť román vyšel v sedmdesátých letech), každopádně psaný s velmi solidní znalostí prostředí. Ostatně, zeměmi jihovýchodní Asie se autor zabýval v několika dalších románech a a evidentně se jedná o prostředí, které jej přitahovalo a zajímalo. Navíc Thürk opravdu dovedl skvěle psát. Není to dle mého osobního názoru přeci jen tak dobrá kniha jako "Blázen a černovláska", ale pořád mě četba bavila. Ostře kritický je postoj k roli Spojených států v rozvojových zemích. Inu, kšefty CIA se zbraněmi a drogami, které jim umožňovaly vytvářet černé fondy na financování dalších, pěkně špinavých aktivit, to je dávno známý fakt. Který už asi těžko někoho zaskočí či pohorší. Bohužel. Pravda, soudím, že zabiják Sloan by se asi nedal jen tak lehce zaskočit a zneutralizovat, hlavní hrdina, tvrdohlavý švýcarský profesor Leo Wilkers by ve skutečnosti jen stěží vyvázl životem. I když, kdo ví... Každopádně, román stále stojí za přečtení i po těch letech a řekl bych, že se čtivostí a napínavostí hladce vyrovná řekněme románům Fredericka Forsytha. Jen pozor, Thürk "kope" za team na té druhé straně opony. Byl to přesvědčený komunista a ve všech jeho knihách se to odráží. Thürk patří k autorům, kteří - podobně jako třeba Forsyth - své politické přesvědčení do svých děl rozhodně vkládají.“... celý text
— PeterRainhard

„Klobouk dolů před autorkou. Kniha je postavena na pevných základech skutečných událostí, autorka vedla stovky hodin rozhovorů s pamětníky a pročetla spoustu historických pramenů. V knize se objevuje nářečí a polština, které skvěle dokreslují atmosféru doby i místa. Velmi mě zaujaly události po první světové válce na hranicích Československa s Polskem, které vedly až k občanské válce a smrti spousty nevinných. Že došlo k dohodě, následně byl Těšín rozdělen na Český a Polský, to je poměrně známá informace, že se jednalo ale o takto krvavý spor, kterým nejvíce (opět) trpěli nevinní lidé, to už jsem nevěděla. Tahle knížka je takové dospělácké čtení, není to žádná oddechovka. Další díly si určitě přečtu, ale až časem, nijak na to nespěchám. 4*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„Tahle doba musela být naprosto otřesná, člověk pykal za chyby ostatních, nemohl se jakkoliv bránit, protože to bylo akorát horší. I kdyby s Vámi měl někdo dobré úmysly, tak to nepoznáte a jistotou byla jedině podezíravost a nedůvěra. Zdena Salivarová je osobnost se zajímavým životem a do Honzlové zakomponovala spoustu autobiografických prvků ze svého mládí. V roce 1968 poté utekla se svým manželem Josefem Škvoreckým do exilu, a v Torontu založili nakladatelství 68 Publishers, které vydávalo české i anglické překlady československých knih, v té době u nás zakázaných. Tahle knížka je sakra dobře napsaná, ten bohatý jazyk, hovorová čeština, vulgarismy a humor jsou geniální kombinací, která vytváří nezapomenutelný zážitek. Nechápu, že jsem o knížce nikdy neslyšela. Vlastně ani o autorce, jejíž jméno je nejspíš schované ve stínu jejího manžela. Přečtěte si to a šiřte povědomí o téhle knížce a o její autorce! 4,5*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„zajímavé čtení to bylo - škoda, že už není žádný další díl :-( ráda bych sledovala osudy téhle rodiny i dál;“
— babicka_amalka

