Akléda_
komentáře u knih
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
V jedné z hodin literatury nám učitelka říkala, že Krále Lávru by si měli přečíst a dát do maturitního seznamu všichni. A tak jsem to udělala. Přečteno máte opravdu za chvilku, děj je jednoduchý na pochopení i přes to, že je psaný ve verších. Nemusíte číst mezi řádky aby vám došlo co chtěl autor říct, ale zároveň to stále dokáže bavit a zaujmout. Nebude to moje srdcovka, na to to bylo jednoduché až moc, ale spokojená jsem byla, v seznamu to mám a myslím si, že nic jednoduššího z klasik už číst ani nemůžete.
Velká šance
Jeffrey Patrick Kinney
Už moc nevím co k jednotlivým dílům psát, protože mi přijde, že je to pořád to samé. Tady mě dost bavila zápletka a to, že se celá kniha odehrává v pár měsících a ne v průběhu roku, přišlo mi, že to bylo celé svižnější. Já mám Poseroutku prostě ráda, už mi to nedá nic extra, ale z nostalgie a na odpočinek je to super. Některé díly jsou slabší, některé už se trochu vykrádají, ale tohle bylo zase fajn počtení.
iPohádka
Karel Kovy Kovář (p)
Bohužel mě iPohádka zklamala. Ano, sice jsem jí přečetla asi na dva zátahy, četlo se to samo, stránky mi mizely pod rukama a ilustrace mě neskutečně bavily, ale příběh mě prostě moc nezaujal. Četla jsem to vlastně jen kvůli tomu, abych už měla dočteno a byla na konci, jinak mi bylo jedno co se stane. Bavilo mě, jak si Kovy hrál s názvy, ale bylo mi jedno jak to celé dopadne. Takže bohužel, nedokázalo mě to upoutat. Námět je ale rozhodně zajímavý a párkrát jsem měla při čtení úsměv na tváři.
Tesáky
Sarah Andersen
Tohle bylo boží! Sarah Andersen miluji, tady mi její kresby přišly ještě hezčí a o kousek propracovanější. U čtení jsem se usmívala a bavilo mě to. Pokud jste dříve milovali Stmívání, máte stále studené ruce, milujete upíry a vlkodlaky a nebo jste team Jacob (sorry not sorry) Tesáky jsou pro vás úplně ideální!
Prokletý rok
Kim Liggett
V průběhu i po dočtení knížky jsem byla silně nadšená, když jsem ale knížku zaklapla, k večeru jsem skoro zapomněla že jsem ji četla. Styl psaní byl super, postavy jsem si oblíbila a co je nejvíce top, je ten nápad, ta magie a drsnost celé knížky. Hodně lidí vytýkalo romantickou linku. Já miluju romantiku, nevadila mi tady, ale myslím si, že kdyby tady nebyla, příběhu by to prospělo. Knížka by tak mohla být ještě více drsnější, dozvěděli bychom se více o Prokletém roku a magii. Zklamaná rozhodně nejsem, nelituji času stráveného s knížkou, ale pro tentokrát musím uznat, že by to bylo lepší bez té romatiky.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Od knížky jsem měla hodně vysoká očekávání, která z větší části naplnila. Není to taková bomba jakou jsem čekala a chtěla, ale bylo to moc fajn, vtipné počtení! Alexe i Henryho jsem si totálně zamilovala, krásně se doplňují a oba mě moc bavili. Celá knížka je neskutečně vtipná a romantika ani erotika tam také nechybí. Knížka spadá do new adult, tudíž nejsme ochuzeni ani o trošku peprnější sexuální scény. Moc se mi líbilo že si to všechno autorka (jak je občas u podobných knížek ve zvyku) nenechala na konec, ale hezky tím knížku proložila. Za mě moc příjemné čtení, které mě neskutečně moc bavilo.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Z knížky jsem bohužel měla čtecí krizi. Celkově mi na klasikách vadí jak jsou z půlky o ničem. Četla jsem to na čtečce a když jsem se dostala do 49 % začala se nastiňovat hlavní zápletka. Pardon, ale tak dlouho čekat mě faaakt nebavilo. Četlo se to docela dobře a potom byl příběh až na pár míst svižnější a bavil mě. Konec bych asi nepochopila kdyby nebylo vypracovaných maturitních rozborů :D I přes to, že mi to přišlo zbytečně dlouhé a občas to mělo slepá místa, bych si jí chtěla vzít k maturitě, dokážu si představit že bych o ní 15 minut mluvila.
