booklover_mili komentáře u knih

Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Musela jsem si ji ale dávkovat postupně, vzhledem k náročnosti tématu. Děkuji moc autorce, že o tomhle tématu píše. O tehlech zrudnostech by se mělo vědět a nemělo by se zapomínat!
Tato kniha a kniha Hana od paní Mornstajnove by se měly zařadit mezi povinnou četbu.

Kniha je fantasticky zakončena tím, že autorka píše, jak se k tématu dostala a že knihu se bála napsat. Ještě že ale vznikla! Vzdává hold všem ženám, které bojovaly!

14 21.04.2024

Tahle kniha se nečte lehce, přesto jsem ráda, že ji autorka napsala, aby se nezapomnělo, co za zrůdnosti se děly v 50. letech.
Vězení, mlácení, týrání těhotných a následně vraždy miminek..... Je mi z toho ouzko. Chce se mi chvílema brečet ale nepřestanu číst....

13 16.04.2024

Kniha mě nijak neoslovila. Dočteno již jen z mojí osobní povinnosti docitat každou rozečtenou knihu.

15.04.2024

Kniha je tematicky podobná autorčině druhé knize Runy osudu, přesto se liší.
Sledujeme dva příběhy - jeden z 9. století a druhý ze současnosti, které se prolínají. Opět jsou v knize i dobová slova, která velmi oceňuji, opakuje se tu únos ženy a hlavní hrdina je vykresleny jako slušný, čestný člověk se smyslem pro povinnost, který by ženě neublížil a ti dva se postupně sblíží.
Kniha se čte lehce, příjemne a rychle.

Nemůžu si pomoct ale hrozně moc v knize vidím podobnost s Barbarou Erskinovou.

1 11.04.2024

Není to lehké čtení. Téma je smutné a obdivuju autorku, že se do něj pustila. Nutila jsem se knihu dočíst.

2 11.04.2024

Právě jsem knihu dočetla a rezonují ve mně emoce. Kniha je napsána tak nádherným slohem, se kterým jsem se ještě nesetkala. Čte se sama.
Popisy jsou neskutečně něžné, emotivní a poetické. Les je symbol svobody, klidu, možnosti být sami sebou.

Několik pasáží jsem si musela přečíst opakovaně jak na mě zapůsobily.

Hlavní postavy Laurence mi bylo že začátku líto. Hledal se, nenacházel nikoho, kdo by ho skutečně viděl a často se na hradě svého bratra trapil. Jediné útočiště pro něj byl les.

Knihu moc ráda doporučuji. Je to opravdu zážitek.

4 10.04.2024

Knihu jsem začala číst a během jednoho letu jsem ji za pár hodin přečetla, jak jsem se nemohla odtrhnout.
Nádherne napsaná kniha. Plná spalující touhy, chvílemi až bláznovstvím po touze k druhému člověku, všudypřítomné zoufalství a vývoj hlavního hrdiny a jeho pocitu. Moc se mi líbily básničky v knize a odkazy na jiné umělce.
Těším se na další knihy od autorky.

11 02.04.2024

Kniha psaná v nářečí, přibližuje autenticitu venkova a dost hrubé povahy. Vlastně každý příběh má v sobě něco "zlého", ať je to řev na příslušníky rodiny, nevěru, lakotu... vlastně se kniha četla těžce a trvalo mi to.
Za mě fajn kniha ale nejslabší od Petry Dvořákové. Klobouk dolů, jak dobře píše místním nářečí.

2 27.03.2024

(SPOILER) Tato kniha mě naprosto dostala!

Postava Hannah je v mnoha ohledech inspirativní. Její seznamy, její rady a její přítomnost v knize po celou dobu, ač na samém začátku knihy umírá. Její sestra Ruth upadá do obrovské deprese, ze které se ale postupně dostává. Snaží se s tím vyrovnat různými způsoby. Řekla bych, že samotný konec představuje obrovské očištění a zároveň moment, kdy se se sestrou definitivně loučí a sama se chce posunout dál a znovu žít.

Kniha ve mně bude ještě dlouho rezonovat, četla se lehce a ihned na začátku se začtete a nepustí vás.

1 25.03.2024

Další skvělá kniha, která mi zůstane v knihovně a ke které se sem tam budu vracet. Mnoho zajímavých myšlenek ale vlastně i mouder do života. Naučte se přát si správně!

4 16.03.2024

Krásný, krátký příběh, který přečtete za 3h. K zamyšlení...
"Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ."

3 12.03.2024

Leckdy až surově vykresleny život v 70. letech za komunismu. Kniha je fantasticky napsaná a vybízí ke konci ihned začít číst druhý díl. Ten jsem si také hned objednala.
Sestřička Silvie mi je moc sympatická. Snaží se žít velmi poctivě, skromně, je pracovitá a snáší rány osudu ale i každodenní nadávky či pomluvy na pracovišti. Jak jsem ráda, že v této době nežiju.

