barunka66 komentáře u knih

Náhodně objevená knížečka právě před Velikonocemi. Pro mne letošní Velkopáteční čtení. Takové lidské, poučné, laskavé. Určitě se k ní vrátím. Děkuji za ni.

2 11.04.2021

Ke knize jsem se dostala náhodou, snad nějaký odkaz v nějaké diplomce na hospicové téma,četla jsem několikrát. Doporučila bych jako povinnou četbu všem lékařům. Děkuji za ni.

26.01.2021

Objednala jsem si ji v knihovně spolu se Slečnou Smillou v rámci loňské výzvy, ale dostala se ke mně až teď.
Četla se líp než Slečna Smilla, úplně jiná. Ale stejně nutící k přemýšlení. Hodně psychologie. Zvláštní svět dětí. Kolik toho vnímají, aniž si to my dospělí uvědomujeme. Moci se tak přiblížit k druhým, pochopit je, opravdu se do nich vcítit, "vstoupit do jejich vědomí". Pomoci jim nést jejich bolest, jejich zranění. Zatím k tomu máme pouze lidské prostředky, ale i tak to má smysl.Snažit se o empatii. Neodsuzovat, neposuzovat, nevíme, co přesně je uvnitř toho člověka.

1 03.01.2021

Vyslechla jsem jako četbu na pokračování. Klidné, nostalgické, moudré...sepětí s místem, s přírodou, s lidmi, kam patřím. Všichni se navzájem potřebujeme. Nová generace se učí od staré, stará je v té mladé nějakým způsobem otištěna. Přirozený koloběh, přirozený řád.

4 03.01.2021

Mám ráda severské autory, ty popisy krajiny, žádný spěch. Toto bylo někdy až moc zdlouhavé, ale zajímavé, dozvěděla jsem se spoustu věcí o životě v Grónsku. To sepětí s přírodou, vlastní životní rytmus a tím pádem pocit ztracenost v "moderním" světě. Moře, ledovce, sníh - pro mne neznámá témata, ale děkuji za ně. Číselné obory v matematice propojené s vývojovou psychologií v úvodní kapitole - to mě dostalo! A samozřejmě nečekaný závěr a rozuzlení. Bylo to dlouhé, ale dočetla jsem.

6 26.11.2020

Pana faráře znám z přednášek, ale v knize se můžu k některým myšlenkám vracet. Dobře se to četlo, i když jsem u něho zvyklá na tu slovenčinu. Obdivuhodný člověk, tolik síly a zároveň pokory. Sloužit těm nejpotřebnějším. Každý na takové velké dílo nemá, ale každý máme jiné, třeba malé životní úkoly, jenom se nebát je přijmout.

2 16.11.2020

Když je ve čtenářské výzvě kniha básní, tak pro mě jasná volba. Jenom jsem ji nemohla sehnat. Svůj výtisk z r. 1984, na který jsem si vystála frontu před knihkupectvím, jsem někomu půjčila a nevrátil se mi. Nenašla jsem už ani ten na průklepáku psaný opis, který mezi námi mladými koloval. Dívčí, něžné, bolavé, pravdivé - i po těch letech. Ale hodně jsem si jich pamatovala zpaměti - třeba tuto (snad to tak nějak je)
Slzičky slzy
změňte se v oblázky
aby vás ucítil
kdo po mně šlape
aby šel jemněji
než umřu z nelásky.
Autorka, pro nás "Markétka", letos zemřela. Děkuji.

3 13.11.2020

Čtivé to bylo, ale opravdu nepravděpodobné a neskutečné. Jsem také porodní bába, dostala jsme tu knihu asi kvůli své profesi, tak jsem se dost divila, že to autorce recenzoval nějaký odborník. Tak např. - nevím, jak v Americe, konec pánevní se u nás rodí také spontánně, nejen císařským řezem. Že by porodní asistentka nevěděla, s kým čeká dítě? Je to otázka morálky nebo odbornosti? Syndrom polycystických ovarií neznamená, že žena nemůže vůbec otěhotnět. Asi bych se takové "odbornici" nesvěřila. Rodička během porodu zemře a nikdo to neřeší a nehledají dítě - sice asi 50. léta, ale to je jak za středověku. Jak už se někdo vyjádřil, taková červená knihovna.

