AdamMez
přečtené 111
Mléko a med
2017,
Rupi Kaur
ztráta času
"Zveršovaný" Coelho... Jestli někoho napadne ještě lepší urážka, dejte mi, prosím, vědět.
Flaubertův papoušek
2016,
Julian Barnes
Ukázkově postmoderní, avšak překvapivě snadno čitelný, román maskovaný za beletrizovaný životopis. Přiznávám se bez dalších výslechů, že jsem sám naletěl a většinu knihy přemýšlel a zároveň dohledával, pátral, co z uvedených informací je historicky doložitelná pravda, a co autorova fikce… ----SPOILER--- …než jsem (doufám), došel k podstatě knihy, tedy k tomu pod textem schovanému odkazu, že je to úplně jedno. A ano, přišel jsem si trošku hloupě, že mi to nedošlo dřív. ---SPOILER END--- I do takto postmoderně dekonstruovaného díla se autorovi podařilo dostat velmi příjemný ironický humor, kterým masakruje nejen hlavní (fiktivní?) objekt svého románu, teď nemyslím vycpaného papouška, ale GF samotného, každou postavu v okolí GF, ale i svůj smyšlený lyrický subjekt a možná i sebe samotného.... celý text
Pole
2013,
Kevin Thomas Maher
Jako když se Vám v kastrolu speče v řídkém odvaru z Mlíkaře Vernon Bůh Little s patřičně uleželým Poláčkem. První dvě ingredience doporučuji servírovat samotné bez tepelných úprav a Poláčka buď nechte v babiččině spižírně, nebo ho prostě vylijte do odpadu ať nezabírá místo. Stejně se za ta léta dávno zkazil. Kdybyste to celé neovoněli těžkými společenskými tématy, které vždycky na moment otupí vnímání Vašeho počinu jako celku, možná byste si po požití mohli pokládat otázku, jestli se kvůli takovému výsledku vůbec vyplatí špinit nádobí. Navíc je z toho někde vzadu na patře cítit takový ten nakyslý humor univerzitního románu, u kterého musíte při konzumaci pořád přemýšlet, jestli tam patří, nebo jestli jste tam nevrazili něco žluklého. Špatně vám po tom nebude, ale druhý den v práci recept nejspíš taky rozdávat nebudete.... celý text
Šest procházek literárními lesy
1997,
Umberto Eco
Školomecký do sebe zahleděný filosof, autor krásné literatury přináší svěží, zábavný a překvapivě čitelný akademický vhled do některých aspektů literární teorie s příjemně osobním přesahem. Mám pocit, že kniha rozšířila mé vnímání každého v budoucnu přečteného díla minimálně o deset procent. Možná to jednou, jako poděkování, znovu otestuji i na některém z Ecových románů.... celý text
Chrám divů
2016,
Leslie Parry
J. Irving pro dospělé, zcenzurovaný o jeho pokroucenou představu, že spolu všichni musí neustále souložit. Parry jako náhradu tohoto „nedostatku“ předkládá otázku lidského sebeurčení a důstojnosti prezentovanou na široké škále postav vytržených z bezpečné bezejmennosti svými více či méně viditelnými odlišnostmi či zkrátka nevydařenými životními osudy. Na druhou stranu stejně jako si nebudeme nalhávat, že by J. I. měl mít jakoukoliv intelektuální hodnotu pro postpubertální čtenáře, nebudeme ani u této knihy zastírat, že autorka často sklouzává k senzačnosti, až mírné fantastičnosti, že zneužívá samoúčelně naturální scény, a že místy nejde o nic jiného než o intelektuálněji navoněnou detektivku. Jenže ta kniha je taky fakt dobře napsaná, a i když se můj vnitřní pečlivě hýčkaný intelektuální snob vzpouzí a zároveň intenzivně stydí, přiznávám, že mě to hrozně bavilo. Bavilo mě to tak moc, že odpustím všechnu krev kapající z kufrů, odříznuté jazyky, snové bloudění katakombami i všechnu tu úplně zbytečně rozepsanou šikanu chovanek blázince, a budu se vší silou soustředit na tu myšlenku, že oškliví, divní a odpudiví nejsme v objektivní skutečnosti ale jen v očích ostatních. Doufám, že s tímhle smířlivým přístupem neskončím nakonec u čtení porevolučních Páralovek.... celý text
Směna
2022,
Anna Beata Háblová
