PrincaListicka přečtené 205

Pomíjivost 2023, Tereza Barvíková Marková

Pomíjivost mě na první pohled zaujala svou nádhernou obálkou, nebudu zastírat. Když jsem si pak přečetla anotaci, věděla jsem, že tenhle příběh si chci přečíst. Musím přiznat, že na začátku knihy jsem jen kroutila hlavou nad tím, jaká jsou Lily a Lara telata, a jak je vůbec mohlo něco jako zfalšování vlastní smrti napadnout. Byla jsem trochu skeptická, jestli nebude celý příběh jen pubertální naivní pohádkou. Čím déle jsem ovšem četla, tím více jsem začínala chápat, že tenhle příběh je všechno, jen ne naivní. Postupem času totiž čtenáři zjistí, že Lara má pro zfalšování své vlastní smrti poměrně pádné, a dost pochopitelné důvody. A to i přesto, že si o ní všichni myslí, že je jen rozmazlená holka s bohatými rodiči, která může mít všechno, na co si ukáže. Pod pozlátkem se ovšem často skrývá temnota. Navzdory tomu, jak je knížka krátká, jsem neměla pocit, že by byl příběh nějak uspěchaný, což se mi dost často stává. Autorka ale dokázala dej rozčlenit tak dobře, že vše působilo přirozeně. Obě hlavní hrdinky jsem si opravdu oblíbila, obzvlášť velkou slabost jsem měla pro Liliin vztah s Arturem, ale o tom nic víc prozrazovat nebudu. Mohu jen říci, že konec příběhu i následný epilog mě opravdu dojal. Ráda bych ještě vypíchla výlet do Brna, na který se obě hlavní hrdinky vypraví. Opravdu mě potěšilo, když jsem si mohla přečíst o svých oblíbených místech, a zároveň dostat tipy na další místa, která můžeme v budoucnu navštívit. Nádherným doplněním celého příběhu jsou potom překrásné ilustrace od Michaely Hradňanské. Děkuji za příjemný čtenářský zážitek, za to, že jsem se díky knize mohla nad některými věcmi zamyslet, a těším se, co dalšího si pro nás autorka připraví.... celý text

Lovecká sezona 2022, Larry Correia

Lovecká sezona je sborníkem povídek, přičemž je milé, že každá má svůj úvod, tedy proč byla napsaná, a závěr. Některé z povídek byly již publikovány, jiné jsou publikovány poprvé. Povídky jsem si v poslední době poměrně oblíbil. Jejich půvab spatřuji především v jejich rozsahu, mnohdy se jedná o pár stran, které jsou ovšem intenzivním sérem potěchy čtenářovy duše.   Nebudu zde rozepisovat veškeré povídky, ale prozradím, že se třikrát vydáme do světa profesionálních lovců monster (Jednu z těchto povídek napsal společně s dcerou, no není to rozkošné?), rovněž dvakrát navštívíme Jakea Sullivana, podíváme se do oblasti partyzánských bojů, vydáme se do hloubky depresivního vesmíru v Lovecraftovském stylu, v zemi vycházející se utkáme s obrovským mořským kaiju, pokusíme se přejít most, ponoříme se do snů, staneme se posádkou obrněného vozidla s mizerným kanónem, budeme bojovat s nepříjemnou rýmičkou, poznáme, jaké je to být odstřelovačem a pojistíme pár klientů.   Povídky jsou to věru různorodé, že? Rád bych vám napsal o každé z nich alespoň pár vět, ale místo toho jsem vybral tři, které mne oslovily více než ostatní. Právě nyní je třeba zmínit kvalitu jednotlivých povídek, neb je každá na vysoké úrovni. Larryho styl mi prostě sedí. Je to přesně ona tvorba, která vás pobaví, uvolníte se a zrelaxujete. Je to vlastně takový wellness, tedy až na to, že místo vody se budete koupat v krvi a místo sauny navštívíte ohnivé jezero, ale chápete, že? A nyní vám konečně představím své favority. Jejich pořadí je čistě náhodné, první vybraná nemusí být nutně nejoblíbenější. Začneme s povídkou Osud kulky, pánové vaše varlata mohou zůstat v naprostém klidu, jedině pokud byste měli jejich rakovinu, to upřímnou soustrast. Hlavním hrdinou je nejlepší nájemný střelec Kell Bailoch. Je trpělivým nebojácným lovcem, jenž si hravě poradí s jakýmkoliv počasím a jakýmkoliv cílem. Jeho puška je speciální, neb je očarovaná kouzlem tichosti, takže nevydává žádný hluk, tedy až na aerodynamický třesk, který stejně cíl už neuslyší. Proto byl najat mladou klientkou mající neutuchající pomstychtivou touhuEhmEhm A tak se Kell vydává do zasněžených luhů a mrazivých hájů číhat na svůj cíl. Sweothi city nás zavede do Afriky a jak to tak bývá, ocitneme se ve středu partyzánských bojů. Musím říci, že tato povídka je krásná svojí nostalgií, díky zvolenému tématu. Je jako koktejl oblíbených akčních filmů. A v hlavní Postava jménem Lorenzo? Hned se mi vybavil vlasáč na motorce, lovec lidí, odpadlík. Poslední povídka, Dobrodružství Toma Strangera, je vším, co jste rozhodně nečekali. Hlavní hrdinou je pojišťovací agent, který pojistí cokoliv, kdykoliv, kdekoliv. Je snad jediným pojišťovacím agentem, který dbá na prvotřídní servis klientovi. Vše se snaží vyřešit ihned, na místě, bez zbytečných průtahů. Někdy je ovšem potřeba povolat arbitra, který spor rozhodne a O to vás nepřipravím. S potěšením mohu říci, že Lovecká sezona je fantastickou sbírkou úžasných povídek. V některých případech se těžko věří, že se jedná o počátky autorovy tvorby. Ani na okamžik jsem se nenudil. Knihu jednoznačně mohu doporučit všem čtenářům fantasy, milovníkům akce, napětí, humoru, absurdního humoru a hlavně zbraní. Larry je totiž pošuk do zbraní.... celý text

