Aiden888 komentáře u knih
Náhodně koupená. Nečekala jsem nic a dostala jsem všechno...příběh, emoce, poučení. Víc nemám co dodat.
Příjemná knížka a ideální čtení na dlouhé večery nebo na dovolenou. Půjčila jsem si jí v knihovně jenom proto, že mě zaujala popiskem a vlastně jsem od ní neměla žádné očekávání. Když překousnete začátek, kde se vám představí dvě nesnesitelné ženské, které se neustále přetvařují na sociálních sítích a jedna neuvěřitelně vyplašená osoba, postupně se začtete do příběhu tří žen, z nichž každá má svůj vlastní životní osud, svoje starosti a trápení a postupně odhalujete že to, co se na sítích zdá růžové a dokonalé, tak vlastně ve skutečnosti není. Svým způsobem je kniha i poučná a po literární stránce se čte fakt dobře.
Mám vážně smíšený pocity. Četlo se to jedním dechem, tím spíš, že je to skutečný příběh. Na druhou stranu jsem při čtení úplně zuřila. Nejdřív jsem vyloženě nenašela Corinne za tu její šílenou tvrdohlavost a za to, jak je naivní. Nechápala jsem, že někdo takhle překope svůj hezký a pohodlný život kvůli nějakému domorodci a chce vyměnit nádherný Švýcarsko (!!!!) za život ve špinavý boudě v Africe. Kvůli jednomu chlapovi? Se kterým to navíc od začátku není ono, protože obrovské kulturní rozdíly? Jenom proto, že jí připadal krásnej? Když jsem pak viděla, jak v Africe pořád jen bojuje, je nemocná, musí se bránit manželovým náladám apod. říkala jsem si, že bych už dávno byla zpátky doma a na nějakýho černocha se vyprdla. Příběh je to ale perfektní!
Oddechovka dobrá, ale rozhodně bych to nenazvala "thrillerem, který vám vezme poslední zbytky dechu". Napínavý to moc není, žádný zásadní zvrat taky nečekejte a na konci se v tom tradičním povídání ve stylu "vysvětlím ti, jak to bylo" možná i trochu ztratíte. B.A.Paris je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, ale tohle bylo trochu zklamání.
Tak tohle u mě vážně nefungovalo. Samozřejmě, od podobné Young Adult literatury člověk nemůže čekat zázraky, ale třeba takové Hunger Games jsou důkazem toho, že i YA se dá psát poutavě. Nebavilo mě to a knížku jsem dočetla jen proto, že bych si vyčítala nedočíst jednohubku na jedno dlouhé odpoledne. Hlavní hrdinka Tessa mi byla extrémně nesympatická a dvě hvězdy dávám snad jen za docela dojemný závěr a snadnou čtivost celé knihy. Autor se zbytečně nevykecává, ale zároveň mi to nedalo vůbec nic...šíleně velká láska dvou puberťáků, trochu duchařiny, večírek v americkém stylu...nic, co bych neznala z každé druhé komedie na Netflixu.
Dvojka šlape prvnímu dílu slušně na paty a rozhodně se nedá říct, že by šla kvalitou dolů. Jednu hvězdičku jsem musela ubrat za to, že mi druhý díl přišel takový zbrklý. Rozvleklý začátek, plný Katnissina uvažování, jestli je její budoucností Peeta nebo Hurikán a potom jenom pár stránek příběhu z arény. I tak je to ale slušně čtivé.
Kdysi dávno jsem si tuhle knížku někde půjčila, abych ji po pár stránkách odložila. Vůbec mě, na rozdíl od filmového zpracování, nebavila. Teď po letech jsem jí dala druhou šanci, abych s překvapením zjistila, že je vážně dobrá. Autorce se podařilo vymyslet námět, se kterým by se toho ještě dalo vymyslet mnohé. Na to, že kniha nese označení YOUNG ADULT to překvapivě vůbec není infantilní, ale má to švih, pořád se tam něco děje a film z knížky nic podstatného neubral.
