Alma-Nacida
komentáře u knih
Rezervace v rytmu blues
Jason Aaron
Vždycky, když si koupím další díl, si nejdřív zopáknu ty předchozí. Tohle není právě veselý čtení a jak ty díly přibejvaj, tak jsem čím dál víc noár taky já. Brzy budu chodit dělat tmu do komína.
Tohle byl přelomový díl, něco bylo zcela nečekaný, něco zas očekávaný a při tom jsem pořád doufala, že to tak nedopadne. Nebo aspoň ne z takový vejšky a rovnou na beton. Je to opravdu dobrý čtení. Všemu zkrátka věřím. Bohužel.
"Jsou to skvělí muži, ti naši přátelé, že?"
"Ne. Jsou to zkurvený svině. Byli to svině, ještě když sloužili u vojenský policie, a jsou to svině i teď, když už nejsou v armádě. A budou to svině až do posledního dne svejch posranejch životů."
"Tak proč pro ně pracuješ?"
"Protože jsem taky svině."
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Je to jednohubka, což je v tomto případě bezmála jediný klad, protože už v prvním dílu si čtenář přečte všechno, co je na této knize nové. Tady to je zkrátka pokračování a nic na tom nezmění ani autorova snaha sdělit čtenářům, že je ve vztazích dobré nejen nechat, ale rovnou i všechno vyklopit. Ehmmm, nemohu souhlasit. Navíc nikdo neříká svým blízkým úplně všechno. Pak mi taky vadí názor, že je dobré říct někomu, kdo to ještě neví, že umře. Krucinál, to by mě asi poněkud rozhodilo...
Určitě bude další díl, ale beze mě. Za mě stačilo.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Tady by to bylo přesně na dvě a půl hvězdy; kladně hodnotím nápad, ten je skvělý, a propracování pravidel cestování v čase. Naopak negativně hodnotím záplavu jmen hned v prvních stránkách, podle mě zbytečně detailní popisy oblečení, a pak podivnou chladnost, kterou jsem ale cítila i z jiných knih přeložených z japonštiny, a tak se trochu obávám, že to možná bude velkou odlišností stavby čeština a japonštiny. Taky mě štval přístup některých postav, kterým dává autor najevo své sympatie, jako manželka pána s Alzheimerem. Například co je to za jednání manžela k manželce s tím dárkem, na který se zeptala? Taky jsem očekávala nějaké vysvětlení k přítomnosti ducha v kavárně, a pak mě vysloveně rozesmála akce na přesun ducha z "té" židle. Nedosti na tom, že duch chodí jednou denně na záchod, teď ho tam ještě vyexpedujete pomocí opakovaného dolívání kávy?
Asi tady pracuje kulturní bariéra, nevím, je to divný počin.
Meč králů
Bernard Cornwell
Všem už je nám jasné, že nebýt Uhtreda, žádná Anglie by nejspíš nebyla, a nebo aspoň by byla později. Na tom nic nového není, ale Cornwell zkrátka píše dobře, čtivě a erudovaně, já mám Uhtreda ráda, a tak odpustím i to, že je to už starej kozel a měl by nejspíš sedět doma, aby případně mohl zajistit přežití různých moru vystavených příbuzných. Jenže kdo by o tom chtěl číst, že jo, takže se smířím i s tím, že nejspíš není Uhtredovým heroickým činům konec. Jen doufám, že milostné románky si už odpustí, aby zas nemusel zasahovat mor apod. a zbavovat ho nepohodlných, okoukaných manželek. ;)
Dědečkové
Pavel Čech
Knížku jsem koupila mému taťkovi, který je taky dědeček, což si už dlouhé roky moc pochvaluje. :)
Je to krásná kniha a trefila jsem se mu do noty, ale taky jsem byla pohlcena, dojata, a byly to moc milé chvíle, které jsem s ní před tím podarováním strávila. Trochu jsem si zavzpomínala na moje dědečky, hlavně na jednoho z nich. Trochu jsem slzela... Bylo to krásné. :)
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Za mě to zas taková bomba nebyla, asi jsem měla moc velká očekávání. Jasně, že za nějakých těch 25 let se sci fi změní, i čtenáři se změní, ale to by mi až tak nevadilo. Třeba něco od bratrů Strugackých si pořád přečtu s chutí, ale tady tomu chybí - já nevím - drajv, odpich. Dala bych nejradši dvě a půl hvězdy, tak to přesně vnímám, ale to nejde, a spíš než dvě jsou to přeci jen tři kousky. Asi nějak měknu k stáru nebo co. :)
Sbohem buď, lásko má
Raymond Chandler
Klasika drsné školy, jen já jsem už asi trochu přefilovaná. :)
Poslouchala jsem audio u různých otravných činností, které zaměstnají ruce, ale hlavu ne, a k tomu to bylo fajn. Jen z těch frajerů a super krásek mi tak trochu poklesl morál, no...
