Morbidus přečtené 371

Balady vrahů a další povídky 2024, Mariusz Wojteczek

Mám rád, když autoři zapojují do svých příběhů i hudbu, která je inspiruje. Takže můžete vsadit krk, že Balady vrahů mě zaujaly. Pustit si konkrétní skladby k příslušným povídkám jako podkres zde vnímám jako zásadní součást prožitku. Zajímavé je, že když mě zasáhla hudba, trefil se mi často do vkusu i příběh. Mimo samotných povídek mě tak kniha přivedla i k tvorbě Nicka Cavea, která určitě stojí za prozkoumání. Ale zpět ke knize - ačkoli je na albu 10 písní, část knihy jim věnovaná má 11 povídek. Mám dojem, že Dítě slz by mělo tím pádem patřit až do druhé části knihy, nazvané prozaicky Povídky. Povídky sice již nejsou hudebně motivované, ovšem ústřední téma vrahů se v nich i nadále odráží. Oproti první části se zde o dost více objevují nadpřirozené prvky a žánrové proměny. Jelikož zmizela hudební složka, povídky získávají více prostoru, díky čemuž jsou často delší a s výraznější pointou. Nemohu také u Wojteczekových postav nezmínit až obsedantní potřebu krčit rameny. Obecně platí, že povídky sborníku jsou úsporné, ale přemýšlivé. Máte-li rádi příběhy, kde pointa neznamená konec, tato kniha má ten správný náboj. Zaujme milovníky chmurných příběhů, moderního horroru a dobré hudby.... celý text

Krypta melifikovaného mága 2024, Fiona Maeve Geist

Stejně jako předchozí rozšíření Zapovězených zemí, i tohle mě vyloženě nadchlo. Čtveřice dobrodružství (transformovatelných i do jiných herních světů) má přesně ten intenzivní dark vibe už jen při pouhém čtení příručky. A to je přesně to, co postrádám u mnoha dračákových námětů. Každý kus je specifický jiným způsobem, od klasického dungeonu až po zcela netradiční pojetí. Fyzické zpracování příručky (v pevné vazbě) je tradičně nádherné a já se už teď těším, s čím se Zapovězené země vytasí příště. Až se někdy se svou skupinou hráčů dostanu k tomu, abychom si tyhle kusy zahráli (čemuž pevně věřím), už předem vím, že to bude stát za to. Pokud máte herně raději temnější a obtížnější dobrodružství, tady neuděláte chybu.... celý text

Virus omega 2022, Mark E. Pocha (p)

Virus omega je bohužel nejméně povedená epochovka, po jaké jsem zatím sáhl. Z mého pohledu nejde ani o průměr; napsané je to sice fajn, ale bez „tahu na branku“. Ze všeho nejvíce mi zde hapruje logika (v realisticky podaném příběhu dost potřebná). Například když Omvid usmrtil velmi rychle obrovské množství lidí a přesto není (???) ve všech těch autech na cestě a kolem cesty žádné palivo. Postava prožívá zdrcující trauma a dilema, a přesto jedná úplně v pohodě jako vůdce, protože je přece „alfa samec“. Jedna postava tam snad třikrát dopila lahev whisky (věci se zde často opakují), aniž by se na ní účinek jakkoli podepsal v rámci pohybu, mluvy či myšlení. Toto ohýbání logiky a rádoby prokreslenost postav pak způsobuje, že na konkrétní věci si autor vzpomene, když se mu to hodí a ne když by se postava tak či onak sama zachovala. Díky tomu však uvěřitelnost klesá k bodu mrazu a víc než příběh do popředí vystupuje autorova potřeba se vykecat, zdůraznit některé své myšlenky a tvářit se dramaticky. Nicméně za mě by právě tyto úvahy chtěly proškrtat. Také lze dost polemizovat u mudrlování nad „hlavami učenými“; opravdu by mě potěšilo, kdyby vědci a filozofové konečně zakopali válečnou sekeru a uvědomili si, že předměty jejich zkoumání se k sobě mají jako elektřina a magnetismus. Abych jen nehanil, pár věcí se mi líbilo. Mark dovedl vykreslit pár opravdu nepříjemných okamžiků - ty sice fungují jen v danou chvíli a emoce hned odplynou v dál, ale jsou tam. Scéna v domě je topová, z celé knihy se povedla nejlíp (tohle bylo ono!). A potěšila mě - v rámci možností - i finální část, protože tenhle druh iracionální agrese znám a mluví se o něm bohužel málo. Ani tyto střípky však celou novelu neutáhly. Doporučuji skalním příznivcům autora, postapa a nenáročným čtenářům.... celý text

