sisanakq
přečtené 369
Srpny
2023,
Jakub Stanjura
Horko k zalknutí, kdy se nedá téměř nadechnout. Dusno, které je protkané každým řádkem, není jednoduché snést. Nejdřív je pozvolné, kdy se zaplétají nitky rodinných dramat, poté začně být dusno silnější a naléhavější. Autor si pečlivě volí slova, namotává čtenáře na vodopád pocitů a situací, paniky a pochybností, kterými prochází hlavní hrdinka. Jste vedle, jste blízko. Úzkost je hmatatelná. Skoro na dosah. Je to těžítko. Je to kamera. Je to těžítko??! A proč by sakra nemělo být? V srpnu se nedýchá snadno. Past sklapává pomalu. A přesto na konci nastanou pochyby, jestli to vůbec past je. Románový debut Jakuba Stanjury je nesnadný, letnímu čtení hodně vzdálený. S autentičností, s jakou vyobrazuje jednotlivé situace, pocity, myšlenky, má ale rozhodně čestné místo v mojí knihovně.... celý text
Chmurdálie
2020,
Joanna Bator
Tohle - bylo - skvělý! Abych nesklouzla k pubertálnímu "Uííí, okamžitě si to přečtěte!" (protože pokaždé, když na tu knihu pomyslím, mám přesně takové emoce), trochu to rozepíšu. Na začátku je důležitá jedna věc, a to je čas. Není to kniha, která se čte lehce a už vůbec ne za pár dní. Je to kniha, která zraje, ze začátku vás bude štvát, bude se vám vysmívat, do čeho jste se to uvrtali. Bude vás mást množstvím postav a nespočtem informací. Ale stojí to za to, slibuju. Chmurdálie navazují na Pískový vrch a kvalitou jsou srovnatelné, ne-li lepší. Nevím, jak to Joanna Bator dělá, ale má neuvěřitelný talent na love-brand postavy. Čajíčkové tety, Gražyňka, Jaďa. I když jsou ne vždy pozitivní, zaryjí se vám pod kůži a vy se s nimi pak budíte i usínáte. Příběh několika generací (většinou) žen z jednoho sídliště, jejich rodin, jejich známých, jejich doktora/kněze/souseda/spolužáka/kolegy/holiče dávají dohromady komplexní obrázek několika životních etap, mentálních bublin i sociálních vrstev lidí. Příběh pokračuje tam, kde první díl skončil - Dominika Chmurová se probudí v nemocnici a všechno v jejím životě se změní od základů. Hledání a utíkání před sebou samým, nacházení smyslu i vlastního místa na světe, zní jako největší klišé ever. Ale podané pragmaticky, vtipně, nostalgicky a sentimentálně zároveň, to je něco, co tomu všemu dodává jemný melancholický nádech a zároveň exkluzivní prožitek ze čtení. Alfou a omegou jsou totiž lidi, jejich ulity, jejich životní příběhy. A poučení, které (stejně jako v životě) ne vždycky přijde. Autorka sází věty, po kterých vám zůstane divný pocit i husí kůže, jakoby se nechumelilo, trochu promyšleně a trochu náhodou. A narazíte na ně, když to nejmíň čekáte. Zkrátka, byl to zážitek! (a nejlepší kniha roku 2022)... celý text
Průvodce literární hysterií 19. století
2022,
Karolína Zoe Meixnerová
Tohle mě příjemně překvapilo. Nic jsem nečekala a spíš jsem tak nějak počítala s tím, že kniha bude výtahem drbů 19. století, lehce okořeněných tak, aby to bylo dost "trendy". Co mě překvapilo, byl vypravečský talent autorky, jak dokázala jednotlivá témata propojit, jak jim dala život skrz příběhy, které jsou čtivé a snadno zapamatovatelné. Zároveň oceňuji, že autorka držela celou knihu jednotný styl, nikdy se neuchýlila k prostému výtahu faktů, ale všechny pasáže protkala svým typickým humorem. Říkala jsem si, že jako studentka bohemistiky se nebudu ani přiznávat k tomu, že tohle čtu. Ale! Bylo to skvělý, moc mě to bavilo a odnesla jsem si z toho tisíckrát pozitivnější dojem z 19. století, mnohem větší než z Macurova Znamení zrodu. Pardon. Teda, ne pardon.... celý text