Ivule9 přečtené 168

Volání divočiny 2020, Jack London

Díky aktuálnímu americkému kolu #klasikomilove se mi dostala do rukou fantastická kniha Volání divočiny a Povídky z Aljašky od Jacka Londona. Bylo to syrové, drsné, dobrodružné, filosofické, zkrátka skvělé. O tom, jak byl pes Buck ukraden a odvezen na Aljašku, aby tam pracoval v psím spřežení. O tom, jak krutě s ním bylo zacházeno a jak se vlivem podmínek měnil. O tom, jak slyšel volání divočiny a šel za ním. Nádhera. Kniha obsahuje i šest povídek, které byly skvěle vypointované, zaujaly mě Láska k životu, Rozdělat oheň, Důvěra a Jak zmizel Marcus O'Brien. Jednoznačná srdcovka. "Dobíral se hlubin své přirozenosti až do částic a poloh hlubších než on sám, navracel se do lůna času. Ovládlo ho čiré vzkypění života, vlna přílivu bytí, vrcholná radost každého jednotlivého svalu..."... celý text

Čtyři ženy a jeden pohřeb 2023, Narine Abgarjan

Narine Abgarjanová má dar nejen vyprávět příběhy z Arménie, od kterých se nebudete moct odtrhnout, ale také těm příběhům píše skvělé konce. Po přečtení její další knihy mám v sobě tolik dojmů, že si to celé bude asi chvilku sedat. A vlastně mám chuť začít číst zase od začátku, nejen proto, že mě to bavilo, ale těch zvratů, postav a informací bylo hodně, tak aby se to lépe utříbilo. Začínáme na pohřbu Simona - místního donchuána a kolem rakve sedí manželka, čtyři milenky, příbuzní a sousedé. Tahle scéna byla skvělá a smála jsem se nahlas. Jak kniha pokračovala, získávala vážnější tón. Každá z milenek měla svou část o tom, jak jim Simon změnil jejich často až neskutečně krutý život a dozvíme se, jak to bylo s manželkou Melánií. Musím říct, že takto zajímavě a laskavě zpracovanou nevěru, jsem ještě nečetla. Stejně jako ve Třech jablcích, i tady je skvěle vykreslená atmosféra arménské společnosti (v Jablcích venkov, tady maloměsto), plná nejrůznějších pověr, sousedské výpomoci i nekonečných drbů (a také arménského jídla). Zajímavou postavou byla Šilhavá Vardanuš, která se mírně proplétala v osudech žen. Jablka mě dostala asi o fous více, ale Čtyři ženy a jeden pohřeb jim určitě šlapou na paty. "Vše dělala v naprostém mlčení, protože ten, kdo roznáší maso obětního zvířete, nesmí promluvit ani slovo, aby znovu nerozhněval osud." "Když si pratchán přidával, neopominul prohodit, že podzimní kopřivy jsou vždycky lepší než jarní. Proč? Chtějí se před smrtí ještě nadechnout, dcerko, a tak se snaží. Jako my s dědečkem." "A láska je, jak známo, polovina, ne-li většina úspěchu jakéhokoli díla."... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Trošku nečekaně a neplánovaně jsem si přečetla Malého prince. Postavičku Malého prince zná asi každý, pár obecně známých citátů z knihy možná taky. Já jsem ale úplně celý příběh vlastně doposud neznala... Krátké a krásné vyprávění o tom, jak dospěláci zapomínají na čistou radost, protože řeší samé "důležité" věci, berou se příliš vážně a na všechno potřebují čísla. Malý princ putuje po planetkách, kde se potkává s různými typy lidí a krátce s nimi promlouvá. Potom se objeví na Zemi, kde se v poušti potkává s vypravěčem knihy. Ten vypráví, co vše si od Malého prince pamatuje a co se od něj naučil. Mě to přijde určitě jako pohádka pro dospělé, spíše než pro děti. Příběh, který si můžete pročítat a připomínat v různých etapách života a nezapomínat na to zvídavé dítě v nás. Právě linka dítě - dospělý ve mě zarezonovala nejvíc, protože sama vidím, jak je to s náma dospělákama občas těžké :-))) (i když ani já nedávám na čísla důraz, stejně jako Malý princ :-) "Vidíme dobře jen srdcem." "Jen děti vědí, co hledají." "Je mnohem těžší soudit dám sebe než jiné. Jestli se ti to podaří, budeš opravdu moudrý."... celý text

