andysek88
komentáře u knih

Četla jsem mezi třetím a čtvrtým dílem a musím říct, že to bylo perfektní načasování, protože čtvrtý díl takovým zvláštním způsobem na Krvavé ostří navazuje.
Nicméně, úplně neříkám, že jsem se nudila, ale je to pro mě jeden ze slabších dílů série.


Tady opravdu poznávám, proč je vlastně TOG tak oblíbená série. Tohle bylo vážně skvělý! Konečně se věci začínají pomalu rozjíždět. Tři dějové linky mi dost sedly. Z počátku jsem se docela dost nudila u Chaolovy linky, na konci, naopak, to byla jedna z mých oblíbených. Čarodějnice mě také bavily, Manon byla super. Poslední linka Caleany s Rowanem byla top, nebylo tam snad hluché místo.
Nicméně, jsem po přečtení tohoto dílu poznala, jaká strašná vykrádačka je "Čtvrté křídlo", to u mě docela dost kleslo.


Nemám ráda dlouhé nudné popisy, tady bylo popisů přírody a hmyzu, na můj vkus, až moc. Jinak se kniha četla velice dobře, příběh byl originální. Moc mě ze začátku nebavila linka Violet, naopak mě dost bavila linka Kate, linka Althy byla jakž takž čitelná, nicméně historicky dost mimo.
Jinak knihu vřele doporučuji, určitě neprohloupíte, když jí dáte šanci.


(SPOILER) Inu, toto bylo pro mě velké zklamání. Autorku mám ráda, ale tohle byla strašná nuda. Depresivnější knihu jsem od ní nečetla, mám pocit, že až se dožiju padesátky, nic už mě nečeká, budu jenom stará, tlustá, manžel mě bude podvádět, nebo budu rozvedená a jediný, co mi zbyde, bude seznamka pro šedesátníky. Nejsem sice věková cílovka, ale je asi jedno jestli to čtete ve dvaceti nebo šedesáti, depresivní je to furt stejně.
Dějově je to také docela propadák, více méně se tam nic nestane. Dorazila mě kapitola, kde jedou dva kluci na nákup, aby ve výsledku na parkovišti narazili na Přemka s manželkou. Člověk by si řekl, že je to popis tak na jeden odstavec, ale ne, tady byl popis na dvacet (!!) stran. Celkově se děj táhne maximálně na půlce knihy, zbytek je jen strašná nezábavná omáčka kolem.
Už teď lituji, že jsem to četla, ztráta času. Jako bych nečetla Wilkovou, ale Hartla..


První díl jsem přetrpěla a říkala si, že přečtu ještě druhý a pak se uvidí, jestli má cenu číst dál. Musím říct, že tohoto rozhodnutí nelituji. Druhý díl je o hodně akčnější než první, konečně se začíná odkrývat docela fajn příběh. Jenom škoda, že jsem měla vyspoilovanou Aelin už od prvního dílu, takže tam se nekonalo žádné překvapení.


Kniha má strašně pomalý rozjezd. Trvalo mi přesně 20 (!) kapitol, než jsem se dokázala začíst. Kniha nemá všeho všudy téměř žádný děj a hlavní hrdinka je mi neuvěřitelně nesympatická. Nicméně chápu, že je to příprava pro další díly. Aktuálně mám v zásobě i díl druhý, tak uvidíme, jestli bude stát za to kupovat další, protože zatím ten pocit nemám.


Kniha je skvost hlavně po jazykové stránce. Musím vypíchnout i překlad, který je opravdu skvělý.
Příběh je originální, hezky se čte, atmosféra je ponurá, temná a romantika je tam tak na okraj, přesně, jak to mám ráda. Je tam jedna "spicy" scéna, ale jenom na půl stránky, stručná a jasná, žádný dlouhý cringy popisy, jak je tomu u ostatních podobných romantasy.
Ačkoli mi trvalo asi pět kapitol, než jsem se začetla, zbytek byl mi odměnou. Konec mi ani tak smutný nepřišel, připravil pěkně půdu pro další část, na kterou se nesmírně těším.


