Morbidus přečtené 371

Magořina 2022, Carlton Mellick III

Prozatím nejúchylnější kniha, jakou jsem v edici Club Melli... chci říct Club Bizarro četl. Začátek působí jako nízkorozpočtový horror o bandě splašených hormónů jedoucích pařit do odlehlé chaty v lesích. Pokud u této knihy zaznívá slovo úchylné, berte ho zcela vážně; některé části jsou hodně nepříjemné, ošklivé až zvrácené. A do toho všeho je hozen situační humor a děj se vyvíjí poněkud jinak než by jeden čekal. Příběh je nadto psán ve vážném tónu a současně naprosto přepálený, takže mi často cukaly koutky a v pár případech mě absurdnost dění až rozesmála (to se mi u temných příběhů občas stává). Nemyslím si, že by se autor snažil čtenáře vyloženě šokovat. Magořina své nechutnosti do děje zasazuje na bázi (pokroucené) logiky a proto v ní fungují správně. Některé postavy se místy jevily nadbytečně a pár věcem jsem se nepřiměl naplno uvěřit, ale jinak tato „četba pro úchyláky“ plní svůj účel. Navzdory morbiditě se čte lehce a baví. Závěrem jen zmíním, z česky vydaných Mellicků mi tato rajcovně-zvrhlá obálka (prozatím) přijde nejlepší. Vhodné pro čtenáře s otevřenou myslí, kteří už dovedou leccos strávit.... celý text

Hrdinové Domoviny: Dáma z Agor-Nhat 2022, Eva Lassler

Problém této knihy tkví v tom, že chce být gamebookem, ale současně se definuje (ala dračák) jako „detektivní dobrodružství pro jednoho hráče“. Což o to, tato definice je naplněna. Jen by vaše postava v podstatě ani nemusela být klerik, jehož potenciál je trestuhodně nevyužitý. Místo nějaké zajímavé mechaniky využívání klerických schopností se veškeré klerické aktivity dějí víceméně jen na pozadí příběhu. Samotná volba klerikova boha také ovlivní jen minimum; hody na „dovednosti“ jsou ve výsledku spíš o štěstí (což je v pohodě v dračáku, ovšem v GB by měla mít volba svou váhu) a ať si vyberete kteréhokoliv, ve výsledku jsou si podobní jak vejce vejci. Tady už narážím na ústřední problém celé knihy - pravidla. Když začnete číst GB, obvykle se nejdřív jednoduše určí vaše životy, bojové schopnosti a další čísla, od kterých se odvíjí další zákonitosti četby (s těmito čísly pracující). Zde je to obráceně - nejprve se hráč musí prokousat řadou pravidel „vypočti si sám“, často operujících s věcmi, o kterých mu zatím nikdo nic neřekl (nezná-li Dračí Hlídku). A i to by se ještě dalo strávit, kdyby kruciální část pravidel - totiž soubojový systém - nebyla také převzata z Dračí hlídky. Opět, tento systém je výborný pro hraní dračáku (kdy postavy nejsou samy, mají nad sebou PJe a nemusejí se rozhodovat jen v určitých mantinelech). Popravdě mi však v 9 z 10 případů v knize postava exla jen proto, že mi v souboji padly blbě kostky, bez ohledu na hodnoty mé postavy, výzbroje či brnění. Což je problém, protože bez boje tuto hru dokončit nelze. Samotný příběh je relativně dobrý, čímž knihu zachraňuje. Místy mu trochu škodí zkratkovitost a mezi cestou z bodu A do bodu B jsou bílá místa, kde se údajně nic zajímavého nestalo. Je to trochu škoda, jejich zaplnění by hře prospělo. Evidentně jde především o snahu hráče rychle přenést do „místa, kde se koná dobrodružství“. Tu a tam vykoukla nějaká drobné chyba (prodávám koně, i když jdu pěšky) a jinde je zase dobrý nápad, pro jehož výsledek jsem nenašel uplatnění (snad v hypotetickém pokračování?). Pochválit musím pěkné ilustrace, mapy a další vychytávky (tajný vzkaz, luštění čísla zámku). Když to shrnu, zprvu to vypadalo zajímavě, ale z výsledku jsem trochu rozpačitý. Doporučuji skalním fandům Dračí Hlídky a trpělivým gamebookistům.... celý text

Vazači zhouby 2022, Artemian (p)

