JakeTheDog
přečtené 305
Želary
2001,
Květa Legátová (p)
Květa Legátová - Želary Želary jsou malou, zapadlou vesnicí, kdesi v pohraničí za doby protektorátu. Lidé zde stále žijí poměrně tradičním způsobem, a výdobytky moderní doby jsou pro ně zatím jen mlhavými představami něčeho, co je vzdálené běžnému životu. V tomto prostředí se odehrává cyklus osmi propojených povídek. První stránky mohou ve čtenáři vyvolat frustraci z množství postav a zdánlivě nesouvisejících příběhů. Kniha na začátku působí jako hromada rozházených, nesourodých střepů. S každou další částí se ale střepy začínají spojovat a na konci do sebe všechny těsně zapadnou. Celý výsledný obraz je takovou mozaikou různých mikropříběhů, bez jedné hlavní linie. Květa Legátová ukazuje život v těžkých podmínkách malé a poměrně chudé vesnice. Zobrazuje lidské osudy v krajních situacích a odhaluje lidskou povahu až na úplnou dřeň, bez jakýchkoli příkras. Autorka na takto obnažených lidských příbězích zobrazuje to, na čem v životě nejvíce záleží. Její hluboké lidské příběhy jsou plné citů, něhy, ale také krutosti a nespravedlnosti. Může to znít trochu jako klišé, ale kniha je plná autentické lidové moudrosti. Vše působí tak upřímně, že je zjevné, že autorka čerpala z vlastních životních zkušeností a celou knihu si sama prožila. Autorčin nádherný a velmi poetický styl mě okamžitě uhranul. Každá stránka je plná citlivých a krásných popisů přírody a lidských pocitů. Kniha dokáže být krásně jemná, doslova až zasněná. Zároveň ale umí být i poměrně krutá a celé knize dominuje spíše pochmurná atmosféra. Před očima jsem měl během čtení především obraz vesnice v listopadovém, zataženém a sychravém počasí. Želary ale dle mého názoru nejsou pro každého čtenáře. Pro mnoho lidí může být překážkou zmíněná roztříštěnost příběhů a absence hlavní dějové linie. Autorka také pracuje s nedořečeností, mnoho důležitých informací pouze naznačuje a je na samotném čtenáři, aby se dopátral pravdy. Také se často střídají časové linie a to i v rámci jednoho příběhu. Želary tedy vyžadují velkou pozornost. Proto je doporučuji hlavně náročnějším čtenářům, kterým nevadí experimentování s formou a mají oblibu v poeticky laděné próze. Hodnocení 4/5... celý text
Andělin popel
2003,
Frank McCourt
Frank McCourt - Andělin popel Andělin popel je obecně velice oblíbená knížka, kterou mnoho lidí považuje za jednu ze svých nejoblíbenějších. Já bohužel podobné nadšení vůbec nesdílím a ve svém příspěvku chci vysvětlit proč. Budu rád, když mi do komentáře/chatu napíšete vaše názory na knihu. Andělin popel je autobiografií Franka McCourta, který v knize popisuje své dospívání v extrémně chudé rodině otce alkohol.,ka a životem zničené matky. Kniha začíná Frankieho prvními roky života ve čtyřicátých letech 20. století a většina vyprávění se odehrává v prostředí nejchudších obyvatel Irska, v období hospodářské krize. Frank McCourt nešetří s popisy různých neštěstí, které se děly jemu a jeho sourozencům. Já osobně nemám problém s emočně náročnými knihami. Naopak, většina mnou přečtených knih se zabývá těžkými tématy a silnými, mnohdy negativními emocemi. Vždy ale požaduji, aby zobrazené neštěstí mělo i nějaký vyšší smysl, aby nebylo samoúčelné, s jediným cílem šokování čtenáře (například Nabarvené ptáče...). Toto se bohužel z mého pohledu týká