Blebanec komentáře u knih
Za mě trochu repetitivní, tisíckrát opakovaná zášť a nenávist mě spíš unavovaly než by něco vybudily. A nedám moc ani na metafory a obrazy, co se domu týče, vnímala jsem je často jako použité literární prostředky, než aby mě strhly. Rozuzlení nepřekvapivé, v postavách jsem se mírně ztrácela, ale nijak zvlášť na tom nezáleželo.
Pro mě zklamání. Vtipného sarkasmu či absurdity na takový fascikl pomálu. Myšlenky americky nehluboké, respektive nasnadě, ty mnohovrstevnaté jinotaje nevidím. Překlad skvělý, čte se rychle, ale toť pro mě bohužel všechno.
Prázdninový mikrokosmos bohatých Britů v pronajaté vile na Francouzské riviéře. Žádná z postav tu není šťastná, každý si něco namlouvá, něco skrývá a tápe. Slavný básník, jeho odcizená žena, krásná pubertální dcera, po které prahne místní číšník... nechybí ústřední pomatená divoká karta. Jako bych všechny tyhle příběhy od letních bazénů už četla, ale stejně je čtu zas a znova.
Texty starších a zkušených jsou skvělé, od Jůzla se to lomí. Příspěvky mladší generace, která je mi věkově mnohem blíž, jsem nepotřebovala. Jsou kvalitou spíš časopisecké (jazykově i obsahem) – "Google docs vyžaduje zvláštní hejt" – nebo tématicky extrémně úzké – specifika vydávání romské literatury.
Hanba nakladatelství Pulchra.
Tlačit spisek, co snad měl být satirou na Klímovy texty, znovu ho vydat i po oprávněné kritice, že Klíma není jeho autorem, a ještě s trapně směšným dojmologicko-egoistickým doslovem.
Měla jsem o Pulchře lepší mínění.
https://i-kanon.cz/2023/12/14/politovanihodne-a-zaroven-protivne/
"Důkladně vyjasniv vlastní myšlenkovou pozici, pouští se nakonec Martínek do polemiky přímo s Ladislavem Klímou, aby jej nazval „slabochem“, „pozérem“, „zoufalcem“ nebo „stydlivým mladíkem, který nedokázal ani svést milenku“. Na jiném místě pisatel konstatuje, že Klíma byl „politováníhodný a zároveň protivný“. Těmito slovy lze ovšem mnohem spíše eufemisticky charakterizovat doslov samotný – a vlastně nakonec i celý vydavatelský počin z Pulchry."
Tak někdy si až příliš arogantě hraje na to, jaký není MacGyver, ale proč bych mu to neodpustila, když jsem podobný cynik, a psaní je svižné a vtipné. A kam se ten chlapík vypracoval? Respekt, jak se dneska říká. A s přívalem instagramových influsrajd propagujících levné hadříky z webových agregátů bych Havlíka doporučila jako povinnou četbu.
Třicetiletý pseudointelektuál si nabouchne dvacetiletou vysokoškolačku a pak se diví, že to není láska na celý život. Pánové, já vím, že mladý holky jsou pěkný, ale hledejte si v dospělosti někoho, kdo už je taky dospělý. Nevyrovnanost vztahu tady zavání manipulací.
Jinak Němec umí psát, ale bohužel tady není nic hlubokého. Zabaluje banality a fňukání do vzletných frází, ale na na konci není nic než poznání, že je autor celkem blbec a že objekt jeho touhy má víc rozum než on.
Není to odborná publikace, spíš popularizační. Z tohohle pohledu dostačující a atraktivně zpracovaná. Rozhovory vedené novinářsky, nejdřív mě překvapily, ale nakonec mi tenhle nápad vůbec nevadil. Jako prvotní čtení o panických atakách a nějaká laická sebediagnóza funguje dobře.
Kdyby Acher Klímova Sternenhocha nezhudebnil, musel by ho sám napsat.
Odysseus vstává z lože, rozhlédne se a dí cože? Evžene mám tě ráda, ale tohle je i na mě moc.
Velká paráda. Citové stavy, vyšinutí mysli, jeden den a jeden pomanutý Fin v Argentině. Krásný jazyk, který musel dát spoustu práce. Vtipné, hravé, tragické. Víc osvětlí rozhovor s překladatelem https://radiozurnal.rozhlas.cz/prekladatel-musi-byt-zvedavejsi-nez-bezny-ctenar-musi-hledat-skryte-vyznamy-8599396
Nesmírně košaté a vícevrstevnaté příběhy, které se čtou jako autobiografické deníkové zápisky. Ač nejsem příznivcem dělení na ženskou a mužskou literaruru, pravděpodobně zaujmou spíš ženy už proto, že hlavní protagonistkou je vždy ženská postava.
Svižně, vtipně a chytře napsaná příručka od androloga - lékaře pro muže a protějšku gynekologa. Krom dobrých postřehů a věcného vysvětlení má nespornou výhodu v tom, že není překladová a autor působí v ČR.
Velmi zajímavý nápad, krásně vyvedená jednohubka k zamyšlení. Skvělý nápad na komparaci a propletení zápisků z počátku 20. století o pobytu Christiane Ritterové na Špicberkách a současných prožitků norské novinářky Sandbergové, která zkoumá svůj vztah ke tmě na odlehlé chatě uprostřed závějí sněhu. Oceňuji i pěkné provedení s černobílými fotografiemi a sugestivní přebal.