Mít a nemít 1979, Ernest Hemingway

Jedná se o příběh založený hodně na dialozích, zajímavě se v něm střídají vypravěči. Atmosférou mi ze začátku připomínal Starce a moře, i tady je hlavní hrdina rybář (Harry Morgan) a nacházíme se v oblasti Key West a Kuba. Stejně jako Santiago, i Harry je neuvěřitelný vytrvalec. Ale tady podobnost končí. Autor nám v Mít a nemít ukazuje chudé muže, kteří jsou plní starostí, jak uživit rodinu. Příběh je to syrový a surový, se spoustou rvaček a drsného zacházení. Aby Harry sehnal peníze, riskuje svůj život ilegálním převážením osob nebo alkoholu. Hemingway zapojuje i spoustu vedlejších postav. Je tady naznačena i kubánská revoluce, stávkování za lepší podmínky. Ve druhé části příběhu vystupuje i spisovatel Richard Gordon a jeho přítelkyně a řeší svůj vztah a další osoby z řad spíše "smetánky". Celkově bych to shrnula asi tak, že často netušíme, co vše lidé mohou podstupovat a riskovat, aby měli co jíst, a že ani ti bohatí nemusí mít klidné spaní, což se řeší úplně na konci. Mými oblíbenými díly i nadále zůstávají Stařec a moře a Komu zvoní hrana a co se týče Mít a nemít, tak tam vlastně nevím a nedokážu to nějak jednoznačně zhodnotit. Ještě o tom budu přemýšlet, mám z toho dost rozporuplné pocity, bylo to na mě takové až moc drsné a hrubé, i když asi rozumím tomu záměru a že to bylo napsáno v určité době. Přesto některé pasáže oceňuju a mám podnět k zamyšlení . "Jenomže abys tím dobrým chlapem vydržel bejt pořád, to se nikomu nepodaří."... celý text

Pobřežní cesta 2020, Raynor Winn

Mám za sebou další skvělou a inspirativní knížku! Tentokrát psanou na základě skutečných událostí přímo z autorčina života. Raynor s manželem Mothem přišli kvůli špatné investici o všechen majetek a hlavně domov - o farmu, kterou tolik let budovali. Prohráli soudní spor a stali se z nich bezdomovci. Mothovi navíc zjistili vážné onemocnění. Raynor a Moth (věkem byli po padesátce) si prošli hodně těžkými obdobími, ale nakonec to nevzdali, už nebylo co ztratit, nasadili batohy a vyrazili na Pobřežní cestu - dálkovou stezku, téměř tisíc kilometrů dlouhou, lemující pobřeží jihozápadní Anglie. Autorka se kromě popisu cesty a jejích pocitů, obav a nadějí, zamýšlí i nad otázkami bezdomovectví. Jak obrovský je rozdíl ve větě: PRODALI jsme dům a vydali se na cestu (wow vy jste ale inspirativní) vs. PŘIŠLI jsme o dům a vydali se na cestu (následované odtažitostí lidí). Sami na cestě často pociťovali hlad, z důvodu nedostatku peněz byli většinou o nudlích a čaji, a spali v divoké přírodě. Jak je to změnilo a jak to celé dopadlo určitě doporučuju přečíst všem, kdo mají rádi vítr ve vlasech :-) Obecně mám radost ze situací, kdy se říká, že něco nejde, a pak někdo přijde a prostě to udělá :-) Já se určitě časem mrknu na další autorčinu knihu: Bouřlivé ticho. "Žasla jsem. Ten mužský, který si ještě před pár měsíci nedokázal bez pomoci ani obléknout kabát, teď stál na pláži jenom ve spodkách, nad hlavou držel postavený stan, na zádech měl batoh a oznamoval mi, že poběží." 4,5 hvězd :-)... celý text

Osm hor 2017, Paolo Cognetti

Tohle byl TAK krásný příběh! Stává se mi, že delší dobu nad něčím přemýšlím a potom najdu odpověď právě v knize. A stalo se mi to i tady, což znamená, že ke mně Osm hor přišlo v ten pravý čas. Komorní, silný a dojemný příběh o síle přátelství, o horách v srdci, o samotě, o hledání - co je pro nás v životě to pravé. A hlavně všechno do sebe krásně zapadne. Autora jsem si hned oblíbila a ráda si přečtu jeho další knížky. Cítím, že jsem právě přečetla další letošní topku a moc ji doporučuji i vám!... celý text