Černooká
Anna Musilová
Knížku jsem četla v období kdy jsem na tom psychicky nebyla úplně nejlépe a to knížce dodalo úplně jiný rozměr. Přečteno jsem měla v průběhu pár dní, neskutečně moc mě to bavilo a překvapilo. Hlavní hrdinka byla zajímavá, bavilo mě sledovat její boj s Černookou. Občas jsem byla trochu zmatená, ale jinak jsem nadšená. Líbilo se mi i zapojení první lásky, to jak příběh postupoval a Černooká postupně gradovala, dodávalo trochu na napětí což se mi moc líbilo. Jediné co mě trochu zarazilo byl konec, to mi přišlo trochu moc. Chápu že to autorka musela trochu přehrát, ale přišlo mi to už moc. Jinak jsem ale moc moc spokojená a těším se na autorky další knížku!
Strážce ztracených měst
Shannon Messenger
Vůbec jsem nevěděla co od knížky čekat a příjemně mě překvapila. První cca čtvrtina byla trochu zdlouhavá a hloupá, měla jsem tendenci bouchat se do hlavy a rvát si vlasy kvůli klišoidnímu chování hlavní hrdinky, ale pak jsem nestíhala valit oči! Potom co se hlavní hrdinka začala chovat normálně se z knížky stala velmi milá počtená. Svět elfů mě bavil, velmi lehký náznak romantické linky byl super, doufám že se v dalších dílech bude rozvíjet. Bavily mě zvraty které autorka vymyslela, dobře se to četlo a bavilo mě celý svět a postavy objevovat. Velmi příjemná a milá knížka, pokud to bude jedna z prvních, tak je to ideální volba!
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Knížku jsem ohodnotila poměrně vysoce i přes to, že jsem z ní tak na větvi nebyla. Po přečtení jsem pochopila co na knížce všichni vidí, můj problém s ní byla moje neznalost dějepisu. Ztrácela jsem se v postavách, neměla žádný historický kontext a tím pádem se do toho tolik nevžila. Bavila mě lehká romantická linka a hlavní hrdinka, ale neoslovilo mě to natolik abych si od autorky chtěla přečíst něco dalšího. Zatím.
Prokletá krev
Ange
Prokletá krev je dobrá knížka. Můj problém je, že jsem se nemohla začíst a nedokázala se vžít do děje, takže mi bylo jedno co se děje. Je to plný akce, ale já se fakt nemohla začíst. Posledních sto stran se zdálo že bude super, ale pak se to vzrhlo a posledních padesát stran bylo jedno velký wtf který doteď nechápu. Bohužel, průměr.
Koláčky a spiklenci
Theo Addair (p)
Miluju Muffin a čaj. Tohle miluju ještě víc. Pouto mezi klukama je dokonalé, navíc to celé nestojí jen na romantice, je to neskutečně čtivé, vtipné, smutné a boží. Miluju postavy, miluju autora, miluju vše spojené s touto knihou! A pamatujte, zvědavost zabila kočku.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Hezká, milá a hlavně vtipná oddechovka která se rychle čte. Nápad není nic extra, ale líbil se mi popis nebe. Při jízdě v MHD jsem měla co dělat, abych se nesmála nahlas ????