Tato kniha z běžné produkce Golden Dog trochu vyčnívá. Jde to znát už z obálky, která sděluje, že nejspíš půjde o pohodový fantasy příběh ve stylu dračáku. A paradoxně nemám problém s tím, že to tak vůbec není; dokonce mě i těší, že kombinace obálky i anotace mi jednoznačně určila, s jakými charaktery budu mít tu čest. Tohle je totiž typ knihy, která s postavami stojí a padá. V tomto směru se však ukázalo, že takový magistr Skelen je sice hybatelem děje, ale slouží čtenáři spíš k tomu, aby občas měl zprávy i z druhé strany barikády. Abych to upřesnil, tato kniha je jedno velké fantasy válečné tažení (naštěstí v temných a krvavých barvách, takže pro mě stravitelné), kde se však o titulní Zhoubě mnoho nedozvíte. Je to jako výsek historie jiné reality (což je v pořádku) s dobře napsaným začátkem a tak trochu rozporuplným koncem. Místy mi tady totiž hapruje logika. Nejvíc to bylo znát na postavě Coriela, který je sice brilantní taktik, ale ve své genialitě nedokáže pochopit podstatu tohoto svého talentu (a musí mu to vysvětlit vypitý trpajzlík). Snad se zde projevuje i to, že válečná literatura není mým šálkem černého čaje a tak mě více bavila nábožensko-politická linka. Rozhovory mezi Velehlasem a Jiskrou měly prostě náboj. První jmenovaný byl zpočátku můj favorit (později se to překlopilo k Jiskře) a ke konci se postaral i o „Wat-d-fááák!?“ moment; bohužel pak autor nedokázal onen zvrat uspokojivě vysvětlit, čímž pro mě celou tu linku zabil. Zůstává tak Věčná Jiskra, která je jednoznačně nejlepší a nejemotivnější postavou celé knihy s relativně uspokojivým koncem. Závěrem musím přiznat, že epilog jsem příliš nepobral (respektive mi neřekl nic nového a zbytek mě spíš zmátl). Ale na druhou stranu jsou zde skvěle hláškující trpaslíci, možnost pátrat po špehovi (odhalil jsem správně) a hodně se mi líbí netradiční font, jakým je psán hlas Stvořitele. Doporučuji méně rozmlsaným čtenářům fantasy, kteří preferují temnější odstíny příběhů.... celý text

Dům na tekutých píscích 2021, Carlton Mellick III

Dům na tekutých píscích mi potvrzuje teorii, že jakmile spisovatelé tvoří v osobnější rovině, mají přesahy jejich textů tvrdší direkt. Celý tento román je především o rodině, přesněji o dětech a tom podivném, velkém a strašidelném světě venku, který je chce sežrat. Jde z toho cítit osamělost, citový chlad a izolace; ale taky naděje, odvaha a touha po uznání. Pokud jste si uchovali kus dětství, příběh se dotkne vašeho srdce a zůstane tam. Může se zdát, že vyprávění má trochu pomalejší rozjezd, ale to vůbec není na škodu - právě tato důkladnost podtrhne absurdnost budoucího děje. Ten má tendenci pomalu překlápět jistotu za jistotou, přičemž dětská zvědavost pátrá, budí napětí a hledá smysl. Možná i proto je tento Mellick macatější, než bývá zvykem. Výtky prakticky nemám, snad mě jen zaráželo, že jedna z postav dokázala tak dlouho vzdorovat bolesti; ale i to má vlastně nakonec své vysvětlení. Závěrem chválím obálku - obsahuje planety, chapadlovitý stůl a jeden z nejkrásnějších odstínů zelené. Skvělý příběh, který potěší nejen ortodoxní bizarristy. Doporučuji!... celý text

