5holek komentáře u knih
Hluboce se skláním před příběhem ženy, která dokázala ustát tak těžký životní úděl s neuvěřitelnou silou a bez nářků, a nikdy se neodchýlila od prosté lidskosti. Obdivuji tu jistotu, s jakou vždycky věděla, co je správné, bez dlouhého přemýšlení.
O takových lidech se kdysi říkalo, že jsou solí téhle země, myslím, že lépe to vyjádřit neumím.
Naprosto mimořádný čtenářský zážitek, zaujalo od první stránky. Rozšířila jsem si obzory o celkem neznámé součásti naší historie. Velmi zajímavé charaktery hlavních postav, poutavé vyprávění bez hluchých míst a v neposlední řadě napsáno krásně po stylistické stránce.
Jak tu kdosi napsal - když miluješ, není co řešit - a já miluji. Miluji ten vyvážený balanc mezi smíchem a pláčem, miluji ten nadhled, tu spoustu životní moudrosti, to pohlazení po duši, které přetrvává. A v neposlední řadě šťastné konce.
Není to lehké čtení a nedokázala jsem je "zhltnout" na jeden zátah. Silný příběh a určitě odpovídá dobovým reáliím, jenom mi pořád něco chybělo, to něco, co chytlo za srdce u Žítkovských bohyní. Jakoby moc kalkul.
Výborně podaná psychologie hlavní postavy, hodně náročné téma. Bylo mi Jarka docela líto, uvědomění si pravdy o sobě samém a hlavně vědomí toho, co to znamená pro další život. K tomu opovržení a nenávist okolí, které démonizuje i toho, kdo se ničím neprovinil.
Opravdu vyrazila dech. I když forma vyprávění mi moc blízká nebyla, příběh je velmi silný. Přechod od naprosto idylického dětství a dospívání do dospělosti plné nezměrné trýzně. Čtenář musí obdivovat neuvěřitelnou houževnatost hlavní hrdinky, která jí dává sílu přežít a vůli jít dál, najít směr a urvat si pro sebe alespoň kousek štěstí za tak tragických okolností. Konec zcela neočekávaný, rozhodně ale z hlediska "vyššího principu mravního" naprosto pochopitelný.
Když miluješ, není co řešit! Prostě mě baví, i když ty přepisy chatů mi daly zabrat, než jsem našla nějaký systém. A nevadila ani délka, tahle dáma prostě umí psát.
A navíc je krutě reálná, děsí mě moc sociálních sítí.
Chytila za srdce, napsaná velmi dobře, i když jednoduše. Vidím za příběhem živé lidi a nedokážu si takovou situaci představit. Kolegyně mojí maminky byla Řekyně a takto na Moravě zůstala. Mamince vyprávěla, že její matka po cestě byla nucena odložit další děti, když se o ně nemohla postarat. Já jsem ji znala už jako ženu s českým jménem (možná nuceně) a vůbec nevím, jestli byla se sourozenci v kontaktu. Opravdu těžko představitelné.
Oba díly skvělé, jsem unešená a napjatě čekám, jestli autorka udrží tak vysoko nasazenou laťku i u třetího dílu. Pohled na ne tak dalekou historii očima obyčejných lidí, kteří prostě chtěli jen žít svůj obyčejný život, ale nebylo jim to dopřáno. Jsem rozhodnutá si obě knížky koupit, pokud si rovnou nepočkám, až vyjde ta poslední.
Napínavé, i když dosti komplikované, chvíli mi trvalo se zorientovat v postavách. Navíc takovou sbírku psychopatů opravdu jen tak nevidíte, není tam snad jediná postava budící sympatie.
Slabší průměr, nesplnila očekávání. Jak hodně recenzí zmiňovalo, přijde mi povrchní, černobílé charaktery, přemíra postav, ve kterých se těžko orientuje - na úkor většího zaměření na jejich psychologii, také styl dosti školácký. Rozhodně bych nesrovnávala s Šikmým kostelem, kde je znát precizní několikaletá příprava. Je možné, že autorovi křivdím, že je to částečně jeho nezralostí, že prostě ještě jenom "nemá odžito".
Rozhodně plný počet, za mě ještě lepší než Hana. Nádherný poetický jazyk, vzlety a pády, bezbřehá bolest a všeprostupující láska. Na tuhle knížku určitě nezapomenu, jen nemám dost slov...
Od autorky pro mě nejlepší. Možná proto, že tentokrát nesledovala žádnou konkrétní autobiografickou linii, jenom dějinná fakta. Bolelo mě u srdce z té bezútěšnosti příběhů ženských hrdinek, té marnosti, a byla jsem vděčná, že ta nejmladší přece jenom dosáhla nějakého smíření a vedla lepší život. Těžká kniha, určitě ne odpočinková, ale moc, moc krásná.
Krásné popisy přírody, jenže nejsem milovníkem bažin. Příběh mi přišel jako ze snu, příliš nereálný.
Napadá mě biblické "hoď kamenem" nebo jak tu někdo zmínil, nebyli jsme v jejich kůži. Rozhodně je tu hodně o čem přemýšlet a těžko zapomenout.
Autorce bravo za neotřelé téma.
Literatura faktu s vsuvkami beletrie, smutný příběh, na který bychom neměli nikdy zapomenout. Fotodokumentace, která účastníkům dodává konkrétní tváře. Jenom bych se chtěla zeptat, kdeže jsou ty příslovečné boží mlýny...
Moc hezké. Alžběta jako opravdu emancipovaná žena, která si i v těžkých situacích ví se životem rady, a její vnučka, která se v něm tak nějak plácá. Nevím, jestli to není obraz dnešní doby. Když si uvědomíme, co museli přestát naši rodiče a jejich rodiče, nároky jsou jiné a my se nimráme ve svých bolístkách.
Předvídatelná, jak už někdo zmiňoval "všechno už tu bylo", přesto má spád a četla se velmi dobře.
Docela milá oddechovka. Ne příliš uvěřitelné charaktery, na natolik šťastné konce moc nevěřím. I když je jako každý někdy potřebuji. Hodně jednoduchý styl vyprávění, ale spád knížka má a nakonec, proč ne?