Krabička vzpomínek 2022, Kathryn Hughes

Pro čtenářky ženských románů nejspíš není žádným překvapením, že Kathryn Hughes je skutečnou mistryní svého oboru. I v této knize dokázala vytvořit dokonale spletitý příběh plný zvratů a překvapivých odhalení. V současnosti sledujeme dvě dějové linky - jednu z nich vypráví sama Jenny, druhá potom sleduje Candice a vše, co se odehrává za dveřmi jejího bytu. Obě se pak proplétají s událostmi z období druhé světové války, kdy byla Jenny ještě mladým děvčetem, které muselo spolu s bratrem opustit matku a hledat si přístřeší na venkově, kde hrozilo menší riziko bombardování. V tom momentě právě celý příběh nabírá na obrátkách, jelikož se zamiluje do mladého a šarmantního Itala Nica žijícího v Británii. Objevují se zde také motivy milostného trojúhelníku či nezdravého vztahu, ve kterém manipulativní přítel ničí Candice život. To je něco, co paní Hughes opravdu umí - vytvářet komplikované osudy lidí, u kterých si až říkáte, že nikdo toho přeci za život nemůže prožít tolik. Jenže pravdou je, že skutečně cesty osudu bývají kolikrát ještě daleko spletitější. Celou dobu vlastně víte, jak Jennyin příběh skončí, nevíte však, jaké události ji dostaly tam, kde je. Hlavní zápletku se samozřejmě dozvídáme až ke konci příběhu, i těch drobnějších je však v celé knize požehnaně. Můžou působit trochu klišoidně, se spoustou z nich jsem se už setkala v jiných knihách. Jenže kvůli tomu právě podobné příběhy čteme, nebo ne? Protože tak nějak tušíme, co nám mohou nabídnout, a co nás na jejich stránkách čeká. Čteme je čistě pro potěšení, nehledáme v nich nic hlubšího, i když je pravda, že zrovna knihy paní Hughes často umí překvapit a rozhodně se nejedná o nějaké bezduché slaďáky. Spíš naopak - její příběhy často připomínají spíš drama. Krabička vzpomínek v sobě navíc skrývá ještě jedno zásadní odhalení, které už čtenářky tak nějak nečekají a zastihne je možná trochu nepřipravené. Musím říct, že mě samotnou opravdu překvapilo, a tak jsem si po dočtení knihy dokonce pobrečela. Stejně jako třeba Klíč nebo Dopis jsem i Krabičku přečetla prakticky na posezení, během asi dvou večerů. Všechny knihy jsou totiž extrémně čtivé, a vy prostě potřebujete konečně zjistit, jak to vlastně celé bylo. Knihu bych tedy rozhodně doporučila všem romantickým duším, které hledají příběh, jenž je chytne za srdce a ještě dlouho v něm zůstane.... celý text

Láska ve střihu cosplaye. 1 2023, Šin'iči Fukuda

Wakana Godžó je onen samotářský vyvrhel bez špetky sebedůvěry, leč s velkým snem, a to stát se umělcem vyrábějícím tradiční panenky Hina, po vzoru svého děda. Dosažení svého snu věnuje veškerý čas a úsilí jen proto, aby se stal mistrem. Cit pro detail, pečlivost a zručnost jsou schopnosti, kterých má na rozdávání. Jednoho dne se ovšem Wakanovi rozbije šicí stroj, a tak, ač nerad, musí využít školní dílny. Snad náhoda, snad osud si tak přál. V jistou chvíli se dveře do dílny otevřou a v nich stojí třídní kráska, půvabná a obletovaná Marin Kitagawa. Ani ta ovšem není ve školní dílně náhodou. I ona má svůj sen, touhu stát se cosplayerkou Vlhké dívčí akademie. Ovšem jak se ukáže, Marin je zručnost, pečlivost a smysl pro detail naprosto cizí. Po chvíli naléhání však Wakana svolí a vyslyší prosbu dívky v nesnázích. Cesta začíná Svérázná Marin přivede Wakanu do mnoha poměrně netypických situací (stačí zmínit například braní měr na šaty) a dost často jej popichuje. Wakana, stydlín stydlivý, však ukáže své kvality, a i přes obavy, které panují v jeho hlavě, se hrdinně vypořádá s každou překážkou vedoucí ke splněnému snu. Tento krásný a milý romantický příběh pochází z pera Šiničiho Fukudy, který je zároveň i famózním kreslířem. Výrazy tváře, její detaily stejně jako detaily oděvů, doplňků a kulis jsou dovedeny k dokonalosti. Nejednou jsem se přistihl při zkoumání detailnosti kreseb. I zde je ovšem několik jednodušších scén, které fungují spíše návodně, tak, aby čtenář vnímal záměr a dovedl se dobře soustředit. Velice vtipný je rovněž úplný závěr, který s příběhem nesouvisí, ale zaměřuje se na autora samotného - na jeho zkušenosti, chyby a ponaučení. Vzhledem k mým rozsáhlým jazykovým schopnostem jsem velice rád, za český překlad, který mi umožnil si tento příběh přečíst. Co říci závěrem? Láska ve střihu cosplaye je příběh složený z humoru, občas mírně praštěného (puberťáci mluví za vše), špetky zvrhlosti (manga, co se dalo čekat jiného?), notné dávky emocí a dvojité dávky čtivosti. Nejsem příznivcem romantických komedií, ale tohle je výjimka potvrzující pravidlo. Jednoznačně ji doporučuji všem, kdo se chtějí skvěle pobavit, anebo, stejně jako já, oživit starou lásku.... celý text

Mágové a šarlatáni 2022, Jiří J. Linhart

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se celý příběh bude odehrávat v současnosti, není tomu tak. Sama jsem byla překvapená, že dějová linka Karla a Elišky se začala střídat s linkou Fabricia Fabrici. Oba příběhy se už od počátku postupně prolínají, doplňují a nevyhnutelně směřují k bodu, kdy se protnou. Ve skutečnosti větší část příběhu patří právě Fabriciovi, naší hrdinové ze současnosti jsou vlastně takovými jeho zprostředkovateli, což ale vůbec ničemu nevadí. Atmosféra knihy je prodchnuta magií, silným poutem čarodějů a přírody, kouzelnými tvory a prazvláštními rostlinami s ještě zvláštnějšími účinky. Opravdu mě fascinovalo, s jakou láskou a respektem Fabricio i jeho otec zacházeli s okolním světem. Bylo krásné a uklidňující o tom číst. Nečekejte zde žádné zběsilé akce, drsné zvraty nebo rychle ubíhající děj. Celý příběh plyne pomalým, poklidným tempem a nechává čtenáři dostatek času k zamyšlení. Zároveň se mě také ohromně dotkla hlavní myšlenka knihy, která čtenáři poodhalí, jak snadné je obalit pravdu snůškou lží, a jak snadno této lži lidé uvěří. Jak jednoduché je pozvednout rozum a uzavřít srdce tomu, co je opravdové. Pak se pro vás i to, co máte možná přímo před nosem, stává jakoby neviditelné. Ačkoliv se jedná o příběh, který se z velké části odehrává v minulosti, téma manipulace s pravdou a informacemi snad nikdy nebylo aktuálnější. Pokud jde o postavy samotné, velmi jsem si oblíbila právě Fabricia a jeho drakónii nezkrotnou. Fandila jsem také Karlovi, který mi byl sympatický, soucítila jsem s ním po stránce studijní a naprosto se vcítila do jeho touhy objevit pravdu. Naopak Eliška mi nebyla vůbec sympatická. Moc jsem nechápala, co na ní vlastně Karel vidí, protože mi připadalo, že byli oba úplně odlišní a nehodili se k sobě. Jediné, co mě trochu mrzelo a maličko zklamalo byl samotný konec příběhu. Čekala jsem, že najednou všechna kolečka zapadnou do sebe a přijde ten "wow efekt", kdy se konečně odhalí pravda a vy jako čtenář z toho máte husí kůži. Tady se to, alespoň u mě, nestalo. Měla jsem pocit, že konec tak trochu vyšuměl do ztracena, byl příliš uspěchaný. Myslím, že tak dobře propracované poselství, které příběh nese, si zasloužilo trochu víc. Mágy a šarlatány bych tedy doporučila všem milovníkům klasických, odpočinkových fantasy příběhů, které vás donutí přemýšlet, a možná vám do života dají i nějaké to ponaučení.... celý text

