Elevant přečtené 459

Genealogie morálky 2019, Friedrich Nietzsche

Skvostné. Nietzscheho Genealogie morálky je první knihou, jež jsem od tohoto autora četl, a velmi mne oslovila. Nemohu říci, že se sám ztotožňuji s veškerými názory, avšak Nietzscheho nazírání na svět shledávám jednoduše fascinujícím. Toto byla jedna z nejinspiratívnějších knih, s jakými jsem měl to štěstí se kdy setkat.... celý text

Kniha divů 2019, Jeff VanderMeer

Ačkoliv je tohle jistě přínosná kniha, mám k ní jisté výhrady. Když jsem ji začal číst, čekal jsem že to bude učebnice. Netradičně pojatá, ale stále učebnice. Ale když jsem se začetl, zjistil jsem že její obsah je často jaksi neuchopitelný a čtenář má pocit jako by kniha nesdělovala nic konkrétního, spíš na něj chrlila neuchopitelné úvahy a on musí zkusit tyto úvahy aplikovat na konkrétní práci, kterou zrovna píše. Mezi ním a knihou tak vzniká propast. Mě osobně přisly přínosnější články od jiných spisovatelů, které se v knize objevují, spíše než samotné VanderMeerovy texty. Na druhou stranu, když překonáte jisté překážky které se při čtení zjevují, shledáte tuto knihu vysoce inspirativní a přínosnou. Už jen tím, že nabízí spousty autorských úkolů pro posilnění vašich spisovatelských schopností a vede vás ke skutečně tvůrčím činnostem. Co se týče grafického zpracování knihy, je velmi výrazné. Text samotný je zakomponován mezi všelijaké ozdobné rámečky a obrázjy na okrajích, objevují se zde i celostránkové ilustrace. Většina těchto obrázků však ve vztahu k textu nedává smysl. Obsah knihy zase tolik neobohacují často jejejich jediný smysl to, že zpestřují stránky. I když je pravda že i to je užitečná funkce, protože pomáhá udržovat čtenářovu pozornost. Pak tu jsou ilustrace v podobě grafů a různých nákresů přes celé stránky, které předstírají že se vztahují na to o čem pojednává text, ale ve skutečnosti ksou v podstatě bezvýznamné. Například: v jinak velmi dobře napsané kapitole o střihu scén je graf, který by měl znázorňovat možnosti střihu určité scény. Takový graf by byl užitečný, kdyby nebyl stylizován do podoby barevné ponorky, která ztrácí všechnu přehlednost. Na internetu jsem narazil na zajímavý komentář od KATEŘINY ŠARDICKÉ, který se zmiňeje v podstatě o stejných věcech jako ten můj, ale z jiného úhlu pohledu: "Kniha divů je hra, dvojí hra, a je jen na čtenáři, jak k ní přistoupí! Troufám si říct, že je to od autora chyták – abyste mi rozuměli, v životě jsem nedostala do ruky komplikovanější příručku. Jeff Vandermeer se rozhodl napsat průvodce světem tvůrčího psaní, který je obrovský, těžký, plný ilustrací, map, vsuvek, odboček a komplikovaných cest, které zdánlivě nikam nevedou. Brodíte se horou šílených obrazů a obtížných vět, pochybujete o svém i autorově duševním zdraví. Jenže! Vandermeer je génius – jeho kniha jakoby ilustrovala samotný proces psaní. Takhle přesně vypadá moje hlava, když se zakousnu do nového příběhu. Jako shluk obrazů, jako generátor náhodných slov, jako chaos. Musíte na jeho hru přistoupit, ponořit se dovnitř, do vlastního nitra a spolu se čtením rovnou tvořit. Nehledejte v tom přímočarý návod, jak psát. Návody jsou k ničemu. Hledejte v tom zábavu, cvičení, naplno zahoďte zábrany a hrajte si! Pro začátečníky v psaní to bude komplikovanější, ale pokud máte dostatek představivosti (jakože byste měli mít, pokud chcete psát!), kniha vás spolkne a nepustí. Jen se nesmíte bát otevřít všechna pomyslná dvířka, co jste ve své hlavě zavřeli."... celý text

