boeink
komentáře u knih
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Poslední kniha Aleny Mornštajnové určená pro dospělé, kterou mi zbývalo přečíst.
Osudy několika generací jedné rodiny, zasazené do rozsáhlého období téměř celého 20. století, v ní pomalu plynou, ale jsou zajímavé, opírající se o skutečné události.
Je dobré si minulé časy připomínat, nesmí se na ně zapomenout.
Autorka věrohodně popisuje své postavy, žádná z nich není bílá nebo černá, všechny mají své chyby, jsou to zkrátka lidé z masa a kostí. Doufám, že paní Alena bude pro dospělé psát dál.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Když mi bylo asi čtrnáct, přečetla jsem i pár knih Remarquea. Tehdy se mi ty knihy moc líbily, celkově jsem tehdy drancovala mamčinu knihovnu. Nedávno tuto knížku četl syn v rámci povinné četby, tak jsem po ní sáhla taky.
Nevím, jak tehdy, ale teď jsem sama cítila tu beznaděj, marnost, bolest a touhu po životě, po tom, o který ti mladí muži navždy přišli.
Výborná kniha, klasika a taky povinná četba. Ale taková, která neotravuje a stále má co říct.
Hana
Alena Mornštajnová
Hanu jsem nečetla "jedním tahem", ale bohužel po práci před spaním, než se mi začaly zavírat oči. Jsem přesvědčená, že lépe bych si ji užila, kdybych četla celistvěji..Nicméně četla se mi dobře, je psaná tak "hezky česky", příběh poutavý. Čekala jsem, že bude víc o holocaustu, víc o týrání Židů v koncentrácích, ale ona je bohatší nejen o příběh Miry, a to, jak se jednotlivé části celého příběhu poskládaly, mě opravdu dostalo. Dočetla jsem a i pár dní poté, mám Hanu, Miru a celou jejich rodinu pořád v hlavě. Skvělá kniha!
Les v domě
Alena Mornštajnová
Nenacházím slova..
Manžel se mě ptal: Co to proboha čteš?.. A proč to čteš?.. Tohle mě fakt rozsekalo, té malé cácorky mi bylo moc líto a v duchu jsem na ni křičela: Uteč! Řekni jim to!
Četla jsem všechny knihy AM, ale tahle je jiná, nevychází z ní naděje, ani v závěru. Patří na stejnou polici v knihovně jako Vrány, Soběstačný, Houbařka.
Nejhorší je, že tohle se v různých obměnách opravdu děje. Je mi z toho smutno.
Autorka knihu napsala skvěle!
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Krásná kniha. Dlouho mě míjela, ale říkala jsem si: asi na ní něco bude, když je tak vysoce hodnocená. Postava Anny mi byla moc sympatická; její vůle po životě, houževnatost a síla se vždycky znovu zvednout a pokračovat byla obdivuhodná. Jasný plný počet!
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Poklad z mé dětské knihovničky od milovaného spisovatele. Rudolfovek jsem přečetla mnoho, tato se řadí k těm nejlepším. Film, který byl podle knihy natočen, je také skvělý.
Buď jako řeka
Shelley Read
Tohle byla jednoznačně jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla. Divím se, že není přirovnávána ke knize Kde zpívají raci, protože tady bych se tomu nedivila. Hluboký lidský příběh, nádherné popisy přírody, barvitý styl vyprávění, krásný jazyk. To všechno tady bylo.
Mnohokrát jsem přes slzy neviděla na čtení, bylo to velmi emotivní. Krásné, kdybych měla k dispozici deset hvězdiček, tady je dám. Moc doporučuju a díky Šánce za její recenzi, která mě natěšila si knihu přečíst.
Ursulina
Brian Freeman
Tohle byla teda jízda!
Freeman pomalu rozjíždí svůj příběh, v houstnoucí stísněné atmosféře postupně dávkuje napětí, předhodí čtyři brutálně zavražděné a zohavené mrtvoly. A vy celou dobu přemýšlíte, kdo za tím vším stojí. Fakt Ursulina?
