Nejnovější komentáře

„Pohodová detektivka. Postupně se odhaluje kdo za vším stojí a člověk do poslední chvíle neví.“
— adela2230

„Nádherná kniha o traumatech z dětství. O tom, jak nás utváří co o nás kdo řekne, aniž bychom si to uvědomovali. Jak jsme v dětství manipulovatelní, jak je naše duše křehká a jak je důležité znát příběhy druhých.“... celý text
— Nestorkea

„Tahle kniha je pro mě srdcovka. Zažehla ve mě vášeň pro čtení, vždy jsem byla odpůrce čtení a nechápala jak u toho někdo může vydržet hodiny, jen sedět a číst. Tahle kniha vše změnila. Je krásně detailně napsaná, člověk si jednoduše představí hrdiny příběhu. Děj vás vtáhne. Je to jednoduchá romantická oddechovka, a mě se moc zalíbila“... celý text
— Vendy_Kříž

„Závěrečný díl byl vynikajícně propracován,ale nevadilo by kdyby byl o něco kratší,bylo to chvílemi zbytečně dlouhé.Kniha je opět nádherně ilustrovaná, z mapou původní Karviné,rodokmen románových postav, a u postav, které opravdu žili je článek z fotografií a fota Karviné.Paní spisovatelce patří velký dík za nádherné knižní veledílo.“... celý text
— martinaandulka

„Epiktétos, bývalý otrok, mění lidem životy, alespoň mně určitě. A taky Marcu Aureliovi a milionům dalších. Jeho etická ponaučení tnou do živého a jsou důvodem, proč je stoicismus dodnes vyhledávanou, sekulární alternativou křesťanské morálky - ne alternativou ve smyslu, že by říkal něco odlišného, spíš že říká podobné věci na nenáboženském základě. Epiktétos může čtenáři pomoci porazit vlastní ego, najít vnitřní klid a zároveň sílu měnit svět. Jeho čtení by mělo být pozorné a pomalé - nemá smysl číst mnoho článků v jeden den, spíš se nad nimi zamyslet - abstrahovat, co říká, a najít podobné schéma ve vlastním životě. Stoicismus není složitý na pochopení, ale náročný na „zapracování“ do života. Tato kniha se právem řadí mezi nesmrtelné knihy západní civilizace.“... celý text
— Jakcist.cz

„Od autorky jsem již četla Spálená křídla. I tahle kniha mě moc zaujala. Při čtení jsem se přistihla, že se mi chce plakát a křičet. Obdivuji, jak se Linda dokázala ovládat. Já bych to nezvládla.“... celý text
— ela1972

„George Lucas: Život stvořitele Star Wars pro lenochy v líbivém komiksovém kabátku, nebudu lhát, zase něco málo nového jsem se dozvěděl Ale pro ti, kteří četli výše zmíněnou knihu mohou tento komiks v klidu vynechat“... celý text
— KubaHanzelin

„Tahle kniha byla z počátku pro mě zklamání, měla jsem problém udržet pozornost u čtení a na pár dní ji i odložila. Nakonec jsem se prokousala začátkem a jsem ráda, že jsem to s ní nevzdala. Od druhé půlky mě to chytilo a je to moc dojemný a krásný příběh PS: na konci jsem byla ráda že mám u sebe i druhý díl a můžu se hned pustit do pokračování“... celý text
— Vendy_Kříž

„Tento díl byl dost dobrej bavil mě byl napínavý konečně byl Jonna Linna normální zápletka skvěle zpracovaná“
— KnihoSny

„Druhé pojednání o vládě je dílo génia, které musí číst každá generace. Řadí se po bok Hobbesova Leviathana, Platónovy Ústavy nebo Aristotelovy Politiky a říká nám něco zásadního k tomu, čím je, nebo spíše má být naše republika a demokracie. Něco z Lockových argumentů zestárlo, avšak nezestaralo. Ústřední myšlenky okolo přirozených práv člověka jsou nadčasové. Předpoklad, že člověk má přirozené právo na svou svobodu, život a majetek, nelze "dokázat", lze to pouze přijmout nebo odmítnout. John Locke tento předpoklad domýšlí do důsledků a domýšlí, co to znamená pro politickou moc a její omezení. Zákonná vláda stojí na souhlasu těch, jimž je vládnuto - ne však pouze lidu, ale i jednotlivců. Lockovo Pojednání je logické a přesvědčivé a není divu, že položilo základy politického liberalismu, který fakticky změnil svět. Je ale docela smutné, jak do pozadí se Locke postupně dostal a kam se naše politické systémy a „liberální“ strany zatoulaly.“... celý text
— Jakcist.cz

