Morbidus přečtené 371

Řeka ztracených duší 2024, Václav Votruba

Zřejmě nejlepší kniha, jakou mi letošní rok zatím přinesl. V příběhu o osudech party bezdomovců, vyprávěných skrze význačné epizody jejich (ne)života, je totiž všechno. Opovržení, ponížení i smrt. Naděje na lepší budoucnost a pády hlouběji než na dno. Pomíjivé chvíle radosti, na uhel černý humor, dobro i zlo v lidech. Takhle bych mohl pokračovat, ale ze všeho nejvíce je to příběh o podstatě lidství, vnitřní katarzi a odpuštění sobě sama. Kdyby jste mi řekli, že mě takhle rozechvěje svazek o lidech bez domova, asi bych se prve díval dost nedůvěřivě. Jde o realistické čtivo, kde autor uvěřitelně a s citem napsal rozbité postavy. Ty po všech stránkách fungují a text nabírá na čtivosti. Vzhledem k tématu se děj nevyhýbá ani hnusu, který však nemá za úkol samoúčelně znechucovat, ale posouvá příběh dál, což chválím. Pokud se mi něco nezdálo, šlo víceméně jen o detaily. Obálka i vnitřní ilustrace vyprávění krásně dokreslují, ať už je jejich původ jakýkoli. Řeka ztracených duší mě hodně oslovila. Doporučuji!... celý text

Plyšákokalypsa 2020, Carlton Mellick III

Hlavní hrdinkou tohoto millitary postapa drsná, pomstychtivá a po zuby ozbrojená panda. Nebo něco na ten způsob... hele, je to bizarro, takže celá věc je o chlup komplikovanější. Atmosférou mi děj knihy místy připomněl řadu jiných známých příběhů (některé s hračkami, jiné zase postapo, další z ranku horror), ale hozených do úplně jiné polohy a hrajících dle vlastních pravidel. Ta koneckonců determinuje už i sám fakt, že svět ovládly naštvané inteligentní hračky, pořádající lovy na lidi. Byť úvodní i střední (nejdelší) část celé anabáze hýří nápady, stále se relativně drží při zemi. Mám dojem, že Mellick se často doopravdy utrhne z řetězu až ke konci příběhu - a tady se mi to jen potvrdilo. Finální katarze je solidní masakr... po kterém se vyprávění zvrhne v cosi poklidného a potenciálně zvráceného, co nejspíš nečekáte. Jelikož celý román údajně měl původně být jen povídka, docela chápu, že zde byla na místě snaha o ne úplně hloupý konec. Za mě autor relativně uspěl a tu poslední otázku mi odpověděl v originálně pojatém doslovu. Plyšákokalypsa potěší čtenáře temnějších příběhů, postapa a bizarra.... celý text

Insomnie 2018, Václav Votruba

Insomnie má v jádru zajímavý nápad, který by mohl v kratším rozsahu fungovat; v současné podobě se to ovšem nepovedlo. Příběh tápe ve svém vlastním obsahu a je plný nikam nevedoucích popisů, dialogů či situací. Mnoho věcí se čtenář navíc dozví jakoby mimochodem až „post mortem“. Nejviditelnější je to u psa, který je zničehonic v půlce knihy členem domácnosti a za druhou třetinou děje už po něm kdovíproč neštěkne ani pes (a to nemá v rámci vyprávění ani pořádný štěk). Nebo když hlavní hrdina údajně trpí arachnofobií až v okamžiku, kdy celá „hmyzí linka“ záhy zmizí (a jaký měla účel se patrně nikdy nedozvíme). Podobně je to s řadou dalších částí děje, osob či detailů, které sice dovedou vybudovat horrorové pocity, ale často plytce a bez atmosférického pojiva. Korunu tomu nasadí samotný závěr, který v podstatě jen s neutrálním tónem sdělí, že pravda je někde venku a pointa... hele, já mám otevřené a nejasné konce rád, ale tady k jakémukoli dalšímu přemýšlení chyběla hlubší logická struktura. Logika mi tu hapruje obecně; když slyšíte zvuk, který ostatní popírají, asi bude logičtější ho nejprve zkusit nahrát na záznamové zařízení než jít rovnou kladivem rozbíjet zeď... a znovu, mně by podobné absurdity nevadily, ale to by příběh musel hrát na humornou notu a nesnažit se tvářit vážně. A ačkoli se kniha zaklíná jménem Lovecrafta a může názvem evokovat Kinga, toto srovnání je zcela mimo a ničemu neprospívá. Našla by se i další negativa, ale nerad píšu vyloženě záporné reakce; vypíchnu tedy pár pozitiv. Především mě zaujala krásná obálka, která na první pohled evokuje, že držíte v ruce horror. Děj knihy se odehrává v období 2012 až 2015 a nevím jak, ale tu dobu z toho skutečně subjektivně cítím. Navzdory výše uvedeným výtkám se kniha čte poměrně svižně. Text samotný by po zkrácení a zkoncentrování myšlenky mohl být parádní povídkou či novelou. Nebo sbírkou horrorových povídek, kde je hlavním tématem spánek (což bych si i rád přečetl). Václav Votruba od doby vzniku Insomnie napsal daleko lepší kusy, ale pokud rádi čtete a sbíráte horrorové autory, dal bych knize šanci. Zejména jste-li méně nároční čtenáři, než má maličkost.... celý text