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Od autorky jsem si naprosto zamilovala Pomocnici, takže jsem se na její další dílo těšila. Zjistila jsem ale že je tahle kniha podobná jinému thrilleru ze stejného nakladatelství, kterou jsem četla, proto jsem Freidu nechala asi půl roku čekat. A i když to bylo dobré, není to druhá Pomocnice. A navíc si po přečtení fakt uvědomuju ty podobnosti, což je prostě škoda. Sice mě to bavilo číst, ale zároveň mi přišlo, že mi docela trvalo se do toho dostat, což je co říct na to že má knížka 240 stran. Řekla bych že tak první čtvrtina byla fakt pomalý rozjezd, což tomu moc nepřidalo. A i když jsem pachatele přímo neodhadla, kvůli podobnostem s jinou knížkou mě to úplně nepřekvapilo. A zároveň mi přišlo že autorka nechávala čtenáři až moc okatá vodítka, ne že bych vždycky byla úplně na správné cestě, ale kolikrát mi to přišlo tak jednoduše podstrčené čtenáři, že jsem nad tím pak ani sama nechtěla přemýšlet. Tahle knížka by nemusela být nutně úplně špatná, rozhodně by tomu pomohlo kdybych nečetla tu podobnou knížku, jejíž název ale říct nemůžu, protože bych vám tím vyspoilerovala obě dvě. V porovnání ale musím říct že Freida byla ta horší z nich, nemělo to tak dobré napětí a na thriller to pro mě bylo prostě málo. Průměr, bohužel, ale na další knížky autorky se i tak těším.
Fotografové vzpomínek
Sanaka Hiiragi
Tohle bylo moje první seznámení s japonským autorem a doufala jsem, že si to zamiluju tak moc, že budu chtít zkusit i další podobná díla. Ale to se bohužel úplně nestalo. Knížka je hodně krátká, což byl jeden z mých problémů. Nedokázala jsem se do toho nijak vžít, ještě tím, že to byly tři různé příběhy tak toho prostoru na ně bylo prostě málo. Jo, nakonec to celé bylo trochu propojené, což jsem ocenila, ale obávám se že méně pozorný čtenář by na to přijít nemusel. Já jsem prostě asi čekala trochu víc, trochu něco jiného, něco co mě uchvátí. Celé to pro mě ale ve výsledku bylo takové jednohubkové zapomenutelné čtení, které se mi sice líbilo svým nápadem, ale zpracováním už moc ne. Zajímavá mi přišla ale minulost Hirasaky a celkově jeho postava, to, jak byl do příběhu zapletený a jak se nám to odhalilo. To mi přišlo fajn, ale celou knížku to bohužel nezachránilo. Tím že to byly tři různé příběhy tak se mi i každý líbil trochu jinak, některý více, některý méně. Každý z nich měl něco co mě aspoň trochu zaujalo, to zase ne že ne. Neříkám že už se do podobných knížek nikdy nepustím, ale nemůžu se prostě ubránit tomu, abych nebyla zklamaná. Za sebe bohužel doporučit nemůžu.
