Nejnovější komentáře

„Napínavé a poutavé celou dobu, velmi sympatické. Až jsem četla i někdy za chůze.“
— stejkrasna

„Parádní díl, kde se mnohé vysvětluje.“
— Silber

„Pěkné příběhy pro malé děti doprovozené množstvím obrázků. Dcera pohádky s Peppou miluje a ano tato kniha nebyla výjimkou.“
— yellow

„Líbí se mi, jak si Kepler vždy všechny povodí. Do posledních stránek knih si myslíte, že už jste pachatele odhalili, ale opak je pravdou a konec je tak vždy překvapivý PLOT TWIST!“... celý text
— vercatko20

„Příběh s přesahem. Naprosto úžasné, spicy, veškeré emoce a hlavní hrdinové perfektní. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak už to jelo jak po másle. A to jsem od knihy nic moc nečekala a dostala jsem takovouhle pecky. Prostě skvělý příběh a už se těším na další díl.“... celý text
— Sančez

„Ráda bych panu spisovateli poděkovala za báječné chvíle strávené nad novou knížkou. Je skvělá, skvělá, skvělá, jako ostatně všechny jeho knížky!“
— p.Columbová

„Nojo. Jako ten animák v hlavě. Akorát, že tady jsou zástupci emocí znázorněny mimo tělo a většinou jde o výčet těch "špatných", co vám podrývají sebevědomí. Takže je to spíš takové mírně depresivní s nějakou menší útěchou. Je to hezky kreslený, ale že by to byla nějaká objevná pecka, to zas ne. A taky je to dost krátký.“... celý text
— Covenant

„Tak toto opravdu není můj šálek kávy, nebýt starší ČV , nikdy bych si tuto knihu nepřečetla. Na mě moc postav a zmatek v nich.“
— sloncekhk

„Milé, neoslní, neurazí. V žádném případě nedosahuje Jména větru nebo Strachu moudrého muže, jdu se přidat k druhé frontě čekající na pokračování, kterého se nejspíš nikdy nedočkáme:) viz. Tanec s Draky“... celý text
— KubaHanzelin

„Složitost a rozporuplnost doby i osobnosti ikony české literatury na podkladě korespondence. Tatiana Medvecká v rozhlasové adaptaci vynikající.“
— Chesterton

„Nooo jako za mě nejslabší díl. Někdo je rád za méně Martina, ale já ne. Bylo to zdlouhavé a překombinované. Tentokrát byla jedna z obětí nesmrtelná místo detektiva. Určitě dám šanci dalšímu dílů, ale zatím první dva vedou.“... celý text
— strippedd

„Taková pohodovka, ve které se toho moc neděje, ale je to sympatické čtení. U knížek s hokejisty jsem zvyklá spíše na větší erotiku, proto pro mě bylo překvapením, že ta tady zcela chyběla, byl to spíš romantický příběh. Když ale pominu má očekávání, tak fajn, je to ideální kousek třeba na dovolenou nebo jen tak na vypnutí hlavy.“... celý text
— Tesset

„Touhle knihou s ilustracemi Zdeňka Buriana se mi otevřel v dětství nový svět. Džungle, Rakša, Akéla, Balú, Baghíra i zlý Šér-chán....Úžasné. Jak napsal konicekbily, nezapomenutelné. Jen jsem o několik desitek let později málem šlápla na potomka hada Ká a nelíbilo se to ani jemu ani mně. Džungli jsem chtěla vidět, ale zjistila jsem, že nejlépe mi je v Brdech.“... celý text
— uxor

„Je strašidelné, jak jsou jeho pocity aktuální. Kdyby si nechal pomoci, mohl vytvořit úžasné věci. Ale on ustrnul a jeho deníky tak zůstávají smutným mementem padlého člověka.“... celý text
— makovec201

„Je to takové plkání. Vyprázdněné. Člověk se nedozví nic o tom člověku, protože se ukrývá za maskou genstera. Ve skutečnosti je to debil a víc vědět nepotřebujeme. Ztráta času.“... celý text
— makovec201

„Je půl jedné ráno a já právě dočetla tuto knihu. Mám v sobě tolik pocitů, že ani nevím kde začít. Tahle kniha.. já jsem dlouho nečetla nic tak krásného a čistého. Tahle kniha vás donutí mít pocity a tak moc se vcítit do Romana a Iris. Příběh má snad všechno; skvělé postavy, jak hlavní tak vedlejší (což se moc často nestane), zajímavý svět, originální příběh a zápletky, které vás nutí číst dál a dál. Roman a Iris, ach. To co oni mezi sebou mají je něco tak krásného a čistého. Žádnou knihu s tak nádherným vztahem jsem ještě nečetla, a opravdu bych si troufla říct, že se stali mým nejoblíbenějším knižním párem ever. Každou další stranu jsem se těšila, že se o nich dozvím něco nového a každou stranu jsem se těšila na jejich dopisy, které byli strašně roztomilé. Tak čisté, neposkvrněné city. Já se moc těším, až je všichni poznáte. Vedlejší postavy byly taky skvělé! Nemám asi k žádné postavě žádnou výtku. Troufnu si říct, že se kniha zařadila mezi nejlepší knihy co jsem kdy četla.“... celý text
— johi_murasova