Hrůzy v Michiganu 2022, Pavel Bartáček

Obálka této knihy od první chvíle doslova křičí, že půjde o vlkodlačí horror, aniž by anotace musela říkat cokoli dalšího. Nicméně právě v tom je zakopaný vlk. Hrůzy v Michiganu jsou takřka archetypálním druhem takového příběhu, jen hozeného do westernových kulis. A byť mi příliš nevoní vlkodlaci ani akční styl vyprávění, má tento román velmi slušný rozjezd. Pokud totiž autor něco dokázal věrně zachytit, tak je to nemilosrdná, krutá a zlomyslná nasranost werewolfích stvoření. Místy jako bych četl Ketchumovku plnou gradujících bezvýchodných situací, ovšem smísenou s hutnou dávkou brakového oldschoolu. Ale bohužel, po skvělé první části kniha začne být poněkud repetitivní, kdy se jen střídají souboje a odpočinek. Jak se přibližně bude vyvíjet další děj bude jasné nejspíš každému, kdo už nějaký vlkodlačí horror viděl nebo četl. Navíc autor nepřestává znovu připomínat již známé věci (aniž by v daný okamžik měly vliv na děj) nebo pomalu vysvětlovat to, co už čtenáři nejspíš došlo před XY kapitolami. Nemůžu ani říct, že by příběh nebyl dobře vymyšlený... ovšem někteří protagonisté mají díky tomu plot armor silnější než trojitý pancíř. Takže abych to shrnul - jako autorská prvotina dobré, jen se (jak se píše někde začátkem knihy) ten „příběh trochu nafoukl“. Románu ovšem hodně prospívají krásné kontrastní ilustrace, zachycující zajímavé situace a moudře umístěné bez efektu vyzrazení děje. (Četné chyby v části Poděkování v závěru knihy zamrzely.) Zaujme zejména fanoušky vlkodlačího horroru a oldschoolu.... celý text

Virus 2017, Jakub Spurný

Tak tohle byla v mnoha ohledech nejdivnější „kniha“ jakou jsem za hodně dlouhou dobu četl. Zvláštní je tím, že má pouhou jednu stranu, ale zato opravdu velkou a plnou gamebookových odkazů. Těch je sice jen něco přes 200, ale nenechte se mýlit - vzal jsem si VIRUS k odpolednímu čaji s tím, že určitě půjde o rychlou záležitost, a poté u něj pár hodin strávil. Zčásti proto, že nevyluštěný rébus nedovedu bez vyřešení jen tak opustit a zčásti díky tomu, že je v jistém smyslu nekonečný. Nikoli v tom smyslu, že by neměl alespoň jeden „správný konec“, nýbrž pojetím ústřední myšlenky. Proto, kdybych se o hře víc rozepsal, nejspíš bych ji spoilery pro další potencionální hráče zničil. Mám-li příběh nějak žánrově zařadit, označil bych jej za existenciální horror týkající se samotné reality. Ale je to mnohem víc; systém, který sahá hluboko do čtenářova nitra. Je to záhada, psychologický hlavolam. Absurdní věc, díky které jsem vytrvale hrál Prší s kusem papíru. Výtku tak mám v podstatě jen k fyzickému provedení, které je bez většího stolu krajně nepraktické (ovšem existuje i elektronická verze). „Mapa odkazů“ v zadní části také moc nepomůže (možnost průsvitu nemám, zato ale skvěle ilustruje složitost tvorby GB). Nedostatky ovšem výrazně převyšuje fakt, že na tento příběh nejspíš jen tak nezapomenete. Máte-li rádi chytře napsané gamebooky, VIRUS je skvělá volba!... celý text

Lidožrouti z Lízátkova 2020, Carlton Mellick III

Pokud bych měl z dosud přečtených Mellickových knih vybrat tu, která v sobě má největší podíl bizarra, bude to jednoznačně tahle. Zcela vychýlený stav bytí, ve kterém postavy jeho příběhů většinou končí, jsou zde během pár kapitol počátečním standardem. Jde tedy o dobrý základ pro to, aby vychýlenost popisovaného světa gradovala dál. Což se taky děje, absurdity se smysluplně kupí a děj plyne kupředu velmi svižně. Problémem pro mě byl ústřední Franklin. Ne proto, že by snad působil nesympaticky (byť lúzry příliš nemusím), na to měl příliš dobrou motivaci. Jde mi spíše o jeho tělesný stav, který se podle mě od určité fáze těžko slučuje s dalším pohybem, rozumným uvažováním a v podstatě i se životem. Vedlo to dokonce k tomu, že bizarro složka příběhu mi přišla uvěřitelnější než ta, která měla být zakotvena v realitě. Tentokrát však musím pochválit obálku knihy; mám rád a je skvělé, když neevokuje jen jednu emoci, ale rovnou určitý kontrast. Příběh pro čtenáře, kteří nejsou z cukru.... celý text