i "Andělina popelu". Autor neustále střídá různá neštěstí, až na mě celá kniha začala působit hodně tendenčně. Autor se snaží až moc očividně a občas trochu lacině tlačit na čtenářovi emoce, čímž ve mně jakoukoliv emoci naopak potlačil. Během čtení jsem knihu musel srovnávat s nedávno čteným "Klubem lhářů", který stojí na podobných základech. Zde se ovšem autorce dařilo být kreativní a dařilo se jí předat i hlubší myšlenky. Kniha je vyprávěna z pozice dospívajícího dítěte a autor se dle toho snaží stylizovat způsob vyprávění. Začátek vyprávění je poměrně naivní, jazyk je hodně strohý a jednoduchý. Jak ale Frankie dospívá, tak se mění i jazyk knihy. Je to rozhodně zajímavý způsob, jak stylem psaní vystihnout dospívání hlavní postavy a vnímám to jako největší pozitivum knihy. Andělin popel je z mého pohledu poměrně povrchní kniha, která je jen jakýmsi výčetem neštěstí z autorova života. Nijak nezpochybňuji, že byl autorův život extrémně náročný a ani to, jakými těžkostmi musel projít. Od knih ale očekávám trochu více, než jen výčet životních těžkostí a proto hodnotím průměrnou známkou Hodnocení 2,5/5.... celý text
Přitažlivost pádu
2023,
Noel O'Regan
Noel O'Regan - Přitažlivost pádu Micheál žije již několik let opuštěným životem a jeho jediným společníkem je pes Sammy. Oba společně bydlí v domě, který stojí poblíž prudkého útesu. Okolí Mikáelova domu je nádherné, na pohled idylické prostředí východního Irska, které láká k romantické procházce. Útes však neláká pouze turisty. Láká také lidi, kteří chtějí pádem z útesu uk,nč.t vlastní ž,vot. Micheálovím posláním je záchrana takových ztracených lidí. Mnohdy totiž stačí pouze empaticky naslouchat a poskytnout bezpečné prostředí. Takový úkol má však velké důsledky i na Micheálovo duševní zdraví. Micheála navíc svazuje nedořešená minulost. Autor ve své prvotině otevírá především téma zodpovědnosti vůči bližním. V jakém okamžiku musíme upřednostnit vlastní blaho před blahem druhých? Můžeme pomáhat druhým, když nedokážeme pomoci sami sobě? A je touha pomáhat ostatním vždy pouze altruistická, nebo může skrývat i jiné pohnutky? Výrazná jsou také témata nedořešené minulosti a nutnost komunikace. Téma dobrovolného k.nce ži,ota je oproti výše zmíněnému rozvedené méně. Od knihy s takovým námětem jsem očekával hlubší ponoření. Je to poměrně škoda, protože vyprávění na mnoha místech vyloženě pobízí k hlubším prozkoumání i tohoto tématu. Autor píše přehledným stylem a celá kniha je i přes těžká témata dobře čitelná a má několik silných momentů. Jako celek je ale autorův styl na můj vkus málo výrazný a zaměnitelný. Pokud bych knihu porovnával se Sarou Baume, která píše o podobných tématech, tak "Přitažlivost pádu" jasně prohrává. Podobně to je i s emocemi. Kniha má několik silných míst a rozhodně nemůžu říct, že bych čtení nijak neprožíval. Zároveň bych ale u knihy s takovou tématikou očekával o dost větší emoční dopad. Nejvíce mi chyběla hlubší psychologie postav, která by knihu mohla proměnit ve výjimečný čtenářský zážitek. Bohužel i zde se pohybuje spíše na povrchu. Kniha je trochu nevyužitý potenciál. Nejvýraznější je na ní její námět. Vše ostatní dělá pouze dobře a ničím nevyčnívá. Se svým názorem jsem ale v menšině, kniha má na internetu dobré ohlasy, takže pokud vás zaujal námět, tak i přes mé výtky za zkoušku určitě stojí. Hodnocení 3/5... celý text