Vyprávění s vyšetřováním rychle zvyšuje tempo a nutí vás číst dál, protože jste nedočkaví a chcete vědět, jestli váš tip na vraha je správný. I já měla pár tipů..
Ten příběh je celý vlastně dopis dceři, takže kdo četl Hluboký sníh, ví, že tady je to propojení.
Freeman je opravdový mistr nečekaných rozuzlení. Tentokrát jsem zůstala opravdu s otevřenou pusou, úplně mě dostal. Závěr knihy je ale nejen napínavý, ale taky hodně dojemný. Usnout po přečtení poslední stránky, posledního slova, byl pro mě velký problém. Ale jedna probděná noc za ten čtenářský zážitek opravdu stála.
Dala bych 10 hvězdiček, kdyby to šlo a doporučuju!
Pán hory
Anders de la Motte
Mám už přečtenou knihu, která je první ze série vražd z Österlenu, Pán hory je ale ze zcela jiného soudku, rozhodně napínavější a temnější. Dočítala jsem posledních více než sto stran včera večer a konec byl tak napínavý, že jsem opravdu nemohla přes pokročilou hodinu přestat číst.
Policistka Leo je sympatická a taky trochu svérázná postava, Martin Hill, přítel z dětství, jí zdatně sekunduje. Těším se, že se s oběma setkám v pokračování Skleněný muž.
Tuto knihu jsem si šetřila do ČV, protože jsem věděla, kde strávím letošní dovolenou. Bylo tam nádherně!
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Kniha by se dala přelouskat za dva dny, ale já si její stupňované napětí dávkovala během poznávací dovolené. A byla to teda síla.
Nechci spoilerovat, takže nebudu zabíhat do detailů, ale to s tím prasetem, to tedy bylo na zvracení.
Bylo mi líto matky Evy a jejích pět dětí, protože to, co zažívaly s násilnickým otcem, by nemělo zažívat žádné dítě. Navíc si do života nesly nejen trauma, ale i děsivé tajemství. Přesto nedokážu jejich jednání pochopit. Rozuzlení bylo pro mě nečekané, ale dost nepravděpodobné. Smutné je to, jak celá rodina dopadla. Knihu hodnotím kladně, četla se svižně a dokázala mě udržovat v napětí.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Nekonečný kolotoč heroinu, absťáku, heroinu, prostituce, heroinu, odvykání, ještě více heroinu. Vždy jsem měla odpor k drogám, nemůžu pochopit, proč je někdo vůbec začne brát a kromě toho: Jak je možné si dva roky vůbec nevšimnout, že je moje dcera bere??? Hnusné, odporné, mrazivé.
Knihu jsem četla před mnoha lety, nedávno jsem ji koupila synovi, ať si ji přečte v rámci povinné četby, tak jsem se do ní tedy dala taky. Pokračování rozhodně číst nechci, takže nevím, jak Christiana dopadla, ale vůbec nevěřím, že je dnes čistá.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Nešlo o klasickou detektivku, kde největší prostor dostává tým vyšetřovatelů, spíše o román s detektivní zápletkou. Vraždu vyšetřuje Josef Bergman, asi docela sympatický policajt, ale okolo vyšetřování se motá panoptikum postav do případu zainteresovaných, takže případ můžeme sledovat z několika úhlů.
Když jsem přijala fakt, že detektiv je tady trochu na vedlejší koleji (více se objevuje až ke konci knihy), četlo se mi to dobře. Rozuzlení mě vůbec nenapadlo.
Michaelu Klevisovou jsem doteď opomíjela, Kroky vraha jsou první kniha, kterou jsem si od ní přečetla. No, a docela dobrý..
Houbařka
Viktorie Hanišová
První kniha V.H., kterou jsem přečetla a určitě ne poslední. Jsem moc ráda, že máme hned několik českych autorek, které skvěle píší. A Viktorii mezi ně po Houbařce řadím.