Další z velmi povedených knih od Taylor Jenkins Reid. Fantastická knížka! Během čtení jsem doslova slyšela v uších svištět tenisové míčky, vzdechy na stadionu, napětí a emoce. Skvěle napsaná knížka a opět smekam před autorkou, jak dokáže zachytit atmosféru.

1 24.02.2024

Příběh jako takový se čte lehce, ale kniha mě jako taková nezaujala. A ten konec? Směrem, jakým se kniha ubírala a najednou tak prapodivné zakončení.... za mě by to chtělo jiný konec. Když jsem dočítala poslední stránky, vlastně jsem se těšila, jak to skončí a pak najednou jen reakce....cože? proč?
Rozhodně to není titul, ke kterému bych se někdy vrátila.

2 18.02.2024

Čteno v originále. Ufff, upřímně jsem dost rozpačitá a aktuálně pociťuji spíše negativní pocity. Kniha mě zklamala, na to kolik pozitivních ohlasů slyším všude kolem. Dlouho se mi nestalo, abych se nutila tak moc něco číst. Neměla jsem ani chvilku, kdy bych se doopravdy začetla. Zbytečné dějové linky o přátelích a nedůležitých postavách. Kdyby se kniha zaměřila čistě na hlavní postavy, bylo by to lepší.

1 23.01.2024

Zábavná kniha napsaná tak lehce jako by to byl samotný stand-up :) Často jsem se i hlasitě smála, což se mi u knih nestává. Ráda doporučuji!

2 15.01.2024

Číst knihu s vědomím toho, že je Matthew Perry již mrtvý je náročné. Zejména když na smrt poukáže v mnoha větách a i kniha začíná větou: I should be dead. Nejvíce mě mrazila věta, že pro mnohé by jeho smrt byla sice šokující ale ne překvapivá.

Kniha je napsaná dost surově, upřímně a otevřeně. Prošel si mnoha pády a mnohokrát utekl smrti přímo z lopaty. Byl x krát na odvykačce, x krát hospitalizován. Byl závislý na drogách, alkoholu ale i lécích na bolest. Nejvíce mě ale mrzelo, jak do toho padal znovu a znovu....
Škoda, že se s tím pral dekády až ho to nakonec zastihlo, když byl dlouho relativně "v pořádku".

1 15.01.2024

Úplně oddechová a neskutečně milá pohoda na Vánoce.
Vánoční atmosféra, hrad ve Skotské Christmas Village, vune kávy, vánočních pochutin, teplo krbu a sousedé, kteří drží spolu a vzájemně se podporují.

2 26.12.2023

Petra Dvořáková prostě psát umí. Dokazuje to s každou další knihou. K této jsem se dostala až po přečtení Vran, Zahrady a Pláňat.

Jsem ráda, že tady máme autorku, která jako většina českých autorů nepíše na téma komunimus nebo obě světové války. Navíc téma z lékařského prostředí, které je pro mě dost neznámé - asi jsem sama ještě nic z tohoto prostředí nečetla, takže jsem byla ráda za tuhle změnu.

Kniha mě bavila a chytla. Přečteno za dva dny a nemohu jinak než opět plný počet. Hlavní postava padá z problémů do problémů. Jeho žena je dost děsná semetrika - s tou bych žít nechtěla. Doma je dusno, že i děti tam nechtějí trávit čas. Hynek radši tráví čas v práci či u své milenky....Vše se pak točí o doktorově minulosti s alkoholem a co s ním alkohol dělá v přítomnosti po sedmi střízlivých let. Hynek jako hlavní postava je dost nesympatický, ale snaží se nějakým způsobem. Jsou chvíle kdy to zas vzdává a padá dolů....

Skvělé téma, skvělá kniha, skvělá autorka!

14 16.12.2023

Autorka píše čtivě a stylem jako moje oblíbená spisovatelka Barbara Erskin a cestování v čase zas připomíná Cizinku od Dianou Gabaldon.

Líbilo se mi použití staronorštiny a popisu, jak doba vypadala, jak na tom byla hygiena, popisy budov ale i věcí či jak se pletly ponožky, pralo prádlo a další.

Na druhou stranu jsem nechápala hlavní hrdinku, že ač byla zvyklá na moderní dobu, tak se jí v 9. století líbilo. Sama si to neumím představit.

Kniha se čte velmi příjemně, začetla jsem se a potřebovala ji dočíst. Krásný příběh dvou osudových lidí, které dělila staletí a přesto se našli.