Poslední objednávky
Caimh McDonnell
Závěrečný díl (zatím) se mi líbil asi nejvíc, sice je to trochu míň sranda, trochu víc akce, vyskytují se tam zahraniční spiklenci, FBI, CIA a tak. Ale je to svižné, čte se to samo a možná se i na konci vyplní, v co čtenář celou knihu doufal. ;)
Celou trilogii můžu jen a jen doporučit.
Kluk z kostek
Keith Stuart
Já vám nevím, mám s Aspíkem osobní zkušenost a taky v práci se setkávám s dětmi s touto poruchou, a tak tady mi v knize nějaký přesah nebo účinek chybí. Vím až moc dobře, že jestli někdo takovou "poruchovou" každodennost neustojí, pak většinou otec. My mámy to většinou ustojíme hlavně proto, že už tam tak nějak nikdo další není, že jo. A když to nějaká už nevydrží, tak pak skočí pod vlak i s tím děckem, které už tou dobou není dítě. Psát o tom knihu není v případě matky čas a ani síla.
Ani se mi nechce přesně definovat, proč a čím, ale autor mě dost štval. Kdyby to šlo, dala bych dvě a půl hvězdy, nejspíš za téma.
18 oříšků k rozlousknutí
Agatha Christie
Venku je brzy tma, tak jdu uklízet knihovnu, a jako vždy narazím na knihu, kterou si už vůbec nepamatuji. :) Takže taková vracenka, ale moc milá. Zkrátka když někdo umí psát, tak se to vždycky dobře čte, i když si v průběhu na něco vzpomenete. ;)
Gabra a Málinka v Praze
Amálie Kutinová
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Gabra a Málinka: Galánečky
Amálie Kutinová
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Gabra a Málinka v čarovné zemi
Amálie Kutinová
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Gabra a Málinka se učí latinsky
Amálie Kutinová
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Gabra a Málinka ve městě
Amálie Kutinová
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Den, který nikdy nepřijde
Caimh McDonnell
Nevím, jak vám, ale mně Irsko docela připomíná Česko. :) Taky tam maj pěkněj bor.el a korupci a tak vůbec, ta mentalita... ;-)
Krapet míň srandy než v prvním díle, taky při tom modu operandi, že jo, není moc se čemu smát. A Bunny tak nějak nezvěstný či čo (abych nespoilovala)...
Ale pořád to má ohromnej drajv, tak jdu i do trojky, když jsem ji dostala, a těším se.
1793: Vlk a dráb
Niklas Natt och Dag
Ajaj, to bylo na mě teda příliš. Já nevím, jestli lidem normálně chybí představivost, ale já bych mnohé detaily i oželela. Přijde mi, že si to v tomto případě autor užívá tak trochu moc, muhehe...
Kronika zániku Evropy 1984-2054
Vlastimil Vondruška
To mám z toho, že jsem s tím nesekla a pořád čekala..., na co vlastně? Celkově zklamání, kniha je docela rozvleklá, že se až divím, protože obvykle se tohle autorovi vytknout nedá, všechno ostatní mi od něj připadalo čtivé, i když jsem třeba měla nějaké výhrady k ději apod. Ale tady bych škrtala s radostí a hojně.
První část odsýpala zřetelně víc, další už byla podle mě protahovaná smrt. Glorifikace starých struktur asi není nic pro mě. :)
Hluboký spánek
Raymond Chandler
Audiokniha načtená velmi zdařile Tomášem Hanákem mi občas evokovala jeho "sklepáckého" mazaného Filipa, ale jinak jsme si detektivku užila. Všichni jsou proklatě drsní, ženy svůdnice až nymfomanky, padouši patřičně podlí... zkrátka Phil jako vyšitý. ;)
Muž bez tváře
Caimh McDonnell
Tohle jsem si užila, zápletku, srandu, napětí i rozluštění, i když musím přiznat, že mi občas ke konci připadala snaha o vtipnost už trochu násilná. Do dalšího dílu půjdu taky, jsem zvědavá, jak to bude fungovat dál.
