adel_21 komentáře u knih

Fajn oddychová knížka, která řeší i vážné téma. Daniela mi od začátku knihy byla sympatická a moc jsem jí přála, aby se rozhoupala, sebrala veškeré své síly a svou hrdost a od manžela odešla. Žádná žena si nezaslouží, aby se k ní její manžel choval tak jako Radek k Daniele.

2 15.08.2024

Když jsem si knihu vybrala z poličky v knihovně, vůbec jsem si nevšimla, že jde o knihu pro děti a mládež. Až když jsem knihu rozečetla a všimla si nakladatelství (CooBoo). A musím teda říct, že se vůbec nejedná o knihu JEN pro děti - i já jsem ji přečetla s chutí a hltala každé slovo.
Doteď jsem žádnou knihu z doby havárie v Černobylu nečetla a myslím, že tohle byla zdařilá premiéra. Příběh je opravdu hezky zpracovaný a děj mě okamžitě vtáhnul. Líbilo se mi všechno - vykreslení vztahů, jak se vztahy mění, jak naše vztahy s ostatními ovlivňují nesmyslné předsudky, kterým věříme, aniž bychom se chtěli přesvědčit o pravdě,...
I dějová linka věnující se domácímu násilí - je dobré si neustále připomínat, že jakékoli násilí jednoduše není v pořádku!

2 04.08.2024

Tak tohle mi fakt sedlo!
Od chvíle, co jsem se dostala do děje, jsem se nemohla odtrhnout.
Propracované, překvapující...wow.

9 04.08.2024

Narozdíl od Evelyn Hugo, která mě naprosto pohltila, Carrie Soto už pro mě taková paráda nebyla.
První třetina mě nijak zásadně neoslovila, ale bylo mi líto knihu odložit, tak jsem jí dala šanci…a nakonec to nebylo špatné, příběh se hezky uzavřel, ale jak říkám - po Evelyn jsem měla větší očekávání. Nebo mi možná nesedlo téma - tenis mě nikdy nijak extra nezajímal a některé termíny z tenisového světa pro mě byly cizí.
Hodně mi ještě vadily fráze ve španělštině, kterým jsem absolutně nerozuměla. Jo, někdy se překlad dal odvodit, ale ty delší věty jsem mohla jen hádat (překládat jsem byla líná).

4 05.07.2024

Úplně něco jiného, než na co jsem od Markéty byla zvyklá. Ale jo! Bavilo mě to.

4 05.07.2024

Bavilo mě to, ačkoli Veroniky mi bylo líto - myslím, že její největší výhrou byl trpělivý a milující Michal. Klidně bych brala pár stránek navíc, abych zjistila, jak všechno nakonec dopadlo :-)

Chyběly mi přímé řeči v uvozovkách. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo komu co říká, nebo jestli jde jen o myšlenky.

8 20.05.2024

(SPOILER) No, jsem plná pocitů a otázek - a to mám po dočtení knížky nejradši. Když to ve mně něco zanechá a nutí přemýšlet... Skvěle napsáno! :-)
Chápu, že žili v nelehké době a vzhledem k tomu, že nebyli ve straně, se neměli úplně nejlíp...ale Alena (máma Pavlíny a Jany) mi byla neskutečně protivná. Celou dobu jsem si říkala, proč vůbec měla děti, když jí na jejích dcerách vůbec nezáleželo - nezajímala se o ně, akorát jim všechno vyčítala, ve všem viděla problém. A co mě štvalo nejvíc, že se za ně nikdy nepostavila, když jim táta nadával a mluvil o nich sprostě. Jediný, koho se zastávala, byl právě věčně opilý táta - a pro něj jsem taky pochopení nenašla. Holek mi bylo strašně líto. A když nakonec Pavlína sebrala odvahu a všechno jim vpálila, hodně jsem jí fandila! A říkala jsem si, jo, řekni jim to všechno, ať se chytnou za hlavu a uvědomí si, jak jsou sobečtí a zlí.

5 07.02.2024

Nechci být příliš kritická, protože sama jsem žádnou knihu nenapsala :-) Dle mého bylo dost znát, že je to autorčina prvotina. A bylo to znát hlavně v průběhu čtení. Na začátku knihy jsem měla pocit, jak kdybych se já sama pokoušela něco napsat - přehnaná snaha zaujmout a být za každou cenu vtipná - přišlo mi, jak kdybych se začetla jen do nějaké středoškolské slohové práce. Ale jak jsem se v příběhu dostávala dál, zdálo se mi, že styl psaní je stránku od stránky lepší. Vlastně jsem si nakonec knihu docela užila, i když jsem si na začátku říkala, že tohle teda rozhodně nedočtu do konce :-)

Ještě jsem se chvílemi ztrácela v Eleniných kamarádkách, ale možná to bylo jen mou nepozorností.

Sečteno podtrženo - jako první kniha asi celkem dobrý :-)
Velký palec nahoru dávám za obálku!

19.01.2024

(SPOILER) Tohle bylo tak opravdové, autorce jsem věřila každé slovo. Bylo to smutné ((pra)babičky mi často bylo tak líto - jak se trápí minulostí, jak by úplně všechno na světě dala Magdičce s Karolínkou, ačkoli by jí to stálo poslední peníze a sama by měla být třeba i hlady, jak se pořád snaží udělat všem radost a nikomu nebýt na obtíž), zároveň mi to ale přišlo tak milé, tak plné lásky...

