Nejnovější komentáře

„Přečetla jsem povinně, neboť to byl můj nákup pro knihovnu, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Romantická oddechovka, shodou okolností se odehrávající v knihkupectví. "Kdokoli může dělat cokoli, zvláště naše Betty" - tahle hláška by se sem docela hodila, protože chemie a BC Beauty se evidentně vůbec nevylučuje s prací v knihkupectví (já bych mohla vyprávět). Postavy, snad až na kocoura Tennysona, mi k srdci nepřirostly, ale radost mi udělala Martinique, když konečně poslala do háje svou sestru. A jestli Sara opravdu udělala, co si myslím, tak ani matka Tereza by nebyla dostatečnou "záplatou". Ale v zásadě ano, je to čitelné a hlavně je to o knihách a lidech kolem nich, proto všechny takové příběhy beru na milost a odpouštím jim tu prvoplánovost i tu sladkou omáčku kolem.“... celý text
— broskev28

„Moje první zkušenost s gamebooky a musím říct, že jsem se zamilovala. Baví mě možnost stavět si příběh jak se líbí mě, ikdyž je to v rámci jen několika možných cest. A samozřejmě příběh jako takový tomu jen přidává.“... celý text
— Roscata

„Škoda,že je ten příběh tak málo rozvinutý.Napsán jako oddechovka.Chtělo by to víc rozvinout a vytvořit napětí.Ten konec je utnutý.......“
— postrach

„Dark romance jak má být. Musím říct, že jsem se až do konce děsila, co hlavní postavu ještě potká. Určitě není kniha pro každého, najde si své příznivce i odpůrce. Je čtivá, je kontroverzní. Zvrácená i emotivní. Dějem připomíná sérii Elitní klub králů od Amo Jones. Pokud už se začtete, od knihy se neodtrhnete!“... celý text
— Hatshepsut

„V mé knihovničce se nastřádalo asi 9 knih se stejnou tematikou. Druhá světová válka, příběhy založené na pravdě a částečně osudy židovského národa. Tak je to vlastně pro mě díl první. Ta kniha měla v sobě něco, co jsem trošku očekával(během vítání britských vojáku v přístavu). K samotnému příběhu není co dodat, ale je pěkně napsaný a zároveň popisuje ostrov Jersey jež byl takřka bokem od veškerého dění války. Nevím co se mnou provedou další knihy, ale tato má kousek kruté pravdy, kterou si v dnešní době takřka neuvědomujeme a spousta nepoučitelných nadšenců zapomnělo(tři generace jsou tři generace), co dokáže nadělat taková válka a čeho by jsme si měli vážit..“... celý text
— led_darkshiner

„Minimálně hlavní ženská postava si projde v rámci vygradování napětí dost nepravděpodobným vývojem. Stejně tak třeba scéna jak se dostala hlavní postava do bezpečnostní schránky v bance, to je prostě přitažené za vlasy, což téhle knize dost ubírá. Na druhou stranu, i navzdory tomu, se to opravdu dobře čte (tak jako všechny knihy od Lapeny) a je to zábavný. Pokud jste fanoušek Shari Lapeny, věřím, že se vám to bude líbit. Ale je to takový ten typ knihy, co se vám po pár týdnech úplně vykouří z hlavy. Půjčte si to v knihovně, za nákup to za mě nestojí.“... celý text
— Burák

„Nemůžu posoudit jako dobře/špatně se autorka věnuje magii a jejímu praktikování, ale mě její kniha sedla. A to i přesto, že jsem očekávala více konkrétních tipů a rad pro praktikování magie. Za mě to bylo skvélé nahlédnutí do života jedné čarodějky.“... celý text
— Roscata

„Je mi trošku líto, že knížka má tak nízké hodnocení, ale úplně to chápu. Vůbec mě nebavila a prvních cca 70 stránek se četlo opravdu těžce, ale poté to nabralo spád a knížku jsem přečetla jedním dechem.“... celý text
— Veronika1996