Les 2021, Jan Hlubek

Steny záhrobí 2024, Veronika Fiedlerová

Hodnotit poslední díl záhrobní trilogie je celkem oříšek. Steny záhrobí totiž mají všechny ty ingredience, které mi chyběly v díle prvním, avšak současně tomu chybí právě ty složky, které se mi v první knize naopak líbily. Ale srovnávání knih je chabá berlička, takže k věci. Vyprávění mě nestrhlo hned; je zde patrná příprava na věci budoucí, která ovšem zaseje semínka strachu na ta správná místa. Popravdě, pokud jsem některý z předchozích dílů označil jako „vhodný pro horrorové vegetariány“, v tomto ostřejším guláši už nějaké ty voňavé kousky mrtvol plavou. A pokud se mluvilo o detektivním ladění, tady bych to definoval spíše jako něco mezi horrorovým thrillerem a Indiana Jonesem. Ze zahraniční části románu sálá autorčino nadšení pro hřbitovy (které sdílím) a tuto část příběhu jsem si užil nejvíce. Body navíc za hádanku v textu! Příběh je napínavý jak kšandy a už dlouho se mi nestalo, že bych se nad knihou zasekl a četl hluboko do noci. A to i přes to, že jsem vnímal rozmáchlost až roztříštěnost nápadů, kterých možná bylo až příliš. Řada z nich mi pak připadala zahraná do autu či vyšuměla do neurčita. Ústřední děj ale pohromadě naštěstí drží, o čemž svědčí i to, že se mi občas dařilo predikovat „zvrat následovaný překvapivým zvratem, který bude mít zvrat“ (ano, hrozný zlozvyk). A finále? Inu, má své chyby i klady; víc neprozradím, neboť magie této knihy spočívá v tom, že už nemáte jistotu, jak to s Benediktem dopadne. Závěrem mohu potvrdit, že mě Steny záhrobí hodně bavily a jde o důstojné zakončení trilogie. Vhodné pro věrné Benediktovy fanoušky, (nek)romantiky a další temné duše.... celý text

Muž v domácnosti 5 2023, Kósuke Óno

Styl této mangy zůstává stejný už pátou knihou a začíná tu být patrné jisté opotřebení tématu. Nebo mi prostě jen tento svazek nepřišel tak vtipný jako díly předchozí. Každopádně komické epizody ze života domestikovaného jakuzáka v (ne)tradičních situacích stále nabízejí porci svižné zábavy pro ukrácení dlouhé chvíle. Nečekejte od toho nic vážného, hlubokého nebo ucelený příběh. Poslední jmenované mi tu po celý čas chybí (což je ovšem autorův záměr) a stále si myslím, že jde v tomto směru o promarněný potenciál. Jelikož se mi podařilo ukořistit jen prvních pět dílů, je to pro mě svým způsobem loučení. Ačkoli bych si další díly pro pobavení klidně přečetl, nic mě nemotivuje je aktivně vyhledávat; což je u manga série, kde si správný otaku každou knížku shání zvlášť, poměrně tristní. Přesto si myslím, že lidi se smyslem pro humor tyhle kousky minimálně zaujmou a je důvod do nich nahlédnout, pokud se vám dostanou do ruky. Koneckonců, na pořadí zde (nejspíš) nezáleží. Fajn věc pro navození dobré nálady a fanoušky série.... celý text