O psychologii bytí 2014, Abraham H. Maslow

Skutečně zajímavá kniha, která pokládá základní principy humanistické psychologie. Ačkoliv sám s určitými hypotézami nesouhlasím, zdá se mi tato kniha inteligentní, poučná a důležitá. Také je nevšední tím, že soustřeďuje pozornost na sebeaktualizované jedince, tedy na ty, kteří dosáhli vyššího stupně duševního vývoje. Tímto je tahle kniha povznášející, že nezabředává do duševního bahna, které se v nás podle mnoha psychologů skrývá. Na druhou stranu, někdo se tam zabředává rád. Třeba já, takže si po Maslowovi přečtu pro změnu zase Freuda.... celý text

Ostře sledované vlaky 2009, Bohumil Hrabal

Mé první setkání s Hrabalem, a musím říct, že velmi příjemné. Sloh, ve kterém je kniha napsaná, mě nijak nerušil, s podobným monotóním stylem vyprávění a jakoby hovorovou, neustále protahovanou skladbou vět jsem se setkal už i u jiných spisovatelů, a vždy se mi takové knihy četky velmi dobře. Přidává jim to na kráse. Děj Ostře sledovaných vlaků je jedním slovem nádherný. Je úsměvný, je melancholický, je upřímný a krutý. Paralelně s válečným tématem se zde rozvíjí i příběh nesmírně sympatického hlavního hrdiny Miloše Hrmy a jeho životních štěstí i neštěstí, kterého čtenář musí naprosto nutně zbožňovat.... celý text

Psí srdce 1989, Michail Bulgakov

Skvělá, značně groteskní kniha. Velmi nápaditě vykresluje lidské povahy takové, jaké je Bulgakov vídal v Moskvě XX. století. Ta část knihy, která je vyprávěna z pohledu psa nabízí komentář k ději který je bez servítků, sžíravě upřímný, a pes Baryk je čtenáři sympatickým vypravěčem. Když později v knize Baryka vystřídá občan Barykov, takřka nesnesitelná parodie na špatného člověka, děj graduje a nastává kolaps událostí ve kterých se v postavách umrtvuje lidskost a a vše se stává groteskou aby se později zase zvrátilo ve snaze dosáhnout ztracený status quo.... celý text

Sebevrazi 2017, Antonio Di Benedetto

Hned po otevření knihy si čtenář všimne zvláštního literárního stylu - di Benedetto píše v první osobě, ale naprosto nezaujetým tónem, jako by si hlavní postava/vypravěč držel odstup od toho, co se kolem něj děje, popisuje děj lakonicky a stroze. V důsleku pohnutého děje knihy tedy vyvstává dojem, že si před čtenenářem vypravěč nebere servítky - říká mu to, jak to je, a klidně ho nechává v úžasu zírat do knihy, a číst dál. Název knihy, Sebevrazi, je všeříkající. Téma sebevraždy prostupuje každou stránkou a di Benedetto se ptá, je sebevražda zbabělost? (odpovídá nám Kierkegaard: "Budiž, je to zbabělost, alevyžaduje velkou odvahu"). Je sebevražda sobecká? Nemorální? Rozumná? Je to vražda? A snad nejzávažnější otázka, ta, která se dává tušit od začátku....co se takhle zabít?... celý text

Sociální fobie a její léčba 2017, Ján Praško

Kniha by se mohla jmenovat "Vše, co potřebujete vědět o sociální fobii". Najdete tam totiž (víceméně)všechno. Je určena primárně pro psychoterapeuty, a proto popisuje problematiku právě z terapeutického pohledu, a laik, který ještě neumí pořádně šlapat v odborných termínech, by ji měl číst s psychologickým slovníkem po ruce.... celý text

Hrobka 2010, Howard Phillips Lovecraft

Jedná se zatím o první Lovecraftovo dílo, které jsem četl a udělalo na mě dojem, mám v plánu si přečíst víc z jeho spisů. Znám takové, kteří jsou tomuto kultovnímu autorovi až fanaticky oddaní, uvidím jestli se k nim časem zařadím i já. Lovecraftovy texty mají určité nedostatky, v tomto souboru se zejména projevuje jejich jednotvárnost. Také nemají vypracovanou charakteristiku postav a hloubku děje, ale je snad zřejmé, že o to v jeho povídkách nejde. Tady jde o atmosféru, o dojem, který příběh ve čtenáři vyvolává, o vykreslení světa takového, jaký v povídkách je aby čtenáře vtáhl do sebe. V tomto Lovecraft vyniká, zde je jeho hodnota.... celý text

