annettka1098
komentáře u knih
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Nevím, jestli ji zařadit to přečtených, protože jsem nedočetla a to dělám jen velmi nerada. Ale prostě mě to absolutně přestalo zajímat. Do půlky dobré, byla jsem ráda, že je to úplně něco jiného než předchozí dvě knihy. Za půlkou už jsem se do čtení musela nutit a to mne u 46 kapitoly přestalo bavit. Četla jsem jako první Staříka a pro mne nejlepší kniha. Analfabetka mi přišla až moc podobná Staříkovi a Zabiják u mě propadl. Bohužel! :(
Osm
Radka Třeštíková
Za mne moc hezká kniha. Není to prostě klasická detektivka, jako na detektivku bych na to ani nepohlížela. Je to prostě román s lehkou detektivní zápletkou. Ti, kdo jsou milovníci detektivek to si odsoudí, nebude to jejich šálek kávy. Jde o krásné oddechové čtení.
Doktorova žena
Daniel Hurst
Příběh se soustředí na složitý vztah mezi Drewem a Fern, přičemž střídání vyprávění z obou pohledů přineslo do příběhu alespoň nějakou dynamiku. Bohužel, už od začátku mi byl Drew nesympatický a jeho naivita působila až neuvěřitelně. Absolutní nepochopení pro chování obou postav zapříčinilo, že jsem si k nim nedokázala vytvořit bližší vztah.
Během čtení jsem stále doufala, že se přede mnou otevře něco nečekaného, nějaký velký zvrat, který chování postav objasní. Místo toho se ale všech zdálo poměrně jednoduché až banální, takže rozhodně nešlo o něco, co by mi vyrazilo dech. To bohužel vedlo k tomu, že zbytek příběhu se pro mě stal velmi předvídatelným.
Osiřelo dítě
Daniela Mičanová
Žádná z povídek mi nepřišla vysloveně špatná, i když přiznám, že povídka s názvem "Paskřivec a jeho přátelé" mi sedla asi nejmíň. Naopak u povídek "Kousáček" od Lukáše Vavrečky a "Sirotek" od Kateřiny Surmanové jsem se dokonce trochu bála!
Největší překvapení pro mě byla jména Martin Goffa, kterého znám, ale jeho knihy jsem zatím nečetla - musím napravit! A pak Lukáš Vavrečka, který by se rozhodně měl žánru hororu věnovat!
Médea
Rosie Hewlett
Přestože autorka ponechala originální období i prostřední, ve kterém se příběh odehrává, je kniha díky současnému jazyku a jednoduchému stylu velmi čtivá.
Autorka se ve svém vyprávění zaměřila především na postavu Médey a s citem vykreslila vhled do jejích pohnutek. Médea je často interpretována především jako symbol pomsty a násilí, díky tomuto příběhu ale můžeme nahlédnout do komplikované duše ženy, která prožila dětství s tyranským otcem a následně se bezhlavě zamilovala do silnéha a krásného Iásona. Velmi jsem ocenila, že přestože se v knize objevuje magie i láska, nenechala se autorka strhnout žádnými moderními trendy. Naopak se jí podařilo zachovat původní krásu i uvěřitelnost celého příběhu.
Naše ztracená srdce
Celeste Ng
Psaný text bez uvozovek u přímé řeči je pro mne vždy těžší na čtení a v tomto případě to bohužel nebylo jinak. Přestože první polovinu knihy vypráví dvanáctiletý Ptáček, neměla jsem pocit, že bych četla dětskou knihu, naopak. Porozumění PAKTU a protičínských nálad mi bylo hodně vzdálené a nedokázala jsem se do knihy správně ponořit.
Naštestí nebyla kniha zaměřena primárně na politickou stránku věci, ale hlavním tématem je hledání ztracené matky a s tím spojené hledání vlastní odvahy a pravdy.
Proměna
David Věrný
Po sérii nečekaných událostí se Petr téméř nedobrovolně vydává na cestu, kde čelí nejen svým vnitřním démonům. Postupně opouští svůj starý život a mění se jak vnitřně, tak navenek. Autor mistrně popsal psychologické momenty a vnitřní konflikty, které hrdinu při takové přeměně provázejí a pohánějí vpřed.