Virální životy 2024, Felix I. D. Dimaro

Hlavní protagonista je odporná lidská hyena, utopená v sebeklamu a pokřivených iluzích. Je to ten typ postavy, který od prvních řádků nenávidíte, ale to lidské v nás s ní přesto umožňuje do jisté míry soucítit. Nicméně pak je tady ta potměšilá část, náš osobní hyenismus, který si pomalý rozklad života takového mizery nestoudně užívá. Ačkoli u tohoto typu postav se konec příhodně nabízí, tady mě mírná předvídatelnost i bavila. Jelikož sám mám k nadužívání technologií odpor (opice by neměly užívat věci, ke kterým ještě nedospěly duševně) a současně mám rád, když horror využívá moderních znalostí a možností, Virální životy mě vyloženě potěšily. Tahle zrnková temnota definitivně byla mým šálkem kávy a rozhodně bych si přál číst další autorovy příběhy. Mimochodem, obálka je taky naprostý nářez! Virální životy nabízí skvělý moderní a svým způsobem nadčasový příběh.... celý text

O Norikovi 2021, Vladimír Chvátil

Kdybych dělal Top 5 nejlepších gamebooků, ten O Norikovi bude jednoznačně mezi prvními místy. V Česku si podle mě v důsledku nemůžete říkat hráč gamebooků, aniž byste tento příběh alespoň zkusili. A slovo příběh používám úmyslně, protože ten je zde jednoznačně v popředí a emoce zvládá přenášet na jedničku. Vypravěč moc dobře ví, co dělá a jednoduše si se čtenáři hraje; evidentně má hráče prokouknuté skrz na skrz. Tato autorská jistota se projevuje i ve výrazně humoristickém ladění příběhu, který je laděn do světlejších odstínů někde mezi fantasy, pohádkou a dračákem. Může se tedy zdát, že je tento gamebook jeden z těch lehčích - ale chyba lávky! Je sice prudce hratelný, ale potrápí. Zejména legendární les Levektekadruzab je sítem, které ty méně trpělivé spolehlivě odežene (byť s trochou rozumu a štěstí se jím dá projít snadno). Je pravda, že pokud máte extrémní smůlu na kostky, tak hrou neprojdete, ať už si na počátku zvolíte jakého Norika chcete. Na druhou stranu lze příběh dohrát jak s chytrou, tak i se silnou postavou, které se pochopitelně bude dařit v činnostech dle její nátury. Důrazu na příběh jsou podřízena i pravidla, která jsou za mně elegantní, jednoduchá a mohou se dynamicky měnit dle fáze hry. Ona už ta kniha obálkou (v případě pevné vazby nějak pobledly barvy), názvem i anotací na zadní straně knihy ukazuje, s čím máte tu čest. Je to pecka. Pokud jste O Norikovi ještě neslyšeli, nastal čas vyrazit za štěstím!... celý text