„Kniha má celkem 4 příběhy (Titulní Smrt v domě Gillespieů, Figuríny, Za zdí, Bedřich and Breakfast) ... první příběh je více, jak známe knihy od Darcy... další 3 menší příběhy (obsahově) ... se četly dobře a za mě byly také zajímavé...“... celý text
— Ronnie68

„Po přečtení January a Deset tisíc dveří jsem byla nějakou dobu na vážkách co se týče hodnocení. Pokud by totiž byla psaná běžným stylem a jazykem - tak, jak spousta autorů vypráví své příběhy - jednalo by se o naprosto průměrné dílo. O jednu z mnoha young adultovek, která vás příliš nenadchne a brzy vám vymizí z paměti. Jenže ona NENÍ psaná běžně. Ti, kdo ji četli, se mnou jistě budou souhlasit. A těm, kdo ještě neměli to potěšení, ji vřele doporučuji. Zcela upřímně totiž říkám, že na něco podobného jsem ještě nikdy nenarazila. Alix E. Harrow má úžasně zajímavé myšlenky, neotřelé popisy a přirovnání, velkou fantazii a hlavně talent. Ze slov a vět splétá nádherně barevné plátno, na němž vytváří neobyčejné vzory. Občas jsem se musela v četbě zastavit, abych na sebe nechala působit to, co svým květnatým jazykem popsala a nad některými větami jsem nestačila žasnout, jak originální (alespoň pro mě) byly. Klobouk dolů před autorčiným umem! Hvězdičku bohužel musím ubrat za příběh, jelikož - jak jsem psala výše - mě moc neoslovil, ačkoli nápad s dveřmi coby portály do jiných světů, měl velký potenciál. Určitě se ke knize výhledově vrátím, abych si zopakovala ten nevšední čtenářský zážitek.“... celý text
— Cara.17

„Knihu jsem přečetla za 48 hodin, což vypovídá o všem! Ta kniha je skvěle napsaná, nenechá vás ji odložit a potřebujete číst dál a dál abyste se dozvěděli jak příběh pokračuje. Určitě ráda sáhnu po dalším díle a dalších knížkách od této autorky a doufám, že budou stejně skvělé“... celý text
— Vendy_Kříž

„To bylo pěkné čtení. Romantika jak blázen.“
— havrmoni

„Hodně dobré čtení!“
— NelaMaty

„„Všichni jsme v neustálém poklusu a zahlceni informacemi. Často si neuvědomujeme, co všechno jsme za den zvládli udělat, a uniká nám, o co přicházíme, když se zapomínáme zastavit.“ (str.112) Nejsem čtenářka komiksů. Ale Debbie Tung je autorka, od které mám všechny její dosud vydané knihy. Introvertka chodí na terapii se proto zařadila k ostatním třem do mojí knižní sbírky. Tentokrát jde o vážné téma – o duševní zdraví, panické ataky, deprese. Pro lidi, kteří toto zažili, ať už přímo nebo zprostředkovaně (u někoho z rodiny či přátel), to může být obohacující kniha v tom, že nejsou sami, kterým se něco takového děje. A že mají bojovat. Dlouho jsem si říkala, v jaké fázi života Debbie toto zažívala, protože poslední kniha končí tím, že čeká dítě a tady o něm nebyla žádná zmínka…ale nakonec to bylo vysvětleno (bylo to předtím než vydala Introvertku v hlučném světě). Je dobře, že se o psychických potížích veřejně více mluví. V knize jsem si založila několik moudrých vět. „Dokud na to dospělí nezačali upozorňovat, nikdy by mě nenapadlo, že dělám něco špatně.“ (str. 99) Ano, nechme prosím děti být nesmělými, aby se nesmělost neproměnila v úzkost… „Každý z nás improvizuje. A všichni děláme to nejlepší, co dokážeme.“ (str.121)…“Sledujte svoji vlastní cestu. Nepotřebujete uznání od ostatních.“ (str.116) Opět zdařile nakresleno, občasné barevné kresby byly potěchou pro oko. Určitě doporučuji, i těm, kteří zrovna neholdují komiksům tak jako já, tohle za přečtení stojí.“... celý text
— Luciluc

