Aknel26 komentáře u knih

Lehká četba do nelehké doby. Jestli to ale nebylo až příliš jednoduché... Jde o knížku plnou stereotypů (abych se vyhnula ošklivějšímu slůvku klišé) - podnikatel musí být arogantní, jeho žena musí být krásná, babička musí být laskavá, baculka musí být zamindrákovaná. Ale po úvodním rozdělení rolí se autorka asi zhlídla v násobilce, kde dvě minus dávají plus, a ze dvou nešťastných žen vytvořila jednu šťastnou a skvěle fungující dvojku, obklopenou dalšími milými a přátelskými lidmi.
Mrzelo mě, že autorka nedodržela koncept knihy jakožto kuchařky – na počátku se objeví pár zajímavých receptů na cukroví, tak jsem myslela, že jimi proloží celý text, ale bohužel, namísto kuchařky vytvořila takovou učebnici hezkého chování.
A ještě k obálce – je hrozná, a kdykoli jsem na ni pohlédla, měla jsem pocit, že nečtu knížku o baculce, nýbrž o dívce s knírkem.

6 29.03.2020

Zatím nejlepší knížka Petra Horáčka, s jakou jsem se setkala. Obrázky jsou krásné jako vždy, textu je o něco víc, což jako velcí čtenáři oceňujeme, a navíc nabízí nejen morální poučení o síle přátelství, ale také nějaké informace z ptačího světa.

6 04.02.2020

Zklamání. A velké. Hlavní zápletku jsem odhalila velmi záhy a pak jsem spíš čekala, jestli mě autorka nepřekvapí jiným rozřešením - a bohužel nepřekvapila. Snaha o udržení čtenáře v napětí mi přišla až křečovitá. Nicméně knížka je napsaná velice čtivě, takže ode mě zas taková oběť nebyla ji dočíst.

6 08.10.2019

Výborné knížky na rozmluvení dětí. Dá se tu mluvit úplně o všem - o lidech, zvířatech, přírodě, předmětech, činnostech, domech, autech, obchodech, počasí, vztazích i místech. Můžete vymýšlet příběhy, sledovat osudy některých "hlavních hrdinů" - a to nejen v rámci jedné knihy, ale všech pěti (třeba pán-běžec a paní s jezevčíkem). Podle toho, jak se staví školka, jdou knihy v pořadí Zima, Jaro, Léto, Podzim. A Noc se nejspíš odehrává rok nato. Prohlížíme je se synem od jeho roka a půl a vždycky najdeme něco nového, o čem se dá mluvit. Kdybych mohla, dám hvězdiček deset.

6 25.08.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších, hlavně pestrostí příběhu. Pavla tu neřeší jen lásku, ale i rodinnou situaci, maléry ve škole, starosti v oblasti citové – a především jeden velký průšvih, do kterého se dostala svou neopatrností. Knížka je plná jedinečných postav, drobných příhod z domova i ze školy a především spousty skvělých hlášek. Taky mám kolikrát chuť napsat si na čelo idiot, to aby každý hned věděl, s kým má tu čest!

6 21.08.2019

Nedávno jsem zjistila, že tato série má přes dvacet dílů, a zalitovala jsem, že v češtině vyšlo jen těchto šest. Zločin na ostrově mě ovšem z této lítosti vyléčil. Knížka je nudná, samotné vraždě se věnuje pár stran v úvodu a pár v závěru, zbytek je vyplněn žvásty o vztahu Agathy a Jamese, přesněji Agahtiným hysterčením: miluji ho, on mě nemiluje, kašlu na něj, začnu si s Charlesem, ba ne, pořád ho miluju, on se ke mně chová hnusně, kašlu na něj... Stále dokolečka dokola. A navíc ta vražda neměla vůbec šmrnc, ten se vytratil spolu s vtipnými obálkami.
Abych zmínila alespoň něco pozitivního, díky této knize jsem objevila zajímavé slovo z divadelního slangu - mrckovat neboli naivně přehrávat

