Nejnovější komentáře

„Noo tak to bude zatracene dlooouhe cekani na dalsi dil..!“
— Zuzi_cte

„Další milovaná kniha mého dětství. Už jen ta nádherná bílá loď plující pod plnými plachtami mě v mých představách unášela po rozbouřených vlnách oceánu ( o jehož obrovitosti jsem neměla ani tušení) a jak velká je velryba/plejtvák jsem na vlastní oči viděla až o několik let později v muzeu. Nenáviděla jsem Achaba a harpunáře a milovala Moby Dicka z celého svého dětského srdce. Tehdy jsem si ještě (naštěstí) neuměla představit odpornost lovu velryb, ale stejně jsem šílenému kapitánovi a surové posádce přála to, že nad nimi Moby Dick zvítězil a svobodně se ponořil do hlubin i s vrakem lodě. Takhle jsem vnímala knihu jako malé dítě já a když jsem viděla o několik desítek let později tyhle velikány oceánů vynořovat se z chladných vod.....byla jsem šťastná, že žádní Achabové už Moby Dickům nemohou ublížit. No, nevím, jestli nejsem jen optimista.....“... celý text
— uxor

„Postupné odkrývání indicií k předčasnému odhalení vraha nenapomáhá, někdy přímo svádí z cesty. Provedení dokonalého zločinu je poněkud překombinováno, čímž se ukazuje několik slabších míst, která působí nepřesvědčivě. Příběh se čte dobře a míra napětí neodrazuje od záměru jít si zaběhat do lesa.“... celý text
— Lenka4

„Gentleman v Moskvě je pro mě pořád na prvním místě. Lincolnova dálnice se mi četla hezky, ostatně jako zatím každá autorova kniha. A i tentokrát se děj vinul úplně jinými cestami, než bych čekala. Emmettův cíl se v průběhu stránek vlastně neustále vzdaluje. Kdo se mi hodně líbil - Billy. Prostě takový správný jedenáctiletý kluk, pevně věřící v hrdiny ze své knihy. Sally je bezva holka a fandím jí. Woolyho svět mi jaksi unikal a Vévoda mě dost štval. A závěr mě tedy hodně překvapil.“... celý text
— lapagerie

„Za mě nádherná kniha plná emocí. Adriana jsem si zamilovala, byla neskutečně silná osobnost plná lásky, svou ženu opravdu miloval a znal. To co pro ni udělal, bylo nádherné. Věřím, že kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Každý se vyrovnává se smutkem jinak a žádný způsob není špatný.“... celý text
— Jessybelle

„Zavádí nás do světa skutečných kriminálních případů, které v 90. letech šokovaly Českou republiku. Zločiny popisované v této publikaci se soustředí na severní Moravu a nabízí unikátní vhled do práce kriminalistů, kteří museli čelit neuvěřitelné brutalitě a lidskému zlu. Publikace, která vyšla v rámci edice Victima nakladatelství Epocha, je rozdělena do čtyř hlavních kapitol, ve kterých je zachyceno 20 různých případů. Luboš Valerián, bývalý vedoucí odboru obecné kriminality Severomoravské správy Policie ČR, nás knihou provází a přibližuje jednotlivé případy ze své kariéry. S Viktorem Šulcem, známým autorem literatury faktu, vytvořili dílo, které si bere za cíl nejen popsat hrůzné činy, ale i poukázat na tíhu práce kriminalistů. Valerián sdílí své osobní vzpomínky a názory, což knize dodává lidský rozměr. I přes značnou syrovost a brutalitu zločinů je text zpracován čtivě a srozumitelně. Jedním z nejsilnějších momentů knihy je popis dvojnásobného vraha Vladimíra Bayera, který zabil i svou sedmiletou neteř, a případ Oto Biedermana, člena Kolínského gangu, který má na svědomí pět vražd. Tito a další pachatelé nejsou jen anonymními postavami z kriminálních spisů, ale jejich motivace a činy jsou analyzovány a zasazeny do širšího kontextu. Autoři nezapomínají ani na právní systém, který občas selhává, když někteří vrazi vycházejí na svobodu. V knize najdeme nejen rekonstrukce zločinů a výpovědi z výslechů, ale i více než dvacet černobílých fotografií z míst činů, které navozují mrazivou atmosféru a zároveň zanechávají hluboký dojem. Ačkoli jsou fotografie černobílé, jejich dokumentární charakter ještě více zdůrazňuje realitu těchto tragických událostí. Tato kniha je skvělým příkladem toho, jak lze literaturu faktu zpracovat čtivě a zároveň zachovat respekt k obětem a jejich příběhům. Nabízí fascinující pohled na práci kriminalistů a ukazuje, jak těžké a mnohdy frustrující může být přivést vraha před soud. Tato publikace si najde své čtenáře mezi všemi, kdo se zajímají o kriminální případy, kriminalistickou historii a temné stránky lidské povahy.“... celý text
— lucie.svobodova