Příběh je smutný, tíživý. Rodina Sisi je totálně dysfunkční, její matka naprosto selhala. Pro mě, jako pro mámu, nepochopitelné, až mi to svírá srdce. Dítě je přece na prvním místě! Kniha je krásně napsaná.
Listopád
Alena Mornštajnová
Po dočtení knihy mám v hlavě jedinou myšlenku: Ještěže tak! Buďme rádi, že to tehdy dopadlo tak, jak to dopadlo! A porovnávat knihy A.M. nebudu, tahle je prostě jiná.
Sběrači borůvek
Amanda Peters
Tohle je opravdu moc krásný příběh. Má celkem snadno rozluštitelnou zápletku, ale myslím, že autorka záměrně takto brzy odkryla své karty. Čtenář správně tuší, co se stalo a kdo je kdo, ale až postupně rozkrývá, proč se to stalo. Je to celkem emocionální, tíživé čtení a já ke konci knihy přes slzy neviděla, jak mě to dojalo.
Možná se tento příběh mohl stát kdekoliv, ale mě se líbilo, že ho autorka zasadila do oblasti Nového Skotska, do komunity indiánského etnika Mikmaků.
Přes pár nesrovnalostí mě kniha moc bavila, líbil se mi citlivý styl, jakým je napsána a skoro se mi nechce věřit, že jde o prvotinu. Dostalo mě to.
Hodná sestra
Sally Hepworth
Tuto knihu jsem sfoukla poměrně rychle, protože se četla uplně sama. Knihy Sally Heporth mám ráda, jsou psané svižným stylem.
Děj této knihy je sice velmi předvídatelný, kdo má už něco načteno, trkne ho hodně rychle, jak to s těmi sestrami asi bude, ale i tak jsem hltala stránku za stránkou. Zkrátka mě to bavilo.
Poslední odstavec Roseina deníku mě trochu znejistil..
Zahrada
Petra Dvořáková
Knížečka o pár desítkách stran na jedno odpoledne na nelehké téma, o kterém se radši moc nemluví ani nepíše. Petra Dvořáková má takový zvláštní syrový způsob vyprávění, který mi k tématu sedí. Stejně jako Vrány, tohle není kniha, na kterou bych mohla zapomenout.
Hodně zajímavé, doporučuju!
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Po dočtení této knihy jsem naprosto spokojená. Všichni známe případ vyměněných dětí, na jehož základě byl natočen seriál Kukačky. Nedovedu si něco takového představit. V této knize je podobný případ obohacen o odporného psychopata Milese, kterého jsem při čtení upřímně nenáviděla, zatímco jeho uťápnutou ženu litovala. Pete a Maddie mi byli oba sympatičtí, protože byli prostě normální, lidští. Hltala jsem stránku za stránkou a doufala v dobrý konec. Ten byl nakonec ještě lepší. No zkrátka, byla to jízda a určitě autora znovu vyhledám.
Až na kost
Ellison Cooper
Vše již bylo řečeno..
Tahle série stojí za přečtení. Druhý díl já osobně považuji za mírně slabší, trojka je ovšem stejně špičková jako jednička. Čtivé, dechberoucí.. Děj odsejpá, všechno to zapadá. Sayer je sympatická hlavní hrdinka a mě po přečtení posledních řádků zajímá jediné.. bude čtverka?
Kde zpívají raci
Delia Owens
Krásná kniha, úplné pohlazení po duši. Život Kye byl krutý, ale taky krásný a plný, protože ho žila ve své milované bažině. Bála jsem se obsáhlých popisů přírody, ale autorka je napsala neuvěřitelně čtivým způsobem, takže ve výsledku jsem se dozvěděla mnoho o životě rozličných tvorů. Nemá smysl psát víc, čtenáři přede mnou to napsali jasně: kniha je to nádherná a stojí za to si ji přečíst.