Mnohokrát se v knize objeví věta Píši román o domu v Matoušově ulici.
Chtělo by se dodat: A mohla bych ho vidět?
Není to román a je velká škoda, že je to tak prezentováno (je to pro mě asi největší zklamání z knihy). Působí to spíš jako poznámky nebo deník k románu samotnému. Střípky osudů, velmi zajímavé a silné, ale neuspořádané a často i trošku nepřehledné, skáčou v čase i ději sem a tam a zase se vrací, protknuté častými úvahami pisatelky, popisem kam a proč šla, co dělala, pocity z psaní samotného i ze současného dění (válka na Ukrajině, Izrael a Hamás, střelba na FF - ano, tragické, ale proč to je v románu o osudech lidí jednoho smíchovského domu?)... Jsem trochu zklamaná.... celý text