„Nevadí mi, když se spisovatelé vrací k době, kterou známe z jiných děl. A tahle kniha je dobře napsaná, poutavá, smutná. Nebojí se velkých emocí.“
— Miroslavacte

„Čtivé, vtipné i napínavé. Moc se těším na další případy! :)“
— lyriq

„Tentokráte sledujeme celou rodinu na vánoční dovolené v tropickém ráji. Příhody s pavoukem neměly chybu.“
— TaLu

„Za mě bylo v knize příliš mnoho zbytečných detailů, dost jsem očima přeskakovala. Závěr mě na půl překvapil, uhádla jsem jen jednu osobu, která měla s tím vším co dělat. Moc jsem doufala, že pro mimčo dopadne vše dobře, sama mám roční holčičku, tak jsem konec obrečela. Bylo to fajn počtení.“... celý text
— LuciR

„Moje další kniha od Zibury. Sáhla jsem po ní, protože dcera pouť šla. Nedivím, že byla tak nadšená z atmosféry, i když přijela unavená. Je to moc zajímavá cesta a tradice. Bohužel, já to už nezvládnu. Ale jako bych na cestě byla.“... celý text
— Sova15

„Knihu jsem objevila díky doporučení a musím říct, že jsem ráda, že jsem ji četla. Osud otrokyně, která utekla a rozhodla se najít všechny své děti je pozoruhodné. Příběh je čtivý, občas trochu zdlouhavý, ale vzhledem k délce knihy (270 str.) je to snesitelné. Pokud si ještě člověk představí, že je to podle skutečných příběhů otrokyň, které se rozhodli hledat své děti, tak je to neuvěřitelné čtení. Otroctví je jednou z temných dějin nejen v Karibiku a bavilo by mě si to těchto dějinách událostech přečíst víc. Příběh není tak drastický, takže ho můžou číst i slabší povahy, které by se jinak obávali knihu vzít do ruky. Kniha mě bavila od začátku do konce, a hlavně jsem chtěla vědět, jak to všechno dopadne a zda najde vše co hledala. Knihu rozhodně doporučuji si přečíst. Nezabere to ani moc času.“... celý text
— bigcomet

„Hezky napsaná kniha o smutném období. Poslouchala jsem audio verzi.“
— Sova15

„Druhý díl ze série Les Bor je spíš než detektivka psychologický román. Víme hned zkraje, kdo koho zabil a proč. Autor pořád dokola rozpitvává motivy pachatelů i obětí a celé je to spíš o vině a definici zla než o hledání pachatele. Docela mě dostala souběžná dějová linka s holuby, protože stejné dilema jsem zrovna nedávno řešila.“... celý text
— renefer

„Smekám pomyslný klobouk před paní Lednickou. Přiznávám se, že první díl jsem si koupila s tím. že je "o našem šikmém kostele v Ústí nad Labem". Když jsem se dozvěděla, že je kniha o hornících a z konce 19.století, byla jsem zklamaná. Přesto jsem se do knihy pustila. A bavila mě. A to tak, že jsem přečetla všechny tři díly i knihu Životice. Napsat takové dílo muselo znamenat spoustu práce, zvláště když se zakládá na skutečných událostech. A ač nebyla o veselé době, smutku v knihách bylo hodně, krásně se četli. Děkuji.“... celý text
— Sova15

„Po více než století stále dokonalá kniha.“
— hladikp

„Dát téhle knize "odpad" je absolutní výsměch literatuře. Román je to nesmírně propracovaný, procítěný a plný obrovského množství detailů - od těch historických až po ty symbolické. Ano, není to čtení pro každého, protože se knihou nese složité téma smrti. Ale mně se to četlo velmi dobře a duch sester Brontëových je přítomný v každé kapitole.“... celý text
— hladikp

