Elevant přečtené 488

Dvanáct povídek o poutnících 2005, Gabriel García Márquez

G. G. Márquez zde hraje svou vlastní hru, a člověk na ni musí přistoupit, aby si jeho povídky užil. Tahle kniha nepřipomíná nic, co jsem zatím četl, nejspíš proto, že v žánru magického realismu namám moc knih načtených. Márqueze znám z učebnic jako "významného představitele magického realismu", a chtěl jsem vědět, co to vlastně znamená. Nedovedl jsem si představit, jak magický realismus v literatuře vypadá. Teď, když jsem se s ním seznámil, jsem zjistil jak je krásný. Márquézova kniha ůžasně popisuje svět, do kterého prostupuje něco víc, něco kouzelného, trochu absurdního a přitom naprosto přirozeného. Márquez se neodprošťuje od reálného světa, pouze ma dává další rozměr. Při četbě se mi vybavily malby Fridy Kahlo, které mají podobnou atmosféru. Jelikož se jedná o povídkovou zbírku, dá se předpokládat, že nebude úplně vyvýžená. Některé povídky jsou vyloženě magické, například Světlo je jako voda, a ty na mě udělaly nejsilnější dojem. Další se od reality tolik neodprošťují, ale přesto čímsi boří její zákony, například povídka Světec. Ty nejsou o nic horší. Pak tu máme jednu povídku s názvem Srpnová strašidla, ze které jsem poměrně rozpačitý. Příjemně se čte, ale její námět je naprosto tuctový a a ani jeho zoracování není nikterak zajímavé. Abych pravdu řekl, zdá se mi jako by tato povídka popírala autorovu vlastní předmluvu.... celý text

Zápisky mladého lékaře 1987, Michail Bulgakov

S Bulgakovem mám už dobré zkušenocti, navíc jsem shlédl televizní zpracování Zápisků mladého lékaře, které se mi velmi líbilo, a proto pro mě byla tato kniha nutností. Po jejím přečtení mě překvapilo, jak jí seriál podobný. Tedy, seriál je pojatý dost odlišně než kniha, ale obě mají totožnou atmosféru, ze které dýchá satyrická odlehčenost, ale zároveň je v ní něco hluboce vážného. Asi jako amputace nohy frustrovaným lékařem za pomoci tupé pily... Přeně takový styl psaní je pro Bulgakova typický a zároveň je důvodem, proč jej čtu.... celý text

O prospěšnosti alkoholismu 2010, Michail Bulgakov

Bulgakov je bezesporu výborný prozaik, a i v tomhle svazku se nezapře jeho smysl pro satiru, která je někdy zcela úsměvná, jindy docela trpká, a někdy z ní dokonce mrazí. Bulgakov měl jako "buržoazní" spisovatel, který se odmítá podřídit socialistické ideologii, neblahé zkušenosti s tehdejšími vládními úřady, jak ukazuje jeho závěrečný Dopis vládě SSSR. Tuto skutečnost však dokázal přetavit do svých textů s pomocí absurdity, hyperboly a satiry. Proto se také za jeho humoristickými texty skrývá svědectví temné doby ruských dějin.... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Další skvěle napsaná kniha od Biancy Bellové. Nicméně Jezero její další knihy bezesporu převyšuje, odvážím se říct že se jedná o autorčino opus magnum - vždyť až tato kniha ji dostala mezi přední české prozaiky a výnesla řadu ocenění. Právem. Autorčin styl je zkrátka unikátní. Skvěle to vystihl literární kritik Jiří Peňás, když jej popsal jako "Nesentymentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišný". I přes to, že hlavního hrdinu, chlapce Namiho, v knize uvrhla do zanikajícího světa kterému selhávají životní funkce a udržují ho naživu jen lidé které si tento svět sám vyprodukoval jako omezené bytosti, které odtamtud nejsou schopny uniknout, přesto jde poznat že autorce na Namim záleží. Chce pro něj něco lepšího, aby se sám nestal jednou z těch omezených bytostí, které pomalu tlejí ve vesnici u jezera.... celý text