Hipík 2018, Paulo Coelho

Coelha čtu ráda, tak jsem byla zvědavá i na autobiografickou knížku Hipík. Autor v ní popisuje svůj příběh v komunitě Hippies, jejíž byl po nějakou dobu součástí. Tenkrát na přelomu 60. a 70. let se cestovalo po světě po "hippie stezkách". Na ty se vydával i Paulo. V tomto příběhu nastoupili Paulo s dívkou Karlou a dalšími zajímavými spolucestujícími do "Kouzelného autobusu", mířícího z Amsterdamu do Nepálu. Nebyl by to Coelho, aby se nejednalo zejména o cestu k sobě a právě k tomu, že cesta je cíl. Knížka se četla v podstatě sama, stránky ubíhaly, ani nevím jak, a já jsem si vesele lepíkovala zajímavé pasáže. Konec mě hodně překvapil a vlastně i zarazil, čekala jsem úplně jiný :-) Celkově se mi kniha líbila, i když v topu mám stále Alchymistu.... celý text

Manuál pro uklízečky 2019, Lucia Berlin

Pozoruhodná povídková (posmrtně vydaná) kniha od Lucii Berlin "nejlepší americké spisovatelky, o které jste nikdy neslyšeli." V povídkách se promítají témata existenciální, alkoholismus, závislosti, špatné rodinné vztahy, různá špatně placená zaměstnání. Autorka je ale podává takovým způsobem, že ač některé jsou tísnivé a drsné, jiné jsou naopak až uklidňující (zejména úplný závěr), místy i protkané humorem. Autorka do povídek promítá i svůj život, ať už zážitky z dětství, mateřství (měla čtyři syny) a vlastní zkušenosti s alkoholem. Příběhy se odehrávají zejména v Americe a Mexiku a každá jednotlivá povídka má co říct. Zaujala mě jich spousta, jmenovitě třeba Dr. H.A. Moynihan, Avantýra nebo Mlčení. Ve skvělém překladu Martiny Knápkové. Vyšlo v @argo.cz "Požáry hasil kávou a na podlaze zasněžené sádrou přibývaly fleky hnědé jako nitro jeskyně." "Nadbytek člověka nakonec vždycky zválcuje." "To že jsem vydržela tak dlouho naživu, má jediný důvod - hážu minulost za hlavu."... celý text

Řecké štěstí 2023, Kateřina Panou

Knížku Řecké štěstí bych doporučila nejen milovníkům Řecka, ale všem, kteří rádi čtou o nejrůznějších kulturách. Oceněný blog Češky Kateřiny Panou, která už spoustu let žije v kraji Epirus. Autorka popisuje své "uhnizďování se" v Řecku po boku manžela Kosty, jeho rodiny a nejrůznějších sousedů. Důraz je kladen na popis tradic, historických momentů i každodenních příběhů a výzev. Mě osobně nejvíce bavily historky ze života :-) Některé příběhy jsou dojemné, některé smutné, některé vtipné. U historky s naháněním osla Marca se sousedem Ioannisem jsem se smála nahlas :-) Z textu je cítit velká láska autorky k Řecku i Řekům, i když ne vždy to měla jednoduché. "Stádo vysoko v horách nechal na starost velkým psům a na kameni pod žhnoucím sluncem hltal stránky slabikáře. Pár měsíců starému člověku trvalo, než pochopil a naučil se číst...Za tři roky mu bude devadesát. Hrdý, vysoký horal s láskou ke knihám každý den vyhání stádo do hor. Každý den pod modrou oblohou uniká do světa příběhů s ovčáckým psem u nohou."... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