Rónin 2023, Rafal Jaki

Prvně musím podotknout, že mě mrzí, že se Zaklínač: Rónin setkal se spíše vlažnými ohlasy, které si dle mého názoru tak úplně nezaslouží. Příběh nás uvádí rovnou do akce - Geralt, Rónin, samuraj bez pána, pátrá po záhadné Juki Onně, sněžné ženě, která svým nádherným vzhledem ráda svádí poutníky na zcestí. Něco mu totiž sebrala, a on to hodlá získat zpět. Po cestě se ovšem setkává s mnoha dalšími jókai, například vodními kappami, nádherným drakem tatsuem nebo nebeským psem tenguem. Jak už jsme však u Geralta zvyklí, pokud shledá, že je daný tvor menším nebezpečím než lidé, kteří se ho chtějí zbavit, raději se do sporu nevměšuje. Hlavním kritériem, které pro mě určuje, zda je konkrétní příběh ze zaklínačského univerza povedený či nikoliv, je jeho atmosféra. Musím u jeho čtení, hraní či sledování mít onen stejný, melancholicky osamělý pocit, jako u původní knižní série. Pokud se to autorům podaří, pak je zpola vyhráno. A musím říct, že tomuto komiksu se to podařilo stokrát lépe, než seriálovému paskvilu, který vytvořil Netflix, ale také lépe než některým předchozím komiksům s Geraltem v hlavní roli. Jistě, jedná se o úvodní díl série, proto zde není příliš prostoru pro rozvinutí komplexnějšího příběhu, ale myslím, že to nebývá zvykem u žádného komiksu, pokud se tedy zrovna nejedná o ságu vycházející v průběhu desetiletí. Kresba je velmi specifická, použité barevné schéma je velmi jemné, melancholicky mdlé, což dle mého názoru příběh hezky dotváří. Kresba se nejspíš nebude líbit každému, každopádně mě poměrně sedla, byla přehledná, neztrácela jsem se v ději ani v tom, co jednotlivá okénka zobrazují. A ačkoliv nemá komiks obvyklé rozměry mangy, nepřipadalo mi to na škodu. Jediné, co mě v některých místech rušilo, byl překlad. Nevím proč, ale některé věty mi připadaly kostrbaté, nedávaly mi smysl. Naštěstí tam, kde pokulhával text pomohlo právě grafické zpracování. Zároveň bych chtěla pochválit také krásné shrnutí podstatných informací o jednotlivých stvořeních, se kterými se Geralt setkává, a především také vysvětlení jejich funkce v příběhu. Pokud si tedy chcete přečíst nový, neobvyklý příběh ze světa Zaklínače, a jste ochotni akceptovat fakt, že je tento hrdina z polských luhů a hájů naroubovaný na japonské prostředí, pak neváhejte a komiks Zaklínač: Ronin si pořiďte. Snad vám po něm, stejně jako mě, zůstanou příjemné pocity ze čtení, a nikoliv pachuť špatně odvedené práce...... celý text

Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 2 2023, Kei Koga

Jak již nejspíš ti, kteří se chystají číst druhý díl mangy Brutal, ví, hlavní hrdina Hiroki Dan je velmi úspěšný detektiv z oddělení vražd. Nebojuje však se zlem pomocí zákonů, vyhlášek či soudů, nýbrž velmi rád bere spravedlnost do svých rukou. A to dost brutálně, neboť se doslova vyžívá v mučení. To, jestli mezi mučením a Hirokiho zálibou v keramice, kterou často a rád vypaluje ve své opravdu rozměrné peci, najdete nějakou skrytou spojitost, je již pouze otázkou vaší fantazie. Nebo snad ne? Vzhledem k tomu, že je náš detektiv velký sympaťák, docela mě mrzelo, že v druhém díle se nám jeho přítomnosti dostalo snad ještě méně, než v díle prvním. Obvykle se objeví až na samém konci případu, jako vykonavatel spravedlnosti. Není zde vidět žádný proces vyšetřování, nebo to, jak se dostává k potřebným informacím. Nikdo ho nepodezřívá, když se prostě neukáže v práci a věnuje se svým... řekněme oblíbeným aktivitám. Já osobně bych uvítala, kdyby byl do děje zapojen více. Myslím, že by si k němu díky tomu čtenáři mohli lépe vytvořit vztah. Také bych ráda zmínila, že pro mě osobně byl druhý díl mnohem méně brutální než první. Tentokrát se zde setkáváme se dvěma případy rozdělenými do čtyř kapitol. Oba spojuje podobné téma - děti. Pokud jste tedy citliví na cokoliv týkajícího se dětí v souvislosti se zločiny, raději se téhle manze vyhněte. Na závěr bych jen dodala, že i přes to, že mi druhý díl přišel o něco slabší, než ten první, jsem si jeho čtení docela užila. Doufám však, že s dalšími díly nebude dále klesat kvalita a brutalita jednotlivých příběhů. Byla by to vážně škoda.... celý text

Muž, který spadl na Zemi 2021, Walter Tevis

*Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství OneHotBook.* Příběhem nás provází Thomas Jerome Newton, jenž na počátku působí lehce zmateně, ztraceně. Možná by bylo na místě i označení podivínsky. Bohužel dojmu podivína přidává i jeho vzezření, jen posuďte sami. Hubený jak lunt s kůží tak světlou, až působí průhledně, vlasy bělejší než jsou vlasy starce nebo platinové blondýnky, na těle ani jediný chlup. To vše je korunováno výškou člena týmu NBA. Působí přímo nelidsky, což je vlastně zcela přesné, neb on je tím, kdo spadl na Zemi Thomas je vlastně tragickou postavou. Je poslední nadějí na záchranu své rodné planety, kterou je Anthea, nacházející se tam někde mezi hvězdami. A stejně tak neurčitý popis věnuje Tevis technikáliím, které cizinec předává lidstvu. Příběh není vystavěn na detailním popisu technologie a vybavení budoucnosti, byť nás seznámí s několika vynálezy, které jsou převratné. Gros příběhu spočívá v emocích hlavního hrdiny. Zoufalství střídá naději, naděje střídá pocit blaženého vítězství a záchrany planety až do chvíle, kdy začne beznaděj hraničit s příčetností. Je tedy zřejmé, že motivem je katastrofický scénář vedoucí ke zničení celé planety. Byť se jedná o poměrně častý námět, koneckonců se podívejme na historii lidstva, je pojat s jistou odlišností oproti jiným. Příběh je neuvěřitelně jemný, snad přímo křehký, s jistým nádechem melodramatu. Každá minuta poslechu probíhala nenuceně, jako když teče voda za klidného dne v malé říčce. Jenže na konci nečeká rybník či jezero, ale devastující vodopád. Takový je příběh cizince. Nyní nastal čas zhodnotit interpretaci. Knihu namluvil Igor Orozovič, který pro mne byl víceméně velkou neznámou, přesto vím, jaký má hlas. Prvních pár minut jsem si říkal, že volba nebyla pro mé uši příliš vhodná. Možná jsem byl trošku zklamaný, protože takhle jsem si hlas T. J. Newtona nepředstavoval. Jenže uběhlo několik minut a já si uvědomil, že přesně takto onen Anthean zní. Klasická díla, kterým bezesporu Muž, který spadl na zemi je, vyžadují jistou míru rozvahy. Především rozvahy při volbě interpreta. Buď je Igor Orozovič fanouškem klasického sci-fi nebo je naprostým profesionálem majícím řemeslo bezchybně zvládnuté. Po poslechu mám pocit, že Tevis psal knihu, která měla vyjít v podobě audioknihy, jejímž interpretem je právě Orozovič. Hluboký hlas dodávající jistou, naléhavost a poetičnost si vás podmaní. Okamžik naléhání střídá klid a rozvaha. Pochopení textu a výborný hlas. Takový je Muž, který spadl na Zemi vydavatelství OneHotBook. Pojďme se podívat na konečné hodnocení. Příběh je naprosto fantasticky zpracován. Pocity, které Newton zažívá jsou tak přirozeně popsány. Balancování na hraně naděje a zklamání je vyvedeno k dokonalosti. Zpracování audioknižní podoby je dechberoucí. A přesto se mi o knize těžko hovoří. Snad vám jen bude stačit, když řeknu, že Walter Tevis sepsal naprosto úchvatné sci-fi, které nepotřebuje jediný výstřel laseru, aby vás ochromilo nebo ohromilo. Je to o úhlu pohledu. Jednoznačně knihu doporučuji všem, kteří jsou unaveni z neustálých válečných scén a také všem, kteří chtějí poznat, jak devastující je naděje.... celý text