A víte co? Mě to bavilo! Tu obrovskou nálož kritiky vůči knížce vážně nechápu. Jasně, Bábovky byly jenom jedny. Jasně, Foukneš do pěny se prostě nepovedlo. Jasně, tahle kniha byla vulgární až hanba. Ale upřímně...kdo z nás někdy není? Vykreslit některé charaktery postav asi jinak nešlo, a já s tím nemám nejmenší problém. Na stránkách knih mě prostě sprostá slova neuráží a odkládat kvůli nim knihu s odporem a nedočtenou? Ne, díky. Odporná kniha je taková, která je odporná a nechutná. A že takových je. Tahle byla parádní. Po dlouhé době jsem si přečetla něco, kde jsem některé z hlavních hrdinů opravdu upřímně nesnášela a do příběhu jsem se dokázala docela dobře vcítit. Bylo to vážně syrové, přesně jak autorka slibuje. Plus (a to říkám u hodnocení knih paní Třeštíkové stále) - její práce se slovy a slovními obraty je neuvěřitelná. To umí málokdo a já za to před ní smekám. Baví mě. Má fantazii, má dar, dokáže pohotovými obraty rozesmát i ve chvíli, kdy je vám z děje tak nějak psychicky nevolno. Skvělá práce!
(SPOILER) Váhala jsem, jestli udělit čtyři nebo pět hvězd. Knížka se četla výborně, rychle a tak nějak se od ní nedalo odtrhnout, ale určitě jsem v podobné oblasti četla i lepší díla. Hlavní postavy jednotlivých povídek se vyjadřují až skoro neuvěřitelně a šroubovaně. Na druhou stranu, i když to ve vás při čtení vře, tak konce jsou vždy pozitivní. A určitě je to poučné čtení. Kéž by takhle fungovali a přemýšleli všichni.
Nečetlo se to úplně lehce. Člověk až žasne nad tím, jak sobecky slepí dokážou být někteří naši nejbližší. ,,Pěkný příběh ze života. A tím myslím čtivě napsaný, zajímavý a poučný. Ale mrazí z toho dost
Ať už bylo o sérii Stmívání řečeno cokoliv, po letech jsem se k ní musela vrátit a přečíst si ji, tentokrát očima dospělé ženy. A zase se mi líbila. První kniha není nijak brutálně napínavá, někdo by řekl i zdlouhavá, ALE... ten svět má zkrátka kouzlo. Lesy, déšť, upíři a vlkodlaci. Je to příjemná oddechovka a taky je to svět, do kterého se člověk rád schová. Mě to prostě baví bez ohledu na to, jestli je mi 15 nebo už 30.
Protože jsem si nejdřív od Fitzka dala Balíček, z Terapie jsem si až tak na zadek nesedla. Pravdou ale je, že autor umí, a pokud je tohle vaše první knížka od něj, tak je to ideální. Napětí až do poslední stránky.
Během čtení mě napadalo tolik věcí, které jsem sem chtěla o knize napsat. Teď ale asi nenapíšu nic. Silné. Jako všechny ostatní příběhy od této autorky. Tohle se četlo velmi těžce, a asi to ještě dlouho nedostanu z hlavy.
Alena Mornštajnová má jednu kouzelnou vlastnost. Nedokáže napsat knížku, která by stála za méně než pět hvězdiček. Tohle je pátá kniha této autorky, která se mi dostala do ruky, a ani v tomto případě není o čem diskutovat. Byla jsem napjatá, a taky hodně dojatá. Nevím, jak se jí to daří, že píše tak poutavé příběhy. Nejsou to žádná šokující vyprávění, která by vám vyrazila dech, a přesto se nemůžete odtrhnout. Tuhle knížku musím zařadit na úplný vrchol autorčiny tvorby, hned vedle Tichých roků a Hotýlku. Nádherná sonda do tří krutých období, kterými jsme si v našich novodobých dějinách prošli, pohledem tří žen. Rozhodně doporučuji.