Bohužel občas mi přišel příběh překombinovaný až nereálný. Nicméné zatímco samotný text či zápletka mi přišla zbytečně zdlouhavá, interpretace Filipa Jančíka přidává audioknize výraznou hodnotu. Jančík mě dokázal vtáhnout do děje a svým podáním dodal příběhu větší hloubku i atmosféru.
Jako slon v porcelánu
Anna Moricová
Tato kniha mě oslovila krásnou obálkou a když jsem se do ní pouštěla, vůbec jsem neveděla, jak silný a důležitý příběh se v ní skrývá. Kniha v sobě totiž skrývá mnohem více než jen milostné trable. Autorka do příběhu zakomponovala téma alkoholismu a domácího násilí, které je jedním z ústředních prvků. Tyto témata rozhodně dodaly knize hloubku a přidává jí na vážnosti. Autorce se navíc podařilo velmi citlivě a realisticky popsat dopady domácího násilí a alkoholismu na osobní život a rodinné vztahy, což vytvářilo silný emoční zážitek.
Poslední slovo
Taylor Adams
Kniha s hodně zajímavým námět mě od začátku pohltila. Představa, že ohodnotím knihu pouze jednou hvězdičkou a následně si s autorem začneme psát, mě opravdu zaujala. Až do nějaké 27. kapitoly mě to hodně bavilo, i když to někdy bylo trošku předvídatelné nebo přitažené za vlasy. Úplně jsem měla v hlavě závěrečné odhalení a dala bych 5.
Bohužel se autor rozhodl to zkomplikovat a zamotat, asi aby více překvapil. Nicméně já jsem se v tom začala totálně ztrácet a už jsem nejen nevěděla kdo je kdo, ale ani kdo je tedy skutečně mrtvý a kdo jak zraněný. Stalo se to strašně chaotické a neustále se to prodlužovalo.
Takže ačkoliv měla kniha opravdu poteciál a skoro 3/4 mě moc bavila, nakonec je to pouze na průměrné hodnocení, protože konec to absolutně zazdil.
Kde je mi dobře
Emily Henry
Těšila jsem se na lehkou, vtipnou četbu, ale bohužel realita byla trochu jiná. Dialogy mezi postavami mi přišly kostrbaté až nepřirozené a často jim chyběl humor i emoce, které by příběh oživily.
Kniha ke konci přinesla o něco napínavější a zajímavější děj. Měla jsem konečně pocit, že se příběh rozjíždí a postavy začínají projevovat trochu více emocí. Přesto mi to nepřišlo dostatečné, aby to vyvážilo zbytek příběhu, který působil ploše.
Štěpán Kozub: Klaun se zamáčknutou slzou
Zuzana Burešová
Autorka se zaměřuje nejen na Kozubovu kariéru a jeho výjimečný talent, ale také na jeho osobní život, čímž čtenář odhalí i jeho zranitelnost a vnitřní boje, jako jsou vzpomínky na šikanu nebo bolestivá ztráta otce. Kniha se nebojí jít do hloubky a nabídnout osobní zpovědi, které Štěpána ukazují nejen jako umělce, ale i jako člověka, který stále hledá rovnováhu mezi svou profesí a osobním životem. Navzdory své úspěšné kariéře, díky které je pro mnohé inspirací, zůstává velmi skromný.
Nalezený
Erin Kinsley
Autor dobře pracuje s tématem ztráty a návratu, a čtenář či posluchač má možnost vcítit se do zoufalství rodiny, která se zpočátku raduje z návratu svého dítěte, jen aby záhy čelila dalším tajemstvím a hrozbám. Přesto příběhu chybí hloubka, a to především co do postav.
Milenec
Rebecca Sacks
Bohužel jsem postupem čtení zjistila, že pochopení izraelsko-palestinského konfliktu je pro mě strašně složité. Já prostě nejsem schopná pochopit, proč dvě víry nemohou žít v klidu vedle sebe a musí si něco nárokovat.
Allison na mě ze začátku působila názorově dosti podobně. Sice je židovka, ale narodila se v Kanadě, takže mi přišlo, že také ona se snaží celý spor pochopit nebo žít v něm nezaujatě. V poslední třetině knihy však došlo k jistému zvratu, který mi přišel hodně na sílu a jednání Allison jsem vůbec nepochopila. Přišlo mi to dostatečně neobjasněné a bohužel mi to zkazilo celý závěr knihy.