„Co vás v dějáku nenaučili je stručný, zábavný a snadno čitelný popis historických událostí v ČSSR po roce 1948. Autorka popisuje každé desetiletí zvlášť, důležité historické okamžiky, ale i běžný život obyvatel v té době, dopady komunismu na sport a kulturu, zajímavé nehody nebo i „slavné“ sériové vrahy ČSSR. Naprosto skvělý nápad, protože nás tohle vážně nikdo na gymplu neučil – po dobrání druhé světové války jsme se my nematuranti z dějepisu soustředili na své maturitní předměty a tenhle důležitý úsek dějin, který nás tolik formoval, už šel mimo nás. Kniha je hodně stručná a zmiňuje vše jen okrajově, ale chápu, že málokdo by se pustil do takovéto knihy, kdyby měla mít 800 stran. A jak sama Markéta na začátku knihy píše – pokud Vás ten text přiměje googlit si některé věci a zjišťovat si více, tak její počin byl úspěšný. Já teda googlila a hledala podrobnosti hned několikrát. Co bych možná trochu vytkla, tak z knihy je cítit postavení autorky a text je poměrně hodně subjektivní. Na druhou stranu, Markéta je glosátorka a nikoliv historička, takže se i tohle dá pochopit. Jsem ráda, že jsem si mohla zase trochu rozšířit obzory, ačkoliv se nepovažuji zrovna za nějakého ignoranta, který by si myslel, že socialismu = fronta na banány. Pokud hledáte nějaký letmý náhled do dějin socialistického Československa, tak určitě doporučuji, je to psané takovou formou, že Vás to bude bavit a učit zároveň. PS: Ještě bych ocenila více obrázků a dobových fotografií. 3,8*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„"Násilí, nebo nic. Je čas jít domů. Znovu. Znovu bez pochopení, znovu s vyplýtvanými slovy." Kniha o psychické manipulaci a méně známém pojmu, tzv. gaslightingu. Původ anglického termínu „gaslighting“ je motiv převzatý z divadelní hry britského scenáristy Patricka Hamiltona – muž mění intenzitu plynových světel (anglicky gas light) v domě a přesvědčí svoji ženu, že si tyto změny ona pouze představuje – přesvědčí ji manipulací o tom, že její zdravý rozum a pravdivé vnímání jsou nesprávné a že jeho lži jsou pravdivé – osoba s empatií nečeká, že jí osoba blízká vůči ní bude mít sobecké úmysly. Dany postupně začíná pochybovat o sobě a svých činech, neví, co je pravda a co je smyšlené, ztrácí se ve vzpomínkách a pomalu začíná ztrácet i sama sebe. I když volá o pomoc u sestry a kamarádky, nenachází pochopení, až dojde k závěru, že chyba je na její straně. Tohle byla síla. Buďme vnímavější ke svému okolí – ne všechny šrámy jsou na první pohled viditelné a možná někdo volá o pomoc, i když to nedokáže formulovat slovy. Jakub má úžasný dar slova, jeho styl psaní mě naprosto pohltil, a i když se kniha nečte vůbec lehce, nedokázala jsem ji odložit a přečetla ji za den. Těším se na další dílo z pera autora. 5*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„„Čekal bych na tebe dalších pět set let. Klidně i tisíc. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den.. To čekání stálo za to.