3 27.11.2023

Tak moc předvídatelné (a místy opravdu kýčovité), i přesto jsem si ale čtení užila. Od knížek paní Caplinové asi nelze čekat nic hlubokého a těžkého, jsou to prostě jen milé romantické oddechovky.

3 25.10.2023

Zpočátku mě kniha lehce nudila, nakonec byl ale příběh vcelku fajn a dobře se četl. Takové obyčejné čtení - nemyslím to negativně, jen prostě nic extra, ale vlastně vůbec ne špatné :-)

4 06.10.2023

(SPOILER) Knížku jsem si vybrala z police v knihovně úplně náhodou. Přečetla jsem anotaci a řekla si, že to bude asi něco podobného jako Houbařka či Les v domě. Téma zneužívání... Autorku jsem vůbec neznala, jen jsem si přečetla, že pochází z jihočeského kraje (stejně jako já). A tak jsem začala číst. Ze začátku mi nic zvláštní nepřišlo, ale jak jsem četla dál a dál, popisované městečko mi začalo být pomalu povědomé (a vlastně i všechny okolnosti - Mirek, divadelní kroužek,...) ...a najednou mi to všechno docvaklo a já věděla, že příběh, který právě čtu, opravdu odráží skutečné události, které se navíc staly ve městečku, vedle kterého žiji (3km) a které dobře znám. Do té chvíle to byla "jen" knížka, "jen" nějaký další příběh...najednou se mi ale vše četlo mnohem hůř, protože jsem věděla, že vše, co se dočtu, se opravdu stalo. Najednou jsem měla možnost nakouknout, jak to tenkrát opravdu bylo...a husí kůži mám ještě teď. Dlouho to ve mě ještě bude rezonovat.
Nevím, jak bych knížku hodnotila, kdyby se nejednalo o kauzu z mého okolí. Nedokážu být v tomto ohledu úplně objektivní...

8 25.09.2023

Kniha se četla perfektně, o tom žádná. Příběh reálný, ze života ... kapitoly mi utíkaly a bavilo mě to :-)
Ale většinou hodnotím i podle toho, zda bych doporučila svým známým - a tohle není úplně knížka, u které bych kamarádce řekla "Tu si musíš přečíst!"

2 11.09.2023

Neskutečně mě to bavilo! A nemohla jsem uvěřit, že Evelyn je opravdu fiktivní postava.
Knížku jsem si vzala na dovolenou s tím, že je dost tlustá, takže mi to hezky vystačí...pěkně jsem se spletla - přečetla jsem jedním dechem a zbytek dovolené neměla co číst :-D

6 29.08.2023

(SPOILER) Ještě za půlkou knihy jsem nevěděla, co si myslet, což se mi nestává tak často. A vlastně ani po dočtení úplně nevím "co tím chtěl básník říci". Ano, čtení je to milé, ale příběh by se dle mého dal trošku prohloubit, aby to nebylo tak ploché. Přijde mi to jen jako nějaký náčrt - první verze příběhu, která se bude dál zdokonalovat... Celkově mi to přišlo i nereálné. Náctiletá dívka se nastěhuje ke staříkovi, kterého párkrát potkala a sotva ho zná. Nakonec se k němu nastěhuje i sousedka, ke které on občas zajde na návštěvu... no nevím.
Rozhodně mě překvapilo, jak vysoké hodnocení zde tato kniha má.
Asi to jednoduše nebyl můj šálek kávy a pořád jsem při čtení čekala na víc.

4 24.07.2023

Čtivé, moderní, své.
Jen poslední kapitola (na konci knížky, ne podle čísla...) byla ve srovnání se zbytkem knihy taková "mdlá".

2 10.07.2023

Bylo to milé čtení :-)

6 07.06.2023

Dočteno s husí kůží.
Často pro mě bylo hodně těžké pokračovat ve čtení. Ubíjela mě nespravedlnost a skutečnost, že nikdo nic neřekl! Proč?

Shodou okolností jsem před touto knihou četla Houbařku od Viktorie Hanišové, jejíž příběh se tomuto velice podobá. Z obou knih jsem měla po dočtení stejný pocit. Pocit bezmoci, pocit nespravedlnosti, chuť teleportovat se do knihy a všem říct, jak to bylo!

13 27.04.2023

Jako jo, předvídatelná slaďárna. Svůj účel - oddychnout si od těžkých příběhů - ale splnila :-)

20.03.2023

(SPOILER) Kniha, která pohltí. Během čtení se ve mně tlouklo spoustu pocitů. Často jsem cítila až úzkost - z nespravedlnosti. Nedokázala jsem pochopit jednání matky - jasně, chápu, chtěla si udržet manželství, které jí umožňovalo nepracovat a být "bezstarostnou" ženou v domácnosti. Chtěla si udržet svého naoko dokonalého manžela ... ale obětovat pro tohle svou jedinou dceru? Udělat z ní přede všemi blázna? Stálo jí to za to? Sáry mi po celý příběh bylo neskutečně líto. Po dočtení mám spoustu otázek, jejichž odpověď si můžu jen domýšlet. Řekla to Sára někdy někomu dalšímu nahlas? Své psychiatričce, Milanovi, komukoli? Proč se nechala vinit ze smrti svých rodičů? Proč ji chování Evžena nedonutilo říct mu, jak to tenkrát bylo, aby se k ní konečně choval tak, jak si zaslouží? Proč jí matka ani před smrtí nenapsala dopis, ve kterém by se jí třeba omluvila, vysvětlila svoje chování a uznala svou chybu?
No...Silný těžký příběh, který ve mně ještě nějakou chvíli bude rezonovat.

12 08.03.2023