6 23.06.2019

Příjemné překvapení!
Co se mi líbilo:
- kontrast letní atmosféry a houbaření, které pro většinu lidí znamená relax, s poměrně těžkým dějem
- po dlouhé době česká kniha, v níž převažuje spisovný jazyk nad obecnou češtinou.
Co se mi líbilo méně:
- ráda bych se někdy dočkala knihy s hlavní hrdinkou, která nebude sužována psychickými poruchami či neurózami; jsem přesvědčená, že i kolem "normální", sympatické postavy se dá vystavět zajímavý moderní román
- vztah Sisi s Evženem a jeho případné nekalé úmysly zůstaly nedořešeny.

6 11.04.2019

Je to napínavá knížka, kterou není snadné odložit, ale to je tak nějak všecko. Jackovy choutky mi přišly spíš nechutné a zvrácené než děsivé a jeho chování již před cestou do Thajska bylo natolik podezřelé, že jen úplná naivka by s ním přesto odletěla. Není pravděpodobné, že by měl všecko tak skvěle obšancované. A ten konec mi připadal kapku zbrklý. Postavy se mi zdály ploché, co do děje šlo vlastně "jen" o boj dobra a zla, žádné další linky, a i po stránce jazykové či stylové hodnotím jako poněkud jednodušší.
Mimochodem, znáte film Noci s nepřítelem s Julií Roberts? Při čtení této knihy jsem si na něj několikrát vzpomněla.

6 10.08.2018

(SPOILER) Když jsem si knihu pořídila, čekala jsem něco jiného - myslela jsem, že zlatokopka Amber Daphne vystrnadí z jejího postavení, bude terorizovat rodinu a uzpůsobovat ji svým představám; nebo naopak oni budou ničit ji. Když jsem část o Amber dočetla, očekávala jsem tentýž příběh z pohledu Daphne - a zase jsem se do značné míry mýlila. Po přečtení poslední věty této části jsem si v duchu řekla: ha, už vím, jak to skončí - a byla jsem vedle jak ta jedle! Nesmírně čtivá knížka s propracovaným dějem a dobře vykreslenými postavami.
P.S.: Původně jsem dala čtyři hvězdy, protože ten "můj" konec mi přišel důmyslnější, ale po přečtení knihy ZZD (modří vědí) jednu přihodím. Ve srovnání s ní vychází PPP o dost lépe ve všech ohledech (styl, postavy i příběh, kde není vše jen černé nebo bílé).
P.P.S.: Pro zvědavce přidám i to, jak jsem si myslela, že kniha dopadne. Čekala jsem, že selžou plány obou "paní Parishových" a vítězně z celé situace vyjde manžel - Amber zabije a její dítě dá vychovávat své současné ženě. V knize ale má příběh jedné z žen šťastný konec.

6 10.07.2018

Jako vždy promyšlené, každé slovo a každá myšlenka na svém místě. Rozhodně bych neřekla, že je autorčin styl odosobněný, naopak! Ve svých pasážích ke mně Hana, Eva i Viktor promlouvají velmi přirozeně, jako kdyby seděli vedle mě. A přímá řeč k tomu není zas tak potřeba. Každá postava uvažuje i vypráví úměrně svému věku i zkušenostem, nejvíc oceňuji, jak se Petra dokázala vžít do malého kluka, jsme stejně staré, ale já vůbec nevím, co teď mezi dětmi "frčí". A taky se mi moc líbilo, jak vyřešila závěr.

6 18.04.2018

Moje druhé setkání s paní Mornštajnovou rozhodně nebylo (o moc) horší než to první. Autorka vypráví příběh hlavního hrdiny Václava a jeho rodiny a spolu s ním také osudy naší země. Děj byl vemi propracovaný, všechno souviselo se vším, slovy klasika "náhody jsou vyloučeny nebo se s nimi počítá". Lidé úmyslně či nechtěně ovlivňují osudy své i svých blízkých.
Občas jsem se ale ztrácela v záplavě jmen, která se vždy vynořila a pak zase zanořila, aby se vynořila opět třeba po 50 stranách, a já musela listovat zpět. A také nemám moc ráda, když se začíná od konce. Vždy když jsem dospěla k nějaké významné pasáži, nebyla jsem překvapená, ale řekla jsem si "aha, už je to tady".

