ArkAngel přečtené 878

Démon 2012, Michail Jurjevič Lermontov

Láska je něco, co si málokdo spojí se zlem a k tomu ještě absolutním. Mohl by démon vůbec milovat? A co by z toho vzešlo? Podobných příběhů samozřejmě vzniklo více, ale onu sílu citu vykreslilo jen málo z nich. Lermontovův démon vlastně touží po tom nebýt sám a chce mít tento silný cit, jenže je to celé o světě, který z něj onu zrůdu vytvořil. Kromě démonického příběhu by se Démon dal nazvat i jakousi ruskou variací na Krásku a zvíře, která však nekončí tak dobře, jako její nejznámější verze. Monstrum zůstává monstrem a zlo tak z jeho života bohužel nemizí.... celý text

Dekameron 2007, Giovanni Boccaccio

Dekameron je vlastně i k dnešní době celkem aktuální koncept, kdy se lidé během moru snaží najít způsob, jak se zabavit. V tomhle případě si po dobu deseti dnů vypráví deset příběhů, jejichž kvalita je pochopitelně různorodá. Obecně se však vztahují k tomu, že někdo někoho podvedl, okradl, obelhal, měl s někým sex apod., což zrovna není tematika, kterou bych měl nějak v oblibě. Kniha nám obecně přiblíží dobu, ve které Boccaccio žil, kdy jde samozřejmě vidět, že se lidé nezměnili a chovají se pořád stejně.... celý text

Proměny 1935, Publius Ovidius Naso

Po Homérovi a Vergilovi je Ovidius dalším velikánem, který zpracoval řeckořímskou mytologii do obrovského díla. Skrze Proměny proletí čtenář více i méně známé příběhy od těch nejstarších s hrdiny jako Herkules nebo Orfeus, až se přes Trojské války, Odyssea a Aenea přesouvá k založení Říma. Kromě samotného motivu metamorfózy toho Ovidiovo dílo nabízí neskutečně hodně a nebojím se říct, že mě to bavilo více než díla prvních dvou jmenovaných.... celý text

Ztracený ráj 2018, John Milton

Vyprávění o Adamovi a Evě patří k těm nejznámějším po celém světě a není divu, že se jej jednoho dne pokusil někdo zpracovat do kompletního díla. Milton nám ve své nabitější a filosofičtější verzi ukazuje, jak se Ďábel pokusil vyhrát válku nad Nebem a po porážce nakonec přejímá podobu Hada, aby Evu přiměl sníst ovoce ze stromu poznání. V příběhu ve velkém vystupují také andělé a autor poukazuje i na mytologie jiné a to v různých příměrech. Zajímavé rozhodně je, jak má Adam možnost pohlédnout do budoucnosti, kdy vidí, co svým Prvotním hříchem s Evou způsobili. Je ale celkem škoda, že se Ďáblovi dílo nevěnuje více, byť jim začíná. Nakonec to ale celé sklouzává k prvnímu lidskému páru, který postupně objevuje všechno, co k lidství patří. Ilustrace, které kniha obsahuje, jsou jinak skutečně uchvacující a jsem rád, že je jimi dílo obohaceno.... celý text

Canterburské povídky (24 povídek) 1970, Geoffrey Chaucer

Po prologu, který mi přišel více než dobrý, jsem měl k veršovaným povídkám celkem vysoká očekávání, ale jejich kvalita je velice různorodá nebo se mi prostě netrefily do vkusu. Máme tu příběhy, které jsou více náboženské, světské a také takové, které se snaží na církvi a společnosti hledat chyby. Myšlenkově nejzajímavější mi ale přišel příběh ženy z Bathu, kde je rozebírána otázka manželství a toho, že by jedinec mohl mít bez problémů vztahů více, jako je tomu i v jiných kulturách. Na svou dobu celkem progresivní.... celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

Druhou povídkovou knihu ze světa Zaklínače mám o chlup raději než tu první. Můžou za to zřejmě perfektní příběhy s drakem a dopplerem, které nám představují velmi lidské netvory, jež jsou schopni žít normálně mezi lidmi. Povídka o lásce zaklínače a trubadúrky je taktéž skvělá a díky závěru vlastně také velmi smutná. Co se příběhů s Ciri týče, ty nás pak připravují na hlavní ságu a zejména v Brokilonu je dobře budován otcovský vztah mezi Geraltem a jeho Osudem. Na závěr tu máme ještě netypickou povídku, což je Sapkowského fanfikce na vlastní dílo, kde dopřál Geraltovi a Yennefer svatbu. Popravdě jsem rád, že tento příběh kánon není, ale je zajímavé jej číst.... celý text