„Mám všechny tři díly, a tak to hodnotím jako komplet. Prostě fajn fantasy od známého komiksového scénáristy ( Ekho, Trolové... ), kde se jeho styl vyprávění, a popis postaviček , fakt, nezapřou. Kresba je pěkná, někomu snad může připadat jednodušší, ale zkuste si namalovat všechny ty obrázky kdy se projevuje magie, nebo architektur měst , či obrázky které se odehrávají na moři, a pak suďte. Za mě je to bezchybné, a ke komiksu to sedí jak prdel na nočníku.“... celý text
— adevr

„Po pravdě jsem čekala vic.. neříkám, že to nebylo zajímavé téma, ale tak nějak mi tam něco chybělo.. jsem zvědavá na film, protože kniha neměla úplně wau efekt“... celý text
— Vivetkav

„Moje první seznámení s Brandonem Sandersonem a...? Byl jsem příjemně překvapen. Knihou jsem i přes její objem celkem proletěl. Stránky letěly jedná za druhou a i když mi ze začátku dělalo trochu problém naskočit do děje, relativně brzy jsem byl postavami i prostředím uchvácen. Bavila mě každá jedna z nich a všechny příběhové linky byly vyrovnané. Což se tak často u mě nestává. Vlastně ne, kecám. Jedna z linek mě bavila o něco víc než ostatní a to ta Kaladinova. Každá z hlavních i vedlejších postav měla svůj charakter (či zásady), kterých se autor držel, čímž postavám dodal na "opravdovosti". Svět, který nám autor předkládá, je vylíčen velmi barvitě a objevování jeho mytologie je velice zajímavé. Jakmile se mi do ruky dostane druhý díl určitě po něm sáhnu.“... celý text
— Z1PPCZ

„Knihu bych ohodnotila jako průměrnou detektivku. Děj ani konec mě nijak nepřekvapily. Hlavní postavy/detektivové míchaly do děje romantiku a osobní životy, což já zrovna v tomto žánru už moc nepotřebuji. Moc ani nevím, co k tomu dodat. Myslím si minimálně, že na trhu je mnoho lepších detektivek než je tato.“... celý text
— brunettlibrary

„Pro mne tedy nádherná kniha vyprávěná opět ve dvou časových liniích. Co způsobí jedny staré housle, které v sobě nesou tajemství, které se snaží hlavní hrdinka vypátrat? Netuší, kam ji toto poznání až zavede. Vřele doporučuji.“... celý text
— malýčtenář

„Opravdu silný příběh zajímavě vyprávěný střídavě z pohledu několika hlavních postav. Přiznávám, že jsem o osudu pasažérů evakuační lodi Wilhelm Gustloff nic nevěděla, tak to pro mě byl velmi emotivní zážitek.“... celý text
— kob