“ Po dramatických událostech na konci předchozího dílu se Feyre vrací na Jarní dvůr, kde předstírá náklonnost k Tamlinovi a jeho zájmům. Ve skutečnosti se snaží získat důležité informace o Hybernu a jeho králi. Po návratu do Velarisu jako čerstvá vladařka pomáhá vymyslet plán, jak Hybern porazit. Schyluje se k válce a je nutné svolat vladaře všech dvorů, aby se zjistilo, kdo bude bojovat za práva Prythianu a lidí a kdo je na straně Hybernu. Seznámíme se s jednotlivými dvory a jejich vladaři, kteří jsou vykresleni dostatečně podrobně, abychom porozuměli jejich vývoji a vztahům a našli své oblíbence, ale i naopak. Tamlin mě již standardně s*al, ale pak si to vyžehlil a bylo mi ho vlastně líto. Důležitými postavami zůstávají i Feyřiny sestry. Elain se zdá po své proměně ve vílu zlomená a na pokraji šílenství ze smutku, že musela opustit svého snoubence. Nesta se nikoho a ničeho nebojí a jde si za svojí pomstou. Už se těším na pokračování z pohledu Nesty (a na Cassiana). Zpestřením a mými oblíbenci v tomhle díle byly nemrtvé postavy – Řezbář, Tkadlena a Bryaxis. Nečekala jsem, že mě tenhle díl bude bavit víc, než ten předchozí, ale bylo to tak! Jednotlivé dvory a boje autorka popsala naprosto skvěle a poutavě, že jsem se nemohla utrhnout. Sem tam nějaký menší plot twist, někdy i slzy na krajíčku (Suriel). Mně také asi vyhovovalo (a asi budu jedna z mála), že ubylo erotických scén a převládají právě ta politická stránka knihy a válečné střety (ale nebojte, mezi Rhysandem a Feyre to stále jiskří a úplně ochuzeni nebudete). 5*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„Byla jsem dost skeptická po prvním díle, který mě příliš nezaujal (3,5), takže jsem pokračování dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že se to ponese v podobném duchu. První díl je ale důležitý pro pochopení tohoto, takže určitě nevynechávat! Z té nesympatické a nudné Freye se stává postava s obrovským vnitřním růstem a taky badass víla! Tamlin je ještě větší idiot, než v prvním díle a Rhysand… ach Rhysand, můj nový knižní manžel Skvělé jsou i vedlejší postavy, Cassian, Azriel, Mor i Amren, ale i Freyiny sestry. První polovinu knihy se seznamujeme s Nočním dvorem, Velarsiem a jejich historií a taky se buduje vztah mezi Freye a Rhysem. Jejich škádlení a pošťuchování bylo dokonalé. Posledních 200 stran je jízda, boje, ale i spicy scény, které všichni od téhle série očekáváme a samozřejmě nejvíc otevřený konec, který vám nedá na jinou možnost než okamžitě sáhnout po dalším díle. „Líbilo se ti, jak před tebou klečím?“ Mě tohle bavilo mnohem víc, než Čtvrté křídlo. 5*/5* MILUJU TO IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„Knížka se četla sama, za dva dny nebylo o čem, bylo to příjemné zpestření mezi fantasy knihami, kterých teď bylo nějak moc. Moc mě příběh bavil, ačkoliv má své mouchy. Vyhovoval mi styl psaní autorky, trochu horší to bylo s překladem (když je Hazel převlečená za muže, mluví o sobě jako o ženě – v angličtině nevidíme rozdíl, ale v češtině ano.) Myslím, že zdravotníci budou mít s touhle knížkou velký problém, protože jsou zde věci, které prostě nejsou možné, nedávají smysl a v průběhu knihy se je autorka ani nesnaží vysvětlit – prostě to tak je, protože proto. Mně to celou knížku taky vrtalo hlavou, nakonec to autorka vyřešila v podstatě zázrakem. Ten konec mi nevyhovoval, přišel mi odbytý. Čekala jsem reálnější pointu knihy, ale nijak mě neurazila, jen bych ocenila trochu propracovanější detaily. 4*/5*, hvězdičku odebírám právě za ten konec a nedostatek propracovanosti detailů. Ale obecně nechápu, proč má kniha tak tak nízká hodnocení. IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„Krásná odpočinková kniha.“
— Havrnka