Havarrské kobky 2021, Jiří Zahradníček

Jméno Jiří Zahradníček není na gamebookové scéně neznámé, takže bylo jen otázkou času, než se k některé z jeho knih dostanu. Během četby na mě dýchla oldschoolová atmosféra knih Fighting Fantasy smísených s ranou českou gamebookovou tvorbou. Týká se to jak úvodních pravidel hry, tak samotného dungeonu a vlastně i příběhu (jehož pozadí mi přijde trochu nedomyšlené, ale i tak postačilo). Knize se ovšem daří čtenáře vtáhnout a přenést na něj nadšení ze hry, takže pokud mi něco skřípalo, zvykl jsem si rychle. Problém tkví v tom, že i když je vaše postava zloděj, namísto stínové kleptomanie spíš co chvíli buší do poměrně tuhých nepřátel jako pravověrný válečník. Hra k tomu i sama svádí, ať už nalézáním magických předmětů prospěšných v boji nebo výskytem fightů, kterým se jednoduše nelze vyhnout. To po pár hrách ovlivní i počáteční výběr schopností (takový Kritický úder se hodí) a kde číhají pasti už časem většinou tušíte. Hru se mi úspěšně podařilo projít na třetí pokus, kdy jsem si dobře naházel postavu, získal cestou dobré vybavení a výzvou se tak pro mě stal až závěrečný epický bossfight. Tomuto svazku nechybí napětí z odhalování neznáma a jelikož jsem zdaleka neprozkoumal vše, tak ani značná znovuhratelnost. Havarrské kobky potěší (nejen) čtenáře devadesátkových gamebooků.... celý text

(Ne)skutečné vynálezy a další geniálně trhlé zlepšováky 2012, Mike Goldsmith

Pro mladší čtenáře nebo ukrácení chvil na WC dobrá věc. Ovšem rozhodně bych to nechápal čistě jako encyklopedii nebo jiný druh naučné knihy; na to tam autor vkládá příliš vlastní invence. Přesto se čtenář dozví spoustu zajímavostí a zvláštností, které utkví v hlavě. Místy mě něco mírně zklamalo (autor považuje za „divná a zbytečná slova“ pro mě běžně užívané výrazy) nebo mi přišlo pofidérně vysvětlené (pořád nevím, co je to záporná hmota), ale tato kniha mimo jiné slouží zejména k odreagování. A tento účel splňuje. Fajn kniha na ukrácení dlouhé chvíle a ukojení zvědavosti.... celý text

České temno 2021, * antologie

Jizvy 2024, Warren Ellis

Tato nenápadná horrorová limitka nejspíš mnoha žánrovým čtenářům unikla, protože ji nejspíš nešlo získat úmyslně. Je to zatracená škoda, protože podle mého názoru - společně se svazkem Ozvěny - jde zatím o bezkonkurenčně nejlepší knihy nakladatelství Mighty Boys. V popředí stojí detektivní linka, psychologický rozklad hlavní postavy a emoce, které by mohly bořit baráky. Vše v sympaticky černobílém provedení. Měl jsem dojem, jako by mi někdo namíchal koktejl filmu Sedm, první série True Detective a vybraných bruntálů od Martina Štefka. Tento komiks mě nadchl; přitom jde o relativně jednoduchý realistický příběh, který spoléhá zejména na postavy a celkový kontext. Současně si dovolím podoktnout, že pokud čtenářem Jizvy alespoň trochu neotřesou (jakože by sakra měly!), nejspíš je něco špatně. S tím ostatně pracuje předmluva i související doslovy jednotlivých částí příběhu; s tím co se v oněch textech píše, do značné míry rezonuju. Zejména pak s pohledem na horror, který pro mě nikdy nebyl, není ani nejspíš nebude o strachu, ale o vychýlení naší reality z rovnováhy. Prozření, chcete-li. Jelikož tuhle knihu asi jen tak neseženete, dovolím si z ní závěrem citovat slova Stevena Granta: „Strach vychází z pudu sebezáchovy. Říká vám, kdy máte utéct. Hrůza je, když si uvědomíte, že není kam.“... celý text