„Veľmi silný príbeh, ktorý vo mne vyvolal rôzne emócie, z veľkej časti hnev voči ľuďom, ktorí sa správali naozaj hrozne k pacientom psychiatrickej liečebne a pocit bezmocnosti, keď im nebolo možné pomôcť. Autorka spracovala túto tému veľmi dobre, aj na základe svedectiev ako to v tom čase reálne fungovalo. Dva životy, poznačené rozhodnutiami a konaním rodičov, ktoré otvárajú mnoho dôležitých otázok aj pre dnešnú dobu a vzťahy. Môžem len odporúčať.“... celý text
— Karcoolka2210

„První část Malých žen mě velmi bavila, je to milé, dojemné (byť trochu přeslazené, ale ano.. mile) a vtipné čtení o dospívání čtyř povahově rozdílných sester. Druhá část už na mě byla příšerně mravokárná a byť chápu, že to člověk ten text musí vnímat v kontextu doby a života autorky, tak některé výroky - dost často třeba o postavení žen ve společnosti - mě teda vyloženě bolely a měla jsem kvůli nim chuť knihu zahodit, Nebýt to v rámci book clubu, kdo ví, zda bych ji dočetla.“... celý text
— vendylein

„Velmi, velmi, velmi chytrá kniha a pokud není místy až moc chytrá, tak vtipná. Každopádně poučná a inspirativní. Design edice Prostoru tomu bere trochu elegance, ale zase ten společensky prospěšný přesah. Řada faktů a myšlenek ve mně rezonuje doteď. Třeba ta nezbytná extenze člověka v politika… Srdečně doporučuji, i když jsem se haldou sdělení prokousával poctivě 14 dní.“... celý text
— Koškin

„Naprosto splnila moje očekávání, úplně jsem si vybavila, co bylo ve filmu, jen ten konec u Šampóna vyzněl v knize trochu jinak. Vlastně celá knížka je taková příprava na filmový scénář. Obojí se mimořádně povedlo.“... celý text
— KnihovniceVěra

„Je to silný příběh a určitě kandidát na povinnou četbu. V době kdy Jozefova rodina cestovala na východ za novými zítřky tak polovina otcovi Rusínské rodiny z bídneho Slovenského východu putovala za lepšími zítřky do USA. Zůstal jen můj děda financ a v budoucnu bojovník proti Nemeckým nacistum a hlavně Ukrajinským banderovcum. V knize se zapomělo na Polsko které obsadilo rok před Hitlerem naše hornické Slezsko. Ten Hitler který před válkou byl ve Varšave na pohřbu generála Pilsudského. Tak prosím nešpiňme jen Rusáky. Poláci vyhaneli Čechy od Bohumína, Karviné, Těšína až po Jablunkov. Jejich heslo znělo Ostravicí granica! Od kolegy otec měl hodně polnosti a na pole za Ostravicí nemohl jít pracovat. Nezapomeňte na to jak nás zradil západ v Mnichově a po válce v Jaltě! Naši občané si ještě k tomu zvolili demokraticky Komunistickou stranu a tak jsme se vlastní blbostí stali totalitním režimem. Dnes naše společnost zakazuje svobodu projevu! Kdo řekne jinači názor jak provladni tak je označen za rasistu nebo chcimíra. Naše Pražská garnitura chce bojovat s Ruskem do posledního Ukrajince. My nejsme ve válce a Ukrajina není členem NATO. V EU jsme uz více jak dvacet let a je opět rozděleno na bohaté západní členy a chudé východní v EU. V osmnácti létech jsem chtěl také emigrovat za železnou oponu, ale naše krásná vlast a rodina, přatele mě udrželi doma.“... celý text
— Ďobi-1968