(SPOILER) Asi půjdu proti proudu všeobecného nadšení, ale druhý díl je teda dost slabota.
Spolkla jsem to jako jednohubku, i když to má 700 stran, měla jsem to za pár dní přečtené. Čte se to opravdu dobře, a musím říct, že to člověka fakt vtáhne. To k veškerým pozitivům.
Nicméně dějová linka byla dost slabá, měla větší potenciál, který zůstal nevyužitý. První část byla ještě docela dobrá a táhla se v duchu Čtvrtého křídla. Bavil mě Varrish a těšila jsem se na jeho pomalý a krutý konec, kterého jsem se sice dočkala, ale byl dost neuspokojivý. Taky škoda, že to trápení a mučení ve výsledku nedávalo žádný smysl. Všechno šlo do kelu, už když paní spisovatelka probudila z mrtvých Jacka Barlowea. To jsem knížku musela odložit a rozdýchat to, protože to byla strašná blbost. Nakonec se sice ukázalo, proč přežil, ale jako WTF?! A druhá část knihy naprosto o ničem. To akorát všichni bloumají bez cíle sem a tam. Těšila jsem se, až se vzbudí Andarna, že bude mít Violet další signet.. no nedočkala jsem se. V první díle uměla aspoň zastavit čas, což bylo dost cool, v tomto neuměla nic, navíc byla dost otravná a nakonec ji dala RY aspoň nějakou funkci, zřejmě aby vysvětlila její zbytečnou existenci.
Postavy, včetně draků, mi v tomto díle přišly totálně bez osobnosti. Jak jsem si v prvním díle zamilovala především vedlejší postavy, v tomto jaksi ztratily veškerý sex-appeal. Toxický vztah mezi Xadenem a Violet už tu byl zmíněn několikrát, k závěru mi už oba lezli na nervy. Smrt postav mi byla totálně lhostejná, v prvním díle jsem většinu oplakala, v tomto jsem jen mávla rukou. Sexuální scény jsem rovnou přeskakovala, číst pět stran o jenom aktu mě vážně nebavilo.
Co mi ale tentokrát opravdu vadilo, byl styl psaní. Nevím, jestli je to špatným překladem (asi sáhnu pro srovnání ještě po originální verzi) nebo je to chyba autorky, ale občas to bylo tak špatně napsané, že jsem si odstavec musela přečíst několikrát, abych vůbec pochopila, co se stalo. Nehledě na to, že slovo "žaludek" opět vévodí ve všech odstavcích a nyní se navíc přidalo i slovní spojení "údery srdce". To neměla knížka žádnou korekturu?
Za mě 3,5*. Nenudila jsem se, ale děj mě moc neuspokojil. Třetí díl si přečtu. Obálka krásná, ořízka úžasná.


Scarlett Wilková má neuvěřitelný talent vykreslit děj jednoduše a přitom poutavě. A zde tomu není jinak. Bavil mě příběh o beskydských partyzánech, konci války a nástupu komunistů k moci.
Především dokázala vykreslit jednu z hlavních postav tak, že jste ji do morku kostí nenáviděli. Naposledy jsem takto nesnášela Joffreyho z Her o trůny.
Za mě plný počet a ráda si ji přečtu znovu.


To je vůbec poprvé, co jsem na celé databázi knih použila před skoro deseti lety hodnocení "odpad!" a v půlce knihu odložila jako týden starý plesnivý chleba. Knihu mi půjčila kolegyně, že prý "si to musím přečíst, jak je to skvělý". No, ani omylem, větší brak jsem v životě nečetla. Je to strašně primitivní a hloupé. Pana Greye jsem nemohla vystát a hlavní hrdinka byla neuvěřitelně blbá.
Na druhou stranu moje hodnocení není vůbec objektivní, protože červenou knihovnu nesnáším, nevyhledávám a dělá se mi z ní fyzicky zle.

A přesně kvůli takovým knihám, jako je takhle, jsem na Databázi. Děkuji všem milovníkům fantasy, kteří ji doporučovali. Četla se sama, byla vtipná a strašně "cozy".
Zasloužený oddych od YA fantasy, kterého je teď na můj vkus až příliš.

Svižné a lehké čtení, zápletka zajímavá.
Ale zatím asi nejslabší King, kterého jsem četla. Strašně mi vadilo neustálé zmiňování o C19 a to nejsem žádný antivaxer. Ráda čtu knihy ve kterých se cítím komfortně a jsem odtržená od reality, tady jsem se, díky neustálému "ťukání loktem", komfortně necítila. Hlavní hrdinka byla nemastná, neslaná, nevtipná, taková nijaká, vyloženě jsem ji místy nemohla vystát.
Mám Kinga raději, když se vysere na nějaký aktuální dění a spíš míří do žánru fantasy/hororu. Promiň Stephene.