Do ráje
2023,
Hanya Yanagihara
Snaha o šťastný život a hledání svého osobního ráje. Snad nejuniverzálnější téma, které spojuje všechny lidi. Kdo z nás nechce žít šťastný život? Kdo z nás ale může upřímně říct, že našel to, co hledal a dosáhl tak pravého štěstí? Tato témata otevírá nová kniha autorky velmi oblíbeného "Malého života". Kniha je rozdělena na tři části, které na první pohled působí jako tři různé, nesouvisející knihy. Každá se navíc odehrává o 100 let později, než ta předchozí ( konkrétně v letech 1893, 1993 a 2093), s jinými postavami a ve zdánlivě jiných situacích. Pozorný čtenář si ale velmi rychle uvědomí, že všechny části spojují stejná témata. Každá z postav hledá svůj vlastní ráj, své místo, kde bude moci žít vysněný, svobodný život. Často za cenu svého předchozího, pohodlného, ale nenaplňujícího života. Části na sebe tématicky úzce navazují, vzájemně se doplňují a rozvíjejí. Všechny tři části fungují i sami o sobě a bylo by možné je vydat jako samostatné knihy. V jednom celku ale dostávají úplně jiný rozměr. Autorka díky vzájemnému tématickému propojení zobrazuje všechny motivy v širokých, velmi rozmanitých a komplexních souvislostech. Všechny části také spojuje výrazná LGBT tématika, otázka lidské svobody, rasová problematika a především touha, lidská vášeň a láska, které jsou vykresleny jako to nejzásadnější, pro co se vyplatí žít. Jako to, v čem se dá najít ten nejopravdovější ráj. Autorka dává obrovský důraz na niterné myšlenky a emoce všech postav. Kniha mě na mnoha místech opravdu hluboce zasáhla a často jsem si připadal, jako kdybych pocity samoty, smutku, ale i naděje a lásky sdílel s někým blízkým a ne s literární postavou. Autorka má úžasný cit pro popis emocí a jde v něm do obrovské, mnohdy bolestivé hloubky. S tím se pojí i krásný, velmi citlivý a dobře plynoucí styl. Mnoho lidí píše, že je kniha diametrálně odlišná od "Malého života". Já si to nemyslím. Obě knihy spojují stejná témata a stejný styl. Jediný zásadní rozdíl je v jejich kompozici. "Do ráje" vnímám jako tu lepší knihu, které se vyhnulo hlavní negativum "Malého života". Tím je nerealistické a často až absurdní trápení postav. Hodnocení 4,5/5... celý text
Obraz Doriana Graye
2018,
Oscar Wilde
Dorian Gray je velice krásný mladík, kterému změní život jedno jednoduché poznání. Tím je uvědomění, že je jeho krása konečná a pomíjivá. Stejně jako nádherná květina, která brzy uvadne. Pro Doriana, který vnímá vzhled jako největší hodnotu, je toto uvědomění skličující. V tomto ho utvrzuje i jeho přítel Harry, který má na Doriana zničující vliv. Dorian si přeje, aby místo něj stárla jeho podobizna a on tak získal věcné mládí. Toto přání se Dorianovi nečekaně vyplní, přestává stárnout a jeho podobizna se stává odrazem jeho vlastního svědomí. Dorian začíná žít neřízeným, vášnivým a bezohledným životem. Každý jeho špatný skutek se ovšem otiskuje do portrétu, který se stává stále ohyzdnějším. Obraz Doriana Graye je mnohovrstevnatý román, který mě naprosto uchvátil množstvím významů, myšlenek a pocitů. Oscar Wilde postupně rozvíjí úvahy nad krásou, nad jejím významem ve společnosti, nad samotnou její podstatou a zároveň nad její, na první pohled úchvatnou skořápkou, která ale může obalovat odporný, zkažený vnitřek. Dalšími výraznými