TheRaven
přečtené 1351
Midwichské kukačky
1994,
John Wyndham (p)
Znovu otevřeno po osmi letech, tentokrát, možná i díky přečtení v podstatě na jeden zátah, mnohem lepší dojmy než kdysi (ze silných 3* jdu na slabších 5*). Sedí mi Wyndhamův specifický, racionalizační styl. V knize se toho vlastně moc nestane. Příběh slouží takřka výhradně jako kostra pro sáhodlouhé úvahy a diskuze o protagonistů o tom, co se vlastně děje, jak se k tomu postavit, co to znamená pro lidstvo, jak to souvisí s naší biologickou přirozeností i s povahou života jako takového, jaké z plynou morální důsledku a tak dále. Autor sice čtenáři poskytuje takřka všechny myslitelné otázky i odpovědi, přesto mu nechává prostor, aby je sám promyslel a posoudil, jestli se učiněnými závěry ztotožňuje. Snad jediné, kde jsem se zásadněji zarazil, bylo Zellabyho přemítání o původu člověka, nicméně vzhledem k době napsání (1957) se dá celkem pochopit. Je to navíc jedna z mála věcí, která na tomhle jinak nadčasovém románu, který bude stejně podnětný a aktuální i za dalších půlstoletí, zastarala.... celý text
Čekám, až si pro mě v noci přijdou: Zápisky ujgurského básníka z čínské genocidy
2024,
Tahir Hamut Izgil
Nesmírně znepokojivé, depresivní čtení, které v čtenáři zanechává pachuť bezmoci a naštvání. V rámci možností přesto vynikající kniha, která mi pomohla seznámit se hlouběji s problémem, o němž jsem toho věděl až hanebně málo. Díky Práhu za vydání a překladatelce za výtečnou práci, díky které je kniha navzdory tématu čtivější než kdejaký román. Více netřeba, předchozí komentující už všechno vylíčili lépe, než bych toho byl schopen já.... celý text
Ministerstvo pro budoucnost
2024,
Kim Stanley Robinson
Na čtení docela náročný, skoro bych řekl až experimentální román. Určitá dějová linka tu sice je, ale střídá se se spoustou mikropříběhů, esejistickými pasážemi, ekonomickými úvahami a tak dále. Přestože se kniha týká jednoho z největších problémů, kterému lidstvo v současné době čelí (globální změna klimatu), včetně jeho nynějších či budoucích důsledků (ničení ekosystému, masová migrace, enormní náklady na adaptaci), ve výsledku vyznívá celkem pozitivně. Autor zkoumá různé metody, jak nastolený trend zvrátit (od klasických, jako je omezování využívání fosilních paliv, přes geoinženýrství po návrhy, jak transformovat ekonomiku), čtenáři ale nedává nic zadarmo. Přestože všichni hlásáme, že si uvědomujeme problémy dnešního světa, že chceme chránit životní prostředí a že jsme odhodlaní skoncovat s hladem a chudobou, cesta to bude náročná a plná hlubokých ideologických či morálních dilemat. Nepochybuju, že pravicově naladěnějším čtenářům, kteří se narodili se zlatou lžičkou v zadku a jsou přesvědčení o své výjimečnosti, některé myšlenky po chuti zrovna nebudou a u některých pasáží se zarazí a v podstatě každý, ale o tom to je. Kdybychom se všichni shodli na první dobrou, asi by bylo něco špatně. Každopádně výjimečná kniha, který stojí za přečtení, takže doporučuju vydržet a klidně si text dávkovat po troškách, což rozdělení na více jak sto dějově často neprovázaných kapitol snadno umožní.... celý text
Bytosti odjinud
2024,
* antologie
Ačkoli o hororové antologie, ani takové, jež se vrací ke klasickým povídkám 19. a první poloviny 20. století, není u nás nouze, zároveň jich ani není nikdy dost. Kdo podobné literatuře jednou propadne, je ztracen, nicméně časem přijde okamžik, kdy má přečteno v podstatě všechno, co kdy v českém překladu vyšlo. To se stalo i Michalu Jílečkovi, který se proto rozhodl sestavit antologii vlastní a představit čtenářům strašidelné povídky, jež se v češtině dosud neobjevily, mnohdy navíc od autorů v našich končinách takřka neznámých. Jeho Bytosti odjinud obsahují třináct příběhů, které z větší části vznikly začátkem minulého století a pocházejí převážně od amerických autorů, překvapivě výhradně mužů. Kvalitativně je sbírka celkem hezky vyrovnaná. Přestože žádná povídka není vyloženě strhující, žádná také neklesá pod solidní průměr a díky pestrosti si v antologii každý čtenář nějakého toho favorita najde. Nechybí strašidelné domy, temné hvozdy, děsivé bytosti rozmanitého ražení ani světy, které jako by Lovecraftovy z pera vypadly. Za mě jsou na prvních místech lehce frankesteinovský Stvořitel zrůdy, Pokoj v posledním patře či Baumoffova výbušnina od Williama H. Hodgsona. Ačkoli pointy několika příběhů vyšumí ta trochu do ztracena, atmosféra, které pomáhá i dobrý překlad, rozhodně nezklamala a jsem zvědavý, co Jíleček přinese příště, bude-li jaké. 70 %... celý text