Čarodějky malostranské 2019, Petra Kubašková

V první řadě chci podtrhnout naprosto úžasnou, kouzelnou atmosféru celého příběhu. Setkáváme se zde s nespočtem kouzelných, až pohádkových bytostí, prozkoumáváme spoustu pražských domovních znamení, přičemž každé má svou jedinečnou osobnost, naučíme se, jak fungují runy nebo kouzelná zrcátka...Zkrátka a dobře je to příběh o velmi tradičních čarodějkách, ve kterých stále přežívá duch historické Prahy. Musím také pochválit, jak pečlivě vše autorka vymyslela. Nic nenechala náhodě. Tak například lidé o existenci čarodějek nemají nejmenší tušení, protože se před nimi schovávají pomocí kouzel. Ačkoliv Gina používá moderní telefon, čarodějky mezi sebou komunikují pomocí kapesních zrcátek. Každá z nich má také svou auru, která ji charakterizuje. A takových hezkých detailů se zde vyskytuje mnoho. Vzhledem k tomu, že čarodějky zde mají zakázané žít s muži, setkáváme se zde pouze s Ginevřinými tetičkami, babičkami, sestřenicemi a mnoha dalšími ženskými postavami. Jak už ale bývá zvykem, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak se i Gina zaplétá do sítě lásky. Nepotýká se však pouze s kluky, ale také s kamarádkami - všichni jí totiž považují za podivnou a nechtějí se s ní bavit. Přátelství a jeho důležitost se tak stává jedním z ústředních motivů příběhu. Celá kniha je plná působivých černobílých ilustrací, které příběh nádherně dokreslují a umocňují dojem ze čtení. Pokud jste tedy fanoušky tradičně pojatých příbězích o čarodějkách, chcete se dozvědět něco víc o historii Prahy a jejích zajímavostech a zároveň si chcete přečíst příběh, který vás pohladí po duši a budete po jeho přečtení mít pocit, že svět možná ještě není tak zkažený, jak se zdá, určitě stáhněte po Čarodějkách malostranských.... celý text

Pavučina lásky 2023, Theodora Stonewall

Stejně jako v předchozích dílech jsou i zde hlavními postavami zlodějka Eiri, hraničář Sebas a velký posel Matky Přírody Pipin, kteří jsou po sledu katastrofálních událostí z minulých dílů, které vám zde prozrazovat nebudu, na útěku. V Pavučině lásky se však konečně objevují také další zajímavé postavy a rozvinuté vedlejší dějové linky, což pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Sledujeme zde osudy elfského lapky Shannora, mága Stawrose, obtloustlé šlechtičny Petriny a několika dalších, velmi osobitých postav. Jak už mají autoři ve zvyku, téměř všichni jejich hrdinové sledují své vlastní záměry, dělají jen to, co je pro ně výhodné, rádi říkají přesně to, co mají na srdci a nezajímá je, co si o nich myslí ostatní. Tento fakt je i v tomto díle zdrojem nejedné vtipné či dramatické situace. Pipin mi opět neskutečně lezl na nervy, na druhou stranu Eiri a Sebase jsem si zde mnohem víc oblíbila. Jak už to tak u pokračování sérií bývá, nelze o událostech v knize prozradit nic příliš konkrétního bez prozrazení děje předchozích knih, nebudu tedy, co se týče příběhu, zabíhat do dalších detailů. Pouze podotknu, že zápletka, která v podstatě spojovala předchozí dvě knihy, je zde z větší části ukončená a rozvíjí se nová, která bude nejspíše provázet několik dílů následujících. Eiri, Sebas a Pipin se v Pavučině lásky pohybují především ve městě jménem Bernaau, které je vlastně ztělesněním našeho milovaného Brna. Jelikož jsem se do blízkosti Brna před necelými dvěma lety přestěhovala a nesmírně jsem si to tu zamilovala, tenhle fakt mě opravdu potěšil. Autoři zde nádherně vystihli náturu zdejších lidí, jejich mluvu a místní reálie. V podobném duchu se nese i zbytek knihy najdete zde mnoho narážek na reálná místa či osoby, což mě osobně bavilo. Sice už je to nějakou dobu, co jsem četla předešlé díly, nicméně myslím, že v předchozích knihách se podobné narážky příliš nevyskytovaly a musím říci, že pro mě byly opravdu úžasným zpestřením celého příběhu. Jak jsem již nakousla, potkáme zde několik postav inspirovaných reálnými osobami. Pobavila mě například přítomnost Kristýny Sněgoňové alias rusalky Kristýnky Snězkoňové, Františka Kotlety alias Francka Presbuřta, Kateřiny Šardické alias Sáry ze Šardic či Honzy Urbana alias Urbana. Co se týče jazyka, stejně jako u předchozích knih musím smeknout před Nathanem a jeho překrásnou, květnatou mluvou. Oba autoři si očividně dali opravdu záležet na vymýšlení jednotlivých zemí, národů, řečí, nářečí či hantýrky, přičemž vše krásně funguje, jen možná někteří čtenáři budou muset zapojit trochu fantazie, aby jim došlo, co která hláška znamená. Oproti předchozím dílům se zde navíc objevují také mládeži nepřístupné postelové scény či spousta vulgarismů a narážek, které si neberou servítky opravdu s nikým, na což upozorňuje varování na začátku knihy. Velmi se mi líbil také propracovaný doslov knihy, rozhovory s autory, detaily o jejich životě na Kostarice, nástin původně zamýšlených ilustrací, které se bohužel ve finální podobě knihy z pádných důvodů neobjevují, či komplexní slovníček pojmů, seznam postav, lokací a náboženství. Na závěr tedy musím podotknout, že tento díl mě osobně zatím bavil nejvíce, nejlépe se četl, byl nejpropracovanější a nejpoutavější. Nemohu se dočkat, co dalšího mají autoři s našimi více či méně oblíbenými hrdiny v plánu!... celý text

Mrazivá náruč 2023, Jana Jánská (p)

