józi.odkudkam přečtené 364

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

Tělesný, krutý, živlům ohně, krve a bahna se voddávající třeštění australskýho vidláka (myslim jako autora, víte co) na dřevotřískovym kříži - formálně uhrančivý, ve výsledku únavný a žánrově ouplně minutý, páč na drámo moc lacný a na prču moc dramatický...že byste zas ale vod samý nudy museli topit krtky v plechovce ředidla, tak to taky né. Jak povdám, víte co, tři, no.... celý text

Žoldnéři 2006, Tomáš Bartoš

#Astroparagáni, rock´n´roll, taktické nože, taktické průhledové displeje a vůbec spousta uspokojivě tlumeně lomozící taktické výstroje nezbytné k tomu, aby drsně hláškující komando žoldnéřů (stižených hnačkou zaměnitelnosti, ergo vlažným zájmem o jejich osudy..vyjma Backsyhta; tomu jedinému jsem něco přál a za rámeček by si to nedal) bez nároku na vděk (protože supertajná, sebevražedná, semilegální mise) ochránilo zájmy korporátně-politických bezobratlovců, jež se jako vedlejší produkt náhodou slučují s přežitím korporátní konzum konzumujících obyvatel Sluneční soustavy. 4 vysilující, ale poctivé **** PS: Jeden z míň profláknutých, zde prezentovaných, fightsongů https://www.youtube.com/watch?v=exlGc8eFXI0... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Koňskou dávkou ješitnosti ztopená zpověď osamělého starce, kterému pomalu, ale jistě dochází dech, přestává být soběstačný a jeho místo, jak už to bývá, zaujímají starci budoucí. Truc o sklonku podzimu, jemuž chybí...vyzrálost. Je mi líto, ale prostě to tak ze své žabácké perspektivy vnímám a současně mi nejde z mysli, jak by se tak krásně (co je zas pravda, je pravda) zvoleného námětu stárnoucího rybáře v marném boji s věčností chopil třeba McCarthy. Snad s pokorou, jíž si Hemingway z nějakého důvodu plete s nedůstojností a poraženectvím. 3 zklamané *** PS.Komickou absurdnost proporcí celé rybářské historky pak nádherně ilustruje šestá fotka na https://www.csfd.cz/film/31266-starec-a-more/galerie/?type=1... celý text

Plechový bubínek 2001, Günter Grass

Grassova tichem plechu opulentně iluminovaná bible cynismu potírá vřelost natolik nelítostně, že i grobiána mého ražení donutila k úvahám o něčem hezkém. Třeba o jablíčku, po jeho oblině si lezoucím slunéčku a tak. 3 žluklou noční můrou se vlekoucí *** ze kterých jsem se rád probudil PS: Vzhledem k neochotě Bubínku vyklidit vycíděné dvorany mé srdeční komory ani cca tři týdny po dočtení mu neochotně jednu hvězdu přihazuju.... celý text

Tajuplný ostrov 1995, Jules Verne

Pětici ušlechtilých duší v koši zavane osud na tajuplný ostrov, kde zažívají rozličná dobružství a budují komunismus. Zpětně by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby s nima v košíku přilítla i ženská. Nejspíš by se všichni v smršti zášti navzájem pobili. Takhle naopak každý přiloží ruku k dílu a kdyby jim nakonec pod nohama z Verneova rozmaru nebouchla sopka, tak její tajuplnou sílu jistě spoutají v prospěch varny jakostních vosků na knír. Achjo, v 19. století už se dávno psalo jak víno a bůh ví, že si Ostrov po literární stránce víc jak ty tři nezaslouží. Jenomže to nejde. 5 nostalgicky milých, mile naivních *****... celý text