Měsíční močál 2011, Howard Phillips Lovecraft

U Lovecraftových povídek více než u čehokoliv co jsem četl záleží, kde a jak je člověk čte. Z vlastní zkušenosti vím, že když se je rozhodnete číst přes den při cestě autem, které sebou hází na rozkopané cestě, můžete si říci: "Fajn, to jsou hezké příběhy..." ale když je potom budete číst večer sami, v křesle při světle lampy, ve starém domě s podezřele hlasitým potrubím, bude to vskutku nezapomenutelný zážitek. Tím chci říct, že Lovecraftovy knihy nejsou něco, co si můžete číst když zrovna máte čas, třeba v autobuse či polední pauze. Jeho příběhy si člověk musí prostě vychutnávat.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2015, Ray Bradbury (p)

Tato asi 50 let stará kniha se mi jeví neuvěřitelně aktuální. Lidé, jejichž uvažování je tolik pokřiveno hyperrealitou, kterou jim předkládají "telestěny" jako univerzální symbol mediálních technologií schopných ovlivňovat masy jsou dnes opravdu zneklidňující představa. Zvláště proto, že se jim podobáme čím dál více. Bradbury v tomto románu umně vyjádřil fakt, který se vztahuje na všechny totalitní systémy, a to fakt, že pro tyto formy vlády je největší hrozbou informovanost lidu. Lid, který chápe, se bouří. V Bradburyho knize řeší vláda tento problém tím, že knihy jako zdroj ohrožujících vědomostí a myšlenek postaví mimo zákon a nařídí jejich likvidaci, zatímco lidem zprostředkovává prostou zábavu jako rozptýlení od přemýšlení. Právě zde je to náléhavé poselství knihy, která je zároveň oslavou knih, a sice že pod tlakem čím dál hlučnějších, absurdnějších, barevnějších mediálních bouří, které se na nás řítí ze všech stran, nesmíme rezignovat na tvoření vlastních názorů a hodnot, na zdravý rozum.... celý text

Antigoné / Élektrá 2009, Sofoklés

Bílá nemoc 2018, Karel Čapek

Skvělé drama, ve kterém Čapek předkládá čtenáři svůj humanistický pohled na svět a svou interpretaci dobové politické situace. Je obecně známo, že toto drama psal v době, kdy se snažil varovat svět před nebezpečnou ideologií nacismu, která začala nabírat na síle. Takové poselství je v Bílé nemoci patrné. Z toho vyplývá, že člověk musí znát historické souvislosti, aby této alegorii skutečně porozuměl. Ale přesto, že je v zásadě reakcí na svou dobu, zůstává Bílá nemoc stále aktuální a uplynulá léta jí rozhodně neubírají na důležitosti. A nejedná se pouze o moudrou knihu, je také velmi záživná a napínavá. A ten konec! Geniální.... celý text

Čekání na Godota 1986, Samuel Beckett

Tahle kniha perfektně vystihuje podstatu života ve všech aspektech. Je svým způsobem humorná, ale když ji člověk začne skutečně vnímat, uvědomí si, jak je její děj nešťastný. Její absurdita není absurdní sama pro sebe, něco vyjadřuje, něco smutného a neuchopitelného, co je přítomné v životech všech. Tak má vypadat absurdní hra. Po jazykové stránce funguje výborně, styl je vyladěný, slova se tu říkají jen proto, aby zaplnily čas (a stránky)...ještě nikdy neměly tak zbytečné věty takový význam. A ještě zajímavá situace, která může při čtení nastat: O polední pauze čtete Godota, kolem vás proudí hovory ostatních, a vám začnou splývat se slovy, které pronášejí postavy. Slova stejně bezvýznamná, absurdní, jen potlačující nudu. Cítíte se jako mezi protagonisty knihy, cítíte se jako protagonisté. Závěr: zřejmě opravdu jsme jako pánové Estragon a Vladimír. A musíme hlavně doufat, že Godot přijde. Nebo se oběsit na tom stromě, že ano.... celý text

Devět povídek 2017, J. D. Salinger (p)