Bezejmenná touha 2024, Honza Vojtíšek

Smrtící jedy 2007, Nick Arnold

Tento kus Děsivé vědy pochází z časů, kdy už celá série naplno odemkla svůj populárně-zábavný styl. Paradoxně právě v tomto období se u nás začala pomalu vytrácet. Je to škoda, protože kresba, texty i celkové pojetí se rozhodně posunuly výš, než v počátcích tvorby. Snad až na jeden nepřeložitelný vtip (zřejmě antigoat) dovedla tato kniha v čele s fiktivními odborníky udržet laťku morbidního humoru a zvědavosti vysoko. U tohoto kusu jsem se na ničem netrápil a měl jsem ho hotový rychle. Je asi pochopitelné, že v knize o jedech nebude pro mladé čtenáře mnoho experimentů, ale ke konci se naštěstí pár rozumných našlo. Kniha se rozumně nese v duchu „hele tohle byste měli vědět a ano, děláme si ze všeho srandu, ale tyhle věci nezkoušejte...“ Sympatické! Pro nejzákladnější přehled v oblasti jedů nejspíš Smrtící jedy postačí.... celý text

Kletba 2023, Charles Soule

Kletba shrnuje to, co si představím pod pojmem fungující fantasy. Ano, je zde magie a může se stát prakticky cokoliv. Zraněné či mrtvé postavy mohou být magií napraveny. Některé věci nemusí dávat v jádru až takový smysl - protože magie, bejby! Ale jakkoli to jindy vnímám pro příběh negativně, tady se magično podařilo přetavit ve výhodu. Když se postavě děje něco hnusného, stále máte pádné důvody se o ni reálně bát. A to je skvělé! Postavy zde považuji za silnou stránku příběhu; hlavní hrdinové jsou sympaťáci se svými slabostmi, antihrdina má perfektní evoluci a záporák je jak věrohodný, tak i pochopitelný. Oněch cca 700 stran je doslova nabitých magickými zvraty, které jsou postavám motorem pro další vývoj, takže se od děje velmi těžko odtrhává. Ať už je děj odlehčený či temný, vládnou mu barvy; a když už jsme u nich, systému magie snadno porozumíte ze samotné kresby (která za mně nemá chybu a neruší, dobře se na to koukalo). Komiks tvoří jeden komplexní příběh, který nesklouzne do dílčích podepizod; pokud se něco stane začátkem knihy, důsledek pak klidně může přijít až o hodně později. V jisté věci lze poukázat na „problém s kauzalitou“, ale ve skutečnosti nejde o paradox časový, ale magický (což se dá uznat). Abych však jen nechválil, zaráží mě propojení s předchozími dvěma knihami autora (Dopis 44, Osm miliard přání), protože jejich průniky se dějově navzájem vylučují. Tak či onak jde o svižné a napínavé čtivo pro chvíle odpočinku. Pokud máte rádi magii a čaroděje, Kletba by vás neměla minout!... celý text

Příšerné světlo 2006, Nick Arnold

Klasický zábavný průměr v rámci Děsivé vědy. Ačkoli se zde podobně jako v knize Pekelné zvuky (také z DV) řeší vlnění, je se světelnými vlnami evidentně spojeno více věcí, o kterých se dá souvisle a zábavně hovořit. Vtípky zůstávají na trhlé pubescentní úrovni, člověk si odnese pár zajímavostí a pokud se mu chce, může si po domácku vyzkoušet pár vědeckých experimentů. V rámci edice klasika. Samozřejmě - a opakuji to u knih z DV vždy - zde nelze hovořit o „zábavné náhradě“ za učebnici fyziky. Tato kniha má za cíl zabavit a rámcově poučit, ne vyloženě vzdělat. Už jen proto, že zde zaúřadoval v pár případech zub času a mladší čtenář se tak může ptát, co je to ono zmiňované CD nebo proč autoři nerozebírají LEDky a další modernější druhy osvětlení. A popravdě - spektroskop, kde se světlo rozkládá pomocí hranolu, jsem nezažil ani já a to jsem kdysi dělal s jedním o dost starším než já sám... :) Fajn čtení pro mladší čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco málo o světle.... celý text

Hnízdo 2023, Gregory A. Douglas (p)