Již předchozí autorčin thriller Dokonalé propojení byl výborný a moc jsem si ho užila, Mrazivá náruč je však ještě o několik úrovní lepší. Musím smeknout před tím, jak dokonale odporně je zde vykreslena postava matky Marcely. Těžko byste hledali postavu, která by se vám víc hnusila než ona. Nechci příliš prozrazovat, každopádně nechápu, jak je možné, že obě děti zůstaly v její péči. Opravdu není normální, aby se malá holčička starala o domácnost a svého ještě mladšího bratříčka zatímco matka se jen válí doma, přivydělává si kradením a ani se nestará o to, aby měli co jíst. I proto je až s podivem, jak skvělí lidé z obou jejích dětí vyrostli. Val i Roman jsou milí, obětaví a přátelští. Na venek se snaží nedávat najevo, že je u nich doma něco špatně, proto o tom také téměř nikdo neví. Další důležitou postavou příběhu je nepochybně kapitán Igor Daníček, hlavní aktér celého vyšetřování, ale hlavně také neskutečný sympaťák, jehož charismatu jistě propadne nejedna čtenářka. V neposlední řadě musím zmínit také Lauru, která je velmi zvláštní postavou, o které od počátku vlastně nevíte, co si myslet. Na jednu stranu vám je jí líto, na druhou stranu vám připadá jako hrozná mrcha. A tak to vlastně zůstane až do samého konce příběhu. Je vlastně zajímavé, že ačkoliv se na první pohled může zdát, že hlavní zápletkou bude právě Romanova vražda, při zpětném pohledu na děj tomu tak docela není. Velkou roli zde hrají právě spíše rodinné vztahy mezi Val a její matkou, postupně odkrývání jejich rodinné historie a příkoří, kterých se Marcela na svých dětech dopustila. Také vyvstává otázka, co se vlastně stalo s jejich otcem. Dalším důležitým tématem je i Valčino osamostatnění a odpoutání se od minulosti. I přes to, že se jedná o tak těžké téma, o kterém se ne vždy dobře čte, tady vám stránky budou mizet před očima, ani se nenadějete. Spíš si budete přát, aby byl příběh ještě o kousek delší. Co se týče samotného děje a závěrečného rozuzlení, zde mi připadalo mnohem přirozenější než u Dokonalého propojení, na druhou stranu vlastně asi nebylo zas až tak překvapivé, což ale mně osobně nijak zvlášť nevadilo. Nenarazila jsem zde ani na žádné díry či chyby v příběhu. Rozhodně tedy doporučuji všem milovníkům mrazivých psychothrillerů, kteří se nezaleknou ani trochu náročnějších témat. Doufám, že autorka brzy napíše další, podobně skvělý příběh.... celý text

Káva každé půlnoci 2023, Theresa Black

Musím říct, že pro mě bylo těžké rozhodnout se, čím své hodnocení započnu, protože Káva má prostě tolik předností a kvalit, že bych o ní dokázala mluvit hodiny. Více než 500 stránek, na kterých se jejich příběh odehrává, jsem zhltla během tří večerů a několika volných chvil během dní k nim náležejících, protože jsem se od něj prostě nemohla odtrhnout. Zaprvé bych asi začala tím, že já sama jsem obrovskou fanynkou zakázaných lásek. Vztah učitel X studentka vždycky patřil mezi mé oblíbené zápletky a jsem hrozně ráda, že konečně někdo napsal příběh, ve kterém není zobrazený jako špatný. Jistě, hlavní hrdinové si uvědomují, že v očích společnosti je jejich vztah proti pravidlům, a že by z toho Adrian Abernathy mohl mít velké problémy, každopádně jejich láska je zde zobrazena v té nejčistší podobě. Jistě, hlavní hrdinové si uvědomují, že v očích společnosti je jejich vztah proti pravidlům, a že by z toho Adrian Abernathy mohl mít velké problémy, každopádně jejich láska je zde zobrazena v té nejčistší podobě. Adrian je naprosto úžasný, inteligentní a charismatický muž, kterému jsem propadla už od samého začátku, každopádně pokud vám už jen má slova popisující jeho vztah s Rose přijdou zvrácená, pak asi tahle kniha nebude nic pro vás. Mám pocit, že spousta recenzentů Kávy se ve svých hodnoceních spíše zaměřuje na Rosiiny problémy s PPP a jejímu vztahu s Adrianem se trochu vyhýbá, což je podle mě velká škoda. Obě témata totiž spolu jdou ruku v ruce. Vzhledem k tomu, že autorka má s PPP své vlastní zkušenosti, byly veškeré myšlenkové pochody popsány velmi podrobně a velmi realisticky. Ne vždy to bylo příjemné čtení a z některých scén šel mráz po zádech, každopádně si myslím, že pokud, stejně jako já, máte problém s přijetím sebe sama a toho, jak vypadáte, budete Rose ve spoustě ohledech chápat. Tím rozhodně neobhajuji bulimii, jen říkám, že je v příběhu vše popsáno tak realisticky, že budete možná chvílemi mít pocit, jako by vám autorka četla myšlenky. To ovšem platí i pro popis Rosiiných pocitů ve vztahu k Adrianovi, se kterými často bojuje, vytváří si v hlavě zdánlivě nesmyslné vzorce a vyvozuje mylné závěry. Další naprosto úžasnou součástí tohohle příběhu jsou velmi četné zmínky klasických děl - ať už knih, obrazů, divadelních inscenací či hudby. Pokud jste tedy, stejně jako já, milovníci například Poea, Tolstého, Botticelliho, Beethovena, Tudorovců, ale taky Sherlocka nebo Pirátů z Karibiku, přijdete si tady na své. Kromě toho jsem zde narazila na spoustu dalších dat nebo informací, se kterými jsem se velmi ztotožnila, měla jsem tedy místy pocit, že je Rose mým mladším Alter egem. Co se týče postav jako takových, myslím, že jsem už dostatečně naznačila, že Rose i Adrianovi jsem naprosto propadla a jsem si jistá, že jsem jejich příběh nečetla naposledy. Pokud jde o ostatní, vedlejší postavy, musím říct, že jsou všechny bravurně napsané. A spousta z nich mi perfektně lezla na nervy, což jen dokazuje autorčiny schopnosti. Rosiini kamarádi Rick a Caroline spadají do kategorie lidí, se kterými bych asi v jedné místnosti nevydržela, protože jsou naprosto ztřeštení excentrici. Její rodiče, a sice otec, se kterým žije, a matka, kterou nesnáší a už několik let ji neviděla, jsou dokonalými protipóly. Taťka je takový milý pohodář, typický chlap, máma je přísná dáma, se kterou není zrovna snadné vyjít. Co se mi ovšem líbí velmi je to, že každá z postav má v rámci příběhu svou malou dějovou linku, kterou máme šanci alespoň z dálky sledovat. Jediné, co mě trochu mrzelo, je to, že příběh končí tak nějak uprostřed všeho a dostává se nám pouze epilogu odehrávajícího se o sedm let později. Autorka však pro tento fakt má své podstatné důvody, které naprosto chápu a respektuji. Poslední věcí, kterou chci zdůraznit, je to, že autorka vytvořila ke knize playlist plný samých skvělých skladeb, které celou atmosféru příběhu dokonale dokreslují. Tak co, už jsem vás dostatečně přesvědčila, že tuhle knížku prostě potřebujete? Pokud ano, tak si ji utíkejte koupit. Já si mezitím uvařím šálek kávy a budu čekat na autorčinu další knihu.... celý text