„Její příběh jako zapuzené/rozvedené královny, pro její vzhled či spíše kvůli impotenci již postaršího a nemocného Jindřicha VIII., je znám. Oceňuji autorčinu invenci historické fikce k rekonstrukci jejího dalšího života po ukončení manželství s Jindřichem VIII., ve které vystupuje jako chytrá a částečně i na svoji dobu značně emancipovaná a požitkářská žena, ktera si nejvíce cenila své svobody.“... celý text
— mistrikova

„Spoiler! Spoiler!! Spoiler!!! Přerušila jsem četbu tíživého příběhu psaného psychicky nemocným autorem, v němž podrobně zaznamenává průběh svého pobytu v psychiatrické léčebně v Bohnicích (https://www.databazeknih.cz/knihy/jen-na-par-dnu-92782) , protože jsem se potřebovala po těch hrůzách čtenářsky osvěžit. A tak jsem zvolila tuhle - tolik vychvalovanou a propagovanou knihu. No to jsem si ale dala! Ukázalo se, že ta psychiatrická léčebna je relaxace oproti tomu, co sepsal pan Šemi Zarhin! Tak odporný příběh jsem už opravdu dlouho nečetla. Máme tady masového vraha - dítě, které vystřílí celou rodinu; máme tady dítě, které se třikrát pokusí o sebevraždu, aby pak následně jeho okolí usoudilo, že jde o takovou inteligenci, až jej pošlou do internátní školy pro mimořádně nadané děti; máme tady dítě, které je chronicky nemocné, fyzicky slabé, nadmíru nešikovné – a tak jde studovat na vojenskou akademii s fyzicky náročným výcvikem (to opravdu izraelská vojenská akademie přijímá takové padavky?); máme tady kluka, který je tolik naštvaný na svého bráchu za to, že se nesmyslně nechal zabít, že touží jej tak silně kopat do břicha, až by zvracel – kdyby žil; mámu nazývá sviní a odmítá ji oslovovat slovem máma. Máme tady dítě, které se nechává sexuálně zneužívat za kousek jídla; máme tady další dítě, které při každé nepříjemné situaci, nevhodném slovu či nelibé vůni zvrací. A co dospěláci? Máma, která nemá pro svoji dceru jiná slova, než výsměch a pohrdání; jiná máma, která sexuálně zneužívá maloletého kluka; další máma, která je vynikající kuchařka, ale svým dětem dává ke svačině jen a pouze chleba namazaný taveným sýrem a posypaný okurkou nakrájenou na kostičky (když jsem v textu posedmé narazila na okurku nakrájenou na kostičky, myslela jsem, že to snad nepřežiju!) a vznáší kletby na nežádoucí osoby. Tátové jsou slaboši a podpantofláci, příbuzní, sousedky, učitelky – to všechno jsou pokrytecké mrchy, které druhé jen pomlouvají, využívají či zneužívají. Všechny pro děj zásadní postavy vynikají alespoň jednou z těchto vlastností: lžou, podvádějí, páchají nevěru, předstírají a přetvařují se, jsou sexuálně zvrácené či jinak „ujeté“. Nikdo s nikým nedovede otevřeně mluvit, jediné náznaky souznění vznikají pouze v ojedinělých chvílích, kdy některé osoby vedle sebe mlčky sedí. V celé dlouhé a na dějové epizody velmi bohaté knize jsem našla pouze tři postavy, které nikoho nezavraždily, neznásilnily, nezmlátily, nepohaněly, nepomluvily, neproklely, nevysmály – ale šlo o jen postavy epizodní. Už dávno jsem se v žádné knize tak velmi nezklamala. A nadto ještě i zásadně pochybuji o kvalitě překladu a práci korektora. Celkový dojem: HNUS.“... celý text
— Koka

„Ráda čtu knihy, které mě dostávají do jiného místa, kultury a obohacují informacemi z historie. Kniha je ale jinak průměrně napsána.“
— Becca_

„Hanišovou obecně považuji za jednu z nejlepších autorek současnosti. Bylo to zajímavé čtení, kde se mi částečně podařilo vcítit do pocitů matky i dcery. Z knihy mi bylo dost smutno a na mysl mi vyvstaly otázky, co se čeká od role matky a dcery, kdo posuzuje mateřskou lásku, kdo má být komu vlastně vděčný a zda má smysl držet pouto, které nefunguje podle představ.“... celý text
— Becca_