Jóga – Škola do kapsy 2004, Aljoscha A. Schwarz

Tahle knížečka se u mě ocitla nevím jak. Jediné, co vím je, že mi svou hnusnou obálkou, spolu s dalšími věčně nečtenými chudinkami Angličtiny na dovolenou, Konopnou kuchařkou a sborníkem středověkých irských básní Krása a jed v překladu Jaroslava Tulky spolehlivě lapala na polici prach. Až jsem jí teda nakonec jednoho dne otevřel, celou prošel, kromě jasně sebevražedné polostojky na hlavě vyzkoušel všechny polohy (kupodivu se u nich zvládl necítit jak idiot) a měl si s její pomocí v plánu sestavit patnáctiminutový ostrůvek před spaním...což vzalo hned druhý večer za své. I tak jsem ale za ochutnávku některých prvků, vedoucích k zvědomění si těla, rád. Tady jsou. 1. Hluboký jogínský dech, kdy se pomalu nadechujete nejdřív břichem, pak spodní a nakonec i horní částí hrudi, načež pomalu vydechujete ve stejném pořadí. To jest břichem, spodní a konečně i horní částí hrudi, takže se vám trupem přelévá jakási vzdouvající se a klesající vlna. 2. Volný předklon. Postavíte se s nohama rozkročenýma na šířku ramen a s dlouhým výdechem, uvolněným obličejem a rukama volně podél těla svěsíte hlavu a necháte se jí postupně stahovat do předklonu, kde s visícíma rukama klidně dýcháte, nečež se obratel po obratlu, od beder až po krk pomalu zvedáte. 3. Jóga mudra. Hrozně nepříjemně vypadající, avšak nesmírně příjemný cvik, kdy ze sedu na patách položíte čelo na zem a s rukama podél těla si tak v klidu ležíte a dýcháte, načež se pomalu od beder až po krk rozbalíte zpátky do vzpřímeného sedu. 4. Ondřejův kříž. Lehněte si na záda s rukama a nohama do X a napříč tělem střídavě protahujte dvojice pravá noha, levá ruka a levá noha, pravá ruka. Tohle selektivní vypínání a zapínání častí těla (stejně jako hluboký dech) je celkem sranda, schválně zkuste. 5. A konečně něco, co se tu jmenuje krokodýl a internety na něj vyhazují všechno jiné, než tohle; Lehnu si na záda, ruce s dlaněma nahoru rozpažím do „T“ a v ostrém úhlu pokrčím kolena (chodidla jsou u sebe a na zemi). Pak při výdechu pomalu pokládám kolena doprava a současně otáčím hlavu do leva, při nádechu se vracím zpátky a pak při výdechu opakuji totéž na druhou stranu...krokodýl mi prochrupkal páteř tak božsky, že si vrním ještě teď. Za mě čtyři vstřícné, žádné čakry ani energie nehrotící **** PS: Figuranti na fotkách mají supr NDR look!... celý text

Hlava XXII 2005, Joseph Heller

Na tomhle místě bych se s vámi moc rád podělil o novinu, že je dvaadvacet Hlav kloudně vystavěnou pyramidou anekdot velebících lidská jatka. Poněvač mě ale někde v půlce Hellerova, až na hrst čestných vyjímek, marného tažení za povytažení koutků úst přepadla nezvladatelná touha co chvíli kontrolovat, jestli už jsem aspoň za půlkou, tak nemohu. Pod čarou dvě, maximálně tři do nikam zívající **... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Když se nad cimbuřím kdejaké rozvaliny může tiše vznášet mlha bílé paní, tak nevidím jediný důvod, proč by zrovna na Trebiči nemoh do našeho světa ústit ilegální, k realitě neodborně přilepený sjezd na odpočívadlo s půlnočním bufáčem pro unavené kamionisty z jižní transgalaktické spojky; já těmhle snahám o nápravu okolní světskosti (dělaj se ještě na táborech bojovky?) vcelku fandím. Zvlášť, když se někdo snaží tak sugestivně, jak Karika v Trhlině. štyry vcelku fajně zimomriavné ****... celý text

Roky rýže a soli 2016, Kim Stanley Robinson

Jistě jste se sami za bezesných soužili, či dle naturelu bavili, roztáčením kolovratu „co by, kdyby.“ No, Kim zjevně taky, jen to své coby povýšil na úplně jiný level, jehož pravý horní roh pak ještě skromně ozdobil malou dvoječkou (mimochodem reinkarnační stonožka mrtvých, přítomných a budoucích vtělení jako páteř samotného vyprávění, včetně meziher pobytů v bardó, je nápadem nosně geniálním a budhizmus, jak je zde vyložen, vnímám jako asi nejsmysluplnější omluvu života). Jestli se mu v Rudém Marsu povedlo mě dostat na jeho povrch, pak v přeneseném smyslu slova platí totež i o Rocích rýže a soli, kdy jsem měl chvílemi fakt pocit, že jen, jen stačí natáhnout ruku a píchnout prstem do vzduchu, aby tenká blanka oddělující možné světy praskla a ty se do sebe navzájem vylily z břehů. Teď už jen zbývá potměšile doufat, že si archeologové z trosek naší civilizace vylosují zrovna ohořelé zbytky Roků rýže a soli. Snad jim slušně zamotají hlavu. Fenomální počin a já opět nechápu, jak může být v šedých procentech. 5 mornavás ***** PS: Vím, že to zní šíleně, ale Roky by klidně dvojnásobnou tonáž snesly; na můj vkus totiž občas danými epochami uhání až politováníhodně zkratkovitě. Ale beru, co sdělit chtěly, sdělit i stihly a to se počítá.... celý text