Čarodějka od Jezera bohů 2022, Julie Borlová

Musím říci, že jsem od knížky původně čekala něco trochu jiného. Myslela jsem si, že se bude jednat o něco ezoterického, to jsem ale ještě nevěděla, že autorka je historička, která se při tvorbě svého příběhu inspirovala reálnými osobami a událostmi. Velmi mě potěšilo, že autorka všechna tato fakta shrnula a vysvětlila na konci knihy. Stejně tak se nejedná o dětský příběh, naopak, je tu několik opravdu drsných situací, které i mě samotnou poměrně překvapily, a také se zde objevují náznaky erotiky. Příběh Malvíny je tak podle mě vhodný spíše pro starší mládež a určitě bude hodně bavit i dospělé. Co se týče postav, jak už je i v anotaci knihy uvedeno, nejsou černobílé. Byly chvíle, kdy jsem Malvínu měla moc ráda a fandila jsem jí, byly chvíle, kdy mi naopak hrozně lezla na nervy. Podobně tomu bylo i u záhadného čaroděje Federica. Já osobně zbožňuji morálně šedé postavy. Nemám ráda čistě kladné postavy, protože si myslím, že ani v realitě se nesetkáme s člověkem, který by měl pouze čisté úmysly. I vedlejší postavy, kterých je tu poměrně hodně, jsou opravdu zajímavě vymýšlené a líbí se mi, že ačkoliv nejsou středobodem příběhu, dozvídáme se i o jejich osudech a příhodách. Pokud jde o samotnou zápletku, je podle mě opravdu skvěle vymyšlená, někdy trochu předvídatelná, jindy vážně překvapivá. Je zde poměrně hodně akce, nepůsobí však nepatřičně ani nadbytečně. Jediné, co mě trochu mrzí, je fakt, že jsme se nedozvěděli nic o Malvíniných rodičích a pravém původu. To by mě opravdu zajímalo. Pokud bych měla vypíchnout jedinou věc, která mi na knize trošičku vadila, byl by to fakt, že Federico a Francesco, dvě hlavní a poměrně důležité postavy, měly tak podobné jméno, že se mi až do konce knihy pořád pletly. Ale to je opravdu jen malý detail. Rozhodně tedy knihu s čistým svědomím mohu doporučit všem milovníkům fantasy, magie, příběhů zasažených do historie a založených na skutečných událostech. Doufám, že autorka brzy napíše nějaký další příběh.... celý text

Kriedou alebo mečom 2022, Ján Gálik

Příběh této poměrně útlé knížky se může jevit jako krátký, ale je velmi hutný. Odehrává se na Slovensku v alternativní budoucnosti, kdy se vláda rozhodla učinit přítrž stále se přiostřujícímu násilí a šikaně mezi žáky základních škol otevřením Nové pedagogické fakulty. Její studenti podstupují speciální výcvik pro jednání s agresory všemi možnými způsoby - ať už to půjde po dobrém, nebo po zlem. Křídou, nebo mečem. A to doslova. Mají státem posvěcené právo vynucovat si kázeň násilím - například odřezáváním prstů. Hlavní postavou je Michael - nový magistr, který byl kdysi jako žák svědkem masakru na základní škole Čatkovo, při kterém přišlo o život několik nevinných lidí. Jako pole své pedagogické působnosti si vybírá právě tuto základku, kterou má touhu napravit. Může však něco takového fungovat? Jak na to všechno budou reagovat, učitelé, žáci či jejich rodiče? Co pohled veřejnosti, změní se? Přinese přiměřené násilí na dětech požadované výsledky? Víc prozrazovat nebudu, ač bych chtěla. Nejspíš je lepší, když čtenář dopředu neví, kterým směrem se příběh bude vyvíjet. Musím přiznat, že prokousat se touhle knihou mi trvalo s přestávkami dobré tři měsíce. Nejspíš to souvisí s tím, že jako bývalá učitelka mám naprosto přesnou představu o tom, jak to na základce chodí. Je velmi obtížné v této situaci zaujmout stanovisko, protože nic není černobílé. Samozřejmě neschvaluji násilí na dětech, podobný koncept jako v knize by u nás naštěstí ani nikdy schválen nemohl být. Na druhou stranu ale zaznamenávám jiný problém. Ze společnosti se pomalu ale jistě vytrácí slušnost a lidskost, každé jedno dítě je jedinečné individuum, učitel není absolutně žádná autorita, spíš naopak. Rodiče doma kantory před dětmi pomlouvají a utírají jim slzy když pláčou, že jim učitel řekl něco, co se jim nelíbilo. Je jim úplně jedno, jestli jejich dítě udělalo něco, co nemělo, jestli bylo drzé, zlé, sprosté nebo vyrušovalo - jejich miláček je totiž nedotknutelný anděl, kterému k nohám snesou modré z nebe, protože jinak by se mohl rozplynout jako sněhová vločka. Učitelé mají v dnešní době svázané ruce. Nemají na děti absolutně žádnou páku. Neplatí na ně rodiče, neplatí na ně kázeňské postihy. Koho zajímá zhoršená známka z chování, když na jejich budoucnost vlastně nemá žádný dopad? Myslím, že je tedy nejvyšší čas začít s touhle situací něco dělat. Najít nějaké jiné řešení, kterému se nebudou žáci jen vysmívat. Pojďme ale zpátky ke knize. Kromě Michaela se zde setkáváme s některými učiteli a žáky, kteří vybočují z řady. Kteří si násilí nenechají líbit. Rozhodnou se proti němu bojovat. Třeba ředitel Líška nebo malá Petra, jejímž vzorem je komiksová hrdinka s nadpřirozenými schopnostmi bojující proti zlu. A proc zmiňuji komiksovou postavu s nadpřirozenými schopnostmi? I Kriedou alebo mečom stojí někde na pomezí reality a fantasy příběhu. Existuje zde totiž tajemná metasféra, do které mohou duše lidí vstupovat, setkávat se zde se svými vzpomínkami i myslemi jiných lidí. A nejspíš vám samotným tak trochu dojde, že je možné ji tak trochu zneužít k ovládání jiných. Jak se s ní hrdinové poperou? To už budete muset zjistit sami. Autorův styl, který znám z jeho předchozí knihy Odvrhnutí, je stále jednoznačně rozpoznatelný. Každopádně musím říci, že oproti jeho prvotině mi přijde, že se zlepšil, byl lépe čitelný a záživnější. Určitě se tedy podle mě jedna o knihu s hlubokou myšlenkou, která vás donutí přemýšlet, která je dobře a kvalitně zpracovaná a rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Rod zabijáků 2022, Larry Correia