„Příběh Thorolfa a Yvette pro mě bude vždycky extrémně nostalgickou záležitostí. Poprvé jsem ho četla před dvaceti lety, když jsem si knížku vzala od babičky. Doteď si pamatuju, jak se babička smála, když se Thorolf oženil s Bzou. Když jsem knihu četla, prostě jsem musela myslet na babičku a na dětství. Když jsem knížku četla prvně, spoustě věcem jsem přirozeně nerozuměla (a nemyslím jen narážky na sex). Lituju, že teď, když jí už rozumím, si o ní nemůžu s babičkou popovídat. To ona mi ostatně ukázala humorné fantasy, ona mi dala první knížku od Pratchetta... ale já tomu všemu přišla na chuť moc pozdě. Ale ke knize. Cením humor. I když z dnešního pohledu můžeme v knize spatřovat i nějaké stereotypy a klišé, na svou dobu byla knížka jistě progresivní a feministická (úplně chápu, proč se líbila babičce, Yvette prostě bojovala za to, co chtěla každá žena - svobodu). Nicméně i ty situace, které se dnes mohou jevit už nevhodné a kontroverzní, zvládá kniha s lehkostí a přirozeností, takže mě při čtení nijak neobtěžují a nepřipadají mi trapné. Po posledním přečtení se však neubráním i negativním pocitům. Strašně se mi nelíbí konec a jeho poselství. Naprosto chápu, proč Thorolf neskončil s hraběnkou, kterou po celou knihu zachraňoval a miloval. (Upřímně, vlastně žádný čtenář nemůže Thorolfovi přát, aby s ní skončil. A vlastně nechápu, kdy a jak se do ní zamiloval. Nikde to mezi nimi nejiskřilo, v ničem si nerozuměli...) Kniha má být ironickou odpovědí na rytířské romantické příběhy, prostě nesmí skončit jako klišé. V pořádku. Ale proč proboha nemohla být pointa v tom, že Thorolf nakonec najde opravdové štěstí někde jinde? Že zjistí, že láska je najednou snadná, že teprve pak pozná, že s hraběnkou to bylo toxické, a ne romantické? Proč nemohli být nakonec všichni šťastní? Aspoň trošičku? Ten konec je tak depresivní, až se mi z toho chtělo začít trhat si vlasy. Opravdu je pointa v tom, že má člověk zapomenout na lásku a být praktický a vzít si první osobu, která je ochotná to udělat? I když ji nemiluje, i když ji vidí jako "obyčejnou a trochu při těle" (a nic víc)? Ehm. Jestli takhle někdo vidí realitu, je mi to z toho smutno. Nemohla připadat Ramona Thorolfovi aspoň trochu... já nevím, cokoli! Chytrá, milá, roztomilá, hezká, vtipná... nemohla se mu aspoň v něčem líbit? Na závěr je Thorolf "šťastný v rámci možností", Yvette je nešťastná (Ramona nejspíš taky, jak by mohla být šťastná) a tak to končí, přátelé. (V tomhle prostě miluju Johna Moora, kde postavy sice nikdy nedostanou, co chtěly, ale ve výsledku jsou vždycky šťastný. Napsat to on, najde Yvette štěstí, byť nečekaně s "rabem prostého původu", který ji však respektuje a miluje nejen pro její tělo, zatímco Thorolf najde milou dívku s jeho smyslem pro humor a nakonec se všichni sejdou u jednoho stolu a všichni jsou šťastní a všichni přejí štěstí těm druhým.) (Nespokojená jsem i s jistou nekonzistencí, která se však dá humornému fantasy prominout. Příklad hned na začátku, kdy je hraběnka vtipná, ale Thorolf následně shledá, že hraběnka je sice krásná, ale chybí jí smysl pro humor. Postavy byly zkrátka takové, jaké se je hodilo zrovna mít pro vtip a děj.) PS: Až na to povyšování se souzním s Yvette. Sice řekla spoustu špatného, ale nic špatného neudělala. Jediné, co v podstatě celou dobu chtěla, bylo mít kontrolu nad vlastním životem a svým tělem. A ani to se jí nakonec nepovedlo.“... celý text
— Sidonie

„Audra prchá s 2 dětmi od svého násilnického manžela a doufá, že má to nejhorší za sebou. Cestou přes Arizonu ji ale zastaví místní šerif. Následně je zatčena a převezena do cely. Když se ale začne ptát po svých dětech, šerif ji vyrazí dech. Tvrdí ji, že s ní žádné děti nebyly. Neskutečně čtivý thriller, který mě chytl hned od začátku. V knize se postupně dozvídáme, proč Audra prchá před manželem a zároveň, co se děje s jejími dětmi a proč. Od začátku totiž víme, že není blázen a pouze se na ní hraje jedno velké divadlo. Byla jsem napjatá až do konce a Audře jsem držela palce. Pokaždé mě vytáčelo, když ji opět další a další lidé říkali, ať konečně řekne pravdu. Ale její pravda nikoho nezajímala. Za mě i přes svojí délku (cca 350 stran) velmi čtivá kniha, kterou mohu doporučit.“... celý text
— TinaBookBlog

„Je to originální, z jiných světů, s náznakem vodní krize. Nicméně bylo pro mě utrpení knihu dočíst. Bylo zde pár zajímavých úseků, kniha a celý příběh má něco do sebe a je to svým způsobem zajimavé. Přijde mi ale, že to autor sám psal pod vlivem psychotropních látek, některé dialogy nedávali smysl. Bohužel si další díly již přečíst nechci.“... celý text
— TeraBla