Hnízdo mi nasadilo brouka do hlavy; ačkoli srdce chce hodnotit na maximum, rozum má námitky. Protagonisté příběhu jsou ploší až nevýrazní a víceméně jde o jednorozměrné charaktery. Ty se drží svých stereotypních rolí, takže hulič trávy je rázem vyfetovaný gauner, krásné ženy převážně stojí u plotny a mladí vědci mají automaticky vědomosti jako po třiceti letech praxe. Nejspíš už je znát, že s tímto konceptem postav se příliš nepotkávám. Nadto je jich hodně, čímž paradoxně vynikne ústřední koncept zmutovaných švábů. Ten zvládá celou knihu táhnout navzdory nenápadité likvidaci obětí a faktu, že o jejich hrozbě víme prakticky od první stránky. Trochu jsem se obával, že se díky výše zmíněnému budu u knihy trápit. Ale jakmile si čtenář zvykne, že některé věci musí spolknout a příliš nepřemýšlet, začne se to číst samo. Okrajovým bonusem jsou informace a teorie ze světa hmyzu; ačkoli ty mají nejspíše za úkol pomocí odborných termínů čtenáře zmást, aby si nevšimli absurdnosti zápletky. Ano, logika je mrtvá a uvěřitelnost si vzala dovolenou, ale stále to nějakým záhadným způsobem funguje. Jednoduchý brakový příběh, ke kterému budete mít asi milion výtek, ale rozhodně má své momenty. Zvláštní pozornost zasluhuje i obálka románu, kterou považuji za velmi podařenou. Beze slov vyjádří, s jakým typem knihy máte co dočinění. Přidejte k tomu celkový retrovzhled ve spojení se zelenou barvou (má oblíbená!) a máte vymalováno. Hnízdečko lásky k horroru pro opravdové fajnšmekry.... celý text

Rosie 2020, Jan Hlubek

Vražedná matematika 2006, Kjartan Poskitt

I v rámci mého současného toaletního vzdělávání s Děsivou vědou je to hezký návrat do dětství. Rozhodně jedna z těch lepších Děsivek, která ve vás něco zanechá - když ne konkrétní informace, tak alespoň určitý pocit, který ji od většiny knih z této edice odlišuje. Těžko říct čím to je. Jiný typ ilustrací? Odlišný druh humoru? Víc textu než je zvykem? Nevím, ale faktem je, že i když jsem dnes už o dost starší než tehdy a většinu uvedených informací znám, tohle mě číst bavilo. Když už jsme u toho generačního posuvu - pro dnešní mladé čtenáře tato kniha může být poněkud retro, protože zde figurují záhadné pojmy jako teletext, telefoní seznam a pokud ke kalkulačce přilepíte anténu, máte mobil. Ona je vlastně zvláštní i ona omílaná kalkulačka, kterou už má dnes naneštěstí v mobilu (bez antény) kdekdo. Sám ovšem tento závan dob minulých vnímám pozitivně. Navíc je tato kniha v podstatě plná krátkých povídek s matematickou tématikou, nějaké ty hádanky a triky s čísly, které můžete použít (minimálně dva si pamatuji). Měl jsem matematiku vždycky rád, takže po tomhle všem musím knihu hodnotit jen dobře. Pokud mají vaše děti matematiku a beletrii rády, tohle je dobrá volba.... celý text

Oddané srdce 2013, Pavel Tomcsányi

Gamebook z uplynulé dekády, který mě opakovaně míjel. Už sám fakt, že mě svou existencí ani anotací nedokázal navnadit k dřívějšímu hraní o čemsi vypovídá. Nenabízí totiž nic extra nového a nadto je ještě poměrně přímočarý. Hrajete za opičího člověka z lesního království Joscholů, které začali plundrovat vetřelci ze severu jménem Askalové. Cílem vaší postavy je tedy zlikvidovat samotného krále Askalů (ano, váš opočlověk je v podstatě novopečený asasín) a invazi tak zastavit. Relativní přímočarost hry i příběhu bych knize ještě odpustil, byť mám raději komplikovanější věci. Horší je to s příliš častým prvkem náhody, který vás provází takřka všude. Přitom hráč má občas možnost něco překonat rozumovou úvahou (např. koupě předmětu, pokud vám na rozdíl ode mě neschází jeden měďák), ale dost často tomu tak není (proklínám noční plížení kolem tábora Askalů, díky kterému jsem čtyřikrát v kuse zemřel v otroctví). A ačkoli máte možnost náhodu mírně usměrnit body štěstí, je jich většinou málo a nemusí to stačit. Tím spíš, že některým soubojům se zřejmě vyhnout nemůžete a zažijete u nich pěkně krušné chvilky. Na druhou stranu jsem v knize nenarazil žádné vyložené lapsy a vaše volby mají a dávají smysl. Vlastně uvažuji, jestli jsem v nějaké knize zlikvidoval záporáka takhle odporným způsobem - nejspíš ne! Tento gamebook je ve všech ohledech průměr, ovšem je to průměr velmi zasloužený. Zpátky ke knize mě to netáhne, ale pokud už s herními knihami máte menší zkušenost a chcete zkusit něco „těžšího“, tohle je fajn mezistupeň. Kostkám zdar!... celý text