Tohle je přesně ten směr, způsob, ta cesta, jak dneska „dělat" literaturu, aby se i za padesát let dala považovat za umění... Můžeme se toho držet, prosím? Podle mě se po technické stránce autorka musí prózou ještě trochu propsat a zbavit některých schématických postupů, pak to bude jednoduše dokonalé. Doufám, že další její propisovací počin přijde brzy.... celý text
Dubliňané
2014,
James Joyce
Přestože jde o autorovu prvotinu a přestože s sebou kniha nese obrovskou nevýhodu každé povídkové knihy, tedy prostě skutečnost, že se jedná o knihu nekonzistentních krátkých povídek, bylo by minimálně nespravedlivé nezdůraznit precizní jazyk spisovatele, popisující detailně vždy jen krátký úsek příběhu postav, a jeho téměř obsesivní práci s reáliemi, která je v každé povídce přítomná, aniž by se však autor začal topit v jakémkoliv nácionálním nebo domácím sentimentu. Do svých povídkových knih mohou autoři vkládat obrovské ambice, ale takové knihy mají většinou přílišný handicap svého formátu na to, aby se mohly stát zásadními body v historii literatury. Dabliňané mají ale přeci jen jednu obrovskou přednost, autor v každé povídce chytá už běžící příběh právě tam, kde se s ním zrovna potkal a pouští ho většinou bez velkého vyústění či pompézních katarzních závěrů o několik stránek dál. Žádná touha vytvořit každou povídkou jeden koncentrovaný román, nebo naopak dlouhou pečlivě vystavenou anekdotu, jen rychlý popis vnímání na okamžik přítomného nehmotného vypravěče. Možná se to někomu, kdo na konci filmu potřebuje vědět, "jestli se teda vzali nebo jestli ji nechal," nedokončené, nejednoznačné, nepochopitelné. Mně to přijde jako nejlepší důkaz toho, že autor nemá své čtenáře za blbce, a to je super.... celý text
Plovoucí opera
2021,
John Barth
"Dnes jsem se, milý čtenáři, rozhodl, že si večer uvařím čaj. Na konci této knihy ale zjistíš, že jsem si žádný čaj přes to všechno neudělal. Moc ale neumím psát, takže mne, čtenáři omluv, když budu kromě plánu uvařit si čaj také o tom, jak nepíšu, psát větší část knihy. Jo a jen tak mimochodem, jsem nebetyčný šovinista a tak trochu rasista, což je sice v mé době úplně ok, ale pro jistotu raději děj celé knihy zasadím do období, ve kterém tenhle můj samozřejmý postoj působí jako dobově autentický přístup k ději." Teď vážně, dlouho jsem nečetl více cancel-worthy knihu. Ne proto, že se do ní autor pokouší propašovat dobový rasismus, který tu ostatně byl a bylo by nezdravé popírat ho, nebo proto, že každá žena, která má tu smůlu, že se v knize ocitne, je unifikovaným sexuálním nástrojem bez mozku, ale prostě proto, že tenhle autorem zvolený vyprávěcí postup nepřináší žádnou hodnotu navíc. Není kontrapunktem k jakékoliv myšlence lyrického subjektu, nesnaží se poukázat na chyby doby nebo jedince, je jen vyprávěcím prostředkem technicky velmi špatně napsaného díla, které pneumatickým kladivem buší do čtvrté stěny a snaží se tak oscilovat mezi několika experimentálními formami, ale nakonec se stává jen upatlanou zpovědí jednoho šovinisty. Teď mi došlo četl tuhle knížku Honza Němec? Určitě by se mu líbila. Chtěl jsem to takhle velkolepě zakončit rýpnutím do jedné z knih, která mě naštvala snad nejvíc za posledních pár let, ale nedá mi to a ještě se musím vrátit k tomu povšechně vzývanému nihilismu knihy a autora. Ne, prostě to takhle nefunguje. Nemůžete na každé stránce napsat jsem cynik a nihilista a je mi to všechno úplně jedno a čekat, že vám to zbaští úplně všichni, pokud se zároveň na zatraceně doslova každé stránce pitváte jako nevypsaný puberťák ve vlastních pocitech, minulosti, vztahu s otcem, smyslu své existence ve společnosti. Ta knížka je ve skutečnosti příkladem anti-nihilismu.... celý text