Afrika přece není stát: Překonávání stereotypů o moderní Africe
2024,
Dipo Faloyin
Bubny, zapadající slunce, na obzoru žirafa, slon, hroch a lev a idylický pohled na několik chýší, před kterými starý šaman nesrozumitelnou řečí vypráví nějaký starodávný, jednoduchý, přesto nesmírně hluboký příběh. Prostě Afrika. Jo, i když na tom nejsem tak špatně jako mnozí jiní, i já byl obětí mnoha stereotypů o Africe. Uvědomoval jsem si ale, že o tomhle kontinentu toho vím až trapně málo, a i proto sáhnul po knize Afrika přece není stát (ok, zčásti to bylo i kvůli skvělé obálce). A rozhodně nelituju. Kolonialismus, umělé vytváření států a z toho plynoucí problémy, autoritářské režimy, kterých není zdaleka tolik, jak se nám muže zdát, zobrazování Afriky v kultuře, bílí spasitelé, africké jídlo, africký Hollywood i nekonečné dohady o návratu kolonialisty ukradených artefaktů. Dipo Faloyin Afriku představuje z různých úhlů pohledu, byť se logicky soustředí především na Nigérii, kde strávil část dětství. A představuje ji mimořádně barvitě, zajímavě a vrstevnatě. Klíčovým kořením, které celý zážitek posouvá na nejvyšší stupínek, je jeho suchý humor a skvěle dávkovaná ironie. Díky Faloyinovi jsem se konečně naučil číst.... celý text
Neony a světla reklam
2018,
Václav Hájek
Jo, zbožňuju neony. Na Neonech a světlu reklam mě po prvním prolistování trochu děsilo, jestli to vlastně bude mít tu správnou šťávu, když v knize není jediná barevná fotografie, ale s každou další stránkou jsem si ten pohled na „zmizelou Prahu“ užíval čím dál tím víc, kochal se architektonickými skvosty i zvěrstvy, představoval, jak ty světelné reklamy vypadaly naživo, a vychutnával si popisky typu: „Architekt efektním způsobem propojuje světelné působení opaxitového skla, čistých neonových trubic a plastického písma v hmotově výrazném architektonickém celku.“ Špica. Chci víc.... celý text
Hora v moři
2024,
Ray Nayler
Říká se, nesuď knihu podle obálky, ale stejně jsem si Horu v moři vybral kvůli té skvělé chobotnici na přebalu, aniž bych pořádně tušil, do čeho jdu. Po prvních pár desítkách strach jsem trochu zalitoval. Nebylo to špatné, ale ani žádná bomba a střídání tří dějových linek mě taky zrovna netankovalo. Pak se to ale začalo lámat. Pochopil jsem, že před sebou nemám jen obyčejný, navíc hodně pomalý sci-fi thriller, ale vynikající román o povaze vědomí, umělé inteligenci, mezidruhové komunikaci, drancování planety, lidských slabostech, morálce, sobeckosti a spoustě dalších věcí. Velké a zatraceně příjemné překvapení. Jen ten závěr bych utnul o fous dřív. Jen ještě malá, spíš osobní poznámka k poselství, které kniha přináší (tedy k jednomu z nich) a které vlastně není nikterak nové. V době čtení jsem úplnou náhodou na hodně podobné narazil v zapomenutém britském dobrodružném hororu The Abominable Snowman z roku 1957. V něm se skupina badatelů snaží v Himalájí vypátrat pověstného yettiho, kterého si automaticky představují jako krvelačné monstrum, posléze však zjišťují, že být příslušníkem druhu Homo sapiens neznamená být automaticky klaďas. Zvědavost nás neopravňuje k bezohlednosti. Úplnej Baader-Meinhof.... celý text
Volání Cthulhu
2022,
Dave Shephard
Ilustrace mi na rozdíl od jiných hodnotících vůbec nevadily, naopak jsem si některé docela vychutnal. Horší byla ta unylost. Celé Volání Cthulhu strašně nezáživné a neznat předlohu, tak si budu myslet, že je ten Lovecraft celkem béčkař a v životě po něm nesáhnu. Alespoň ten Dagon to trochu zachránil. Výsledek tedy rovnejch 50%.... celý text
Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu
2024,
Jaroslav Petr
Petr nezklamal, ale ani nepřekvapil (což není nutně špatně). Živočichové se z jednoho místa na jiné mohou přemisťovat skutečně nejroztodivnějšími způsoby a autor uvádí stovky, ne-li tisíce příkladů, aby to doložil. Je fajn, že všechny ty věci, které jsou roztroušené po jeho ohromném množství populárních článků, sesumíroval do jedné knihy a ještě doplnil dalšími postřehy, ale někdy je těch informací trochu moc. Čtenář s otevřenou hubou pokračuje od jednoho odstavce k druhému, od jednoho tvora k úplně jinému, ale v podstatě nikdy se to nezastaví a údiv převládá nad hlubším proniknutím do tématu. Proto bych doporučil dát si to na noční stolek a učítat po kouskách. Jakmile si člověk dá padesát stran v jednom zátahu, může začít znovu, protože poslat tolik věcí z krátkodobé paměti dál prostě nejde, navíc dopaminu taky nemáme nekonečně, takže ani ten „wau efekt“ už pak nefunguje. Ale jinak super!... celý text