Salinger dokázal zachytit hluboké a silné příběhy, které se odehrávají v životě všedních lidí, jaké potkáváme třeba v obchodech nebo na nádraží. V povídkách líčí útržky z těchto příběhů, zdánlivě banální situace ve kterých se tito lidé ocitají a ukazuje hloubku, tragičnost, komičnost a absurditu života, jaký žijeme. Je takřka neuvěřitelné, jak s každou povídkou stvořil také jednotlivé postavy, které žijí svůj vlastní život dál, mimo text knihy. Každá má svůj vlastní svět stejně tak, jak je tomu u skutečných lidí. Z celkového dojmu lze poznat, že čtete knihu od autora Kdo chytá v žitě, ale styl psaní je zde odlišný stejně jako podání příběhu, protože Kdo chytá v žitě je vyprávěn hlavním hrdinou z jeho úhlu pohledu, zatímco zde se to hlavními postavami jen hemží (zřejmě proto, že žádná postava tu nepůsobí vedlejším, druhořadým dojmem). Proto ty čtenáře, které kniha Kdo chytá v žitě neoslovila, by se neměli nechat odradit. U mne to neplatí, protože Kdo chytá v žitě je bez nadsázky nejúchvatnější kniha kterou jsem kdy četl. (Mimochodem, všiml jsem si, že téměř v každé povídce vystupují malé děti, často vykreslené jako něžné a čisté bytosti. Já na děti nahlížím spíše jako na ztělesněné id, každopádně je tento fakt hodný zamyšlení).... celý text

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy 2013, Tim Burton

Celý den se nic nestane 2013, Bianca Bellová

Tarantino: Retrospektiva 2018, Tom Shone

Tarantina považuji z mnoha důvodů za jednoho z nejlepších současných režisérů. První tarantinovku jsem viděl ve 14 letech (myslím že to byli Reservoir dogs) a vzápětí jsem zhlédl všechny ostatní. Struktura knihy je kapitola=film (plus stručná biografie Tarantina na začátku knihy) a každá kapitole podává zajímavé informace o vzniku, natáčení a distribuci filmu spolu s rozborem filmu. Poprvé kniha vyšla v češtině v roce 2018, a toto vydání končí filmem Osm hrozných. Druhé vydání z roku 2019 je už ale doplněno o film Tenkrát v Holywoodu.... celý text

Quentin Tarantino & filozofie: Jak se filozofuje kleštěmi a letlampou 2009, Richard Greene

Knihu doporučuji všem, které baví Tarantino a filosofování. 17 profesorů (případně studentů) ontologie, gnozeologie a dalších -logií zde rozpitvává Tarantinovo dílo v míře dosud nevídané. Někoho by mohlo napadnout, že si své teorie musí vycucávat z prstu, jelikož překračují filmařovy záměry (protože Tarantino dost možná nečetl Tak pravil Zarathustra a nechtěl Julese z Pulp Fiction připodobňovat k Nietzschovu nadčlověku). Přesto jejich teze dávají smysl a čtenáře musí fascinovat jak dokáží například analyzovat retributivní teorii trestu ve vztaku k tomu, když chlap tancuje na písničku z hitparády sedmdesátých let a uřezává přitom jinému chlapovy ucho (spoiler: v jistém poněkud cynickém smyslu je uřezání ucha ospravedlnitelné). Tato kniha ukazuje, že myšlenky velkých filosofů je možné aplikovat opravdu na všechny aspekty života. Ať už se třeba snažíte seknout se svou kariérou zločince, nebo sekáte lidi katanou.... celý text

Woody Allen - Film za filmem 2018, Jason Solomons

Kniha je zajímacou filmografií se strukturou kapitola=film a každý film autor důkladně rozpitvává a zasazuje do kontextu Allenova života. Pro mne byla kniha skvělou koupí - Woodyho obdivuji a sdílím jeho nahlížení na svět (téměř bych řekl, že jsme si podobní). A nejlepší způsob, jak knihu číst je po zhlédnutí každého filmu přečíst příslušnou kapitolu (sám to tak dělám, po tom, co jsem knihu přečetl naráz). Škoda jen, že kniha (vydání 2015) končí filmem Kolo zázraků a další filmy neobsahuje. Možná vyjdou i doplněná vydání.... celý text

Film - historie, žánry, světový film, režiséři od A do Z, 100 nejlepších filmů 2008, Ronald Bergan