Naprosto skvělá kniha o psaní a spisovatelském řemesle od Stephena Kinga. Nejvíce mi utkvěla věta : "Cesta do pekel je dlážděna příslovci." Kniha je rozdělená na část, kdy King píše o svém životě - dětství, současnosti, jak začal psát, a jak se popral s nelehkými životními výzvami. Další část je přímo o tom, jak píše a co doporučuje začínajícím autorům. Odkazuje v něm i na spoustu literárních děl - nejen svých Vloni v létě jsem četla o tom, jak píše Murakami, a oba věhlasní autoři se shodují například v tom, že je potřeba hodně toho načíst, a sami jsou knihomolové. A oba mají společné to, že nečekají na múzu a prostě denně napíšou daný počet stran, ať se děje co se děje (múza díky pravidelností prý přichází) a ve druhém kole hodně přepisují. Celé tohle nakouknutí pod mistrovu pokličku mě moc bavilo a vlastně ani nevadilo, že jsem od něj nic nečetla (jen jsem už dávno viděla Zelenou míli) a bylo sympatické, že si King sám ze sebe umí udělat srandu. Pro začínající autory super nakopávák "Když čtenář slyší silné ozvěny vlastního života a názorů, je pravděpodobné, že ho příběh o to víc vezme." "Jsme spisovatelé a nikdy se jeden druhého neptáme, kam chodíme na nápady; víme, že to nevíme." "V mé povaze se jako vlasy v copu splétá určitá nespoutanost se zatvrzelým konzervatismem." "U románu Cujo si takřka nevzpomínám, že jsem ho psal."... celý text

Děda 2007, Jan Novák

Když jsem začátkem roku četla Milionový jeep Jana Nováka, bylo mi jasné, že budu v autorově tvorbě pokračovat I Děda je naprosto skvělá knížka. Autor v ní svým nezaměnitelným stylem vzpomíná na svého dědu "betonové srdce", babičku "kobru královskou", strýce "pýchu rodiny" a další rodinné příslušníky. Rodina si prošla těžkými zkouškami - nejdřív Němci, potom komunisti. Autor nastiňuje důvody, proč byl k němu děda odtažitý, čím vším si musel projít, a co formovalo jeho "betonové srdce". Příběh je psán laskavě, místy s humorem, místy je opravdu smutný. Novák má úžasný pozorovací talent a všechny postavy polabské vesnice i města M. jsou skvěle vylíčeny. Já můžu jak Milionový jeep, tak Dědu moc doporučit. (Jen škoda těch pár chybek.) "Teď, když toho o betonovém srdci vím mnohem víc než tenkrát, se jeho astronomickému odstupu už nedivím. Jeho životní zkušenost byla téměř biblická..." "Poprvé si uvědomila, že peníze nejsou jenom potištěné kousky papíru, že dokážou proměnit i hodnou maminku v prolhanou saň a že si na jejich moc musí dát veliký pozor." "Poslední podivnost, kterou mi rozmlácené okno odhalí, je, že první strašný zločin vám nesmírně usnadní každý další."... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

Moštárna se mi zaryla pod kůži silněji než Garp, i když v obou dílech vidím podobnosti - například v obou se autor staví za práva žen. Irving se netají svou oblibou ve velkých románech 19. století a po celý příběh odkazuje na úryvky z Olivera Twista nebo Jany Eyrové. Mě odkazy na další knihy v knihách teda hodně baví Navíc tady to sedlo opravdu skvěle. I když mě rozvleklost a délka románu trochu potrápila, musím uznat, že i sebemenší odbočka od děje měla poté svůj význam o několik stran/kapitol dále. Obdivuju, jak si autor pohrál s detaily, jak bylo celé dílo promyšlené, a hlavně jak dokázal zpracovat nelehké téma potratů. O těch hlavně Pravidla moštárny jsou. O boji za možnost volby, o sirotcích, o sklizni jablek, o nepřízni osudu, a hlavně - o velké lásce a lidskosti. Musím vyzdvihnout i zajímavé a dobře zpracované postavy, ať už Wilbura Larche, Homera Wellse nebo Melony. "Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš." "Děti si vždycky nejlépe uvědomí důležitost okamžiku, když jejich rodiče začnou porušovat pravidla, která sami ustanovili." "Je mi už skoro sto let, Edno. Asi půjdu do penze."... celý text

Dvojité sklo 2022, Halldóra K. Thoroddsen

Knížka pro pomalé čtení. I když má tahle krásná islandská novela jen 91 stran (včetně prázdných), četla jsem ji více než týden a doslova si šetřila stránky. Velmi poetický text o osmdesátileté ženě, žijící v Reykjavíku, která rekapituluje svůj život. V dnešní době se cítí jako "dinosaurus ve vesmírné lodi" a bojí se, že bude senilní. Zároveň dumá nad tím, zda se v tomto věku ještě otevřít nové lásce a vztahu. "Jakmile dosáhneme dokonalého rozhledu, růžici na vyhlídce někdo přesune. Čas protéká mezi prsty, chce, aby stejné věci byly neustále nové." "Ačkoliv má spojení s celým širým světem, potřebuje klid, aby se dokázala soustředit, aby zachytila podstatu." "Svět se kdysi zasmál její nevinnosti a podal jí úlomek zrcadla."... celý text