Maraton Aleny Mornštajnové se zatím jeví jako moje nejlepší čtenářská volba za posledních pár let. Po skvělé Haně, bezkonkurenčně fenomenálních Tichých rocích a velice zajímavém Listopádu, přišla řada na Hotýlek. A upřímně nechápu, proč tahle knížka nemá takový ,,hajp jako Hana. Za mě byla VYNIKAJÍCÍ a rozhodně ji řadím na vrchol tvorby této autorky, pěkně po bok Tichých roků. Všechny přečtené knížky byly zatím na pět hvězdiček. Ano, autorka sice píše tak nějak pořád podobně, až stejně, a skoro by se dalo říct, že nemá čím překvapit. Ale vždycky překvapí. Dojme, vyrazí dech. S postavami v jejích knihách se ztotožníte, prožijete s nimi celý život a nakonec se vám je nechce opouštět i přes spoustu chyb, které udělaly. Hotýlek byl plný osudů, které teď musím nějak zpracovat. A pak se vrhnu na Slepou mapu, která už čeká na poličce :)
Oproti Haně a Tichým rokům, které jsem si od paní Mornštajnové dala předtím, tohle bylo na 4,5 hvězdičky. Jenomže to tu dát nejde, čtyři jsou málo a tak dávám pět. Opět silný příběh, opět spisovatelská přehlídka emocí, nekonečné slovní zásoby a fantazie, která se tu ale až děsivě mísí s realitou, která u nás mohla být, kdyby Přiznám se, že tak dychtivě jako Tiché roky jsem to nečetla, ale bavilo mě to moc. Příjemný čtení, zajímavý námět.
Všichni mi říkali, že Hana je bezkonkurenční. Byla skvělá, tak jsem si po jejím přečtení chtěla půjčit Listopád, ale nebyl k dispozici, tudíž se mi dostala do ruky tato kniha. Díky Bohu za to, dlouho jsem při dočítání knížky neměla slzy v očích. Silná, dojemná... Asi o tomu není potřeba víc dodávat. Za dva dny přečteno.
Nemůžu říct, že by mi Hana přinesla do života nějaké nové poznatky a pocity z druhé světové války a všeho, co s ní souviselo. Ani to říct nechci a nepotřebuju. Tahle knížka je prostě silná sama o sobě. Možná u ní uroníte slzu, možná ne. Příběhů, týkajících se židovské otázky a koncentračních táborů jsou tisíce. Ale co na tom? Že je tenhle jeden z mnoha? Je, i není. Je výjimečný, zanechá ve vás hromadu pocitů a příjemnou tečkou na bolestivém příběhu je, že se čte tak jednoduše. Tedy z pohledu plynulosti děje a jazyka, jakým je kniha psaná. Obsahově dává zabrat, útočí na emoce i vzpomínky, které naše generace DÍKYBOHU nemá, ale jako by měla. Dojemné, neskutečné, čtivé, silné Uf. U autorky si dělám významnou čárku a jdu vyhledat další dílka.
Napsat biografii fiktivní hollywoodské legendy? Geniální nápad, opravdu geniální. U téhle knížky si přijdou na své milovníci životopisů, starého dobrého (ale i pěkně prohnilého) Hollywoodu a taky komplikovaných románových příběhů. Už názvem mě kniha naladila k přečtení, anotace utvrdila v rozhodnutí si ji koupit a čtení samotné mě jenom přesvědčilo, že nedávné prohlášení, kterak se jedná ,,o jednu z nejlepších knih současnosti” není vůbec přehnané. Ano, místy jsem narazila na hluchá, zdlouhavá místa, ale celkovému dojmu ze čtení to neublížilo. Pořád jsem chtěla vědět, jak dopadne Evelynino další a další manželství, co to bude za muže a jak jejich vztah skončí. Konec nepřekvapí, ale rozhodně neurazí. Z tohohle příběhu by jednou mohl být krásný film, o němž sice chytrolíni na ČSFD budou psát, jak nepřišel s ničím novým, ale kouzlo prostě a jednoduše MÁ.
Tak tohle…byla jízda. Bez přehánění můžu říct, že to byl jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy četla. Mrazení a napětí od první stránky. Ani náznakem jsem nepoznala, kde je pravda a jestli je hlavní hrdinka blázen, nebo ne. Autor dokázal všechny situace popsat tak přesvědčivě a živě, že jsem nedokázala knihu odložit a četla jsem dál a dál, dokud jsem nebyla na konci. Rozhodně se tím u mě Sebastian Fitzek dostává na první příčky thrillerových autorů a po téhle první zkušenosti si jdu okamžitě pořídit jeho další knihy.