„Sláva chutná všelijak je dosti pěkná knížka z Editio Supraphon z roku 1978 od Rudolfa Miholy. Vzdor roku vydání neobsahuje vůbec nijaký normalizační odér. Nebo jsem si ho aspoň nevšiml. Krátké vyznání a vzpomínky hudebních (případně hudebnědivadelních) veličin a veličinek - Nový, Jára Pospíšil, Vítová, Kabátová, Vlach, Kafka, Cortés, Vejvoda, Salačová (ach), Adam, Malina, Vacek... :: Ze vzpomínek Jaroslava Maliny takový moment, který mě v ozvěnách pre-jazzové éry u nás (a nejen u nás) opakovaně baví: "Pocházím z městečka Hořice v Podkrkonoší. Už tam jsem dychtivě poslouchal rozhlasové ppřady, v nichž se objevily taneční písničky, které jsem pak opisoval z takzvaných Radioalb a rozepisoval pro svůj první jazzband ve složení - odpusťte - housle, čelo, a já u piana! Až později jsme přizvali místního malíře písma hlavně proto, že si koupil bicí soupravu, na velký buben namaloval hlavu černocha a při charlestonu střílel ze špuntovky, což se tehdy v jazzu moc žádalo. Stvořil jsem svou první melodii (...)" :: Knížka obsahuje vždy nejprve heslovitý a spíše dojmový medailonek, pak odpověď osobnosti na otázku Jak chutná sláva?, poté pár stránek autobiografického vyprávění a na konec několik poněkud bez ladu a skladu vybraných referencí (někdy spíše neurvalých pohlavků) z dobového tisku. "R. Cortés (zpíval) s nonšalantní unylostí granda, tupě jak natažený gramofon." je např. citována Rovnost z roku 1951. :: Jeden z největších rozsahů mají v knížce vzpomínky Jiřího Voldána, o kterém krátký medailonek tvrdí, že "Nepatřil k těm na výsluní slávy. Ovládal umění brát skromný."; trochu mám podezření, zda tyto řádky nediktoval autorovi knížky sám Voldán. Neboť, zdá se mi i podle Voldánových mírně nechutných knižních memoárů Šli tři muzikanti, že pokud Voldán někoho opravud miloval a obdivoval, tak sebe sama, komunismus a Sovětský svaz. Ten chlap je pro mě toázka, protože nepochybně byl nadprůměrným skladatelem (pro mě především tzv. trampských písní) i vynikajícím textařem. Bez rozpaků se nakyslou slinou otřel o kohokoli, včetně Johna Golwella a zde o Hašlera. Po únoru 1948 se Jiří Voldán stal členem Akčního výboru pro prověření politické spolehlivosti filmových novinářů a publicistů. V roce 1961 obdržel Voldán státní vyznamená za "významnou kulturně politickou činnost v oblasti taneční hudby a za propagaci sovětské písňové tvorby". :: Zaujmou vzpomínky mých nejoblíbenějších Rudolfa Cortése, Jiřiny Salačové (bohužel dost stručné), Arnošta Kafky, Jaroslava Maliny, Oldřicha Nového, skromného dříče a klíčové osobnosti Karla Vlacha. :: Kniha na přebalech i jinde postrádá jakoukoli politickou omáčku, to mi skoro přijde pro rok 1978 jako malý zázrak. Podařilo se zde asi umění možného.“... celý text
— tomasblazek

„Autora jsem si oblíbila, knihy hltam jednim dechem. Napínavé až do konce...“
— dyger

„Další velmi kvalitní kniha od Mighty Boys. Jsem rád, že nám přináší doopravdy dobré příběhy, které by se u nás jinak nejspíše nevydaly. Kvalita knihy mě stále nepřestává překvapovat. Kvalita papíru i barev je skvělá. Příběh je velmi chytlavý, knihu jsem přečetl prakticky na jeden zátah, přestože není tak akční. Svět neznáma je nádherný a stále vás láká k poznání jeho tajemství. Příběh je sice uzavřený, nicméně doufám, že se do tohoto světa ještě podíváme. Byla by škoda nevyužít jeho zdroje :-)“... celý text
— jan14s

„Ráda bych se ztotožnila s komentářem ZanetDesp. Jen mě mrzí, že jsem toho dílo nepřečetla už před lety. Forma, styl člověka vtáhne do děje, představivost ani nemá moc práce vidět vše reálně. Čte se jedním dechem.“... celý text
— EvcaMat

„Upřímně do poloviny knihy jsem byla pěkně připosrana, bohužel konec knihy, od kterého bych čekala, že vygraduje ve famózní finále byl nečekaně o ničem. Každopádně čtení jsem si užila a přesto všechno jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Super.“... celý text
— whiolet

„V průběhu příběhu jsem si říkala, jestli to není moc přitažené za vlasy a jestli je v reálu skutečně možné, aby existoval takový psychopat. Konec už mi připadal moc přehnaný, ale celkově hodnotím kladně, protože od knihy se nedalo odtrhnout. Hodně mi to připomínalo knihu Za zavřenými dveřmi od B.A. Paris, ale ta mi přijde ještě o kousek lepší.“... celý text
— RockMartina

„Perfektní!!! Tohle mě naprosto pohltilo... Velmi zajímavé a historicky přesně popsané prostředí, velmi zručně vykreslené hlavní postavy a hlavně to napětí a děj. Mistrovské dílo z ruky nadaného spisovatele. Pěkné čtení.“... celý text
— pazdy15

„Když jsem viděla nízké hodnocení této knížky, trošku jsem se příběhu bála. Ale nakonec jsem byla mile překvapená. Na stránkách knihy se pořád něco dělo. Mám ráda tyhle romance, které se odehrávají na pozadí skutečných historických událostí. Někdy se může člověk dozvědět i ledacos navíc.“... celý text
— kacenka6144