„Na to jak je kniha útlá, se nečte zrovna lehce. Příčinou je Vančurův jazyk a zvolená forma. Jde o výrazné dílo meziválečné avantgardy, proletářské literatury; autorova prvotina. Kniha je prosáklá lyrismem, volným tokem příběhu a netypickou formou vrstvení zápletky. Ke srovnání se hodí knihy Džungle (1906) nebo Hrozny hněvu (1939). Ty jsou rovněž o těžkém údělu dělníků hledajících práci a bojujících s chudobou v mizerném světě vypočítavých kapitalistů. Vančurův Pekař Jan Marhoul časově spadá mezi ně, ale v ději je o dost méně rozmáchlý. Dobrotivý pekař dává na dluh a krachne. Když on sám potřebuje pomoc, většina známých se k němu otočí zády. Následně musí opustit město a zkusit štěstí s opravou mlýna na samotě. Zraní se a není schopný splácet nájem. Zima je krutá, hladoví. Následně ho začne vykořisťovat jiný mlynář, který má kapitál a zoufalého pekaře najme za byt a stravu. Hrdý Marhoul nakonec odejde zpět do města, kde se nechá najmout coby pomocník v pekárně. Brzy poté ale v chudobě umírá. Děje se tam toho víc, ale hlavní děj ma pevně depresivní linku, ve které zoufalství nahrazuje krátkodobá naděje, kterou následně zničí další zoufalství. Obdobně jako v knihách uvedených výše. Autor tím chce přiblížit těžký a často nespravedlivý život proletariátu. A také jak je dobový vlastnický systém krutý a osudný pro člověka bez ostrých loktů a peněz. "Zde leží dělník a hvězdy se naň nesypou, ba ani kvítí. Neměl žádného sdělení naposled a žádnou pravdu nezůstavil za sebou. Jeho dílo je dávno prodáno. Snad ani nežil, je neznám, nikomu nic není po tomto mrtvém."“... celý text
— memphisz

„Tohle není kniha pro mě. Dost jsem se při čtení natrápila. Příliš poetické, snové. Autorka má ale na psaní talent a své čtenáře si to jistě najde.“
— Becca_

„Trosky země obsahují pět novel z nichž každá patří už k nějakému stvořenému světu svého autora, z těchto pěti znám úžasný svět Algoru od Jana Hlávky a Jany Vybíralové, a děj novely z tohoto světa, Obráceno v prach se odehrává několik let před prvním dílem Mráz a hry, a také znám Centrální impérium, ke kterému patří Tribunál od Jana Kotouče, který se naopak odehrává až po posledním dílu série, oběma dávám sto procent. Sto procent dávám i Deep Orange který patří do universa Baltimore a který zatím vůbec neznám, ale do budoucna se na nějaké další Hetešovky musím podívat. Zbývající dvě novely, Napravení mladého nezbedy od Ondřeje Neffa ze světa Arkádie, a Lidské k lidskému z argenitového vesmíru od paní Vilmy Kadlečkové, mně bohužel moc nezaujaly, ale určitě si najdou jiné čtenáře. Jinak celou knihu budu hodnotit podle těch částí které se mi líbili.“... celý text
— nero 13

„Sice se jedná o fikci, ale dost mrazivou, která mě donutila přemýšlet. Jsem ráda, že jsem se ke knize prostřednictvím výzvy dostala. Doporučuji, dobře se to čte a je to velmi solidně napsané.“... celý text
— Becca_

„Nějak si nevzpomínám, že bych kdy četla hloupější detektivku. Vyšetřovatelé se nám představují jako banda naprostých amatérů. Hned zpočátku nám do děje vstupuje psycholog Martin, který má až předvídací schopnosti. Motiv vraha je dost stupidní a vysvětlen dvěma odstavci. Tohle jsem si fakt neužila.“... celý text
— Becca_

