AdamMez
přečtené 111
Za Fidelem na Kubu
2011,
Lenka Procházková
Poměrně nekvalitně popsaný ničím nezajímavý výlet na Cubu a trošku patetická snaha kontaktovat Fidela. Není to sice taková katastrofa jako Adam Lelek v projektu České televize, ale stejně je za tím cítit snaha o vrácení prostředků z nákladné dovolené prodejem knížky, pro kterou není dost podkladů. Kdo chce vědět něco o cestování po Cubě (nebo spíš o tom, jak vypadalo před současným uvolňováním režimu), ať se raději podívá na cestovatelské blogy na internetu. Kdo si chce přečíst zajímavý cestopis, doporučuji hledat mezi jinými autory.... celý text
Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii
2014,
Mohsin Hamid
Vyčerpávající a přeci rozsahem spíše skromný pohled do života jednoho člověka kdesi v rozvojové, pravděpodobně autorově rodné, asijské zemi. V tomto blíže nespecifikovaném prostředí využívá autor svou hlavní postavu, i přes její neobyčejný životní příběh, k demonstraci všedních problémů a každodenních otázek tamního života. Velice dobře propracované části zaměřené na hlavní postavu a uvádějící do celkového prostředí jsou, bohužel, vyváženy schématickým posouváním děje i averzí k jakémukoliv rozvoji vedlejších postav. Autor se přesto nesoustředí výhradně na postavu hlavní, a nemůžeme mu proto tento nedostatek odpustit coby umělecký záměr. Nesouhlasím s doslovem Pavla Kořínka, v němž vyzdvihuje zejména autorovu specifickou vypravěčskou figuru. Nápad románu ve slibované formě self-made příručky je geniální, technicky ho však autor, vyjma několika úvodních vět kapitol, ani zdaleka nenaplnil. Namísto pasáží ironizujících zároveň realitu vnějšího světa i stupiditu kýžených "příruček k rychlému zbohatnutí" tak čtenář dostává pouze nemnoho neobratných úvahových pasáží o dalším směru, kterým se má kniha ubírat. Stejně tak v doslovu zmiňované vystupování autora z role vypravěče a obracení se na skutečného posluchače ani zdaleka nedosahuje umu, který na této figuře představil například K. Vonnegut ve Snídani šampionů. Přes veškeré výtky se ale těším na další autorovy vypravěčské experimenty v jeho ostatních románech.... celý text
Snídaně šampiónů
2000,
Kurt Vonnegut Jr.
Neuvěřitelná práce s jazykem, dějovými liniemi, časem i samotnou postavou autora. A hlavně čistá satira, výsměch okolí, uměleckému světu, vlastní tvorbě i čtenáři. Stačí číst a přemýšlet.... celý text
Tatínek a moře
1998,
Tove Jansson
To je opravdu pro děti? Jedna z nejfilosofičtějších a nejsociologičtějších knih, jaké jsem četl.
Po otřesech
2010,
Haruki Murakami
Pro novelisty je podle mne povídková kniha takové nekompromisní veřejné literární cvičení. Je třeba zvolit několik vhodných námětů, každý pojmout trochu jinak, zvolit jiné výrazové prostředky a literární postupy a zároveň zachovat jistou konzistenci, aby čtenář po dočtení neměl stejný pocit, jako když se na spuštěném kolotoči pokouší prohlížet si Vogue. S takovým úkolem se p. Murakami popasoval skvěle. Fantaskní prvky, ve kterých si autor libuje (Afterdark), a které nechává bohužel eskalovat za neúnosnou a nelogickou hranici v 1Q84, jsou zde použity citlivě a s důrazem na svůj filosofický podtext.... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Bezbarvý Cukuru Tazaki je podle mě ukázkový příklad spisovatelské krize. Chce to neuvěřitelný talent, aby si autor mohl dovolit vydávat každý rok minimálně jednu knihu a náměty i provedení by zároveň neztrácely na literární kvalitě. Hlavní hrdina je plochá postava absolutně pasivního příjemce vnějšího dění, což v mnoha literárních postupech funguje skvěle, problém nastává ve chvíli, kdy vnější dění postavu samotnou v podstatě nikam neposouvá, nijak neovlivňuje, nijak se nesnaží o citový nebo jakýkoliv jiný vývoj. A nakonec se dozvíme vykonstruovanou pravdu o jedné lži a partě přátel, ve které se z nesmyslně ochranářského důvodu každý zachoval jako pitomec. Jenže ono je to jedno, protože hlavního hrdinu to sice navěky poznamená, ale vlastně je mu to jedno taky.... celý text