tématy jsou síla vlivu na druhé lidí, lidské svědomí, vášně a intenzivní smyslové prožitky. Celá kniha je svým způsobem rozborem povrchnosti, marnivosti, bezohlednosti a sobectví. Každá stránka v sobě ukrývá myšlenky a skryté významy. Obraz Doriana Graye je jedna z knih, které podněcují k dlouhému přemýšlení. Na stylu knihy je znát, že byl Oscar Wilde především básník. Celé vyprávění je na mnoha místech silně poetické a obsahuje mnoho velice krásných, popisných pasáží, které byla radost číst i opakovaně. V knize je také velké množství symbolů a metafor. Nejvýraznější je samotná podobizna, která představuje rozkladádající se Dorianovo svědomí. Obraz Doriana Graye určitě není jednoduché čtení a vyžaduje velkou dávku soustředění. Hlavně kvůli velkému množství myšlenek, skrytých významů a propracovanému stylu. Občas je fajn knížku odložit a jenom vstřebávat. "Pomalému" čtenáři se určitě odmění. Obraz Doriana Graye je opravdu úžasná knížka, kterou řadím mezi ty nejlepší klasiky, které jsem kdy četl. Jedna z těch knížek, které opravdu zasáhnou a zůstanou v hlavě dlouho po dočtení. Hodnocení 5/5... celý text
Srpny
2023,
Jakub Stanjura
Jakub Stanjura - Srpny Gaslighting je velice zákeřnou formou manipulace, při které jsou zpochybňovány vzpomínky, schopnosti a celkové vnímání reality. Oběť přestává důvěřovat vlastním schopnostem a stává se závislá na manipulátorovi. S tímto se musí potýkat i dospívající Daniela, jejíž matka je bezcitná manipulátorka, které je podřízená celá rodina. Během vysoké školy Daniela konečně uniká z toxického prostředí domova. Nachází si partnera Štěpána a doufá, že se dokáže vypořádat se svojí minulostí. Je ovšem Štěpán ten pravý člověk, se kterým dokáže žít šťastný život? Jakub Stanjura, prostřednictvím příběhu Daniely poodkrývá děsivou problematiku gaslightingu. Ukazuje postupný a plíživý rozklad vlastní sebehodnoty, správnosti úsudku a zpochybnění zažívané reality. Nejhorší je zmíněna plíživost a nenápadnost, ze kterých plyne nepochopení okolí, pro které se něco tak zdánlivě nevýrazného a těžko pojmenovatelného stává malicherností. Domácí nási.í ale není pouze o modřinách. Stanjura do knihy zpracovává i další témata týkající se mezilidských vztahů. Zdůrazňuje především zásadní důležitost komunikace a potřebu sdílení a pochopení ze strany blízkých. Celé vyprávění je velmi citlivé, intimní a dává prostor především Danieliným pocitům a myšlenkám. Je jen škoda, že autor témata jen popisuje a nesnaží se přicházet s vlastními otázkami a myšlenkami. Srpny jsou velmi emotivní a rozhodně se nejedná o příjemné čtení. Stanjura napsal realisticky působící příběh, nepřekračující hranici sentimentality. Díky tomu v sobě tato tenká kniha ukrývá silné a autenticky působící emoce. Celým vyprávění se navíc táhne tíživá a nepříjemná atmosféra, symbolizovaná horkým, dusným srpnem. Předností knihy je i její obrazotvorný a místy až poetický styl. Autor používá krátké a úderné věty. Do jedné krátké věty dokáže vměstat velké množství významů a z mého pohledu nemá vyprávění žádné hluché místo. Svojí obrazotvorností skvěle dokresluje atmosféru probíhajích scén a Danieliných pocitů. Téma disfunkčních mezilidských vztahů je v české literatuře velice časté. Srpny dle mého názoru patří díky své formě mezi to nejlepší, co bylo na podobné téma v české literatuře napsáno. Hodnocení 4/5... celý text