„Vlastě spíš fantasy než sci-fi. Těšil jsem se na zapeklité časové paradoxy (které se nekonaly) a na vědecké rozbory a řešení výchozí situace (které se prakticky také téměř nekonaly). Nicméně příběh je zajímavý, pěkně odsýpá, takže proč ne. Je vidět, že autor má nastudována různá období, faktografické drobnosti potěší a přidají na uvěřitelnosti.“... celý text
— MaxQ

„Čtvrtý díl rozhodně nepostrádá akci a také čtenář může konečně ocenit, jak některé díly skládačky, které před něj autorka rozhodila, do sebe začínají zapadat. I vnitřní monology byly omezeny, za což jsem rád. Tato sága se mi začíná čím dál víc líbit, mystérium je opravdu dobře vymyšleno a není to o klasickém boji dobra se zlem - vše záleží na úhlu pohledu. Těším se a doufám, že v dalším díle se opět trochu víc dozvíme o pozadí tamního vesmíru a R-A prostoru.“... celý text
— cziss

„Už klasika, která mě dlouho míjela, ale nakonec jsem rád, že jsem si ji mohl vychutnat. Kniha je detailní pohledem do nitra letiště i aerolinek, do fungování tohoto kolosu. Vlastně by mě zajímalo, co všechno z šedesátých let přetrvalo až do dnešních dob, kdy jsou letiště ještě větší a daleko složitější.“... celý text
— MaxQ

„Přečteno během pauzy na oběd. Taková hořkosladká symfonie. Všichni vzpomínáme na naše školní léta. Nevadilo mi sledovat životní dráhy jednotlivých spolužáků. Náhled z různých perspektiv, který se potom spojí v jeden celek, není na škodu. Co mi ale vadilo, byly komentáře pana autora. Ty si mohl nechat od cesty. Přišly mi úplně zbytečné. Trhaly text na kusy. Nezajímalo mě, co dělal autor.“... celý text
— RMarkéta

„V ději jsem se celkem orientoval, byť díky tomu, že je notoricky známý. Kresby nejsou úplně můj šálek kávy, raději bych něco ještě víc komixovitější, ale to je asi otázka vkusu. A díky za zevrubný komentář na konci knihy, který vysvětluje historii tohoto díla a výrazu ROBOT ve světovém umění.“... celý text
— MaxQ

„Četla jsem všechny tři autorčiny knihy s tajemnými příběhy a tento hodnotím jako nejslabší. Nicméně dvě další knihy jsou absolutně skvělé - 5 hvězd, tak jde prostě o srovnání. Asi to bylo méně nápadité a příliš rozvleklé. Ale už teď se těším na další knihu.“... celý text
— LadaLil

„1.dil jsem necetla, tudiz nemam uplne porovnani, ale tenhle dil me bavil. Bylo to zabavne a prastene. Romanticka pohadka, ktera me bavila a take dokazala prekvapit. Urcite si prectu i 1.dil. Hodnotim 4,5/5“... celý text
— monishek

„LUXUSNÍ ZÁLEŽITOST! DÍTĚ PRACHU je má druhá přečtená kniha od autorky. Nedávno jsem četla - HORY ZPÍVAJÍ a byla jsem hodně nadšená. DÍTĚ PRACHU však předčilo všechny mé očekávání, vůbec jsem nečekala, že mě tohle tak semele a budu hltat každou stránku. Autorka má neskutečný dar, její knihy jsou tak smutné, bolestné, ale přesto tak krásné. Umí dokonale popsat hrůzy, které se odehrávali během války ve Vietnamu, tak že i přes svírající pocit, který mě při celém čtení provázel, jsem prostě musela číst dál. Příběh je vyprávěn 3 postavami. Nedokážu říct, která mě bavila víc. Tak Vám je tady aspoň trochu přiblížím: Kim – která po vyslechnutí své kamarádky, přehodnotila svůj život a vidina velkých peněz ji přesvědčila, aby i s mladší sestrou opustila malou rodnou vesnici. Největší impuls, který mněla byla vidina pomoci své rodině z velkých dluhů, vydala se tak pracovat do velkého města Saigon. Matce a nemocnému otci řekla, že budou pracovat v kanceláři, ale pravda byla jiná. Phong – sirotek, který se rozhodl, že za každou cenu najde své rodiče, aby měl důkaz, že je dítě amerického vojáka a dostal se tak snáze do Ameriky. Nechtěl žít ve Vietnamu, ve Vietnamu nebyl nic, i když byl šikovný, tak ho nikdo nebral a rasistické útoky byly na denním pořádku. Dan – veterán z Vietnamu se i se svou manželkou vrací po 40 letech do Ho Či Minova Města. Myslel, že by se tímto návratem mohl zbavit posttraumatické stresové poruchy, která ho trápila celý život po příletu z války. Jeho život nebyl kvalitní a tak s tím chtěl něco udělat a myslel si, že toto je ta nejlepší volba. Manželka Linda byla hlavním strůjcem tohoto výletu a Dan teda kývl a věřil, že by mohl najít i něco víc. Uff, krásné to bylo. Moc doporučuji.“... celý text
— nada3314