1 13.11.2020

Zase něco úplně jiného. Nedá se číst najednou. Myšlenky aktuální i pro dnešní dobu, ani jsem nevnímala, že jsem mimo křesťanskou literaturu. Takové hodně lidské. Byla jsem nemocná, procházela jsem ji po jednotlivých kapitolách. Takové domácí duchovní cvičení v domácí izolaci. Děkuji za doporučení.

1 13.11.2020

Kniha psaná srdcem. Jana má odvahu, trpělivost, ale hlavně má lásku. A ta dokáže divy. Ty děti potřebují ze všeho nejvíc cítit, že jsou milované. Není to jen sladké líbivé čtení, nebyl to rok pohodičky mezi černoušky. Byl to rok tvrdých bojů - za sebe, za ty děti. Jani, díky.

1 02.11.2020

Autorka popisuje rozpad jednoho normálního , klidného manželství. Jak to prožívá muž a žena. Jak se žena vyrovnává s tím, že se zamiiuje, jak muž prožívá nevěru své ženy. Rozpad rodiny je vždy bolestný, zraňuje všechny, rodiče i děti. Nikdo není vítězem, jsou jen poražení, všichni nakonec prohrávají.

1 02.11.2020

Laskavý humor a moudrost zároveň. Příjemné, povzbuzující čtení.
Zařazuji do letošní výzvy. Kniha začíná kapitolou: To na tobě uschne.

3 12.10.2020

Anglický humor, vtipné zážitky studenta a začínajícího lékaře. Trochu mi to připomnělo naše Básníky, jenom víc retro. Četla jsem to zrovna v době, kdy jsme prožívali státnice a konec studia medicíny v rodině, takže to bylo takové odlehčení.

2 11.10.2020

Vrátila jsem se k ní asi po deseti letech. Krátké příběhy, vytříbený jazyk. Frutrace, zranění,vždy z pohledu ženy a k tomu absurdní humor. Nejvíce se mi líbila povídka Pavučina. Kdysi jsem ji snad viděla jako nějaký krátký amatérský (?) film.

1 11.10.2020

Knihu jsem objevila ve formě e-knihy v době, kdy jsem nemohla do knihovny. Anotace ( o prožívání víry) vůbec nenaznačovala, jakému tématu bude věnována. Složitá otázka situace dnešních mladých kněží, vyrovnávání se s pochybnostmi o správnosti volby své cesty, touha po rodině, možnosti odchodu z kněžství. Autorka neposuzuje, nehodnotí. Ukazuje, jak mohou být tyto vnitřní boje prožívány a jak ovlivňuje rozhodnutí jednoho člověka i ostatní.

1 11.10.2020

Můj oblíbený autor, znám jeho styl psaní. Přeḱvapilo mne, v čem všem neumíme tu pravou míru nacházet. Naučit se taky říkat ne, chránit si své hranice. Určitě se k ní budu vracet.

3 11.10.2020

Tato kniha mne donutila si trochu připomenout dějepis a historické okolnosti té doby. V tomto podání je Lucrezia Borgia podaná jako mladinká oběť krutých vtahů kruté doby. Touha po moci, intriky, nenávist, msta, boje. To vše ve vlastní rodině.

4 11.10.2020

Nazvala bych to učebnicí speciální pedagogiky v kostce. Jak povrchní mohou být naše soudy a odsudky jednání zlobivých a "zlých" dětí. Kolik zranění a bolesti se za tím skrývá.! Doporučuji všem pedagogům a těm, kdo pracují s dětmi, s problémovou mládeží.

8 11.10.2020

Četla jsem už podruhé, stále tam objevuji něco nového. Líbí se mi styl psaní, V popředí sběr bylin, v pozadí životní příběh jednotlivce, rodiny, okolní komunity. Lehce se dotýkat těžkých a citlivých témat.

11 11.10.2020

Náhodně objevená kniha, viděla jsem film natočený podle ní. Chtěla jsem si ji přečíst a srovnat. Filmová verze je podle mne velmi přesným ztvárněním. SiIný příběh o marném boji proti předsudkům,nepochopitelná nespravedlnost.Viděno z pohledu malého děvčete.

6 11.10.2020