„Výborný díl. Sotva jsem ho odložila, vzala jsem do ruky hned ten následující :D“
— Roux

„Dlouho jsem přemýšlela, jak toto hodnocení pojmout, abych nebyla příliš kritická. Nicméně v průběhu čtení jsem se musela nutit nepřeskakovat a vlastně to celé i dočíst. Adlerovské pojetí jako takové je celkem zajímavé, místy velmi hloubavé, dokonce i podněcující. Plynulost a přirozenost dialogů však značně narušuje studentovo přihlouplé opakování toho, co předtím řekl profesor; papouškování konců vět navozuje dojem stupidního žáčka, nikoliv důstojného oponenta přemýšlivému filozofovi. Kvalitou rozhovorů si tak publikace v ničem nezadá např. s dílem Úterky s Morriem, a kdo měl to štěstí strávit čas s touto povedenou knihou od Mitche Alboma, ten zaručeně srovnávat bude.“... celý text
— StihOMam

„Elin neboli Convallaria je obyčená holka s velkým snem, které ale není vlivem okolností přáno. Není to na první pohled žádná superhrdinka, je lehce oplácaná, nos má plný pih a je dost neohrabaná. O to sympatičtější má ale osobnost – je chytrá, houževnatá, ale hlavně je to taková čistá duše . Při poznávání různých částí její milované země, a zejména jejích obyvatel, začíná přicházet o ideály. Autorka vytvořila nádherný kouzelný svět postavený na základech lékařské botaniky, ekologie a aztécké mytologie. Postavy mají svoji historii, která se promítá do jejich povah, ale také se vyvíjí a s nimi i jejich vzájemný vztah. Pokud nejste velkými fanoušky erotiky nebo obecně romantických scén v knihách fantasy, tak tohle je přesně pro Vás. Romantická linka je zde velmi nenápadná, slow-burn a jedná se spíše o postupné vytváření pouta přátelství a důvěry mezi dvěma odlišnými povahami a lidmi různých kultur. Mně to přišla jako fajn změna, smut je teď všude. 4,5*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„Ester... Připravte se na to, že se budtete pohybovat ve třech časových liniích... Jednak v roce 1942 - v období po atentátu na Heydricha, dále pak v roce 1969, ale také v období po sametové revoluci, v roce 1990... Největší část knihy je věnována období po atentátu na Heydricha, kdy se seznámíte s mladou dívkou Lídou Opletalovou... Společně s Lídou se před řadícími Němci uschováte na venkov - do obce Horka k její tetě Marii Hrbkové... Po nějakém čase se na tetině statku pokouší skrýt i čtyřletou židovskou holčičku Ester Kellnerovou, nebo chcete-li Annu Opletalovou... Podaří se Lídě zachránit život malé holčičky? Odpovědi najdete v tomto neuvěřitelně čtivém historickém románu... Rozepisovat se k ději knihy více nebudu... Vážení knižní přátelé, neváhejte ani okamžik a po knize sáhněte... Hledal jsem každou volnou chvilku, abych mohl knihu Ester znovu otevřít a řádit očima po řádcích, otáčet stránky... Dostal jsem se tak brzy až na konec... Tady není nad čím váhat.. Snad jenom... Někdy je k hodnocení pět hvězdiček zatraceně málo... Tady bych sáhl do knižní oblohy a jednu zářivou hvězdu bych přidal... Ohromná poklona Markétě Práškové... Chtěl bych i poděkovat mým knižním kamarádkám Prochajdě a Nadě3314 za jejich komentáře ke knize, protože bez Vás by mi tato kniha asi unikla... A to by byla zatraceně škoda...“... celý text
— klokan.1905

„Moje hodnocení koránu je odpad a za tímto hodnocením si stojím. Zbytek jsem sepsal v recenzi.“
— vlkodlaq

„předává se slovy, že prý by mě to mohlo bavit "Nějaký odborník by možná řekl, že je to syndrom opuštění. Že pokaždý, když mě někdo opustí, je to pro mě jako by ..." "Člověk by se o sebe měl umět postarat aspoň tak, jak se stará o svý milovaný" "Že se dopředu připravuju na zklamání tak svědomitě, že se prakticky postarám o to, aby se konalo?" "nekrade v hotelovým pokoji kosmetiku" "nevadí mu, že kradu v hotelovým pokoji kosmetiku" "Neudělal to už jednou, že úplně zmizel beze slova?" "to sis ale, můj milý, říkal i ... vzpomínáš?" "Pokud ne, je čas se to naučit" "Bezpečí" "Neztratit se. Jakože neztratit sám sebe ..." úplně v pohodě lehké a cukrkandlové čtení na víkend (který může trvat přes rok) měla pravdu 3+“... celý text
— aseedi