Muž v domácnosti 4 2023, Kósuke Óno

Musím říct, že z dosud přečtených sešitů MVD mě tento bavil nejvíce. Zejména pohádka vyprávěná v mafiánském stylu mě přesvědčila, že tento kus si zaslouží o chlup (a byl opravdu malý!) vyšší hodnocení. Ale ani ostatní epizody nezaostávají, tady mě bavilo takřka všechno. Dokonce mám dojem, že i Miku se zapojuje do děje čím dál častěji, což je jen ku prospěchu věci. Jedinou vadou na kráse tak zůstává přešlapování na místě ve formě nenavazujících epizod, které hlavního hrdinu nikam neposouvají. Sice se stále potkáváme s mnoha známými tvářemi z předchozích dílů, ale ani u nich či díky nim se celkový děj nikam neposouvá. A chápu, že ani nemá, že je to přesně tak, jak autor chtěl, jen... je to podle mě trochu promarněný potenciál. Pokud máte rádi humor této mangy, tento díl vás podle mě nezklame.... celý text

Zbouchnul jsem Satanovu dceru 2019, Carlton Mellick III

Nemám nic proti romantickým komediím; popravdě jsem jich několik absolvoval (či mě k tomu přiměli) a nakonec to bylo docela fajn. Takže můžu potvrdit, že obálka knihy nekecá a skutečně jde o démonicko-romantickou komedii se vším všudy. Cesty tohoto příběhového odvětví jsou vykresleny natolik dobře, že podle podobného musteru by se klidně daly napsat i romanťárny o ufonech, robotech či zmutovaných humanoidních ptakopyscích. V tomto případě jsou to pekelní démoni a aby byl potenciál komedie naplněn, přítelem mladé sukuby Vešky je legomaniak Jonathan z upjaté maloměstské rodiny plné křesťanů. Už tohle má samo o sobě potenciál, ale autor u toho pochopitelně nezůstává a přidává do hry prvky sobě vlastní. Román má pomalejší rozjezd a i přes háčky, které čtenáře u knihy udrží, je to zábavný průměr. Někde za půlkou se to ale začne rozjíždět (pojetí naší pozemské existence mě dostalo) a v poslední čtvrtině knihy už jede bizarro řežba na plné obrátky. Je zajímavé, že jakmile se u Mellicka objeví nějaká akční či bojová sekvence, v mé hlavě se děj vyobrazuje jako anime. Co mi trochu vadilo, byl ústřední Jonathan, se kterým jsem se docela dlouho nedovedl ztotožnit. A jelikož romantické komedie končívají šťastně (alespoň ty které znám), můžete si tipnout, jak tento románek dopadne... Odpočinkový kus plný lásky, démonů & bizarra.... celý text

Muž v domácnosti 3 2023, Kósuke Óno

Byť anotace se tentokrát tváří, že se dočkáme ucelenějšího příběhu, třetí svazek pokračuje v trendu jednotlivých epizod ze života hlavní postavy. Subjektivně ho úrovní zábavnosti řadím mezi první a druhý díl, ačkoli podíl čtivosti pro mě klesl. Zatím netuším, zda je to řazením epizod či počínající ohraností zavedeného příběhového stylu. Čtenář však nepřijde o svou porci dobré nálady, dokonce dojde i na několik zajímavých setkání. Řekl bych, že v tomto díle i mírně narážím na neznalost japonských reálií či uvažování, protože označení „šéfová“ mě u některých ženských postav překvapilo (přišlo mi nedůstojné či naopak až nepatřičné). Mimochodem, autorova psa jsem v jednom z příběhů skutečně našel. Pokud vás bavily předchozí díly, nejspíš vás potěší i tohle.... celý text