„Medzi 4 a 5*. Tuilová má skvelý štýl, číta sa jedným dychom, jej postavy, byť nesympatické, sú všetky zaujímavé. Fandíte im. Je to aktuálne, je to drzé, chcem toho viac.“... celý text
— dr.horrible

„Môj prvý Forsyth. Čítal som už niečo podobné od le Carrého, čo bolo teda o triedu vyššie, toto je ale zas kvalitnejšie než Clancy, takže … hmm … ešte mi zostáva Ludlum.“... celý text
— dr.horrible

„Nějak pořád nevím, jak tuhle knížku vlastně hodnotit. Sáhla jsem po ní, protože se mi líbí knihy o Jane, na kterých se Cynthia Hand podílela. Četlo se to dobře, knížku jsem přečetla za pár dnů (ona tedy není dlouhá). A Cynthii Hand se musí nechat, že prostě umí psát postavy a umí dobře vyvolávat emoce. Zprvu bych nečekala, že mi hlavní hrdinka přiroste k srdci – a přirostla. Na YA mi tu ta psychologie postav přijde hodně hluboká. A je v tom i takové milé poučení: Že v každém je dobré jádro, jen je občas zarostlé spoustou plevele, který tam během života narost. Takové knihy mám ráda, protože po jejich přečtení máte chuť snažit se víc chápat lidi kolem sebe. A kdyby to dělalo víc lidí, bylo by na světě krásněji. Je tu za mě ale i jedno velké ALE. Měla jsem zásadní problém s pointou. Celé je to založené na manipulaci a já prostě nevím, jestli s tím souhlasím. Být na místě hrdinky, na konci bych místo vděku cítila asi spíš vztek, že se mnou takhle manipulovali a trápili mě (možná tohle myšlení ze mě taky dělá Skruže?). Vánoční koleda navíc nikdy nepatřila mezi moje srdcovky a na Vánoce mám tak trochu skruží pohled. Ano, líbí se mi se sejít s rodinou a tak, ale nepatřím mezi lidi, pro které by byly Vánoce nejdůležitější a nejkrásnější období v roce. Tím pádem mě příběh nenadchl tak jako nejspíš jiné čtenáře. Přečtení každopádně nelituju, bylo to příjemné.“... celý text
— Sidonie

„Krásná vzpomínka na dětství.“
— Kabuky

„Začal bych u toho, že se kniha velice dobře čte. Jazykově moc příjemná, člověk se snadno začte a hltá každé slovo. Atmosféra Rozklavy super, město a ponurá mlha vás pohltí (tak moc, že když jsem po čtení vylezl na sluníčko, chvilku jsem se jen nahříval). Tajemný "přírodní" kult v lese do Sudet sedl jak prdel na hrnec. Všudypřítomná stoupající paranoia mě přiměla nevěřit žádné postavě v knize až do samého konce. Nějaké věci (třeba Jan Liška, sanatorium, hraběnka, Stará Rozklava) by si zasloužili mnohem více stran a vysvětlení. Ke konci se to na mě všechno událo moc rychle, čímž něco působilo "až moc". Nějaká ta stránka navíc by tomu prospěla. Ale ve výsledku super knížka, těším se na další.“... celý text
— Bagrowitz