Pouta 2018, Delphine de Vigan

Po prvních stranách mne zaujal autorčin styl: velmi úsporný, často spoléhající na náznaky a zároveň ověšený decentnímy, přesto nápaditými a originálními slovnímy obraty. Další zajímavou složkou knihy je její struktura. Každá kapitola je vyprávěna jednou z hlavních postav, přičemž u některých používá autorka ich formu, čímž jim dodává odlišný rozměr než mají postavy v er formě. Taková struktura umožňuje dosadit postavy do provázaných situací a sledovat jejich odlišné reakce. Můžeme pozorovat, jak a proč se chovají, známe jejich tajemství a bavíme se tím, když se je snaží skrývat. A stáváme se jejich komplici. Obsah knihy, byť závažný, je zde vykreslen decentně. Každá osoba, která se zde objeví prochází určitou krizí, ale namísto aby jejich strasti byly čtenáři předkládány pateticky a s prvoplánovitými emocemi se tu autorka spoléhá na jemný melancholický podtón, který je o to bolestnější.... celý text

Zama 2013, Antonio Di Benedetto

Na co vlastně čekáme? Tato bolestná otázka se mě zmocňovala pokaždé, když jsem knihu otevřel (plurál "čekáme" používám ve smyslu lidstvo). Odpovědi jsem nedostál. Místo ní mi kniha poskytla náhled do duše člověka procházejícího krizí existence. Dona Diega di Zamu sledujeme prožívajícího situace naprosto zbytečné. Milostné pletky, neúspěchy v zaměstnání, pití maté - a to je asi tak vše, co se zde odehrává - to všechno jsou zbytečné činnosti které mají za účel rozptýlit a oddálit utrpení z čekání na smysl, na náplň života zde symbolyzovanou povýšením v úřadě a návratem k milované (a podváděné) choti. Zde je mi Zama povědomý možná víc, než mi je příjemné. Koncem knihy se Zama svou touhou po ukrácení čekání postává do řetězce kolizí, děj se zde zahušťuje, kapitoly jsou kratší a naléhavější (ačkoliv je výraz "naléhavý" tak nejasný, přesto asi nejlépe vystihuje můj dojem z textu) a vše vede k Benedettovu typickému tragickému konci, který je zároveň nevyhnutelný i šokující. "Věnuji obětem čekání" (-z první stránky)... celý text

Zpověď masky 2019, Jukio Mišima

Zpověď chlapce / muže, který palčivě cítí že je jiný. Přez analýzu svých sexuálních pudů které zřetelně fungují jinak než u ostatních se dostává k obsesívní sebeanalýze a sebereflexi. Jeho příběh a příběhy dalších protagonistů se ke čtenáři dostávají skrze vnitřní monolog hlavního hrdiny, který vše interpretuje subjektivně tak, jak věci vnímá sám. Stává se tak těžištěm celého příběhu, příběh proudí skrze něj. Jeho osobnost je prostoupena vším. On však zřejmě nepokládá za důležité sebe sama mravně a morálně hodnotit, smysl přikládá upřímnosti: naprosté, sebezničující upřímmosti. Touží v této zpovědi najít pochopení a možnost východiska ze své sebedestruktivity a narcismu.... celý text

Utrpení mladého Werthera 2017, Johann Wolfgang Goethe

Knihu jsem si chtěl přečíst už delší dobu, nakonec jsem se do ní pustil když jsem zjistil, že je zařazena v povinné četbě, a přečetl jsem ji jedním dechem. Ačkoliv je děj knihy tak minimalistický, je myšlenkově neuvěřitelně bohatý. Nejdříve jsem si z ní chtěl vypisovat určité Wertherovy úvahy které mne zaujaly, ale po pár stranách jsem zjistil že bych mohl opsat prakticky celou knihu. Tolik je text stylisticky vytříbený a obsahově bohatý! Fakt, že je kniha složena téměř výhradně z Wertherovy korespondence umožňuje dokonalejší prokreslení jeho osobnosti a duševních stavů a procesů než by tomu bylo možné při vyprávění er-formou se zásahy vypravěče. Werther není jen postavou v knižním světě, Werther je pro čtenáře celým světem. Vše, co se kolem něj odehrává, je čtenáři předkládáno prostřednictvím toho, jak to zapůsobylo na Werthera samotného (tímto mi kniha připomíná Zpověď masky od Jukio Mišima, kterou jsem nedávno četl). V průběhu knihy můžeme pozorovat Wertherovu vnitřní rozervanost, kulminující rozpad jeho osobnosti který se odráží na podobě jeho dopisů a tím umožňuje tak citově vypjaté, dramatické zakončení knihy. Werher si v tom dramatu snad téměř liboval.... celý text