Muž v domácnosti 2 2023, Kósuke Óno

O chlup lepší než předchozí díl. Je tomu tak díky údernějšímu humoru (z té gumové kačenky jsem šel málem do kolen i já, ovšem smíchy). Samozřejmě i zde se našly věci, kde jsem se tolik nechytal - byl jsem upozorněn, že je v této sérii přítomna úroveň japonského humoru, kterou běžní evropani nejspíš nerozklíčují (pokud to tak není, tak se omlouvám), což je cajk. I samotné zápletky jsou „hlubší“, což je další věc, která tento díl mangy činí čtivějším. Jen si pod tím hlubším nepředstavujte kdovíjaký pokrok; jde spíš o to, že dané situace evokují větší vážnost, ovšem nakonec se z toho opět vybruslí v klasickém stylu Muže v domácnosti. Takže formát nenavazujících epizod ze života zůstává. Nějaký vývoj postavy či temnější ladění nečekejte. Pokud se vám líbil předchozí díl, tento pobaví tím tuplem.... celý text

Očistec 2024, Kristina Haidingerová

Mám rád tlusté knihy, souborná vydání všelikých sérií nevyjímaje. Už tím mě „upíří bible“ Očistec potěšila; i když s těmi upíry bych byl opatrný, neboť ústřední Violeti jsou natolik svébytným slepencem nemrtvých a neživých bytostí, že tuhle berličku nakonec ani nepotřebují. Docela velká část děje se odehrává v severských zemích Evropy, a to v takové míře, že se jedná o svého druhu alternativní historii. Nicméně nemalý podíl na ději má i moravský Zlín a metalomilci jistě ocení i návštěvu Vizovic. Ale popořadě. Už když parta krvesajů z mladého Samuela Segetha vyrábí segethínský guláš, lze tak nějak vytušit, že nepůjde o žádný čajíček. Celá první kniha (TI NEPOHŘBENÍ) oplývá dusivou patinou gotických příběhů, na rozdíl od nich se však nezdráhá vyjádřit bestialitu, krutost a nelidskost zcela otevřeně. Musím říct, že se mi četl nejsnadněji, byť mnohem raději mám knihu druhou (DĚTI RAUMY). Ta se přesouvá do moderní doby a může připomínat šachovou partii, kde zákeřné zlo odhaluje svou tvář pěkně pozvolna. Popravdě, Timo je natolik dobře napsaná postava, že ačkoli ho čtenář za všechny ty hnusy nenávidí, stále ho dokáže pochopit. Ke konci příběhu jsem si začal všímat úprav oproti předchozímu vydání a pravdou je, že třetí část (VIOLETI) by podle mě samostatně příliš nefungovala. Nutno podotknout, že mě ani výrazněji neoslovila. Snad je to způsobeno příliš mnoha postavami s příliš malými rolemi nebo antagonistou, který je na první pohled působivý, ale na druhý vlastně nic moc zajímavého nenabízí. Upřít však třetímu příběhu nemohu překvapivé a efektivní zvraty, korunované samotným koncem; nemyslím si, že příběhy by měly končit vždy šťastně, přesto jsem knihu zavíral rozladěný. Také se v textu občas našly nějaké ty chyby; chápu, že na cca 700ti stranách lze stěží uhlídat všechno a odvykl jsem si s tím v hodnoceních prudit, ale sem tam mě vytrhly ze soustředění. Co se týče obálky (slušela by jí imitace kůže), mně subjektivně se líbí a tu souvislost s příběhem je evidentní - otázkou však zůstává, čím naláká neznalé čtenáře. Navzdory mým výtkám však jde v rámci českého horroru příběhově o jednu z nejlepších knih, která se nebojí nahlédnout do hlubin (ne)lidskosti a budí intenzivní, hluboko zasuté emoce. Krásné ilustrace. Výborná věc. Očistec potěší čtenáře se zálibou v temných příbězích a masivních špalcích.... celý text