(SPOILER) Wow. Tak. Tohle. Wow.
Nemám ráda vyhypovaný a doporučený věci, protože jsem z toho vždy dost zklamaná. Počkám, až ten humbuk kolem upadne, a pak se tak nějak krůček po krůčku k těm věcem stejně dostanu. Nějak takto jsem objevila Stranger things, G. R. R. Martina, Stephena Kinga.. a k tuto knihu.
Vůbec se nedivím ovací, které Čtvrté křídlo sklízí. Už od první stránky jsem přesně věděla, že je to něco co se mi bude líbit, protože už od první stránky mě chytla za pačesy a nepustila. Naposledy jsem takto byla nadšená z "Pohádky" od Kinga.
Moje nejoblíbenější postava byla Xaden, mno, možná i proto, že v mém malém imaginárním světě vypadal jako mladší vydání Toma Hardyho. Nebylo težké se do něho zamilovat. Ta jejich chemie s hlavní hrdinkou se přenášela snadno i do reálného světa, husí kůži jsem měla i já. Všechny vedlejší postavy byly sympatické, ale Liam byl ze všech nejlepší.. Ach, Liama byla škoda, takto jsem si pobrečela naposledy na konci šestého dílu Harryho Pottera.
Jediná výtka, co mi v knížce fakt lezla na nervy, bylo neustále opakující se slovo "žaludek", bylo tam snad 256988x, ke konci už sice méně, ale ze začátku mě to fakt vytáčelo.
Už se nemůžu dočkat, až otevřu další díl, doufám, že bude mít minimálně 5000 stran, protože 500 je sakra málo.
P.S. Každou knihu mám spojenou s nějakým songem, u Šesti Vran to byl Snuff od Slipknot, ke Xadenovi a Violet pasuje jednoznačně Alkaline od Sleep Token.
MILUJU a řadím do seznamu "musím si to přečíst znovu".


Moje první "hororovka" od Kinga a vůbec nejsem zklamaná. Film jsem nikdy neviděla, a proto jsem nevěděla, co od příběhu čekat. Bylo to skvělý, skvělý, skvělý. Nejvíc mě na tom asi bavila propracovaná psychologie postav a pan Hallorann.


Zkrátka je vidět, že knihu psal muž.
1. ženy si chlapy nepředstavují při prvním setkání nahé (Helena - Erling)
2. strašně mě iritovalo neustálé zmiňování "opruzenin pod prsy" (častější jsou odřená stehna, když už..)
3. smrt králíka byla vyloženě úchylná
Nejslabší Hartl. Knížka teda fakt o ničem, dočetla jsem ji včera a již teď nevím, jak bych její obsah odvyprávěla.


(SPOILER) Mám z toho rozporuplné pocity. Místy to bylo překvapivé, kniha je napsaná jednoduchým čtivým stylem. Nicméně příběh jako celek byl strašnej paskvil. U scén, jako byl císařský řez, vybuchování helikoptéry, únik přes suchý hajzl nebo přežití ohořelého pilota, jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet.
Konec byl taky divnej. Už se k ní nevrátím.

Já to hodnocení tady opravdu nechápu. Kniha není výplodem žádného odborníka, ODBORNÍCI NAPSALI POUZE PŘEDMLUVU! A to opravdu není dostačující, vzhledem k tomu, že se jedná o výchovu dětí. Paní Staňková už nadělala víc škody než užitku se svými radikálními názory. Člověk, který by sám potřeboval psychologa, protože jeho duševní zdraví očividně není úplně v pořádku, radí ostatním lidem, jak vychovávat svoje děti.
Dva roky práce učitelky v mateřské školce z člověka nedělá odborníka na dětskou psychiku. Lidi zamyslete se než si takovou knihu přečtete. O svých psychických problémech se taky nechodíte radit za Růženou z prasečáku, že ne?

S dětmi milujeme jako audioknihu namluvenou panem Koptou. Slyšeli jsme minimálně 50x.


Svěráky miluju. ALE! Tady máte spíš pocit, že čtete Viewegha. Celý příběh se točí okolo jednoho neuspokojeného debila.