Mrtvé od Tichého jezera
Leslie Wolfe
Velmi mě oslovila hlavní vyšetřovatelka Kay, která vůbec neměla lehké dětství, ale vše se odhaluje velmi postupně. Dozvíme se také od A až do Z vše o pachateli, což mě hodně bavilo. V příběhu se jde opravdu do hloubky vrahových pohnutek. Kapitoly se různě střídají, takže jsem si občas udělala nějakou domněnku a následně jsem si ji potvrdila či vyvrátila, z čehož mě občas dost mrazilo.
V příběhu se bohužel objeví několik klišé (například: hlavní vyšetřovatelka se rozhodne jít po pachateli sama), nicméně už to beru tak, že tyto věci v detektivkách jsou, stejně jako je tomu v knihách jiných žánrů. Každý žánr má prostě své kliše.
Ostrov temnoty
Daniel Aubrey
Vedle hlavního případu se nám postupně odkrývá také minulost Freyi, která se přestěhovala zpět do Orknejí, aby zde našla klid. Freya se vypořádává s traumatem z bývalé práce a navíc se domnívá, že trpí poruchou autistického spektra, což jí v nové práci moc nepomáhá. V knize nechybí popisy krajiny a celkově atmosféry Orknejí. Kromě prostředí a Freyiny povahy ale nebyl příběh bohužel nakonec tak originální, jak jsem čekala a na podobné téma jsem již pár příběhů četla. Nicméně pokud díky knihám rádi poznáváte nová místa nebo vás baví zvláštnosti hlavních postav, pak si knihu určitě užijete.
Džinové
Fatma Aydemir
Kniha je tak reflexí širších společenských a kulturních otázek, jako je identita, rodinné vztahy, emigrace a pocit domova. Aydemirová se zaměřuje na dilemata, která přináší život mezi dvěma kulturami- německou a tureckou – a jak tato rozpolcenost ovlivňuje jednotlivce i jejich rodinu.
Přestože příběh nabízí mnoho témat k zamyšlení, bylo pro mě obtížné se s ohledem na rozdílnost naší kultury a tureckých zvyků s jednotlivými postavami dostatečně ztotozniž.
Druhý manžel
Kate White
Chvíli mi trvalo se do knihy začít, protože mi začátek přišel trošku nepřehledný co do postav a jejich vztahů. Postupně jsem se ale do příběhu dostala a říkala jsem si, že tady bude vývoj poměrně jasný. Autorka si se mnou hrála jako kočka s myší a já ji na to pokaždé skočila. Celá kniha je spíše klidnější a nenápadně vám podsouvá teorie, kterých autorka chce, abyste se drželi. V samotném závěru se pak napětí dá krájet a kniha nejde odložit.
Tíživá lehkost lásky
Lena Kiefer
Kniha z prostředí newyorské smetánky mi hned o začátku připomínala seriál Gossip Girl a stala se tak mou guilty pleasure. Hlavní dvě postavy Helen a Jessiaha jsem žrala stejně jako kdysi Chucka a Blair. Přestože se jedná spíše o pomalejší romantiku, kde úplně není zvrat za zvratem, ale spíše se seznamujeme s prostředím, vztahy a postavami, střídání vyprávění zajistilo dynamiku a stránky mi mizely pod rukama. První díl navíc skončil velmi napínavě a já jsem poměrně zvědavá, jak se celý příběh ještě vyvine.
Bestie
Mark E. Pocha (p)
Kromě samotného vraha se v knize setkáme s válečným veteránem a skupinkou středoškolských studentů. Hodně jsem ocenila, že se autor věnoval dětství vraha a dozvěděla jsem se, co ho v životem zlomilo a vedlo k takovým bestiálním činům. Bohužel jsem měla pocit, že autor hodně pátral po temných zákoutích lidské povahy a snad ani jedna postava nebyla normální a psychicky zdravá. Přestože má kniha jednoduchý styl, nečetla se mi dobře, protože se mi všechny postavy hnusily.