„Katko, souhlasím s tebou! Dávám o hvězdičku víc, protože mně ty paničky zas až tak nevadily. Vadila mi duchařská vložka, vadilo mi nelogické chování hlavní postavy a úplně nejvíc mi vadily ty prapodivné zvraty děje v poslední třetině knížky. Vyvrcholení a konec s omluvou autorce označuju za naprostou blbinu.“... celý text
— micha-ella

„Kate je prostě nejlepší. A ke všemu má konečně kousek toho soukromého štěstí...“
— kolacky

„Knížka čtená dceři. Jde spíš o mini příběh, který mě osobně tolik neoslovil, ale co musím vyzdvihnout, to jsou ilustrace. Kniha je většího formátu, ilustrace zde hrají prim a krásně vynikají. Holčička Ela, která má dvě chlupatá tykadélka a dvě hebká křídla jako můra je nádherná. „Tady máš světýlko, paprsek letmý, co zažene strach, když večer se setmí.“ I lišák Chmur byl moc hezky zpracovaný. Kniha je pro děti od tří let. Možná může pomoci dětem, které se bojí tmy. Ilustrace 5*, příběh 3,5*. Doporučuji, minimálně se pokochat vizuálně.“... celý text
— Luciluc

„Konečně jsem se dostala i ke dlouho očekávanému druhému dílu a nemám slov. Téma reinkarnace jsem moc často v knihách neviděla a možná proto jsem si ho oblíbila. Autorka má skvělý styl psaní, který Vás vtáhne do děje a nedokážete se od něj odtrhnout. Postavy jsem si zamilovala a fandila jsem jim.“... celý text
— JanistaN

„Výborná! Chycena za úplně jinou nit než ostatní domy. Na straně 113 se příběh zlomí a pak už není možné se odtrhnout. :)“
— suiteki

„Nebavilo!!! Námět zajímavý - prostředí v rodině STBaka, jejichž syn je adoptovaný, resp.vzitý někomu z porodnice v 69.roce, což se po otcové smrti po revoluci dozví a pátrá po předcích. Ale ten sloh, styl a všechno co s tím souvisí mne byl odporný, pro mě zbytečně moc roztahaný a blbý - viz popis jeho pokus o navázání sblížení s "gymplačkou". Nedočtu.“... celý text
— Lili2

„zajímavý příběh, nádherná ilustrace...“
— bazyk21

„Knížka čtená dceři. Ivonu Knechtlovou znám jako ilustrátorku a mám ji moc ráda. O to víc jsem byla mile překvapena, když na mě v knihovně z regálu koukala Víla Muchomůrka, kterou nejen že ilustrovala, ale také napsala. Byl to moc krásný příběh! Originální, s jednoduchou, ale ne hned jasnou zápletkou. Kniha je určena dětem od šesti let, ale zvládnou ji i o něco mladší. Je psaná většími písmeny, takže se bude starším dětem dobře číst, kapitoly jsou tak akorát dlouhé. Budu se opakovat, ale ty ilustrace – nádherné! Líbilo se mi pojmenování myšáků - Luk a Puk. Opravdu krásně stvořený svět víl a zvířátek z lesa. Doporučuji! A doufám, že se dočkáme dalšího knižního počinu.“... celý text
— Luciluc

„Přečteno opět jedním dechem, paní Nina umí podat příběh a informace. Neustále si musíte opakovat, že ti lidé v KLDR nic jiného nezažili, svět byl pro ně pouze oni a okolní státy, na noc se netopí a vyprazdňovat se musíte na čas. Když vidíte přečin, raději ho nahlásíte straně, protože co kdyby to byl test a nahlásili vás oni , že přehlížíte vzdory proti straně? Strašné, nejvíce na mne zapůsobilo vyprávění z nápravného tábora. My si doma v teple usínáme a v dnešní době takto lidé trpí. Neskutečné, jak ideologie a propaganda mají místo i v 21. století.“... celý text
— baterka.gs