Larry Correia se nezapře. Syn černého meče započal svoji fantastickou cestu ve světě, kde Zákon je nadřezen všemu. Ve světě, kde jsou lidé, jejichž životy jsou závislé na kastě kterou zastupují, nelidé, zatracení a společný nepříteldémoni. A právě Rod zabijáků si bere na paškál Ztracený rod. Ten žije mimo zákon a provádí, jak název knihy napovídá, nájemné vraždy. Zákon je zatracuje, přesto je využívá je-li to třeba Rod zabijáků vsadil na více dějových linií, přičemž nejvíce prostoru dostala Thera, která poněkud neochotně přijala galantní pozvání Sikassa, jenž je hlavou kouzelníků-zabijáku Ztraceného rodu. Přestože by ji nejraději předal inkvizici neučiní tak, neb je Thera vhodným nástrojem pro upevnění Sikassova postavení. A tak se, díky pozvání, zcela proti vlastní vůli začíná užívat svého potenciálu. Tedy místo kouzel dává přednost pádlu, ale o tom si jistě přečtete sami. Rozhodně vás tato dějová linie nebude ani trochu nudit. Druhá linie sleduje Vrchního inkvizitora Omanda, který pracuje na svém plánu drobné genocidy. Zároveň sledujeme Ochránce Devedase, toho času chůvu archivářky Rady. Mimochodem - zde vás čeká velice vtipná scéna při návštěvě starého přítele. Ashok, potažmo Synové černého meče, dostali tentokráte prostoru trošku méně než jsem očekával. Nicméně zcela překvapivě jsou pasáže s Ashokem ty nejakčnější. Bojová scéna ve společenském domě je naprosto báječná a ano, zcela ji předčí závěrečný souboj s A tady bych měl končit. Na samotném závěru se osudy našich hrdinů protnou. A ano, stane se to nejhorší. Poslední řádky vás tak nadchnou, že budete skandovat chci víc, chci pokračování. Larry Correia má svůj nezaměnitelný styl, za což můžeme být jen a jen rádi. V Lovcích monster ukázal, že akční scény, černý humor i sarkasmus zvládá bravurně. Sága zapomenutého válečníka dokazuje, že umí vystavět svět s fungujícími pravidly, drsný svět, kde je jeden společný nepřítel - démoni žijící v oceánu. Larry stvořil středověké fantasy se vším, co k tomu patří. Najdete zde rozličné netvory, intriky, nějaké to zaříkadlo a končetiny nacházející se tady a onde. Přestože je příběh vyprávěn pomocí rozličných dějových linií, jejich diverzita je výhodou a víte, co můžete očekávat. Larry má u mne vždy čestné místo a ač se nejedná o dílo intelektuální hodnoty splňuje vše, co splnit má - zábavu. Celkově hodnotím 80%, protože přeci jen některé pasáže by si zasloužily trošku více péče.... celý text

Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 1 2023, Kei Koga

Brutal rozhodně není příběhem určeným pro děti a mladistvé, ba ani pro spoustu dospělých slabší povahy. Na druhou stranu lidem, kteří se s násilím podobného druhu již na obrazovkách či stránkách knih setkali a rádi ho vyhledávají může připadat, že už viděli i horší věci. Je pravda, že - alespoň podle mého názoru- člověk, který si podobné příběhy užívá, musí být trošku morbidní a pokroucený, většina lidí z nich bude prostě jen znechucená. Stejně tak spousta lidí detektiva Dana odsoudí jako zvrhlíka a nebude pro jeho činy mít pochopení. Někteří, jako třeba já, s ním ovšem budou velice sympatizovat a fandit mu. Zločinci by prostě svému osudu uniknout neměli. Dostává se nám zde dvou případů rozdělených do několika kapitol - v první z nich je hlavním záporákem vražedný pošťák, jehož cílem jsou malé holčičky, v druhém zase partička kluků, která si založila byznys na lovení dívek na párty za pomoci omamných látek a jejich následným brutálním znesvěcením, které si ještě s oblibou natáčí. Pokud jsou pro vás tato témata příliš už pouze takto z popisu, vyhněte se této manze velkým obloukem. Hiroki Dan je podle mě velký sympaťák a vlastně mě docela mrzí, že ačkoliv je hlavní postavou příběhu, nedostane v prvním díle ani zdaleka tolik prostoru, kolik bych si přála. Na druhou stranu mi přijde, že se tím o to víc jeví jako konečný soudce a vykonavatel trestu, což působí dramatičtěji. I u Zpovědi detektiva z oddělení vražd jsem byla velice spokojená s překladem a sazbou, volbou fontů a prací s vizualizací citoslovcí typických pro mangu. Doufám, že i další mangy budou v tomto duchu pokračovat a udrží si nasazenou laťku. Brutal tedy opravdu není pro všechny, naopak je určen spíše poměrně úzkému okruhu čtenářů, kteří si ho ovšem podle mého názoru o to více užijí. Jsem zvědavá, co přinesou další díly. Pokud v nich bude víc Hirokiho Dana a ještě o kapku víc násilí, zlobit se vůbec nebudu.... celý text

Nadace a Říše 2009, Isaac Asimov

- Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství OneHotBook. - Pokud jste fanoušky bezhlavé akce a knih, kde se neustále něco děje, pak nejspíš Nadace a Říše nebude nic pro vás. Ačkoliv jsme zde svědky mnoha převratných událostí, většina děje funguje spíš na principu politických rozhovorů a debat mezi jednotlivými postavami, kterých je zde poměrně požehnaný počet. Já osobně musím říci, že mi tento formát naprosto vyhovuje a opravdu si ho užívám, což je s podivem, jelikož jsem dříve opravdu nepatřila mezi fanoušky politicky zaměřené literatury. Jednotlivé kapitoly jsou tak plné nejrůznějších klíčových zmínek informací, že stačí chvilku přestat dávat pozor a už nebudete vědět, o co vlastně komu z postav jde. Jsem moc ráda, že se nám v druhém díle této rozsáhlé ságy dostává dvou zajímavých pohledů - říšského generála a ženy. Musím říci, že více mě tentokrát bavila část zaměřená na Mezka, opravdu se mi líbila ta nejistota, která z děje přímo čišela. Věděla jsem, že někde na dosah leží vysvětlení toho, co se děje, ale velmi dlouho jsem měla pocit, že pouze kloužu po povrchu. V samotném závěru knihy se nám pak dostává nečekaného rozuzlení celé zápletky. I když možná nečekaného pouze pro některé čtenáře, protože ačkoliv jsem nad dějem ustavičně přemýšlela, vůbec mě toto vysvětlení nenapadlo, narozdíl od jiných čtenářů využívajících knižních databází. Ačkoliv se i zde setkáme s několika málo jevy, které dnešnímu čtenáři přijdou zastaralé, musím opět smeknout před panem Asimovem a jeho neuvěřitelnou představivostí, protože ačkoliv tuto knihu napsal již před 70 lety, působí stále aktuálně. Klidně by ji býval mohl napsat někdo dnes a prakticky bychom nepoznali rozdíl. Co se týče audioknižního zpracování, bylo stejně skvělé jako u první knihy. Pan Myšička odvedl výbornou práci, dodal případu potřebné emoce, skvěle pracoval s hlasem a každé postavě vytvořil charakteristický mluvený projev, takže nebylo příliš velkým problémem okamžitě poznat, kdo z postav mluví. Doufám, že se brzy dočkáme poslechového zpracování dalších dílů série Nadace, už se totiž opravdu nemohu dočkat toho, jak to bude dál.... celý text

Přání! 2022, Leandra Sold (p)