Umění naslouchat 2018, Erich Fromm

Umění naslouchat byla první kniha, kterou jsem od Ericha Fromma četl, a myslím, že představuje velmi podnětné dílo. Může se vám stát, že se v textu najdete - jako já při četbě kapitoly 'Speciální metody pro léčbu moderních charakterových neuróz'. To je na podobných publikacích fascinující: člověk se v nich poznává, může skrze ně poznávat sebe a ty okolo. Kniha se čte snadno, chvílemi až podezdřele snadno, u někoho může vyvolat dojem, že téma zjednodušuje, přesto skvěle vysvětluje principy, jak Fromm přistupuje ke svým pacientům. Jeho názory, možná právě tím že jsou poměrně prosté, lidsky intuitivní, jsou velmi přesvědčivé.... celý text

Tracyho tygr 2005, William Saroyan

Krásná kniha, poetická. Je to poesie? Je to jako poesie. Skrývají se zde myšlenky opravdu hluboké. Souhlasím s názorem, že ve čtenáři může Tracyho tygr vyvolat podobné dojmy jako Exupéryho Malý princ, snad proto, že obě knihy jsou svým způsobem radostné, ale zároveň se jimi prolíná něco hluboce smutného. Snad právě tímto ambivalentním pocitem Tracyho tygr podává tak věrné a hluboké podobenství lidského bytí.... celý text

Měsíční močál 2011, Howard Phillips Lovecraft

U Lovecraftových povídek více než u čehokoliv co jsem četl záleží, kde a jak je člověk čte. Z vlastní zkušenosti vím, že když se je rozhodnete číst přes den při cestě autem, které sebou hází na rozkopané cestě, můžete si říci: "Fajn, to jsou hezké příběhy..." ale když je potom budete číst večer sami, v křesle při světle lampy, ve starém domě s podezřele hlasitým potrubím, bude to vskutku nezapomenutelný zážitek. Tím chci říct, že Lovecraftovy knihy nejsou něco, co si můžete číst když zrovna máte čas, třeba v autobuse či polední pauze. Jeho příběhy si člověk musí prostě vychutnávat.... celý text

Hrobka 2010, Howard Phillips Lovecraft

Jedná se zatím o první Lovecraftovo dílo, které jsem četl a udělalo na mě dojem, mám v plánu si přečíst víc z jeho spisů. Znám takové, kteří jsou tomuto kultovnímu autorovi až fanaticky oddaní, uvidím jestli se k nim časem zařadím i já. Lovecraftovy texty mají určité nedostatky, v tomto souboru se zejména projevuje jejich jednotvárnost. Také nemají vypracovanou charakteristiku postav a hloubku děje, ale je snad zřejmé, že o to v jeho povídkách nejde. Tady jde o atmosféru, o dojem, který příběh ve čtenáři vyvolává, o vykreslení světa takového, jaký v povídkách je aby čtenáře vtáhl do sebe. V tomto Lovecraft vyniká, zde je jeho hodnota.... celý text

Sociální fobie a její léčba 2017, Ján Praško

Kniha by se mohla jmenovat "Vše, co potřebujete vědět o sociální fobii". Najdete tam totiž (víceméně)všechno. Je určena primárně pro psychoterapeuty, a proto popisuje problematiku právě z terapeutického pohledu, a laik, který ještě neumí pořádně šlapat v odborných termínech, by ji měl číst s psychologickým slovníkem po ruce.... celý text

Psí srdce 1989, Michail Bulgakov

Skvělá, značně groteskní kniha. Velmi nápaditě vykresluje lidské povahy takové, jaké je Bulgakov vídal v Moskvě XX. století. Ta část knihy, která je vyprávěna z pohledu psa nabízí komentář k ději který je bez servítků, sžíravě upřímný, a pes Baryk je čtenáři sympatickým vypravěčem. Když později v knize Baryka vystřídá občan Barykov, takřka nesnesitelná parodie na špatného člověka, děj graduje a nastává kolaps událostí ve kterých se v postavách umrtvuje lidskost a a vše se stává groteskou aby se později zase zvrátilo ve snaze dosáhnout ztracený status quo.... celý text