Temná ukolébavka
Polly Ho-Yen
3,5*/5* Nechápu, že tahle knížka vyšla před rokem a nikde na sítích jsem jí za tu dobu neviděla. Narazily jsme na ní náhodně s kamarádkou na Světě knihy a rozhodly se si jí společně přečíst. Proto je pro mě tak těžké tuhle knížku hodnotit. Společné jsme probíraly naše teorie a nápady, ale bavilo by mě to tak moc i kdybych to četla sama? Odhadla bych sama za sebe tolik věcí? To nikdy nezjistím. Pamatuju si, že tam bylo pár věcí které jsem správně odhadla, ale byly tam i nějaké, které mě překvapily. Zvlášť ten konec teda, to jsem fakt nečekala. Celá knížka je tak zvláštně strašidelná, přesně takovým tím dystopickým způsobem, kdy vám běhá mráz po zádech a na jednu stranu si říkáte, hm to je šílený a na stranu druhou si říkáte, hmmm co když ale někdy v budoucnu bude početí normální cestou fakt výjimečné a takhle to bude vypadat? To se mi hodně líbilo, tyhle obavy a strach. Celý ten příběh je navíc ukončený a dostanete víceméně všechny odpovědi, za což jsem byla ráda. Knížka má krátké kapitoly, takže se dobře čte a velmi rychle odsýpá, i přes to, že sazba není úplně nejšťastnější. Autorka tady extrémně dobře zvládla manipulaci, ať už postav nebo i nás jako čtenářů, což opět bylo strašidelné, ale vlastně jsem si to užívala. Největším problémem téhle knížky je za mě ta časová linka. Skáče se tady v době teď a tenkrát, což by samo o sobě nevadilo. Autorka si ale nezvládla úplně pohlídat všechny detaily, takže když se pak snažíte si příběh složit za sebe, jednotlivé události vlastně nenavazují, nebo v té časové rovině nedávají smysl. Nesedí to časově nebo dějově a to mi trochu kazilo dojem z celé knihy. Jinak je totiž vidět že autorka to má velmi dobře vymyšlené, jen tohohle byla škoda. Není to nejlepší dystopie co jsem kdy četla, Shusterman je jen jeden, ale je to dost dobré a rozhodně si to zaslouží více pozornosti.
Hvězdy nám nepřály
John Green
S Greenem prostě asi nikdy nebudu mít dobrý vztah. Žádná z jeho knížek kterou napsal sám se mi nelíbila. Hvězdy nám nepřály jsou ale tak profláklé, že jsem si říkala že minimálně ještě ty musím zkusit. A když jsem zjistila že audioknihu namlouvá můj milovaný Matouš Ruml a s ním moje ještě milovanější Veronika Khek Kubařová, šla jsem do audioknihy. A bohužel (pro interprety asi bohudík), ta audio forma byla ta nejlepší věc na celé knize, sns. To bylo TAK KRÁSNĚ namluvené, že jsem měla pocit jak kdybych se v těch hlasech koupala. Ach. Téma rakoviny mi je bohužel docela blízké, ale Greenovy knížky mě prostě očividně nikdy nezvládnou zasáhnout. Nic to se mnou nedělalo, nevyvolalo to ve mně žádné pocity a ani jsem nebrečela a mě není těžké rozplakat. Jo, bylo tam pár hezkých myšlenek a ano, je to napsáno dost jednoduše, což může být i plus i mínus. Ale za mě to prostě není nic extra. Chápu, že před lety možná bylo, ale v kombinaci s tím, jak mi autor nesedí a s tím kolik toho z heavy contemporary mám načteno je tohle prostě nejlépe průměr. Postavy jsem si nijak extra neoblíbila, bylo mi jedno co se s nimi stane. Byla jsem ale ráda, že jsme tady viděli i rodiny hlavních hrdinů, to se moc často neděje. Taky mě docela bavila ta romantika, kdybych mimo tu audio formu měla říct jednu dobrou věc, byla by to asi tahle. Celkově mě to ale prostě trochu nudilo a k příběhu jsem neměla tendence se vracet. Achjo, Greenovy knížky bych fakt ráda milovala, ale prostě se mnou nic nedělají.