Empusion
2023,
Olga Tokarczuk
Myeczisław Wojnicz přijíždí v roce 1913 do obce Görbersdorf, kde se nachází vyhlášené sanatorium pro pacienty s tuberkulózou. Tou trpí i Wojnicz. Po svém příjezdu se ubytovává ve výlučně pánském penzionu a je svědkem tragické události. Tou je úmrtí manželky majitele penzionu, kterému obyvatelé věnují až pozoruhodně malou pozornost. Wojnicz se postupně seznamuje s dalšími muži v penzionu, kteří společně diskutují nad různými tématy. Empusion začíná jako jednoduchý příběh o životě několika pacientů, v jednom horském sanatoriu. S každou novou stránkou se ovšem začínají nabalovat další a další vrstvy. Kniha se pozvolna rozšiřuje a houstne. Zprvu jednoduchá témata nabývají postupně na komplexitě a přibývá velké množství symboliky. Témata se v závěru propojují a dávají vzniknout komplexní a netradiční četbě. Témat je v knize velké množství. Nejzásadnějším je způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Nakolik je lidské vnímání subjektivní? Existují jiné reality, které člověk není schopný vnímat? A proč lidé vnímají svět hlavně černo-bíle? Obyvatelé penzionu mezi sebou sdílejí extrémně misogynní názory. Všechny tyto názory pocházejí z knih uznávaných, klasických autorů, jejichž výčet je uveden na konci knihy. Olga Tokarczuktak poukazuje na absurdnost názorů, které se v méně extrémních formách vyskytují i dnes a daří se jí napsat feministickou knihu, s výlučně mužskými postavami. Autorčin styl je naprosto precizní a nemám mu co vytknout. V knize se nachází několik popisných pasáží, které patří mezi spisovatelkou špičku. Skvěle evokují atmosféru hor a lesů, během začínajícího podzimu. Lidé si často stěžují, že kniha není horor, jak je uvedeno na obalu, s čímž souhlasím. Celým vyprávěním se sice táhne pocit tajemna, ke strachu má ale daleko. Autorka ovšem nepíše žánrovovou literaturu I přes nesporně vysoké kvality jsem ale přeci jenom od knihy Olgy Tokarczuk čekal trochu více. Po emoční stránce na mě neměla žádný dopad. Také mi místy připadala poměrně rozvláčná a některá témata malinko nedotažená. V součtu se ale rozhodně jedná o velice dobrou knihu s výbornou stylistikou, myšlenkami, jazykem a za přečtení určitě stojí. Hodnocení 3,5/5... celý text
Klub lhářů
2023,
Mary Karr
Mary Karr - Klub lhářů Americká básnířka Mary Karr nás ve svých memoárech přenáší do jejího raného dětství, které se ovšem rozhodně nedá nazvat příjemným. Marry vyrůstala s o pár let starší sestrou Lecii, v rodině psychicky nestabilní matky alkoh.ličky a s otcem, který tráví většinu času prací v rafinerii a nebo v pánském klubu nad lahví alkoholu. Oba mají své dcery sice rádi a záměrné jim neubližují, zároveň ale mají k ideálním rodičům hodně daleko a především matčiny záchvaty šílenství vytváří extrémně krizové situace. Marry a Lecia se tak o sebe musí starat především sami. Z obou sester postupně vyrůstají samostatné a zároveň velice svérázné děti. Většina knihy se odehrává v poměrně krátkém časovém odbdobí, od roku 1961, do roku 1963 a sleduje Marry od jejích šesti, do osmi let. Život obou sester byl ovšem natolik bouřlivý, že i na ploše takového krátkého období má autorka stále co vyprávět. Celá kniha je takovou kombinací smíchu a pláče. Autorka své zážitky vypráví s obrovskou dávkou sarkasmus a černého