Ostře sledované vlaky 2009, Bohumil Hrabal

Mé první setkání s Hrabalem, a musím říct, že velmi příjemné. Sloh, ve kterém je kniha napsaná, mě nijak nerušil, s podobným monotóním stylem vyprávění a jakoby hovorovou, neustále protahovanou skladbou vět jsem se setkal už i u jiných spisovatelů, a vždy se mi takové knihy četky velmi dobře. Přidává jim to na kráse. Děj Ostře sledovaných vlaků je jedním slovem nádherný. Je úsměvný, je melancholický, je upřímný a krutý. Paralelně s válečným tématem se zde rozvíjí i příběh nesmírně sympatického hlavního hrdiny Miloše Hrmy a jeho životních štěstí i neštěstí, kterého čtenář musí naprosto nutně zbožňovat.... celý text

O psychologii bytí 2014, Abraham H. Maslow

Skutečně zajímavá kniha, která pokládá základní principy humanistické psychologie. Ačkoliv sám s určitými hypotézami nesouhlasím, zdá se mi tato kniha inteligentní, poučná a důležitá. Také je nevšední tím, že soustřeďuje pozornost na sebeaktualizované jedince, tedy na ty, kteří dosáhli vyššího stupně duševního vývoje. Tímto je tahle kniha povznášející, že nezabředává do duševního bahna, které se v nás podle mnoha psychologů skrývá. Na druhou stranu, někdo se tam zabředává rád. Třeba já, takže si po Maslowovi přečtu pro změnu zase Freuda.... celý text

Kniha divů 2019, Jeff VanderMeer

Ačkoliv je tohle jistě přínosná kniha, mám k ní jisté výhrady. Když jsem ji začal číst, čekal jsem že to bude učebnice. Netradičně pojatá, ale stále učebnice. Ale když jsem se začetl, zjistil jsem že její obsah je často jaksi neuchopitelný a čtenář má pocit jako by kniha nesdělovala nic konkrétního, spíš na něj chrlila neuchopitelné úvahy a on musí zkusit tyto úvahy aplikovat na konkrétní práci, kterou zrovna píše. Mezi ním a knihou tak vzniká propast. Mě osobně přisly přínosnější články od jiných spisovatelů, které se v knize objevují, spíše než samotné VanderMeerovy texty. Na druhou stranu, když překonáte jisté překážky které se při čtení zjevují, shledáte tuto knihu vysoce inspirativní a přínosnou. Už jen tím, že nabízí spousty autorských úkolů pro posilnění vašich spisovatelských schopností a vede vás ke skutečně tvůrčím činnostem. Co se týče grafického zpracování knihy, je velmi výrazné. Text samotný je zakomponován mezi všelijaké ozdobné rámečky a obrázjy na okrajích, objevují se zde i celostránkové ilustrace. Většina těchto obrázků však ve vztahu k textu nedává smysl. Obsah knihy zase tolik neobohacují často jejejich jediný smysl to, že zpestřují stránky. I když je pravda že i to je užitečná funkce, protože pomáhá udržovat čtenářovu pozornost. Pak tu jsou ilustrace v podobě grafů a různých nákresů přes celé stránky, které předstírají že se vztahují na to o čem pojednává text, ale ve skutečnosti ksou v podstatě bezvýznamné. Například: v jinak velmi dobře napsané kapitole o střihu scén je graf, který by měl znázorňovat možnosti střihu určité scény. Takový graf by byl užitečný, kdyby nebyl stylizován do podoby barevné ponorky, která ztrácí všechnu přehlednost. Na internetu jsem narazil na zajímavý komentář od KATEŘINY ŠARDICKÉ, který se zmiňeje v podstatě o stejných věcech jako ten můj, ale z jiného úhlu pohledu: "Kniha divů je hra, dvojí hra, a je jen na čtenáři, jak k ní přistoupí! Troufám si říct, že je to od autora chyták – abyste mi rozuměli, v životě jsem nedostala do ruky komplikovanější příručku. Jeff Vandermeer se rozhodl napsat průvodce světem tvůrčího psaní, který je obrovský, těžký, plný ilustrací, map, vsuvek, odboček a komplikovaných cest, které zdánlivě nikam nevedou. Brodíte se horou šílených obrazů a obtížných vět, pochybujete o svém i autorově duševním zdraví. Jenže! Vandermeer je génius – jeho kniha jakoby ilustrovala samotný proces psaní. Takhle přesně vypadá moje hlava, když se zakousnu do nového příběhu. Jako shluk obrazů, jako generátor náhodných slov, jako chaos. Musíte na jeho hru přistoupit, ponořit se dovnitř, do vlastního nitra a spolu se čtením rovnou tvořit. Nehledejte v tom přímočarý návod, jak psát. Návody jsou k ničemu. Hledejte v tom zábavu, cvičení, naplno zahoďte zábrany a hrajte si! Pro začátečníky v psaní to bude komplikovanější, ale pokud máte dostatek představivosti (jakože byste měli mít, pokud chcete psát!), kniha vás spolkne a nepustí. Jen se nesmíte bát otevřít všechna pomyslná dvířka, co jste ve své hlavě zavřeli."... celý text