Musím říci, že i napodruhé jsem si čtení Přání! užívala stejně jako poprvé. Snažila jsem se více zaměřit na chování jednotlivých postav, vnímat jemnější detaily děje a zkoumat, zda se zde nenachází nějaké nelogické momenty či události. V některé z recenzí Přání! jsem četla, že ačkoliv Karin přišla o rodiče, prakticky pro ně netruchlila. To podle mě není tak docela pravda. Sledujeme Karin ve chvíli, kdy jí je tahle šokující zpráva oznámena. Celá situace s ní samozřejmě zamává. Dostáváme také scénu, kdy Karin utěšuje svou sestru a ujímá se peče o ni. Poté se v ději posouváme o kus dál, velká část děje nám tedy zůstává skryta. Znovu se s Karin setkáváme opět ve chvíli, kdy musela ukončit studium střední školy, přestěhovat se, najít si práci a podřídit celý svůj život své sestře. Je jasné, že tohle je na sotva dospělou dívku příliš, ale ona se snaží, bojuje, protože jí nic jiného nezbývá. Natálie nikoho jiného nemá, a tak Karin nemá čas na truchlení, nechce aby její sestřička viděla jak trpí a tak brečí v noci do polštáře. I v průběhu dalších kapitol Karin na svou rodinu často vzpomíná a zakazuje si psychicky se zhroutit, protože by to situaci jen zhoršilo. Pořád dál bojuje. Navíc, každý člověk se se ztrátou vypořádává jinak. Myslím, že tato část Karininy postavy byla napsána velmi dobře a kritiku si nezaslouží. Celkově mi připadá, že všechny postavy v knize mají jasně daný charakter, kterého se drží a nevystupují z něj. Drsný Agnar, zákeřná Sněgorka, nevypočitatelná Irina. To je pouze pár ze skvělých a propracovaných vedlejších postav, se kterými se v příběhu setkáváme, což je obdivuhodné, neboť Přání! není nikterak dlouhým příběhem. Přesto autorka zvládla dát všem postavám dostatek prostoru pro to, aby si je čtenáři mohli oblíbit, případně je začít nesnášet. Jistě, na jednu stranu můžou některé dějové pasáže působit trochu přehnaně, jako další příběh, ve kterém je hlavní hrdinka "vyvolená" a "speciální," nicméně díky Mrázovi se dozvídáme, že to není tak docela pravda. Víc ale prozrazovat nebudu. Ohromně se mi také líbí fungování magie v Ledozemí, především kde mi líbí ledorušky, kterými víly dokážou kreslit ty nejkrásnější ledové obrazce. Zároveň bych také chtěla zmínit konec knihy, který má lehce hořkosladký nádech. Jsem ráda, že to nebyl čistokrevný happyend. Zároveň jsem ale ráda, že nám autorka prostřednictvím Epilogu poodhalila budoucnost hlavních hrdinů a celou dějovou linku tak pěkně uzavřela. Přání! vřele doporučuji všem milovníkům fantasy, slovanské mytologie, pohádkových příběhů či fanouškům zimy. Díky sněhovým vločkám, které pokrývají každou stránku knihy, budete mít pocit, že z téhle knihy skutečně mrazí.... celý text

Mars Red 1 2023, Bun'ó Fudžisawa

Příběh je velmi svižný, děj ubíhá rychle. Narozdíl od některých jiných mang jsem zde neměla problém orientovat se v tom, kdo je kdo a kdo z postav vlastně mluví. Celá upíří jednotka živící se pouze umělou krví je naprosto skvělá. Sympatickému Šútaróovi po boku stojí nezlomný major Jamagami, potrhlý Takeuči a chladný Suwo. V čele týmu pak stojí plukovník Maeda. Všechny postavy a jejich charaktery jsou od sebe jednoduše rozeznatelné, což velmi ulehčuje čtení. Co se týče Aoi jsem zatím neměla příliš prostoru pro utvoření názoru na ni, nicméně nejedná se o žádnou chudinku či otravnou naivku a doufám, že tomu tak bude i v dalších dílech. Zápletka, která je v prvním dílu spíše nastíněna, působí tajemným a lákavým dojmem, jsem velmi zvědavá, kam se příběh posune. Ke skvělé atmosféře pak přispívá i prostředí počátku 20. století. Vím, že okolo mang od Dobrovského panovala menší kontroverze, nicméně manze Mars Red nemám co se týče sazby, překladů či použitých fontů co vytknout, dle mého se jedná o skutečně profesionálně provedenou práci. Velmi zajímavým faktem potom je, že Mars Red je první divadelní hrou převedenou do anime podoby vůbec. Celkově by tento příběh měl mít tři díly, dalších dvou se dle informací ze stránek nakladatele dočkáme již velmi brzy. Podle mého názoru se jedná o mangu, která má solidně našlápnuto a jsem velice zvědavá, jak bude její vývoj probíhat dál. Rozhodně doporučuji všem milovníkům upírů, příběhů zasazených do ne až tak dávné historie a příznivcům mang, které nejsou jen souborem co nejdrsnějších sobojů hrdinů.... celý text

Murie 2023, Rosana Zvelebilová

Formánek je vlastně hrozný smolař - je velmi chytrý, rád čte, je hbitý a rychlý, ale všichni v něm vidí jen slabocha a bábovku. Oblíbila jsem si ho od samého začátku a fandila jsem mu až do konce. Bylo skvělé sledovat jeho psychologický vývoj, který byl velmi intenzivní. Madam byla už tak trochu očekávanou postavou, protože podobná dáma se objevuje i ve Smrdutém Kojotovi a Bednách. O to víc jsem se těšila, jak ji autorka pojme tentokrát. Jen se tedy přiznám, že jsem trochu doufala, že její příběh skončí jinak. Na druhou stranu je skvělé, že ačkoliv Rosana ráda tento typ postavy používá, dokáže pro ně vytvářet odlišné osudy. Zároveň jsem si velmi oblíbila Murii a všechny obludky, doufala jsem, že to s nimi dopadne dobře. Je skvělé, že taky jednou někdo udělal z oblud ty "dobré" a z lidí ty "špatné." Víc ale prozrazovat nebudu. Stejně jako své předchozí knihy, i tento příběh Rosana doplnila vlastními ilustracemi převážně komiksového ražení. Text se s komiksem plynule doplňuje, což přispívá k rychlému spádu událostí a stránky vám mizí pod rukama, ani nevíte jak. Rosanin styl kreseb je velice osobitý a nezaměnitelný. Je možné, že ne každému se trefí do noty, nicméně já jsem mu po přečtení Smrdutého kojota naprosto propadla a těším se, až si konečně přečtu i autorčinu třetí knihu Bedny. I v Murii je text rozdělený do jisté formy deníkových zápisů s daty a místy. Jednotlivé postavy mají v textu přiřazené barvy, které vám umožní lépe se orientovat v ději. Zároveň je text doplněn ilustrovanými citoslovci a prošpikován zajímavými jmény. Zkrátka a dobře je to prostě chuťovka pro fanoušky tak trochu černého, tak trochu morbidního humoru a lehce netradičních postelových praktik, které se samozřejmě objevují i tady. Závěr knihy je poměrně překvapivý, tedy alespoň pro mě byl, a moc jsem si ho užila. Možná má hodnocení autorčiných knih mohou na první pohled vypadat příliš pozitivně, ale z mého pohledu je prostě jinak hodnotit nejde. Buď vám Rosanin styl sedne a budete její knihy milovat, nebo je otevřete, řekněte si "Co to sakra je?" a zase je zavřete. Já je však nemohu dostatečně doporučit.... celý text