humoru. Humor je ovšem poměrně ostrý a rozhodně není pro každého. Kniha často přechází i do své druhé polohy, ve která dokáže být velice pochmurná a smutná. Při vyprávění těžkých zážitků je autorka vážná a svojí upřímnou výpovědí, bez jakékoli sentimentality, dokáže silně zasáhnout a upřímně dojmout. Mary Karr střídá tyto dvě polohy naprosto přirozeně, obě polohy se vzájemně doplňují a celý takto vzniklý kontrast skvěle funguje. Kniha je velice dobře čitelná, dobře srozumitelná a má velice rychlý spád. Autorka šetří s popisnými pasážemi, když už je ale použije, tak krásně dokreslují atmosféru. Kniha ale přeci jenom není po jazykové stránce úplná špička a například podobně laděná kniha "Pod skleněným zvonem" od Sylvie Plath je dle mého názoru v tomto ohledu lepší. V knize jsem postrádal nějakou nosnou myšlenku a mě osobně po této stránce nepřinesla nic nového. Pak jsou tu ale lidé, kteří se dokáží s vyprávěním Mary Karr ztotožnit a kniha k nim promluví i na hlubší, osobní úrovni. Je pro mě naprosto pochopitelné, že se pro takové čtenáře může jednat o jednu z nejlepších knih v jeho životě, s velkým terapeutickým rozměrem. Mé hodnocení 4/5... celý text
Staré odrůdy
2021,
Ewald Arenz
Sedmnáctiletá Sally se cítí svázaná svým okolím. Má pocit, že ji nikdo nechápe a že nemůže být sama sebou, ale že musí především uspokojit očekávání blízkých. U Sally se postupně rozvinou psychické poruchy a rodiče jí proto umístí do léčebny. To je ale přesný opak svobody, po které touží a z léčebny brzy utíká. Liss je přes čtyřicet let. Žije sama na velkém statku, který se pro ní stává spíše vězením. Má za sebou těžkou minulost, která se na ní hluboce podepsala a její život postupně upadá do letargie. Z té ji ale vytrhne Sally, se kterou se náhodně setká na své vinici. Souběhem různých náhod se nakonec Sally ocitne u Liss na statku, kde začne trávit začátek podzimu. Babí léto, sběr brambor, jablek, pomalu padající listí, vůně rozorané půdy. Zapadlý statek plný tajemných zákoutí, kde z člověka opadnou starosti vnějšího věta. To vše na čtenáře dýchne od první stránky. V prostředí začínajícího podzimu, na jedné malé vesnici, se postupně otevírá komorní a intimní vyprávění o osamělosti a o dvou životem ztracených ženách. Obě si celý život připadají jako stromy, které vyrůstají v nevyhovující půdě, avšak přesně podle přísně stanovených norem, kterých musejí za každou cenu dosáhnout. Postupem času tak v sobě vzájemně nacházejí spřízněnou duši. Vše ale není jen idelické. Začíná se objevovat také dávno pohřbená minulost. Staré odrůdy jsou srozumitelně a čtivě napsanou knížkou. Autor používá jednoduché věty, kterými funkčně buduje atmosféru podzimní vesnice a knížka tak jako celek krásně plyne. Autor se ale nebojí ani vyhrocených okamžiků, které také dobře fungují. Největší přednost spatřuji v tom, s jakou citlivostí dokázal popsat intimitu přátelského vztahu obou hlavních postav. Trochu mi naopak vadila místy pokulhávající realističnost a lehká naivita některých částí příběhu. Starým odrůdám se také nevyhnula některá klišé. Sám mám rád košatější věty a na můj vkus byla kniha místy až moc podřízená čtivosti. Nejsou to ale výtky, které by citelně kazily zážitek z knížky. Se Starými odrůdami jsem si užil dva příjemné večery a doporučuji je všem, co hledají srozumitelnou, čtivou knížku o sbližování dvou osamělých duší. Hodnocení 3,5/5... celý text