Nechutně výživné experimenty 2008, Nick Arnold

Byť má tato kniha stejná pozitiva i neduhy jako ostatní knihy Děsivě vědy, tentokrát mě velmi potěšila. Byť je totiž opět koncipována pro zvídavé školáky, může se tu leccos přiučit i protřelý dospělý. Tím nechci říct, že bych prováděl všechny experimenty - leckdy už pro mě byly zbytečné a výsledek jsem znal nebo odhadl - ale i když vám Břichobol vysvětluje, že tohle je „vědecká publikace, ne kuchařka“, udělala by lépe, kdyby kuchařkou byla. Návody, jak udělat „jedlé sklo“ nebo „pavouka v aspiku“ pro mě nebyly žádnou výzvou a abych modeloval ufony, které ani nebudu jíst, mě taky nemotivuje. Ale! Díky této knize jsem zjistil, jak snadno si doma můžu vyrobit máslo, naučil jsem se dělat další relativně dobrý salát a zjistil, kde chybuju s citronádou. A kopřivovou polévku určitě také vyzkouším (je zmíněna dokonce i v poděkování). Jasně, jsou to „experimenty“ jejichž výsledek je „všechny rostliny v salátu jsou jedovaté“. Nicméně tentokrát spolku své výhrady, protože tato příručka Děsivé vědy je jedna z těch, která se dá využít i prakticky. Fajn pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco o chemii v kuchyni.... celý text

Saridnarské výsostné vody 2021, Miloslav Zaoral

Od Sedmého živlu se autoři polepšili nejen v oblasti korektur (byť sem tam se drobná chybka najde; například v názvu knihy zde na databázi je překlep). Je to vidno už na vzhledu, který nepůsobí tak „amatérsky“ a svou obálkou láká k přečtení. I nitro knihy je rozčleněno natolik logicky, že čtenář (předpokládá se, že Vypravěč) se snadno vyzná v tom, které části pro něj budou užitečné a které méně či vůbec. I pár zajímavých osobností či potvůrek se našlo (bez bestiáře). Pokud hrajete na Asterionu, tuhle příručku byste neměli vynechat. Nicméně čtenář neznalý Asterionu se snadno ztratí v pojmech, o kterých se automaticky předpokládá jejich znalost (která chybí) a i když se dá kupříkladu působnost některých božstev odhadnout, není to úplně optimální stav. Zejména při čtení závěrečné kroniky, jsem měl matný dojem že vlak vjíždí do nádraží, zatímco já stojím uprostřed pooraného pole. Což je můj problém, uznávám... ale podobně na tom nejspíš bude i spousta jiných čtenářů. Na druhou stranu je zde mnoho námětů na dobrodružství i pár rozepsaných zápletek, které lze po drobných úpravách zakomponovat do vlastního dobrodružství. Ty mě zaujaly nejvíce a díky nim dávám i lepší hodnocení. Rozhodně skvělá věc pro všechny dobrodruhy ze světa Asterion.... celý text

Nechvalně proslulé experimenty 2008, Nick Arnold

Knihy Děsivé vědy nejspíš stále mají pro dětské čtenáře něco do sebe... ovšem z pohledu staršího čtenáře svazkům DV škodí nejen jistá repetitivnost, ale i řada dalších problémů. Největší je asi ten, že své akceptory považuje za nechytré, což je často v rozporu s prezentovanými tématy. Ale nebudu brblat - je to prostě kus kvalitně zpracované nostalgie, kterou si mladí školáci určitě užijí. Snad jen podotknu, že průvodci touto knihou Baron a Nestvůrek na mě působili nesympaticky; jako reference na Frankensteina je to čistý nevkus, a to mám horrory hodně rád. Tentokrát jsem si žádné experimenty nezkusil; všechny věci z této příručky už jsem znal natolik dobře, že mi bylo okamžitě jasné, co a jak se chce po čtenáři demonstrovat. A zbylé experimenty vlastně ani nejsou experimenty - někdy jsou to hry (které možná i využiju), jindy mi ani není jasné, co bylo účelem pokusu. Tato kniha (jako celá edice) je vlastně jako ta umělá krev, kterou si tu můžete vyrobit - horká voda se sirupem obarvená načerveno potravinářským barvivem. Což je trochu laciný trik, do kterého vám autor chce přidávat mouku pro zahuštění. Díky, raději vodu! Fajn pokusy pro mladé, vědeckým poznáním nepolíbené čtenáře!... celý text