Muž v domácnosti 1 2023, Kósuke Óno

Nedávno se mi podařilo za pár kaček pořídit několik dílů mangy Muž v domácnosti a jelikož mě okolnosti přiměly rozečíst něco krátkého a svižného, přišel na řadu první díl. Historky ze života bývalé legendy japonského podsvětí (přezdívané Nesmrtelný drak), který se po svém zmizení rozhodl stát mužem v domácnosti na plný úvazek, sází zejména na situační humor. On je zvyk železná košile a domov je plný vražedných nástrojů (zejména kuchyně), nehledě na to, že tam venku se nachází džungle. Je to mírně ustřelené, nebere se to vážně a několikrát jsem se usmál pod vousy... ...jenže to je bohužel tak nějak všechno. Jednotlivé nesouvisející epizody nejdou nijak do hloubky a o titulní postavě se toho dozvíme minimum, natož aby se někam vyvíjela. Rozhodně zapomeňte, že by se tu děl nějaký bruntál, sem tam sice někdo někoho propleskne, dojde i k potyčce na ulici, ale nejtemnější stále zůstává naznačená minulost jakuzákova. Čtenář tak zůstává na povrchu rychle plynoucího děje, určeného spíše nenáročným čtenářům. A mé tušení je takové, že tento trend zůstane zachován i v dalších svazcích - ale třeba se mýlím...! Vhodné pro začínající čtenáře mangy a méně náročné otaku.... celý text

Riskantní experimenty 2005, Nick Arnold

Nepříliš povedená kniha experimentů. Nechápejte to zle, tuhle knihu jsem četl už kdysi v tom správném věku a ze své nátury (miluju chronologii) jsem plánoval všechny ty experimenty postupně zkusit, ať můžu v knize pokračovat. Lékařské experimenty super, mozkové trochu zklamaly, ale od přírodovědeckých dál celá kniha selhává. Důvod? Náznaky jsou už u „mozkových experimentů“, kde potřebujete k provedení pokusu věci jako zamračený den nebo úplněk. Na to se ještě počkat dá, ale při představě že knihu dostanu na Vánoce a mám pak k nějakému pokusu shánět stínku nebo javorové semeno by se mi asi radostí notně protáhl obličej. Bohužel, kniha je v těchto „náročných“ požadavcích konzistentní; tím hůř, že někdy něco zapomene říct, sdělí nepřesně nebo všechno splníte a experiment stejně jaksi nefunguje (nebo mají možná čeští šneci na rozdíl od britských příliš tvrdé ulity, nevím). Takže asi chápete, že mé dospělé já (stejně jako to dětské) se zaseklo na úplně stejných banalitách a místech; ona myšlenka knihy je hezká, ale jako celek to nedrží pohromadě (líp na tom snad jsou speciální tematické brožurky s pokusy, které vycházely později). Tak jsem si knihu alespoň přečetl; v současném věku už jsem stejně výsledky většiny věcí dokázal uhodnout. Bohužel se u těchto knih (DD, DV a další) dost opakuje humor, takže ho spíš trpíte než aby bavil. Osobně knihu vnímám spíš jako podprůměr a mám pocit, že celou tuhle sérii z nostalgie lehce nadhodnocuji. Ale třeba zrovna vám sedne! Experimentální mišmaš, kde se dá najít pár zajímavých pokusů.... celý text

Na krchově koná se slavnost 2023, Václav Votruba

Velmi příjemná básnická sbírka. Vlastně mě až překvapilo, jak moc mi svým laděním seděla. Tematicky se drží zejména přemítání o životě, smrti, umírání... a hřbitovních motivech. Takhle řečeno je to však poněkud zjednodušené, neboť i přes jakési niterné ladění nelze knize upřít pestrost. Navíc nejde o žádné sáhodlouhé krkolomné verše, ale snadno čitelné řádky - jistě, někdy přímější, jindy hloubavější. Minimálně ve dvou případech zaujalo i místo vzniku myšlenky (PODZIMNÍ NEW YORK, O MOUDROSTI). Mimo zachycení specifických rozpoložení mysli (například O TOBĚ, VINILY či skvělé ODPLIVNUTÍ) by se dalo vyčlenit i několik užších témat. Rozhodně je znát úcta a poklona k básnickým vzorům (MAGORSKÁ, UNDERGROUND, MALVAZINKY a další) či k horrorovému žánru (zmiňme LÁSKA AŽ ZA HROB, NEMRTVÝ či dokonce O ZABIJAČCE). Některé kousky jsou rozverné, další naopak zvážní a místy inklinují k náboženským tématům. Je marné se snažit prostřednictvím těchto řádků knihu vykreslit; poezie se má prožít. Mé nitro výrazněji zasáhly ŘÍJEN, HALEKACÍ a zejména O VĚTRU, kterou bych si s klidem nechal vytesat na náhrobek. Už z Votrubovy prozaické tvorby jsem měl dojem, že má značný cit pro lyrično a zde se mi to jen potvrdilo. Tuto sbírku rozhodně lze doporučit, i pokud s poezií začínáte; knížka je to skutečně malá, v pohodě se vejde do kapsy džínů. A pokud je vám povědomé ladění obrazu na obálce, nejspíš už jste natrefili na tvorbu malíře Pavla Pavelky (objevila se mimo jiné i na obálkách knih nakladatelství Golden Dog, avšak nejen tam). Brány hřbitovů se otevírají, přijměte i vy pozvání na slavnost...!... celý text