6 04.03.2018

Nemůžu se zbavit dojmu, že původně šlo o krátkou experimentální povídku, kterou Murakami poslal do nějaké soutěže nebo odevzdal ve škole jako text do 10 000 slov a po letech ji jen vytáhl ze šuplíku, oprášil a bez větších zásahů vydal. Základní příběh je docela vtipný, líbily se mi i některé autorovy obraty, nicméně převládá pocit, že se mi dostal do ruky jen literární polotovar.

6 09.03.2017

Je mi líto, ale tentokrát úsloví "do třetice všeho dobrého" neplatí. Je to dobře napsaná knížka se sympatickou ústřední dvojicí, ale postrádá to, co by detektivce prostě chybět nemělo - napětí. Možná to bylo tím, že jsem ji četla dost dlouho, možná tím, že jsem vraha odhalila při první možné příležitosti a pak nechápala, kde to jako vázne... Zkrátka mi přišel zajímavější příběh Robininy svatby než nekonečné sledování tří podezřelých. A kapitoly psané vrahem mě spíš odpuzovaly. Nicméně četlo se to pěkně, Rowlingová/Galbraith prostě umí.

6 09.10.2016

Zatímco já jsem četla Šílenou babičku, se synem jsme si střihli Babičku drsňačku. V něčem jsou ty knihy podobné, především tím, že (s nadsázkou, jak slibuje název) líčí vztahy mezi členy rodiny - dětská knížka je o babičce a vnukovi, ta "dospělácká" o vztahu babička-matka, kdy právě matka je vypravěčkou.
Drsná babička vychází z toho srovnání lépe, ale možná je to dáno i tím, že jsem od Šílené babičky čekala víc šílenství a bláznivých nápadů.
Začátek tomu odpovídal - líbila se mi postava babičky v batikovaném oblečení, s improvizovanými výlety a impulzivními nápady, jako je třeba rozvoz pizzy.
Bohužel mě trochu zklamalo, kolik prostoru dostala Lucie a její peripetie s muži, to mě vůbec nezajímalo - a vlastně mě nebavila ani babička-dohazovačka, která se navíc v průběhu knihy velmi zklidní a z šílené babičky se stane víceméně rozumná a klidná osoba. (Na druhou stranu bych ocenila druhý díl, ve kterém by se ukázalo, se kterým z adeptů Lucie skončí.)
Dojemný závěr knihy mě ale potěšil a přinutil jednu hvězdu přidat.

5 04.09.2024

Asi už jsem na takový chatrný příběh a prostinký humor stará. Vtipné mi to nepřišlo ani maličko a lechtivé taky ne. Jeho banán ve mně vyvolal leda čtecí krizi.

5 17.07.2024

Kam se hrabe Darcy Coates se svými strašidelnými domy na Jarmilu Stráníkovou a Sedmidvory!
Je to čtivé, je to napínavé, je to opřené o skutečná svědectví o existujícím tajemném domě (ty fotky v závěru knihy!), je to psané hned ve třech (a malinko i ve čtyřech) časových rovinách, je to příběh na pozadí historie naší země.
Našla by se ale i slabší místa, zůstávají hlavně otazníky ohledně osudů mužských postav - Otta a Matěje. Nejslabší linka byla pro mě ta Veroničina, nejvíc se mi líbila asi ta současná, protože Kamila i Erik se chovají přirozeně, jednají systematicky, jsou sympatičtí a hezky to mezi nimi jiskří. (Na rozdíl od iracionálního jednání většiny hlavních hrdinů v sérii Darcy Coates, které mě vždycky rozčiluje.)