Měsíc mého života 2007, Ondřej Neff

Ach, už nikdy víc slzí tvář luny v noční tůni nezčeřím, už nikdy víc...abych to zkrátil; Měsícem mého života mi Neff zruinoval a pokrušnohorštil Měsíc. 4 romantické hromady narubané rudy ****... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Zbytek mě vyměřeného času na tomto, mocnými jedy zatím nespáleného, světa hodlám strávit snahou vypiplat hodinářským strojkem poháněný model sila (s mikrokosmem betlému lidiček uvnitř) v průřezu plechovky od fazolí; asi sem divnej, ale mě se to líbilo. Jasně, po spirále schodů se nám dolů valí kaskáda logických kotrmelečků, charaktery jsou niterně rozervané jak Julietta s rambonožem pod balkonem a aby toho nebylo málo, Huges ho napsal takřka unikátně uniformním slohem. Přesto přeze všechno mě ale Silo...bavilo...a vlastně i dalo, co slibovalo, totiž popis problematiky soužití lidí v mokrém snu každého Doomsday Preppera; v podzemní arše s uzavřeným koloběhem a navrch ještě přidalo slušnou úvahu k přežvyku ohledně toho, SPOILER, jaké historie jsme vlastně otroci, potomci a spolutvůrci mi sami, potažmo kolik z ní si s sebou vítězové vzali do hrobu. KONEC SPOILERU Jedna rada závěrem. Když už Silo odvíčkujete, tak ho dejte do dna. Spousta věcí, i když se to zdá nemožné, začne (s přivřeným okem) dávat smysl později. Buď jak buď, jsou čtyři, ochotně mi skočily do střely nálady a jsou spokojené; tedy 4 spokojené **** PS: Všimli jste si absence hudby v jakékoli její podobě? Brr...... celý text

Po sezoně 2011, Jack Ketchum (p)

Receptura kultivovaných vidláků, kanibalismu a nic netušící, městem zpovykané mládeže v teritoriu oněch vidláků je filmově osvědčeným tratolištěm erotiky a tepenné krve...A bylo jím už i v době vzniku tohohle knižního hryzu; Po sezóně (1980) je totiž buhužel jen průměrně sflikovanou trojexpozicí Hor co mají oči (1977), obléhání chaty ze Strašáků (1971) a starého dobrého Masakru motorovou pilou (1974). Kdy, kde a hlavně proč tohle nabralo kultovní status mi hlava na na cibulce orestované slezině nebere. He, Ketchume?! 2 přes průklepák amatérsky obkreslené **... celý text

Adaptace 2017, Jeff VanderMeer

Na měko no, trochu připit, dvě věty pod tim v dobré víře sázim. Rány v písku prstem psané, vlna smývá; co s nimi jen v hlubinách, co s nimi jen dělá? Přijetím je v příběh kouzlem mění. Jadýrko autorova duchovního plodu snad asi nakonec tkví v naprosto jedinečně soukromém, nezcizitelném stavu, který v člověku prostřednictvím svého hypnotického textu katalyzuje; já se po jeho dočtení nevím zač pochválil, vzal lupu, na chvíli se odstřih, a spokojeně studoval tkáň stránek knihy, pak vyšel ven a tam dál do centra dění umisťoval docela obyčejná mystéria z hlíny trčící kytky, nehybnost sáním zúčelněných mšic na ní, kamínků a tak. Třeba mi něco uteklo a je mi to jedno. 4 jarní sprškou očištěné ****... celý text

Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero 1989, Ludvík Souček

Lůďa se, s paží kolem ramen obdobně společensky znaveného Dänikena, k ránu potácí uličkami Reykjavíku a Verneovsky prkenně mu při tom do ouška huláká cosi o vědeckém pozitivizmu, zdolávání Everestu, létajících talířích, ve vzduchu visící předtuše nukleární zimy a první ťápotě adidasky na Marsu; jako takový, od scifi škváru „fantazie čtvrtořadých mozků“ se opakovaně distancující, na šosy si šlapající, škvár k potěše přátel a bližšího okolí asi stačí, jinak ale prosím ne. Co by na to řek Čapek. 2 ** a už nikdy víc..hlavně ne mládeži! PS: Ze slov pumprlík a štrapáce se mi už normálně otvírala kudla v kapse.... celý text