Lidské tělo - experimenty 2009, Nick Arnold

Velice rád bych tuto příručku s experimenty týkajícími se lidského těla hodnotil lépe. Je totiž pravdou, že jako dítě by mě to jednoznačně zaujalo a kdybych si ty experimenty nemohl vyzkoušet, byl bych nešťastný. V tom tradičně tkví kámen úrazu - pokud nemáte pomocníky/dobrovolníky, spoustu věcí si tady prostě neprovedete. Druhou sortou nešťastných pokusů jsou ty, ke kterým nenajdete materiál (staré punčocháče mě odrovnaly) nebo podmínky okolí. Nároky na samotný experiment pak navíc často neodpovídají maličkosti toho, co chtějí v jádru demonstrovat. Asi půlku pokusů jsem ale zvládl vyzkoušet a většina z nich fungovala. Sem tam mohou být informace trochu nedostatečné, zavádějící a minimálně v jednom případě jsou užité termíny i chybné (polokruhové chodby? jako vážně!?). Horší je, že občas kniha nabádá děti dělat věci, které by dělat neměly; méně chápaví jedinci na tu policii ve věci biologického poplachu možná i zavolají, když je to součást zadání. Ale má to být hlavně zábava. Jelikož se po předchozích knihách Děsivé vědy se vtipy mírně opakují, jsem zde rád za doktora Beznaděje, který je prostě smypaťák. Fajn je i celkové zpracování, grafika a jednoduché testy. Kniha potěší zejména mladé experimentátory, které zajímá lidské tělo.... celý text

Jednou se to stane 2022, Milan Skála

Mám rád tlusté svazky s malými písmeny. Ovšem právě díky tomu může být krajina této knihy pro méně aktivní čtenáře zrádná; má sice jen něco kolem 300 stran, ale než dojdete na konec příběhu, máte v nohách takřka dvojnásobek. To je však vykoupeno její zajímavostí, informacemi a vlastně i pojetím ústředního problému. V tomto případě mi totiž přijde popsaný svět velmi realistický, zatímco postavy jsou z mého pohledu nerealistické archetypy. Nikoli špatně napsané, avšak už zpočátku příběhu mě tolerance k alkoholu, absolutní špičkovost v oboru a nezměrná sexuální výdrž postav nepřestávala udivovat. Bohužel se to pak podepisuje na psychologii postav, která místy působí trochu vykonstruovaně či mechanicky. City postav často ustoupí bryskní logice (pokud ne hned, tak nejspíš za okamžik), a to bohužel nejen tam, kde by dávala v daný okamžik smysl. Ale tohle mi vadilo spíše začátkem, než jsem na autorovu hru přistoupil a nezačala vysvítat ústřední sci-fi tématika. Pokud bych měl tuto knihu uložit do škatulky, nejspíš bych byl pro křížence sci-fi, thrilleru a vztahovky. Žádný z žánrových prvků však není vyloženě tlačen do popředí a „prostě tam jsou“. Čímž se dostáváme k věci, ve které je Skála opravdu dobrý, ale která je pro něj také dvojsečnou zbraní. Je to důslednost. Celý román je protkaný znalostmi a zajímavostmi z mnoha oborů lidské činnosti, ať už k tématu, nebo mimo něj. Což je skvělé a i když to občas činilo text náročnějším, bavilo mě to. Druhý větší problém však nastal, jakmile z mého pohledu skončila ta zajímavá globální linka (sci-fi & thriller), načež kapitolu a půl do konce se (trochu zdlouhavě?) uzavíraly rozpletené nitky osudů postav. V jednom případě bych řekl až satan ex machina; nedalo se to (na základě věrohodných informací) předvídat, všechno se díky dané věci zkomplikovalo a z finále jsem mírně rozpolcený. Asi ale tuším, proč to tak autor chtěl. Budiž. Mohl bych v tomto komentáři vzhledem k vrstevnatosti knihy pokračovat ještě dlouho. Řada postav v knize figuruje jen proto, aby něco osvětlila, demonstrovala nebo se díky nim něco mohlo realizovat. Jedna tichá otázka související s ústředním tématem mi od jisté chvíle vrtala hlavou, vůbec se o ní nemluvilo a přesto jsem na ni dostal dobře utajenou odpověď. O samotném ústředním tématu se z konkrétních důvodů domnívám, že teoreticky nemusí být až tak sci-fi (už kdysi jsem nad ním uvažoval). No a asi jste si všimli, že jsem neprozradil, o čem ta kniha k čertu je (nebo není, což je úplně stejný spoiler). Pokud chcete spoilery, není to kniha pro vás; její kouzlo spočívá v postupném odhalení oné tematiky. Pokud naopak (stejně jako já) rádi o knize předem nic nevíte a skočíte do ní po hlavě, tohle je pro vás jako dělané. Jednou se to stane je možná náročnější, ale o to víc zajímavá četba.... celý text