Havířovina 2022, Iva Hadj Moussa

Havířovina mě docela bavila, bylo to napínavé, trochu tajemné a autorčin styl mi sedl. Příběh o nepříliš úspěšné spisovatelce před čtyřicítkou, která se vrací po rozchodu k rodičům do rodné vesnice, a tam sepisuje svou třetí knihu o "Havířovině" - tajemném domě, jenž údajně přitahuje zlo. Hlavní hrdinka zpovídá starousedlíky a z jejich výpovědí si skládá střípky mozaiky, co se v Havířovině kdy stalo, a do toho si mezi řádky řeší své osobní problémy. Asi bych z příběhu vyškrtla (nebo pojala jinak) "románek" s truhlářem, ten mi tam přišel trochu jako pěst na oko a působil tak nějak rušivě, ale je to jen můj dojem Jinak se kniha četla dobře, autorka v ní stihla naťuknout několik závažných témat, a bavilo mě i rozplétání příběhu. Konec na mě působil useknutě, pořád jsem byla ponořená v příběhu a najednou takový ten neočekávaný sek a konec... Havířovinu můžu s malými výhradami doporučit.... celý text

Hrozny hněvu 2007, John Steinbeck

Steinbeck je fantastický vypravěč, což potvrzuje u každé své knihy. Hrozny hněvu jsou silným příběhem, který bude asi ještě dlouho rezonovat. Je plný utrpení, ale i lidskosti. Docela mě překvapil nečekaný konec, pořád jsem čekala, kdy dojde k velké stávce. Je to až neuvěřitelné, co všechno můžou lidé vydržet a pořád si uchovávat víru. Skvělá kniha!... celý text

Frankenstein z Bagdádu 2022, Ahmad Saadáwí

Naprosto skvělá kniha! Děj se odehrává v bagdádské čtvrti al-Batawín, ve válce, a v ruinách domů potkáváme úžasné panoptikum postav - stařenku Eliševu, která už spoustu let očekává návrat syna z války, vetešníka Hádího, který vykupuje a opravuje starý nábytek a rád si vymýšlí příběhy, šmelináře Faradže, ten skupuje domy v okolí, Al-Anwára, majitele plesnivého hotelu Arabství, který má asi 4 hosty, mladého novináře Mahmúda (ten hraje v příběhu stěžejní roli), Egypťana Azíze a další. V Bagdádu to v jednom kuse vybuchuje a v ulicích se válí části těl. Vetešník Hádí jednoho dne poskládá z jednotlivých kusů těl postavu "Frankensteina" a ten se stane nejhledanějším zabijákem ve městě. Román je vícevrstevnatý, obsahuje prvky satiry, magického realismu, krutou válečnou realitu a i narážky na to, že vše, co je v televizi "musí být pravda". Co se mi ale líbilo úplně nejvíc, byl ten mix postav, které jsem si už od začátku oblíbila. Opravdu parádní kniha, doporučuju!... celý text