Autorita 2017, Jeff VanderMeer

VanderMeer správně usoudil, že podruhé už napoprvé do Oblasti X vstoupit nejde (aspoň ne bez předělu) a udělal jedinou smysluplnou věc; otevřel okno do blázince, co má v popisu práce se tvářit, že celý ten fantasmagorický cirkus Oblasti kočíruje, přičemž z něj tajně víc a víc vyšiluje. Jaké informace z Oblasti pronikají ven a do jakých báboviček se je snaží vměstanat zaměstnanci agentury? Jak tyto deformované informace ovlivňují kroky lidí, co do Zóny posílají jiné lidi? Kdo tomu šéfuje? Ožívají věci, když se na ně nedíváme?.. ..Celá agentura a lidi v ní lapení mi chvílemi přišla ujetější, než samotná Oblast a já se celou dobu nemoh zbavit dojmu, že čtu něco od Davida Lynche. Nějaký v lese ztracený scénář k hodně divnému revivalu Městečka Twin Peaks. Vůbec mi zatím oba díly přišly hodně...podprahové, intuitivní..? Každopádně zajímavé. Čtěte Autoritu; pravda, je krapet slabší, než Anihilace. Ty 4 zaplaťpánbů **** ale pořád rád dám.... celý text

Aktivní kovy 2014, Štěpán Kopřiva

Vlhkou ploškou srdíčka, k talířku lne, jahody půl šílené. 5 mňam***** PS: Rtuť se mi ze zálohujto legálně stáhnout a náležitě s dýškem zaplatit nepovedlo, takže hodnotím pouze samostatné olovo.... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Tenhle komorní psycho-horor opravdu mrazit umí a heroicky se tu doznávám, že mě svou specificky plíživou nehmatatelností mrštil při noční návštěvě toalety o dobrých šetadvacet let zpátky, kdy jsme s bratránkem na VHSce pokoutně shlédli Vetřelce. Naštěstí jsem si vzpomněl na Miloše Zemana a věřte mi, ten chlap vytěsní všechno. Ne, ke zdejší znuděné suitě se přidávat nebudu. 4 pečlivě vystavěné, za hrob nenávistné ****... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Kulhánkem ani Kopřivou, byť začíná taky na k, Kotleta není..a ať už si v post-rozhovoru otvírá hubu sebevíc, tak ani nebude; ono totiž samoúčelné násilí hnojené hulvátstvím a pornem bez šmrncu řekněme papírem říznuté oční bulvy s kapkou citrónu stylu v ní, zkrátka bez jemnosti, k plnému gurmánské zážitku takňák nestačí. A Hustej nářez se tím sám torpéduje v hrubozrnný brak. Brak mi nevadí, absence finesy jo. Ale abych zas jen nedštil síru, když skousnete první ani ne půlku, jež je nonstop CzechTek style otupujícím stloukáním vzduchu olovem v máslo, tak zbadáte, že tu a tam mračny kulek prosvítá cosi jako črta děje s rodícími se sympatiemi vůči kroužku hlavních postav. No, těma dvěma..dobře třema slabšíma kobližkama *** ještě o zem plácnu, víc ale ani náhodou. Lidi, chápu, že každej občas potřebujem vypnout, ale zas neblbněte.... celý text

Basket Flora 2004, Jan Pelc

Pravidlo je jedno a je jednoduché; Kde je Basket Flora, není místo pro nic jiného, než pro Basket Floru. Basket Flora nemá rád kamení, protože kde je Basket Flora, může být jen Basket Flora. A ne nějaké kamení. 3 brutální, pokročile zaostalé Basket Flory z pěti maximálně možných Basketi Flor..ale tak jako sranda byla... celý text

Božská komedie 2013, Dante Alighieri

Co říci k Božské komedii. Mistrně sporými tahy (ni Vrchlického blábolení sto nebylo je zcela zastřít) vyvedená, kolosální freska a dobově samosebou se rozumějící encyklopedie výkladu světa. Povznášející i děsivá zároveň. Docela jako vážně míněný kostel. 5 múzami políbených ***** PS: Jak už jsem výše uvedl, měl jsem tu čest s páně Vrchlického slepáku šifro-básněním a nakonec byl dohnán jím, si u Academie objednat 2. dotisk Mikešova požehnaného, bohatými poznámkami opatřeného, překladu. Ať ti to, Mikeši, pánbu na stokrát oplatí a jméno toho druhého na věčnost zatra...jak že se jmenoval? Už nevim.... celý text