Asterion - Sedmý živel 2015, kolektiv autorů

Z tohoto herního modulu pro svět Asterion mám rozporuplné pocity. Začít bych mohl už jen celkovým vzhledem s nezajímavou obálkou v čele, prázdným hřbetem knihy a vlastně i jakousi celkovou „laciností“. Když si vzpomenu, jak vymazlené byly příručky Asterionu vydávané v minulosti, je to celkem propad. Ale nejspíš se očekává, že takovou knihu si člověk pořídí hlavně kvůli obsahu. Měla by totiž navazovat na legendární modul Nemrtví a světlonoši, populární v dobách, kdy si řada hráčů více či méně ujížděla na Dračím doupěti. A já bohužel nejsem přesvědčen, že by se to svazku Sedmý živel kdovíjak podařilo. Velkým problémem této knihy je, že místo aby v prvé řadě přinesla něco nového, stále se obrací zpět k minulosti. To sice nemusí být nutně na závadu - ti kdo staré Umrlčí království neznají, získají jeho přesný popis - ale nová podoba říše nekromantů mi tak přišla díky proudu přepracovaných nápadů, informací a změn po chvíli krapet nepřehledná. A to i přes přiloženou mapu. Co hůř, veškeré změny a fungování říše využije Vypravěč jen u skupiny hráčů, kteří chtějí hrát postavy v prezentované temné říši intrik a nemrtvých; a to aniž by se čtenáři dostalo jediného konkrétního questu! Nad podobnou věcí jsem se durdil už kdysi u NAS, takže ve výsledku z knihy jako celku výraznou inovaci necítím. I ty ilustrace zůstaly většinově stejné, co si vybavuju. Na druhou stranu mě tradičně zaujaly jednotlivé nekromantské frakce a spolky, životopisy významných nekropostav a zejména naprosto skvělý nemrtvý bestiář, který stále obsahuje celkem unikátní monstra. Jako pozitivní vidím i to, že se výrazně ubralo na popisech světlonošů, kterých v původním modulu bylo fakt hodně, byli si podobní jak vejce vejci a po všech těch nemrtvých nápadech už vlastně ani moc nezaujali. Takže abych to shrnul - pokud ještě stále hrajete ve světě Asterion, tento modul je pro vás jako dělaný... a pokud ne, je tu skrytá spousta inspirace. Jen si ji odtud musíte pracně vyzobat.... celý text

Z hlubin zelené a modré 2001, Zbyněk Holub

V dobách, kdy tady mimo Dračího doupěte žádné známější hry na hrdiny nebyly, vznikaly tyhle vymazlené moduly pro svět Asterion. Já měl tu kliku, že když jsem kdysi dávno (kdy ještě příručky od Altaru nebyly ceněnou raritou), získal příručky Dračího doupěte PPZ, dostal jsem k nim jako bonus i tento modul. Oproti dnešnímu pokusu Asterion resuscitovat jde o naprosto vymazlenou záležitost. Mapy, barevné i černobílé. Dodatky pravidel, bestiář i ústřední text popisující nebezpečí (a questy) v moři i v džungli. Jako tečku na závěr samostatné dobrodružství. Krásné na tom mimo celkového zpracování je, že texty jsou přehledné, bez chyb a propracované. S ilustracemi bych někdy váhal, ale jo, líbí se mi; zejména pak titulní strana je krásná. Co se týče samotného obsahu, rozjitřuje fantazii každého dobrého PJe (a následně i hráče), takže ať už vymyslí něco vlastního nebo se inspiruje v načrtnutých dobrodružstvích, neudělá chybu. Rozpracování zvláštností světa, významných měst a osob je takovou samozřejmou třešničkou na dortu. A co víc, tohle je určitě v nějaké obdobě převoditelné i do jiných herních světů. Jsem nadšen, takhle to má vypadat! Doporučuji všem dračákistům, nejen ze světa Asterion.... celý text