Všechny řeky 2022, Dorit Rabinjan

Při čtení jsem si uvědomila, jak strašně dlouho jsem nečetla příběh o lásce dvou lidí, tak to byla příjemná změna. Izraelka Liat a Palestinec Hilmí se do sebe zamilují v mrazivém New Yorku a prožívají intenzivní lásku, kterou by si v zemi jejich původu nemohli dovolit. Ze začátku jsem knížku dost hltala a nemohla se odtrhnout, je tam podle mě dobře vykreslená jak zamilovanost, tak národní nesnášenlivosti. Jak příběh spěl ke konci, tak to vypadalo slibně (Hilmí a zahrada), ale pak přišel úplný konec a ten mě vyloženě naštval. Říkala jsem si, proč takový šílený konec? Jenže pak jsem tady z IG zjistila, že se jedná o skutečný příběh o Hasanu Húráním, kterému je i knížka věnovaná a který byl autorčinou láskou. Tak to je opravdu smutné. Autorka velice umně popisuje atmosféru zimního New Yorku i slunečného Tel-Avivu, stejně jako izraelské i palestinské krajiny. Bylo tam i na pár stránkách naznačeno, že Hilmí, malíř, tak intenzivně tvořil a maloval, až z toho trpěl jasnozřivostí, ale později se k tomu už autorka nevrátila a zrovna tohle by mě docela zajímalo. Knížka se mi celkově líbila, myslím, že byla napsána s velkou láskou a poctou. Povedlo se i grafické zpracování a obálka. "On byl univerzalista, mírotvůrce, který se nenechá svazovat něčím tak zastaralým jako náboženství nebo stát a takovými nesmysly, jako jsou národní vlajky a hymny, zatímco já jsem se nedobrovolně nechávala natlačit do role střízlivé pragmatičky, která se zabývá takovými malichernostmi, jako je znění mírových dohod, státní hranice a suverenita." "Všechny řeky nakonec dotečou do stejného moře."... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

I když jsem knihu znala z vyprávění, stejně mě překvapilo, jaký je to bizár! Každopádně autorka rozhovory zpracovala skvěle a dobře pokládala otázky. Kdo nečetl, určitě doporučuju. "Jak člověka v KLDR každý kontroluje, měla jsem strach. Myslela jsem si, že strana dokáže kontrolovat myšlenky..." "Když se chcete ostříhat, tak byste měli do oficiálního kadeřnictví, kde si z katalogu vyberete stranou povolený účes. Jsou přesně daná pravidla, jak a v jaké délce mají být vlasy zastřižené."... celý text

No a já 2011, Delphine de Vigan

Knihy od Delphine de Vigan čtu ráda. Vždycky si vybere důležité, ať už nenápadné nebo třaskavé téma, a rozpracuje ho do příběhu, který donutí každého čtenáře k zamyšlení. V této knize je to téma bezdomovectví. Třináctiletá Lou potká osmnáctiletou bezdomovkyni No a snaží se ji zachránit. Lou má velmi vysoké IQ (moc mě bavily její myšlenkové pochody), což s sebou občas nese i komplikace. Její rodiče mají také své trápení, ale přesto Lou dovolí, aby s nimi No dočasně bydlela, než se dá dohromady (tady bylo krásně vykresleno, co dělá přítomnost No s matkou od Lou). Ze začátku to vypadá dobře, ale pak se vše zvrtne. Lou je i vzhledem k věku ohledně No trochu naivní. Autorka se zamýšlí nad tím, kde je ta hranice, kdy se ještě lze vrátit do "normálního" života. No si toho v sobě nese příliš mnoho. Líbil se mi popis srážky reality lidí z jiných světů, v tomto případě těch doma a těch venku. Jediné, co mi připadalo trochu nepravděpodobné, byl vztah Lou (zakřiknuté, pilné, o dva roky mladší) a třídního fešáka Lucase, který školu hodně ignoroval. Knihu určitě doporučuju, je to silný text k zamyšlení.... celý text

Zpíváš, jako bys plakala 2022, Zuzana Kultánová

Zpíváš, jako bys plakala je knížka, jejíž název ji skvěle vystihuje. Jedná se o introspektivní, hodně upřímnou prózu. Hlavní hrdinka Andrea lká nad svým životem, je to žena, která hodně o všem přemýšlí, různě překrucuje a vytváří si spoustu domněnek, kterými se potom trápí. Teskní po mužích, neví, kterého z nich opravdu miluje, dost se v tom plácá. Nejen jako partnerka, ale i jako matka je plná pochyb. Jako záblesky se zjevují negativní pocity z dětství, zejména situace s otcem - zadluženým gamblerem. Není si jistá sama sebou a vlastně ničím. Příběh je zajímavě napsaný, střídá se vyprávění v 1.,2. i 3. osobě, obsahuje opravdu krásně literárně vyvedené pasáže, také hodně upřímné myšlenky, se kterými se nejedná žena ztotožní, ale i trochu "hluchá místa". Nejedná se o jednolitý příběh, spíše útržky vyprávění, které různě skáčou v čase. Autorčin styl se mi líbí, ale asi to není knížka, kterou bych s nadšením doporučovala. Bylo tam opravdu hodně sebekritiky, kritiky a pesimismu.... celý text