„A máme tady adepta na nejhorší knihu roku! Pokaždé, když jsem míjela v knihkupectví knížky Penelope Bloom, všechny ty banány, třešničky a křovíčka, tak jsem si říkala, jaká to musí být blbost… No a ono jo! (Naštěstí jsem tuhle blbost dostala zadarmo k nákupu eknih u Dobrovského a krátila si čtením venčení psa nebo výpadky internetu v práci). Bylo to dost hrozný. Když ponechám stranou klišé, jako neohrabaná a sexuálně nezkušená stážistka a namakaný, nadměrně vysoký sexy šéf, tak jejich dialogy mi pomalu ubíjely moje mozkové buňky, příběh téměř žádný a postavy naprosto nezajímavé. Bruce je kretén, který nám zhruba každých třicet stran připomene, že jakkoliv vysoká finanční částka jsou pro něj vlastně jenom drobné, ale i přes to se rozhodne Nataše za stáž neplatit, ačkoliv si z ní udělal osobního otroka. A celá knížka je vlastně takový učebnicový popis sexuálního obtěžování na pracovišti. „Budete si přát, abyste se mého banánu nikdy nedotkla, vy stážistko. To Vám slibuju.“ – já si rozhodně přeju, abych se Jeho banánu nikdy nedotkla. 1*/5* a to jen proto, že to bylo místy tak absurdní až směšné a taky to má naštěstí jen 220 stran, takže to mučení netrvá tak dlouho.“... celý text
— cotaholkacte

„Bee je trochu střeštěná, raněná minulostí a odhodlaná se soustředit na práci a kariéru. Levi je zamračený a zamlklý mrzout, který je ale samozřejmě hrozně sexy, nasvalený a pod tvrdou slupkou neskutečný slaďák a romantik. Cliché, rozhodně, ale já je oba miluju. Zhruba od třicáté stránky je úplně jasné, jak se bude příběh vyvíjet, v čem je hlavní nedorozumění a jak to celé dopadne, ale vůbec mi to nevadilo. Úplně mi vyhovovalo nemuset příliš přemýšlet a jen si úžívat vtipné přestřelky a myšlenkové pochody hlavních postav. Jediné, co bych vytkla, tak že Bee byla sice více než nadprůměrně inteligentní, ale natvrdlá byla teda neskutečně. A taky nikdo neuvěří, že chlap by 6 let bez sexu, protože nenašel adekvátní náhradu za svou platonickou lásku Ali opět bojuje za práva žen ve vědě a za rovnoprávnost menšin a ekonomicky znevýhodněných skupin při přijímacích testech na studia. Tohle bylo to, co jsem přesně teď potřebovala číst – jak se říká, sedlo mi to jako pr… na hrnec a já se od samého začátku smála. 4,5*/5* IG: @cotaholkacte“... celý text
— cotaholkacte

„Po prvních dílech jsem se těšila opět na zážitek z četby. Ale trochu mě kniha zklamala, zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně děj začínal nabírat na napinavosti. Časy že 14. Století opravdu nebyly lehké snad pro nikoho, Brno nevyjímaje, ať se týkaly Židů nebo křesťanů. Jejich vztahy a příběhy mě fascinovaly.“... celý text
— malýčtenář

„Zvolené téma příběhu bylo od začátku knihy dosti depresivní. Nevím, zda mě více iritovala postava matky trpící komplexem méněcennosti nebo její dcera Róza. Každopádně jsem se nedokázala vcítit ani do jedné z nich. Marie Dohnalová mě švala svým věčným vnitřním konfliktem mezi tím, co by skutečně udělat chtěla a tím, co ve výsledku vlastně reálně udělala... Přitom by stačilo tak málo - komunikovat. Nedělat ze sebe nepochopenou chudinku a projevit se. Začátek knihy byl, navzdory tématu, slibný, ale dál už příběh vlastně postrádal děj a spíš mě nudil.“... celý text
— zuzana8816