Pán Prstenů - dobrodružná hra: Přes horstvo jež se v mlze pne 1994, Jesicca M. Ney-Grimm

Asi tu mezi hodnotícími budu vypadat jako primitiv, ale tato dobrodružná příručka pro mne je nehratelná. Nejen proto, že mi chyběl předchozí díl a tak jsem do určité míry tápal. Text by zasluhoval ještě trochu obrousit hrany a možná i mírně zpřehlednit pro úplně nové hráče, kteří by rádi do příběhu naskočili. Na druhou stranu, je to čistý railroad (což kniha vlastně i sama připouští a dodává, že pokud chce Mistr improvizovat, může, ale...), takže je otázkou, na kolik by měl tento produkt devadesátek dnes úspěch. Co se mě týče, výrazný setting do světa Pána prstenů mi znemožňuje si dobrodružství převzít jinam, aniž bych jej musel výrazně přepracovat. Jde však vidět, že autoři měli Tolkienovo dílo načtené a v oblibě. Atmosféru Středozemě tomu rozhodně upřít nelze. Co mě však zaujalo nejvíce, jsou nádherné oldschoolové ilustrace, které celý svazek povyšují na novou úroveň. Za mě se jedná spíše o svého druhu raritu, ale pokud jste nadšenci do Tolkienova světa, možná budete hodnotit o cosi výš. Ocení milovníci Pána prstenů, dračáku a oldschoolu.... celý text

Agent strachu (sběratelská verze) 2024, Rick Remender

Anotace příběhu o hlavním hrdinovi v principu říká, že je prý drsný hrdina a současně vymletý alkoholik, což se na první pohled vylučuje. Zjednodušeně: Heath Huston je člověk. S ním a jeho lidskostí celý příběh stojí a padá. Koná skutky, o kterých věří, že jsou správné - a které se velmi často obrátí proti němu. V jednom bodě příběhu jsem si dokonce říkal „hergot, tohle začíná vypadat nějak moc sluníčkově, to bude děsnej průser!“ Protože pokud je v tomhle komiksu situace velký špatný a vesmír není fér, máte jistotu, že se hlavnímu hrdinovi daří. Právě tohle hledání optimismu v nihilismu mi bylo sympatické. Je to temný příběh, ale neztrácí nadhled. Dávkování akční i příběhové linky, kde se často jedno prolíná s druhým, má velmi vyvážené tempo. Místy si však vzala dovolenou fyzika, biologie a řada dalších vědních oborů; hard sci-fi rozhodně nečekejte - tady jde o to vypnout a užít si to. Pokud přepnete na logiku příběhu, všechno je provázané a dává dokonalý smysl od začátku až do konce. Současně je to příběh, který se nebojí nechat postavy prohrát nebo rovnou zemřít. V principu je to skládačka, která je sice primárně vesmírným sci-fi plným různých druhů mimozemšťanů (díky za děsivé Neavisiviány), občas ale přepne do postapa (hodně mi to připomnělo román Bitevní hranice země) nebo třeba nečekaně sklouzne do westernu. Popravdě jsou zde do jednoho celku propojeny snad všechny ingredience ze scifáren a nějakým zázrakem to jako celek pořád funguje. Nešlo se odtrhnout! Dalo by se toho ještě napsat a pitvat mnohem více (pár výhrad k různým oblastem komiksu stále mám), ovšem Agent strachu byl vydán vzhledem ke své rozsáhlosti ve dvou svazcích - a já dosud hovořil pouze o prvním. Druhá kniha je pak v podstatě komiksová antologie, sestavená z bonusových příběhů ústřední postavy. Ty mají často humorné ladění, ovšem vtipy jsou poměrně jednoduché. Případně jde o příběh spočívající v likvidaci nějakého monstra, často nepříliš překvapivý. Pár kusů, které mě zaujaly kresbou, příběhem či pointou, by se ale určitě našlo. Jmenoval bych zejména příběhy CESTA DO KANÁLU, PRINCEZNA Z RONGARU, MAMUTÍ OPERACE, ZABROUČENO a V ÚTROBÁCH VESMÍRU. Čestnou zmínku si zaslouží HEATH2O pro svou bizarně-brutální alko pointu. Agent strachu potěší čtenáře vesmírného sci-fi, optimistické nihilisty a příznivce zlomených hrdinů, (ne)vzdávajících se navzdory mizivým šancím na úspěch.... celý text