Program Nosferatu 2024, Miroslav Pech

Tuto Pechovku rozhodně řadím k lepším Zrnkům temnoty. Samotný příběh se v principu skládá ze tří fází. V první se prostřednictvím dcery Kristýny seznamujeme s jejím otcem coby nechvalně proslulým autorem horrorových knih. Zde jsem se svým způsobem našel a doporučuji k četbě šéfům zaměstnávajícím spisovatele. U další fáze mi v hlavě zablikala Hellraiser kontrolka a ačkoli příběh začal na pár nebezpečných chvil lehce ujíždět, nakonec v pomyslné třetí části opět chytil stabilitu, načež vše skončilo způsobem, ve který jsem tajně doufal. Příběh plyne jednoduše a svižně, byť v jádru nepřestává pokládat otázky. Děj je oživován výňatky z rozhovorů, vedlejšími odbočkami a odkazy na horrorovou klasiku (knižní, filmovou i hudební); to vše příběh obohacuje, oživuje a dodává mu ten správný vibe. Na mnoha místech nechybí smysl pro humor, bez kterého se dobrý příběh neobejde. Až na jeden moment (viz výše) prakticky nemám co vytknout. I ta obálka je skvělá! Jsem nadšen. Doporučuji, máte-li v lásce příběhy psané srdcem.... celý text

Pekelné zvuky 2006, Nick Arnold

Slabší kniha ze série Děsivé vědy. Tedy, ona nijak význačně nevybočuje z průměru a již tradičně ji nelze plnohodnotně chápat jako výukový materiál. Zřejmě bych z ní podstatu zvuku nepobral, protože ve snaze věci zjednodušit spíš věci zamotá. Navíc i tentokrát v pár detailech obsahuje chyby. A ačkoli i vtípky stále nejsou špatné (pokud vám zrovna autor nenadává do hňupů a podobně), ústřední duo Ruda a Eva jsou poměrně nezajímavé karikatury. Hlavně však nerozumím záměru knihy. Jasně, je celá o zvuku - nicméně odbíhá od témata k tématu, čímž netvoří soudržný celek. To je to, co mě na této knize hodně mrzelo; totiž že většinu času jen plácá sem a tam, zatímco spousta knih z této edice se drží tématu a rozvíjejí jej. Na druhou stranu, ono toho o zvuku jako takovém není mnoho co říct. I přesto je kniha stále fajn, na chvilku zabaví a čtenář se svéráznou cestou dozví zajímavé věci. Nic víc, nic míň. Dobrá volba pro ukrácení dlouhé chvíle.... celý text