Paranoia 2024, Ludmila Svozilová

Svižná sbírka třinácti povídek, kterým nelze upřít smysl pro tajemno, atmosféru a temnotu. Dokonce i ten nejpohádkovější kus si nějakou tu morbiditu neodpustí (což je naprosto v pořádku). Pár povídek už jsem četl dříve jinde (TAXIDERMIE, POMPADURKA), ostatní pro mne byly novinkou. Některé texty přímo odkazují na autorčina další díla; například mrazivý SKLEP přivede věrným čtenářům zpátky Alžbětu Pírkovou, mystický SLUNOVRAT zřejmě odkazuje (?) na starší povídkovou sbírku Hřbitov bílých králíčků (nepřečteno, ale jsem nahlodán). Většinou v dílech najdete přesně ty ingredience, na které jste (doufám) zvyklí už z románové tvorby: opar pohlcujícího mysteriózna, silné ženské postavy, mužské postavy s psychopatickými rysy. Není tomu tak ovšem vždy a občas můžete být změnou v ladění mile překvapeni. Celkově si Paranoia drží velmi slušnou a vyrovnanou kvalitu. Snad jen JAKO SCHRÖDINGEROVA KOČKA měla podle mě větší potenciál a zřejmě si ji více užijete, pokud nejste s kvantovou teorií obeznámeni zevrubněji; přesto tomuto kousku nelze upřít zábavnost. Když už jsme u výtek, nejsem si dvakrát jistý, zda názvy povídek ŠTVANICE a PARANOIA nejsou vzhledem k obsahu textů prohozené; možná jsem ale jen ždibec paranoidní. Rozhodně však musím pochválit dráždivou obálku svazku, kterou má na svědomí sama autorka a která přímo odkazuje na jednu z povídek. Příjemně překvapila a potěšila i pevná vazba; knize víc než sluší. Potěší temnosnubné čtenáře netriviální literatury s citem pro tajemno.... celý text

Variace na kuchyně Orientu 1989, Karel Nouza

Poměrně dobrá kuchařka (vysloužila si u mě přízvisko „nouzová“) orientovaná na východní kuchyni. Přibližně polovina knihy je věnována kuchyni indické, druhá kuchyni indonéské a japonské. Kniha je místy poplatná své době a zdravotnickému ladění knihy, což však ničemu nevadí. Současně se v kuchařce najde i řada zajímavostí o samotných ingrediencích, způsobech přípravy a letmo i samotné kultuře stravování v daných zemích. Řadu receptů jsem v uplynulých letech zkusil a musím říct, že jsem si pošmákl. Škoda jen některých (i dnes) málo dostupných surovin či poměrně složitých návodů k přípravě (mnohé recepty zaberou hodně času). Receptů je opravdu hodně a člověk je nezvládne všechny, pokud s knihou v kuchyni nechce trávit dlouhé roky - na druhou stranu, je z čeho vybírat. Vhodné pro milovníky východní kuchyně a kulinářské experimentátory.... celý text