Hořčičné semínko 1996, Osho

Hořčičné semínko patří mezi knihy, které nemusíte zhltnout najednou. Otevřete ji, na týden odložíte, přečtete kapitolu nebo dvě a měsíc nebo i půl roku vám pak leží na stole. A vždycky když jí znovu otevřete, často tam najdete odpověď na něco, co vás zrovna trápí. Osho šel vždy otevřeně proti náboženstvím a v Hořčičném semínku se vám snaží ukázat, jak to s Ježíšem zřejmě doopravdy bylo. Nepopírá jej, jen mu přikládá jinou důležitost. Kniha nabízí úžasné pasáže o egu, lásce, pravdě a lži nebo samotném znovuzrození. Rozhodně jde o jeden z nejlepších titulů pro hledající mystiky.... celý text

Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

Dodatečné dobrodružství o bělovlasém zaklínači, které Sapkowski zasadil do období povídkových knih, nám představuje další střípek Geraltova života. Jako jde z knihy částečně cítit, že jí autor vydal, aby si přilepšil na herní trilogii, ale knížka pořád funguje. Z nových postav určitě zaujme čmuchající vlkodlak a musím Sapkowského pochválit i za rozvedení charakteru čarodějky Korál, kdy tak noví čtenáři, kteří by to četli chronologicky, můžou oplakávat smrt postavy na Soddenském pahorku, kde jinak postava funguje vlastně jenom jako kulisa. Co si však autor mohl odpustit jsou prdící strážkyně, to vážně nebyla zábava ani při jednom čtení.... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

První povídková kniha je v dnešní době už klasika. Sapkowski hravě pracoval s aluzemi na nejrůznější pohádky, ať jsou to Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Kráska a zvíře. Stejně tak dokázal západní svět skrze tvorbu seznámit s mytologií, o níž předtím nikdy neslyšeli, což jsou zase tvorové jako striga nebo kikimora. Škoda, že americká produkce však dílo plně nepochopila a v jejich adaptaci z toho vznikl takový paskvil. Jako předehra k hlavní sáze a seznámení s jednotlivými postavami je jinak kniha perfektní a rámec v podobě svatyně Melitelé Sapkowski využil dobře.... celý text

Devět bran / Talmud 2016, Jiří Langer

Devět bran je zajímavým svědectvím, které seznamuje čtenáře s kulturou nejen židů a přesněji ještě chasidů, jejichž učení je částečně ovlivněno i východem a od západních židů se tak liší. Některé příběhy rabínů jsou skutečně moudré, jiné zase komické. Ke všemu kniha nabízí ještě pojednání o Talmudu, takže má člověk kulturu chasidů víceméně shrnutou v kostce. Pro mystiky, kteří chtějí prostudovat duchovno ze všech stran, je tato kniha povinnost.... celý text

Marťanská kronika 2017, Ray Bradbury (p)

Původně jsem od knihy čekal něco úplně jiného a když jsem se do ní začetl, říkal jsem si, jestli náhodou nečtu nějakou parodii. Pak mi ale došel její smysl. Marťanská kronika je skvělou satirou na lidskou společnost, které jde o slávu, nezáleží ji na prostředí, do kterého zavítá a svými kolonizačními praktikami ničí civilizace minulé. Marťané jsou zde vykreslení jako lidem podobné bytosti, které jsou však více spřízněné s přírodou. To člověk všechno zlikviduje a zničí přitom i sám sebe. Ironie na maximální úrovni.... celý text

Pán much 2010, William Golding

Univerzální příběh o budování nové společnosti v neznámém prostředí. Golding se sice rozhodl umístit chlapce na ostrov jako z Robinsona, ale stejně tak by příběh fungoval víceméně kdekoliv, včetně postapokalyptického světa. Máme tu souboj několika principů, ať jsou to rozum vs. násilí, řád vs. chaos, demokracie vs. diktatura apod., což jen podkresluje onu univerzálnost. Pán much nám dále dokonale ukazuje, co se může stát, když ve společnosti objeví někdo, kdo chce víc a dokáže si nakonec prosadit svou. Společnost se rázem sesype a mění se v cosi divokého, kde vládne pevná ruka a násilí.... celý text

Golem 2020, Gustav Meyrink (p)

Mysteriózní příběh Golema, který rozbíjí hranice mezi snem a realitou, nechává vypravěče i čtenáře na pochybách, co je a není skutečné. Jak je to s golemem a tajemnými doppelgangery? Vidí vypravěč do cizí minulosti, svého minulého života nebo je vše jenom sen? Golem má skvělou atmosféru a čte se jedním dechem. Slavnou pověst navíc zpracovává netypickým způsobem, což může některé čtenáře zklamat, ale mě podobné twisty, kdy nejde o pouhé převyprávění, celkem baví.... celý text