5 22.04.2024

Kniha je postavená na vztazích mezi třemi hlavními hrdinkami, představitelkami svých generací. Nápad jistě dobrý, ale mně přijde vše příliš nekompromisní, ploché, černobílé.
Božidara by měla být taková ta stará žena s jakousi nenucenou, přírodní moudrostí, která se dokázala oprostit od očekávání druhých lidí a žije podle svého přesvědčení, bez autorit a "uměle vytvořených pravidel". Co je přirozené, je správné. Božidara nemá doma hodiny ani zrcadlo, spí, kdy chce, jí, když chce a co chce, s lidmi se příliš nestýká, protože jejich společnost nepotřebuje, myje se párkrát týdně pod sprchou s dešťovou vodou, češe se a obléká jen tak nahodile a účelně, protože soudit lidi podle vzhledu je přežitek konzumní společnosti. OK, říkala jsem si, prostě babka, která si zažila svoje, je materiálně zajištěná a ve stáří se rozhodla nedělat si z ničeho hlavu. Jenže pak jsem se dozvěděla, že Božidaře není ani šedesát, je tedy ve věku, kdy lidé běžně pracují. Hm, tady něco nehraje...
Rosie je prostě puberťačka, která už měla dost toho, že do ní matka promítá své vlastní cíle a obstarává veškerý její program, a namísto útěku z domova odjede k babičce, aby si vyčistila hlavu. Možná kdyby se pokusila o dialog, v klidu vysvětlit matce, co se jí nelíbí, mohlo být vše klidnější. Rosie ale vše dusí v sobě, až to exploduje.
Milada z knihy vychází jako nejzápornější postava, představitelka konzumní společnosti, která poslušně přijímá všeobecné skutečnosti a názory, aniž by se nad nimi pozastavovala: vzdělání je podstatné, návštěvy lékařů jsou důležité, mít plnou ledničku je praktické, mít dobré auto je bezpečné. Prostě to tak je, zjistily to stovky generací před námi, proč to zpochybňovat? Možná dceři umetá cestičku až moc, ale jinak na jejím přístupu nevidím nic špatného.
Pokud jde o děj, dobrovolně přiznávám, že jsem sem tam přeskakovala - v první části méně, ve druhé celkem dost. Nevadila mi přehršel životních rad a moudrostí k zamyšlení (často opravdu výstižných), ale úplně mi nesedl styl vyprávění, všechno bylo řečeno moc okatě a stereotypně. Nemuselo být tolik vulgarismů. Kniha měla přes pět set stránek, klidně bych pár desítek v průběhu děje obětovala a použila je na nějaký propracovanější závěr.
Ještě technická poznámka - knížka je příšerně těžká. Původně jsem ji půjčila babičce, ale ta mi ji vrátila s tím, že ji při čtení tíží na prsou a špatně se jí tak dýchá. Možná by bylo lepší použít tenčí papír, případně menší písmo.

5 24.01.2024

Hvězdičky nedávám, protože jsem nedočetla. To hrabání v archivu a poslouchání nahrávek se tak strašně vleklo, až jsem to vzdala. Třeba to někdy zkusím znovu.

Tato kniha mě náhodně zaujala v knihovně, tak jsem si ji půjčila a až později jsem zjistila, že se jedná o pátý díl série. Pár odkazů na předchozí díly tu sice bylo, ale na rozdíl třeba od případů Oddělení Q podle mě lze knihy číst i na přeskáčku.
Upřímně doznávám, že první polovina knihy mě nebavila. Četla jsem detektivku, ale jako bych nebyla ani zvědavá, kdo je vrah. Chytla mě až na posledních asi 150 stranách, kdy policisté opustili vedlejší linky a slepé koleje a vyšetřování dostalo jasný směr. Chování Noaha mě občas šroubovalo do sedu a měla jsem o jeho a Josiin vztah trochu obavy.

5 27.04.2023

Knížka, díky níž jsem se hodně dozvěděla i jsem se z plna hrdla zasmála.

5 24.04.2023