Adele02
komentáře u knih

Uf. Tak tohle bylo intenzivní.
Z prvních cca 100 stránek jsem byla hodně rozpačitá. Brexley je "jiná než ostatní", samozřejmě. Tvrdí o sobě spoustu věcí, ale pak se tak vůbec nechová. Necítila jsem to, nevěřila jsem jí, nedokázala jsem z toho pobrat atmosféru místa, všechno se tak divně plácalo. Kapitoly většinou končí rádoby moudry, která pak Brexley svými činy stejně popře. A že je Warwick svůdný a čiší z něj sexuální energie, jsem pochopila už při prvním popisu, asi nebylo třeba to opakovat pokaždé, když se na něj Brex podívala (fakt pokaždé).
Ale pak přišel zlom. A já si to děsně užívala. Je to neskutečně čtivé, ne všechno bylo předvídatelné, žrala jsem tu chemii mezi Brexley a Warwickem a příběh mě pak bavil. Takže k pokračování se doufám dostanu co nejdřív, protože tohle byla ve výsledku jízda.


Miluju Tori. Skvělý, neskutečně citlivě napsaný a důležitý.


Třetí díl Srdcerváčů je ultra ťuťu ňuňu, v podstatě se nad nimi po celou dobu rozplýváte - přesto si nemůžu odpustit dojem, že se občas charakter Nicka a Charlieho vymění podle toho, kdo z kluků zrovna co potřebuje. Ale autorka konečně najíždí na to, co bylo řešeno v Solitaire, takže jsem zvědavá, kam se příběh vyvine v dalším dílu.


Asi spíš 3,5*. Hlavní hrdina mě místy dost štval, ale k jeho věku je to asi pochopitelné. Vrah byl jeden z mých tipů, ale tady to neberu jako minus, naopak se to autorovi povedlo zamotat tak, že jsem podezírala spoustu lidí a prostě to vyšlo :D Atmosféra vykreslená bezvadně, bavilo mě to, rozhodně jdu i do další autorovy tvorby.


3,5*
Byla jsem tu mnohem zmatenější než u jiných sešitů Znovuzrození hrdinů DC a, jak se to zřejmě u někoho jako Flash dá očekávat, je děj neskutečně rychlý, strašně to skáče a chvíli mi trvalo se na tento styl adaptovat. Ale tradičně přišel plot-twist, který jsem tak úplně nečekala.


No. Tohle je ten opěvovaný Hemingway? Nesedla mi ani jedna postava, a to, o čem jsem si myslela, že to bude, se hezky obloukem obešlo. Je to poněkud neosobní, strašně rychlé, některé pasáže se jen prosviští a u jiných se čeká celou věčnost.


Jedna povídka silnější než druhá. U každé bych klidně uvítala mnohem obsáhlejší příběh, ačkoli těch pár stran jim toho dodá patrně mnohem víc. Nečekaný zážitek, tohle bylo naprosto skvělé.


Sice to říkám pokaždé, ale řeknu to znovu; jen Maas je schopná napsat takovou bichli a stejně spojit naprosto všechny detaily k sobě v tom nejepičtějším wow momentu.
Postavy perfektní, svět perfektní, miluju ty její zvraty a ten pocit, jak to všechno zapadne do sebe. Konec naprosto mega, těch posledních necelých dvě stě stran byl fakt masakr. Ráda bych dala pět hvězdiček, ale to si budu šetřit na další díly.


Místy z toho stále cítím jen trochu víc okecávané drama, což mě někdy trochu brzdilo ve čtení, nejsem zrovna fanoušek sáhodlouhých monologů přes dvě stránky. Ale Wilde má něco do sebe, myšlenka celého díla je skvělá, a kdybych si měla zvýrazňovat pasáže, asi bych popsala celou knihu. Nemůžu říct, že s postavami ve všem souhlasím, ale že měly něco do sebe? To rozhodně.


Detailně zpracovaný rozklad osobnosti a lidské psychiky. Už jen kvůli tomu jsem zvědavá, co přinesou další díly.


„Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dal silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům...“


Jestli chcete ještě silnější zážitek, tak si pusťte audioknihu. Špičkové zpracování.


Ooo. Tak tomu říkám konec!
Moc nevím, co na to říct. Je to promyšlené, ale něco mi tam chybí, něco mi tam prostě neštimuje. A pořád shipuju Ilan a Joela :D


Mon Dieu.
S každou její další knihou ji miluju čím dál víc. ♥
SPOILER
A bulela jsem jako želva. Sice jsem si u Rhyse říkala, že to je ohraný a že je jasný, že ho nenechá umřít, protože tam někde musí být to kouzlo, co bylo v jedničce, a hlavně Tamlin, že jo, ale stejně jsem brečela jak malá :D


Posledních třicet stran jsem si asi vymyslela, jak jsem to četla přes slzy. Nechápu, proč jsem to vůbec četla, když jsem chytala deprese z každé druhé strany.
Citát "Žijte každý den, jako by byl ten poslední" je mým mottem už nějakou dobu, ale teď si to uvědomuju ještě víc.
A i přes to všechno, jak mě ta kniha ničila, mám chuť na poslední stránku připsat pro změnu citaci Harryho.
All was well.


S Hoover si asi nesednu. Je to čtivé a fakt silné téma, ale... ne, spíš se mi to nelíbilo.


Asi je to u mě už klasický případ, že když je něco boom, já to zase tolik nežeru... :D Nejsem z toho paf jako všichni ostatní, ale uznávám, že to bylo fakt super! Originální příběh, jen co je pravda. Postavy reálné, chechtala jsem se nad mužskou rozpačitostí, jakmile měli jednat s dítětem. Nepřekážel mi ani Ilanin věk, ten autorka taky vystihla perfektně. Jenom mě trochu mrzí, že se prvních stran jenom vysvětlovalo, historie, původ, všechno, mám radši, když to vyplyne z příběhu.
Chybělo tam hrozně moc čárek a dvě vyjmenovaná slova jsem našla s měkkým i. Pardon, ale tohle české autorce neodpustím.
A doufám, že až Ilan vyroste, zůstane s Joelem, protože ten ship si o to prostě říká! A Vargase mi nechte, prosím :D