Noc pod Kamenným mostem 1990, Leo Perutz

Rudolfínská Praha patří k mým nejoblíbenějším historickým obdobím a Perutz s její atmosférou pracuje opravdu skvěle. Do popředí se tu dostávají stěžejní postavy z této doby, jako jsou sám císař Rudolf II. nebo bohatý žid Mordechaj Mayzl, jejichž příběh se nám postupně odkrývá skrze sérii propojeným povídek, jež však nejsou chronologicky řazeny. Prvně jsem se s dílem setkal v podobě rozhlasové hry, ale nyní jsem měl konečně možnost si knihu také přečíst a nedivím se, že je řazena mezi tři stěžejní "pražské romány".... celý text

Kdo chytá v žitě 2021, J. D. Salinger (p)

Když jsem knihu před dvěma lety četl poprvé, dokázal jsem se do Holdena celkem vcítit (oba jsme ke všemu charakterový typ INFP), ale nyní při druhém čtení jej vnímám trochu jinak. Na jednu stranu chápu, že si prochází těžkými chvílemi, ale postavy chronických lhářů prostě nesnesu. Holden je navíc nepoctivý člověk, který se akorát utápí ve svých problémech nebo před nimi utíká, než aby je řešil. Tohle prostě ne, hochu.... celý text

Čekání na Godota 2018, Samuel Beckett

První dějství Čekání na Godota je opravdu skvělé. Máme tu vlastně zcela absurdní podobu small talku dvou lidí, kteří se snaží zkrátit si čas během čekání na člověka, který stejně nepřijde. Pozzo s Luckym jsou pak velmi zajímavé figury a setkání s chlapcem to skvěle uzavírá. Druhé dějství je však slabým odvarem toho prvního, až jsem si říkal, že by hře slušelo jenom jedno.... celý text

Smrt Vergilova 1967, Hermann Broch

Zpracovaný příběh básníka Vergila je na pomezí klasického románu a knihy s hlubokými mystickými myšlenkami, které mi místy připadaly skoro jako z pera Paula Bruntona. Touhle knihou se rozhodně neprokouše každý, ale pokud se zabýváte tajnými naukami, mystikou nebo vyšší filosofií, mohu vám ji rozhodně doporučit. Broch rozhodně dovede mistrovsky pracovat s jazykem a jeho popisy jsou naprosto fascinující, až jsem se od nich nemohl odtrhnout. Rozdělení pasáží podle živlů je rovněž skvělý nápad, který jenom podtrhuje onu mystickou stránku věci.... celý text

John Gabriel Borkman / Když z mrtvých procitáme 1929, Henrik Ibsen

Ibsen se vyznačuje svými po psychologické stránce vysoce propracovanými postavami a na obou hrách to jde skutečně vidět. Borkmanův příběh o bankéři, který zpronevěřil peníze nám podobně jako dřívější Domeček pro panenky ukazuje náhled do malé domácnosti, kde sledujeme příběh jedné rodiny stojící na pokraji zhroucení a opět sledujeme konflikt, který se týká celé rodiny. Druhá hra se pak zabývá otázkou, zda zasvětit život umění nebo obyčejnému životu a lásce. Zajímavá je rozhodně skutečnost, že Ibsen zde tak konfrontoval i svůj vlastní život, který taktéž celý zasvětil umění.... celý text

Božská komedie 2013, Dante Alighieri

Dantova Božská komedie patří mezi nejvíce symbolická díla, která byla napsána, narážkami je dílo doslova protkané. Dante odkazuje na postavy historické, literární, osoby, které znal a také na hromadu dalších věcí, které jsou spojeny s náboženstvím nebo mytologií. Jen málo autorů navíc dosadí do hlavní role sebe sama, takže je dílo samo o sobě o to specifičtější. A Dantův vztah se svými průvodci Vergilem a Beatricí? Nádhera.... celý text

Hry 2017, Václav Havel

Sám Václav Havel říkal, že hry by měly být chytřejší než autor sám a to se mu v případě jeho tvorby i povedlo. Vzhledem k tomu, že díla pracují s politikou, společností, jazykem a dalšími prvky, je možné je stále aktualizovat a hrát i v dnešní době. V případě některých z nich Havel dokonce napsal částečně i svůj vlastní osud, ale dává to smysl vzhledem k tomu, že se dá předvídat, jakým směrem se bude život člověka pohybovat, když se dá nějakou cestou, ke všemu v totalitním režimu. Havlovy hry jsem četl v rámci volitelného semináře na škole, takže jsem měl možnost na ně nahlédnout i ze širšího hlediska, což zvýšilo ještě můj zájem a respekt k nim. Nedivím se taky, že jeho hry hrají i v cizině, ale tam se na ně zřejmě zase dívají z jiného hlediska, protože české myšlenky západní společnosti nedokáže plně pochopit, především pak humor.... celý text