Osm miliard přání 2023, Charles Soule

Už jen jméno tohoto komiksu zní jako obzvláště děsivá kletba. Takže se není co divit, že hned jak do děje naskočí džinové a s nimi základní premisa příběhu (BANG!), stane se z toho splašený cirkus na kolečkách. Když nad tím přemýšlím, je to vlastně „hodně atypické postapo“. Uhodnout, kam se základní myšlenka (protože tohle je zejména o nápadu, postavy jsou víceméně jen hybateli celého „experimentu“) bude ubírat, je stěží odhadnutelné. Takže klobouk dolů tvůrcům, že to celé dokázali uřídit bez ztráty kytičky! Trochu jsem měl obavy, zda ústřední zápletka nepohltí sama sebe, ale k mé radosti děj držel pohromadě. Zvraty a proměny jsou zejména zpočátku zběsilé, ale jak se dostáváme do delších časových horizontů, vše se inteligentně zpomaluje, až příběh nakonec zastaví v krásném finále. Nějaké drobné chybky by se asi našly, ovšem komiks vtáhne natolik, že jsem ho přečetl na jeden zátah. Fajn kresba, slušná práce s postavami a hlavně - celou dobu jsem se bavil. Pravděpodobně jeden z nejlepších komiksů, jaký jsem měl to štěstí číst! Přeju si... :)... celý text

Když nás temnota miluje 2023, Elizabeth Engstrom

Musím přiznat, že na knihy z edice „Old School Horror“ jsem se navzdory zvyklostem těšil. Mou hlavní obavou bylo, abych neměl nepřiměřená očekávání, která dovedou sebelepší dojem zhatit - a musím říct, že je to přesně takové, jak jsem doufal. A to i přesto, že z první a kratší ze dvou novel v tomto svazku jsem byl mírně rozpačitý. Příběh Když nás temnota miluje o čerstvě vznikající rase hlubinných troglodytů v sobě měl onu jemnou temnotu, kterou mám rád. Na druhou stranu je u této krátké novely potřeba trochu vypnout a nepřemýšlet příliš do hloubky; jakmile začnete uvažovat o fyziologii těla, fungování mozku či ekosystému podzemí, narazíte s logikou na zeď. Příběh tak drží na úrovni vykreslení charakterů, jejich vzájemné vztahy a samotná zápletka. Oproti tomu následující novela Krása je... mi připadala v jistém smyslu jako opak předchozího. Děj vnímám jako komplexně prokreslený, byť mi trvalo pár kapitol, než jsem na děj dokázal zcela naskočit. Prim zde hraje psychika, sociální vztahy a evoluce postav. Už v předchozím příběhu se ukázalo, že v těchto ohledech je autorka poměrně silná a jelikož zde není nepřirozený prvek tak viditelný, tyto klady vyniknou o to víc. Jediná má zásadnější výtka tak spočívá v závěru, který sice není špatný, ale přece jen z těch slabších. I tak jde o krásný a smutný příběh, který mě na několika místech až dojal. Oba příběhy spojuje téma „generačního horroru“, kde volby či chyby rodičů vedou ke konsekvencím plynoucím zejména pro jejich potomky. Nečekejte nic extra explicitního, spíše bezhlesý výkřik duše. Děj se může občas zdát naivní; ovšem tato patina k horroru dané doby nejen patří, ale také mu sluší. To ostatně lze cítit i z obálky s brečící rozbitou panenkou, která v sobě nese esenci toho, jak má vzhled horrorové knihy působit (a to je bleděmodrá má nejméně oblíbená barva). Celkově mám z knihy velmi dobrý pocit. Máte-li cit pro onu specifickou horrorovou atmosféru, která zahřeje u srdce - tohle je přesně ono.... celý text

Zemřít není všechno 1991, Ewol L. Ahne (p)

Druhé číslo svazku Horrory je celé věnované sedmi povídkám takřka neznámého českého autora, což z ní dělá potenciálně zajímavou sešitovou sbírku. Jakkoli je autorovi možná vytýkána přílišná květnatost, až na pár míst hodných úpravy jsem s texty neměl žádný problém. Naopak pro mě fungovaly skrze opar tajemna, mystična až okultna bez problémů. Pokud máte rádi akční brutnáky plné ocelově strohých vět i dějů opepřených vulgaritou, najděte si na čtení raději něco jiného. Byť mě autor zaujal, výrazněji dokázal upoutat mou pozornost až druhou polovinou příběhů. Snad proto, že úvodní Nepenthes pro mě nejsou nic divného (zabýval jsem se jimi v rámci studia) a rozhodně nemají žádnou souvislost s tím, co se v této povídce děje. Jinak mě však fascinovala Černá chryzantéma pro svou mrazivou nevyřčenost. Stejně tak jsem měl místy hodně (ne)příjemné pocity z povídky Co je doma, to se počítá (kde jsem si poprvé uvědomil, že nečtu autora z meziválečných let). A protože mám v srdci rád postapo příběhy, dostalo mě i titulní Zemřít není všechno - už jen pro mé nemalé sympatie k hlavní postavě. Zkrátka a dobře, i tohle se povedlo... a obálka lahodí mému oku i tentokrát. Vhodné pro sběratele a horrorové nadšence.... celý text