Krev a mlíko
2013,
Mo Jen (p)
Na severovýchodě Číny se nachází zapadlý, chudý region Náhorní Pustiny. V jeho středu se nachází městys Velká Ohrada. Zde žije rod Šang-kuanů, který tvoří matka Lu, jejích osm dcer a vysněný syn Zlatko. Zlatkův porod odstartuje mnohovrstevnatý příběh, který sleduje historické proměny Číny, počínaje třicátými lety a konče devadesátými lety 20. století. Na pozadí těchto historických proměn se odehrává příběh rodu Šang-kuanů a především syna Zlatka, do kterého jsou vkládány velké naděje. Zlatko je ovšem povahou slaboch a celý jeho příběh je groteskní životní poutí ztraceného člověka. Mo Jen napsal jednu z nejpodivnějších, nejvíce fascinujících a také nejodpudivějších knih, co jsem kdy četl. Celá kniha je směsí magického realismu, kombinovaného s historickou fikcí, groteskou a satirou. To vše vyhnané do záměreného extrému a absurdity. Formou satiry, která se mnohdy zvrhává v absurdní frašku, poukazuje na obrovskou krutost a nespravedlnost čínské historie, z pohledu chudých obyvatel jedné malé obce. S tím je spojená i enormní explicitnost, s jakou autor popisuje lidské utrpení a násilí. Knížka je doslova jako horská dráha. Na jedné stránce jsem byl upřímně pobaven, na další doslova zhnusen a na další zase ohromnen krásou autorova stylu. Kniha totiž mezi vší groteskní absurditou, satirou a krutostí, nabízí i vážné a mnohdy velice dojemné chvíle. Autorův styl je doslova úžasný. Na mnoha stranách vytváří poetické a velice krásné okamžiky, plné velmi živelného, sugestivního, barvitého a neuvěřitelně obrazotvorného vyprávění. Celým románem se táhne apokalyptická a beznadějná atmosféra, která mnohdy přerůstá ve výjevy čirého šílenství a zoufalství. Je velice pozoruhodné, s jakou lehkostí autor střídá vtipné, krásné, dojemné a odpudivé momenty. Kniha je velice komplexním dílem. Obsahuje obrovské množství metafor a symboliky. Jejich základní pochopení je podstatné pro porozumění celému příběhu. V závěru knihy jsem byl už trochu vyčerpaný, vzhledem k její hutnosti a délce. Také jsem si neodnesl žádnou výraznější myšlenku. I přes to se jedná o fascinující a úžasnou četbu, která je ale bohužel jen pro velice malý okruh čtenářů. Hodnocení 4/5... celý text
Obětiny
2023,
Robert Marasco
Ben, Marion a jejich syn David žijí na klasickém americkém předměstí. Pomalu se blíží léto a hlavně Marion touží na nějaký čas zmizet. Už jí totiž unavuje nekonečný stereotyp a otravní, šmírujicí sousedé. Najde inzerát, který nabízí možnost pronájmu obrovského, honosného domu uprostřed přírody na celé léto a za směšně nízkou cenu. Celá rodina se nakonec v domě ubytujte a to i přes velice podivné majitele. Postupně se ovšem začíná ukazovat, že vše není tak ideální, jak se na první pohled zdálo a že dům skrývá tajemství, které postupně doléhá na všechny členy rodiny. Před čtenářem se tak rozehrává klasická variace na příběh o strašidelném domě. Jednou z důležitých vlastností dobrého horo.ového příběhu jsou dobře zpracované postavy. K čemu je totiž strašení, když se člověk nebojí o postavy? Tento aspekt funguje v knize na výbornou. Autor věnuje postavám velkou pozornost, každé dává vlastní, fungující osobnost a výborně vykresluje jejich vzájemné vztahy. Hlavně vztah Bena a Marion působí velice