„Páni, tohle bylo skvělé čtení! Pro mne jedna z nejnapínavějších a nejakčnějších knih v tomto roce. Liza Gardner píše hodně dobře, ale tady překonala samu sebe, když udělala ten krok vedle :-) a pustila se do tak dobrodružného thrilleru. V tomto pokračování se opět setkáváme s Frankie, která pátrá po zmizelých lidech a tentokrát se vypravila s partou hledačů do divočiny. Brzy se ukáže, že největšími predátory nejsou zvířecí šelmy. Trošku bych zapochybovala nad motivem pachatele, ale pitvat to nebudu, to bych tento žánr nemohla pak číst. Čtení pro všechny, kdo mají rádi adrenalinové akčňáky s něčím navíc.“... celý text
— Šánka

„hodně bavilo :) jako ostatně zatím celá serie.“
— Merlin_CZ

„Výborný psychothriller. Nepamatuji, kdy jsem naposledy četla něco tak dobře napsaného a čtivého od českého autora! Paní Jašovou si dávám mezi oblíbené autory, má skvělý styl psaní a jdu na její další knihu.“... celý text
— knihomolka.olga

„Myslím, že v dnešní době už je hodně těžké přijít v tomto žánru s něčím novým, nebo alespoň neobvyklým. Tady se to myslím autorce dost povedlo a mě to moc bavilo číst. Víc asi popisovat nebudu, protože nechci spoilerovat a stejně jako "kackahracka" doporučuji nečíst anotaci, protože toho zbytečně moc prozrazuje. Já ji dopředu nečetla, takže jsem netušila do čeho jdu a myslím, že tohle tomu dodalo tu správnou míru překvapení, občas pobavení a také napětí.“... celý text
— Gibis

„Hezky popsaná část historie Rumunska, musela jsem si knihu dávkovat. Neznala jsem podrobnosti této revoluce, určitě stojí za přečtení.“
— LeHor

„Když splácáte dohromady knihu Soumrak od Dmitry Gluhovského (o výpravě portugalských conquistadorů v mexickém pralese) a Strach a Trhlinu od Jozefa Kariky, přidáte k tomu špetku šumavských hvozdů, notnou dávku balastu o ničem, hrst nelogičnosti a opentlíte to krásně šroubovanou češtinou, tak vznikne Ignus Fatuus, který ale není nic jiného, než rádoby strašidelná pohádka pro teenaegerky s premenstruačním syndromem.“... celý text
— koubin007

„Neurazí ani moc nenadchne, takové odpočinkové čtení, jen mě tam neskutečně štvala Dody“
— sidonka

„Četl jsem kdysi dávno a teď si to připomněl. Zajímavý příběh dvou dětí unesených Vikingy z Irska do Norska. Děj celkem odsýpá, určitě zaujme popis tehdejšího běžného života v Norsku a posléze i na Islandu. Hlavním hrdinům celou dobu držíte palce, ať se dostanou zpátky a tak to má u těchto knih být.“... celý text
— MaxQ

„Jedna ze slabších knih od Murakamiho, dle mého názoru. Děj byl ze začátku takový "zdlouhavý"? Dělalo mi problém přelouskat tuto knihu pár měsíců. Od Murakamiho jsem toho četl mnoho, ale neříkám, že tato kniha v něčem zaostává. Magický realismus, problém za problémem a příjemné, nezapomnětlivé postavy. Bohužel jsem takhle uvažoval blíže ke konci knihy, cca. 100 stran před koncem. Tak jako tak, Vřele doporučuji přečíst, pokud se vám líbila Kafka na Pobřeží, nebo Norské Dřevo.“... celý text
— Frantralala

„Přiznám se, že se mi poslední díly od nových autorů moc nelíbily. Děje byly recyklované z předchozích dílů a ani ten inteligentní humor nestál za moc. Ale Fabcaro očividně přinesl svěží vánek a velmi mile překvapil! Neskutečně hravý originální nápad, který chytře odráží dnešní dobu, může směle soupeřit s kultovními díly jako Kotlík nebo Věštec. Je pravda, že samotné finále by zasloužilo větší prostor, přišlo mi uspěchané a prostě slabší. Ale i přes to jsem se hodně bavila a smála už od první stránky. Snad bude Asterix v takto vysoko nastavené laťce pokračovat dále.“... celý text
— Scheron