Horrory No. 1 1991, Billie Mayor (p)

Ale tohle nebylo vůbec zlé. První příběh je taková pomalejší brakovka s čímsi, co bych nazval „secret gore“. Navzdory určité předvídatelnosti si zachovává prvek napětí; pokud bych měl něco vytknout (a není to malá výtka), je to přílišné zjednodušení některých částí příběhu. Stačilo by příběh víc rozepsat, dát některým postavám větší roli a trochu se porýpat i v těch věcech, které se dějí na pozadí. Středně zajímavá věc z prostředí Sanatoria smrti od pro mě doposud neznámé české autorky. Pokud mě první povídka trochu zklamala, Vnitřní světlo od známějšího autora Arthura Machena mě svým koncem po emoční stránce naprosto rozbila. Líbila by se mi i za normálních okolností, protože ladění příběhů z počátku minulého století mi atmosfericky hodně sedí. Ale zde jsem zaznamenal i skvělou práci v tom, jak je příběh vystavěný; je to typická ukázka toho, jak vystavět skořápku zdánlivě chaotických faktů a pak doplnit fantaskní pointu, která všemu dodá potřebný smysl. Obě povídky spojuje light motiv mozku a také to, že rok úmrtí druhého autora je rokem narození prvního. Někdy příběhy trochu zaskřípou, ale nestalo se tak v mých očích příliš často. Za mně docela fajn obálka, i když mi v zadní části obalu trochu chybí nějaké info o samotném svazku nebo alespoň úvodník. První číslo sešitu Horrory si v mých očích vede dobře. Fajne věc pro sběratele a horrorové fajnšmekry.... celý text

Desatero 2022, Roman Bílek

S tvorbou Romana Bílka to mám složité. Když na něj někde povídkově narazím (od Solení ran až po žánrové časopisy), často mě zaujme zvolená zápletka. Náhle však příběh pádí kamsi vpřed, přičemž z mého pohledu míjí místa, která by si zasloužila rozvinout důkladněji - načež příběh často „jen“ skončí. Občas (ale ne vždy) mi zase nesedne mluva postav vzhledem k situaci, kterou prožívají. Na tyto své výtky jsem narážel i zde, nicméně (a to mě opravdu hodně potěšilo) je tento výběr příběhů natolik pestrý a různorodý, že ony neduhy tentokrát tolik nebijí do očí. Pokud bych zde měl udělat svůj výběr top trojky, rozhodně sem spadá Raport červené kontrolky; smál jsem se co pár odstavců, a to pěkně nahlas. Význačně mě zaujal Frankie notýsek, který zábavnou formou zpracovává pro mě zajímavé téma. A do třetice Švábi v břiše - povídka, kterou jsem kdysi už četl (tuším v některém dílu časopisu Howard) a pamatuji si, že mě už tehdy zaujala; šlo o příjemné osvěžení zasunutých vzpomínek. Takže jo, takto jsem byl nakonec spokojený, všeobecné nadšení chápu a nejde o průměr. Když k tomu připočtu i netradiční zpracování knihy co do vzhledu, zpracování a (což někteří nepochopí) specifické vůně, musím jít v hodnocení o chlup výš. Třešničkou na dortu je fakt, že jsem v samonákladové knize našel jediný překlep (který se pak souhrou náhod dostal i na zadní desku knihy). Tuto raritu asi jen tak neseženete, ale kdyby ano, jděte do toho!... celý text