autenticky. Jejich neustále vzájemné popichování dodává vztahu na uvěřitelnosti a také dává vzniknout mnoha vtipných okamžikům. Neméně důležitým aspektem horo.u je také atmosféra, pocit strachu a napětí. Toto se knize bohužel daří o poznání méně. Začátek vyprávění je přitom velice dobře rozehraný. Dům působí tajemně a sám jsem byl zvědavý na jeho tajemství. Zhruba od třetiny se ale "OBĚTINY" s každou další stránkou stávají více a více předvídatelnými. Autor opakuje stále stejné motivy a nijak nevybočuje. Knížka se tak pomalu stává přímočarým, zdlouhavým vyprávěním a ztrácí na veškeré atmosféře a napětí, které tak dobře vybudovala na svém začátku. Neustále jsem čekal na nějaký zvrat, který vyprávění trochu povzbudí. Ten ovšem nikdy nepřišel. Při čtení jsem musel myslet na jednu starou českou klasiku. Na Neviditelného od Havlíčka. Ten se také odehrává ve starém domě a také sleduje postupný rozpad osobnosti postav a je mnohem děsivější a celkově mnohem atmosféričtější, i přes to, že nemá mysteriózní linku a není horo.em. Kniha si určitě své fanoušky najde. Mě ale i přes slibný začátek zklamala Hodnocení 2/5... celý text
Vlčí jáma
1962,
Jarmila Glazarová
Jana si během svých osmnácti let života prošla mnohými útrapami. Během druhé světové v.lky ji zemřeli oba rodiče a jen díky své pevné vůli se o sebe dokázala postarat. Po konci v.lky se na ní zdánlivě usmálo štěstí. Adoptoval si ji zabezpečený a bezdětný pár. Jana je nadšená, i přes těžké okolnosti jejího dospívání jí nezmizala radost ze života a se svými novými rodiči Robertem a Karolínou zažívá druhé dětství. Postupem času ale začíná zjišťovat, že vše není tak ideální, jak se jí na první pohled zdálo a před očima se jí rozplývá sen o novém, šťastném životě. Jarmila Glazarová ve svém psychologické románu ukazuje manželský vztah naprosto rozdílných povah, který je na jedné straně tvořen fanatickou závislostí a na druhé straně soucitem. Karolína je kvůli své závislosti slepá sama k sobě a žije v sebeklamu. To se týká i jejího vztahu k Robertovi, který vnímá jako dokonalý a odmítá si připustit cokoli jiného. Robert ke Karolíně cítí soucit a nechce jí ublížit. Zároveň ale postrádá naplnění a svůj smutek potlačuje nekonečnou prací. V této doslovné pasti se ocitá citlivá Jana, na kterou dopadá obrovská tíha. Vlčí jáma není dějových román. Zaměřuje se na vcelice hluboký psychologický rozbor postav. Detailně popisuje jejich vývoj, který směřuje k naprosté citové vyprázdněnosti. Jedná se o pomalou proměnu, dějící se mezi lidmi, kteří k sobě chtějí cítit lásku, ale kvůli rozdílným povahám to není možné. V knize se postupně rozvíjí temná a velice tíživá atmosféra, která každou další stránkou nabývá na síle. Postupně se z četby stává pochmurný zážitek plný sílící b.znaděje. Styl knihy je doslova úžasný. Jarmila Glazarová používá velice poetický jazyk, kterým přidává na síle už tak výrazným emocím. Autorka dokáže popsat nádhery lesů, luk a svěžího jarního počasí. Zároveň ale dokáže popsat intenzivní b.znaděj a citové strádání. To vše s takovou silou, se kterou jsem se setkal jen u malé hrstky jiných autorů. Vlčí jáma je výjimečná knížka, kterou budu ještě velmi dlouho vstřebávat. Doporučuji ji především čtenářům, kteří hledají poetický styl, intenzivní psychologický rozbor postav a silné emoce. Hodnocení 5/5... celý text