Strašidelná vagina 2018, Carlton Mellick III

Solidní úleťárna. Je to něco trochu jiného než jsem očekával, ale pobavilo mě to. Každý příběh samotnými náměty leží někde za hranicemi běžného myšlení. Přesto děj nějakým záhadným způsobem držel pohromadě a dával smysl. Pokud vám nevadí trocha prasárniček a podivností, jde o pohodové odpočinkové čtení. Kniha pro každého, kdo se nebojí zkusit něco nového. Edit (30.5.2024) Po několika letech jsem se k této knize vrátil, a světe div se, už ji nevnímám jako povrchní splácaninu bez pointy. Stále je to pikantní ujeťárna, kde mě dodatečné dvě povídky bavily víc než ústřední novela. Jenže jsem se nejspíš už pročetl do stádia, kdy vnímám skryté obrazy, odkazy a postřehy (ano, od dob prvního čtení nejspíš došlo k určitému duševnímu posunu). Přijde mi i zajímavé, kolik lidí Mellickovy texty nějakým způsobem „odsoudí“ či „zredukují“ jako cosi jednoduchého, místo aby jim zkusili porozumět. Bohužel, dnes mnoha lidem stačí ukázat erotiku spojenou s divnonápadem a hned vás nikdo nebere vážně. Jasně, je to psané pro zábavu a čtenáři nezbývá než valit bulvy - ale ta poselství tam přesto stále jsou! Oproti svému mladšímu já hodnotím Strašidelnou vagínu hned o stupeň výš. Odpočinková bizarro literatura, kterou puritáni nerozdýchají.... celý text

Vencova zašívárna I 2022, Václav Votruba

Docela mě v tomto případě překvapilo, že jsem první hodnotící. Je pravda, že u této knihy jsem si kladl otázku, zda bylo nutné ji napsat (respektive přepsat do papíru). Ale popravdě, Vencovu zašívárnu sleduji spíše sporadicky, když se objeví nějaký pro mě zajímavý host - ideálně spojený s literaturou, zejména pak horrorovou. Takže pro mě nešlo o pouhé opakování viděného a slyšeného. Navíc mám rád, že se v textu můžu vrátit očima o kus zpátky, což mi médium knihy umožňuje. To, že po konci internetu zde tyto rozhovory budou i nadále, je jen třešničkou na dortu. Trochu horší to pro mě - čistě subjektivně - bylo s náplní rozhovorů. Václav Votruba je totiž nejen spisovatel, ale také hudebník. Takže je naprosto logické, že docela hodně hostů a témat se točí kolem hudby (zejména metalu). Díky tomu jsem se v některých rozhovorech příliš nechytal; naopak si ale myslím, že pokud se v těchto záležitostech orientujete, knihu si užijete víc než má maličkost. Mimo dvou mých oblíbených autorů Honzy Vojtíška a Martina Štefka (mimo jiné) zaujaly také rozhovory s Gorge Rain, Honzou Běhunkem či Neirou L. Obecně jsou ovšem zajímaví všichni hosté a každý z nich čtenáři něco předá. Fajn rozhovory, které si zřejmě více užijí hudebněji protřelí čtenáři.... celý text

Smečka 2024, * antologie

Temná epocha 2023, Mark E. Pocha (p)

Mark E. Pocha mi jako povídkář sedl výrazně lépe než romanopisec. Z jeho do češtiny přeložených (a i obecně) Epochovek považuji tento kus za nejzdařilejší. Shledání s v minulosti již přečtenými kusy (Šepoty mrtvých, Nemilosrdně, Svézt, Na prahu umírajícího léta) tak pro mě mělo lehce nostalgický nádech. Hodně mě bavily obě povídky věnované Franzi Kafkovi a nepřekvapivě i mnohé texty laděné na humornější notu. Leccos je zde z toho či onoho důvodu publikováno vůbec poprvé; navíc - a to mám taky hodně rád - je tu vždy i krátké povídání o autorově vztahu k dané povídce. Jedinou povídkou, která mě příliš neoslovila je Molo 66, které jen sdělilo svůj světonázor a hned zkratkovitě skončilo. Přesto je na této i ostatních povídkách fajn, že čtenáře přiměje uvažovat. Pokud však čekáte vyloženě extrémnosti a brutality (pár jich tu je, ale...), radši zkuste jinou autorovu knihu. O některých kouscích zde publikovaných bych totiž s klidem řekl, že spíš než čisté horrory jsou to spíš temné příběhy či hříčky. Byť je kniha poskládána údajně intuitivně, jisté záměry zde vidět jsou, a to je rozhodně dobře. Škoda jen pravopisných chyb, které snad vznikly nedůslednou korekcí po překladu. Temná epocha je vhledem do autorova díla a důstojným rozloučením.... celý text