Blbá Vendula
Noemi Cupalová
Další ze zástupců knížek, které jsem četla do školy na seminář o dětské literatuře. A Blbá Vendula teda bylo moc milé překvapení. Anotace říká, že tohle není příběh o šikaně a byla jsem překvapená, že vlastně opravdu tolik nebyl. Je o pochopení, o tom jak nám i jednoduché věty můžou ublížit a celé je to uchopeno velmi zajímavým stylem, kdy se v určitých situacích rozdvojí příběh a sledujeme dvě cesty. Tu "dobrou" a tu "špatnou". To se mi moc líbilo. Ten nápad, to zpracování, ty barvy, to bylo super. Ilustrace se navíc krásně prolínají a doplňují celý ten příběh. Jsou tam důležitá témata a celkově si myslím, že je to opravdu důležitá knížka, která by se měla číst ve třídách na základních školách. Já osobně jako čtenář který není cílovka vidím pár technických chyb, jako třeba to, že když se určitá situace rozdvojí a pak se vracíme do jednotného příběhu, jedna z těch stran bude vždycky méně adekvátní. Buď mi přišlo že ta reakce byla moc klidná nebo moc výbušná a nepasovalo mi to k sobě tolik jako celek. Taky mi přišlo že knížka měla docela rychlý konec a některé postavy se chovaly velmi proměnlivě, ale nemyslím si, že to je něco, co bude vadit když se to bude číst dětem. Já si teda několikrát položila otázku kolik Vendule vlastně je, protože vím, že je na základní škole, ale zároveň mi přišlo že se tak moc nechovala. Ale všechno tohle jsou jen moje rýpance, které pořád předčí to, že je to neobvyklá a důležitá knížka, za niž jsem moc ráda že vůbec je.
Těžký život knihomolů
Hanka Grehová
Na tuhle záležitost jsem se moc těšila. Občas na mě na Instagramu vyskakují Hančiny komiksové stripy a pokaždé mě to moc bavilo, tak jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst i v knižní podobě. Několikrát jsem se smála nahlas, přečetla jsem to cirka za hodinu (nepřekvapivě) a na jedno odpoledne to byla moc fajn záležitost. Hezké mi přišlo i to, jak je na začátku přehled postav a jejich vlastnosti, jako v nějaké hře, to bylo super. Zároveň jsou v knize i vysvětlivky, pokud se u nějakých slovíček nebo scének nechytáte, což mi přišlo taky fajn. Jen mě trošku mrzelo, že celá knížka nebyla v komiksovém duchu. Na konci jsou ještě dědulova moudra a i když to bylo taky fajn, radši bych o to více těch komiksů. Celá knížka je ale moc krásně udělaná, včetně předsádek, kresby, nápadů i obálky. Pokud jste knihomol tak by pro vás tohle měla být nutnost. Já jsem moc ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, určitě se k ní budu vracet když budu mít třeba nějaký splín. Tohle mě zaručeně rozveselí.
Celou tu dobu
Rachael Lippincott
Miluju Rachael Lippincott a tohle byla jediná knížka, kterou jsem od ní ještě nečetla. A i když to nebylo tak dobré jako Pět kroků od sebe, s čímž jsem ale ani nepočítala, pořád to bylo nakonec moc fajn. V průběhu jsem se trochu bála, ale ve výsledku jsem spokojená. Hned od začátku to bylo velmi heavy. Chtělo se mi brečet hned během prvních pár stránek a říkala jsem si, že to bude skvělý. Pak přišla Marley a já začala věřit. V Kylea, v druhé šance, v lepší život, v naději, ve všechno. Potom přišel OBŘÍ zvrat. To jsem fakt nečekala. A od té doby jsem byla trochu na vážkách. Na jednu stranu zmatená, protože haló? Tím se všechno mění a půlka knížky vlastně vůbec není tak jak jsem si myslela, super. A taky jsem se bála. Děsně jsem se bála, že v tom bude nějaká nadpřirozená linka. A taky jsem si říkala achjo, proč to nemohlo pokračovat tak jak to bylo? Když se to ale začalo nějak osvětlovat a vyvíjet, začala jsem být zase docela spokojená. Na konci jsem brečela, byla jsem rozpolcená, vlastně jsem ani sama nevěděla jak chci aby to skončilo. A ve výsledku jsem moc spokojená. Trochu zvláštní knížka vzhledem k tomu twistu v půlce, ale autorka mi jen znovu potvrdila, že je právem moje oblíbená.