Genealogie morálky 2019, Friedrich Nietzsche

Skvostné. Nietzscheho Genealogie morálky je první knihou, jež jsem od tohoto autora četl, a velmi mne oslovila. Nemohu říci, že se sám ztotožňuji s veškerými názory, avšak Nietzscheho nazírání na svět shledávám jednoduše fascinujícím. Toto byla jedna z nejinspiratívnějších knih, s jakými jsem měl to štěstí se kdy setkat.... celý text

Devět povídek 2017, J. D. Salinger (p)

Salinger dokázal zachytit hluboké a silné příběhy, které se odehrávají v životě všedních lidí, jaké potkáváme třeba v obchodech nebo na nádraží. V povídkách líčí útržky z těchto příběhů, zdánlivě banální situace ve kterých se tito lidé ocitají a ukazuje hloubku, tragičnost, komičnost a absurditu života, jaký žijeme. Je takřka neuvěřitelné, jak s každou povídkou stvořil také jednotlivé postavy, které žijí svůj vlastní život dál, mimo text knihy. Každá má svůj vlastní svět stejně tak, jak je tomu u skutečných lidí. Z celkového dojmu lze poznat, že čtete knihu od autora Kdo chytá v žitě, ale styl psaní je zde odlišný stejně jako podání příběhu, protože Kdo chytá v žitě je vyprávěn hlavním hrdinou z jeho úhlu pohledu, zatímco zde se to hlavními postavami jen hemží (zřejmě proto, že žádná postava tu nepůsobí vedlejším, druhořadým dojmem). Proto ty čtenáře, které kniha Kdo chytá v žitě neoslovila, by se neměli nechat odradit. U mne to neplatí, protože Kdo chytá v žitě je bez nadsázky nejúchvatnější kniha kterou jsem kdy četl. (Mimochodem, všiml jsem si, že téměř v každé povídce vystupují malé děti, často vykreslené jako něžné a čisté bytosti. Já na děti nahlížím spíše jako na ztělesněné id, každopádně je tento fakt hodný zamyšlení).... celý text

Čekání na Godota 1986, Samuel Beckett

Tahle kniha perfektně vystihuje podstatu života ve všech aspektech. Je svým způsobem humorná, ale když ji člověk začne skutečně vnímat, uvědomí si, jak je její děj nešťastný. Její absurdita není absurdní sama pro sebe, něco vyjadřuje, něco smutného a neuchopitelného, co je přítomné v životech všech. Tak má vypadat absurdní hra. Po jazykové stránce funguje výborně, styl je vyladěný, slova se tu říkají jen proto, aby zaplnily čas (a stránky)...ještě nikdy neměly tak zbytečné věty takový význam. A ještě zajímavá situace, která může při čtení nastat: O polední pauze čtete Godota, kolem vás proudí hovory ostatních, a vám začnou splývat se slovy, které pronášejí postavy. Slova stejně bezvýznamná, absurdní, jen potlačující nudu. Cítíte se jako mezi protagonisty knihy, cítíte se jako protagonisté. Závěr: zřejmě opravdu jsme jako pánové Estragon a Vladimír. A musíme hlavně doufat, že Godot přijde. Nebo se oběsit na tom stromě, že ano.... celý text