booklover_mili komentáře u knih
Začátek je slibny. Musím říct, že me autorka nalakala jet do Dánska. Umí krásně popsat vůni pečiva a kávy.
Ale pak se kniha tahne a tahne a nic moc se tam vlastně neděje. Konec předvídatelný. Škoda
Nečekala jsem, jak moc skvělá je tahle kniha. Autorka bravurně popisuje nesnadné dětství Štěpána. Rozvod rodičů, nemoc matky, nový život otce. Na děti po rozvodu, kdy si rodič zakládá novou rodinu by se prostě zapomínat nemělo....
Me se takhke kniha tak libila! O dost víc než Kodaň. Milý příběh o cestě do Ameriky a nalezení lasky po velkém zklamání.
V knize vidim opět experimentování s časem,typické pro Virginii. Vidime zde ale i malichernost, marnivost, čas plyne a plyne, hrdina nestarne, ale autorka poukazuje na jeho mladí a krásu. To mi připomínalo Wildova Doriana.
Ke konci už to byl i místy chaos. Vedlo Orlandu k rychlrmu manželství zaplnění prázdného místa?
Kniha se mi moc libila. Moje první setkání s autorkou a knihu hodnotím moc pozitivně. Ctivy příběh. Zajímavé vyústění.
První příběh/ rozhovor skvělý a navnadil mě na knihu. Tím to ale skončilo. Zbytek je celý o ničem. Pak jsem se nutila se k dotčení. Škoda.
(SPOILER) Autorka umí vykreslit děsivou atmosféru... Kolikrát jsem měla pocit, že se mi před očima rýsuje film a slyšela jsem i křik a řev.
Jediné co bylo matoucí bylo, že si vlastně kladu otázku, jak to tedy bylo? Co bylo způsobeno podáním substance a co byla realita?
Skvěle napsana kniha. Rozdíly, zajímavosti a postřehy z každodenního života v Americe.
Skvele napsaná kniha. Čte se rychle a příběh hezky plyne.
Doba Vikingu musela být neskutečně drsná ve všech směrech. Ústřední dvojice perfektní. Mela jsem pocit, jakoby mě vtahli do děje a nepustili az do konce.
Myslím si, že pro člověka, kterému je 30+ už tato kniha není. Vlastně si pořád říkám, o čem že to vlastně bylo - hlavní postava nemůže spát, ale chodí pořád na párty, vidí ducha své babičky a v jednom kuse masturbuje.
Ke knihám autorky se už nevrátím.
To je tak milá kniha! A konečně někdo píše o české historii v 16. století.
Paní Körnerova již patří mezi mé nejoblíbenější české spisovatelky. Jsem tak ráda, že konečně nějaký autor začíná psát i o jiné historii než té ve 20. století. Zde se dostáváme do 16. století, východní Čechy. Francouzská vdova se vypravuje do cizí země za bratrem svého zesnulého muže. Poznává novou, pro ni velmi cizí a chladnou zemi. Postupem času si získává náklonnost sloužících i Jana, jejího švagra.
Kniha mě krásne přenesla do jiné doby, super jsou i vzadu vysvětlivky ke starším slovům či celkově vysvětlení situaci (mor aj). Ráda doporučuji
Silný příběh. Dva hlavní hrdinové si projdou doslova vším možným: Předsudky, rasismus, diskriminace, drogy, násilí, vězení, úmrtí v rodině, pocity opuštěnosti a situace, na které je člověk sám.
Pákistánští přistěhovalci to nemají v Americe lehké. Lidé je berou jinak kvůli barvě kůže. Kniha obsahuje zajímavé myšlenky i na to, jak oni vidí "bílé" lidi a jaké mají zas oni předsudky.
Na konci je však vždy světlo na konci tunelu. A to nám dodává naději, že bude lépe.
Kniha se nečte lehce ale je to silné téma. Ráda doporučuji.
Bez knižní výzvy bych se ke knize asi nikdy nedostala a jak bych litovala!
O historii Vietnamu moc nevím. Kniha mě ale chytla a nepustila až do samotného konce. Příběh jedné rodiny, pevných vazeb, obrovské lásky ke svým dětem, boj o přežití, hladomor, válka, komunismus.
Je to síla. Neskutečná síla.
Ale kniha je hlavně o umění odpustit a že vše potřebuje čas. Ten kdo se vrátí z války psychicky raněn ale i ten kdo žádá o odpuštění
(SPOILER) Z knihy mám husí kůži. Mísí se ve mně emoce. Kniha začíná nejprve smrtí otce (zde autor skvěle popisuje, jaké to je když na pohřeb vybíráte písnička a pak je už nikdy nejste schopni v životě slyšet - mám stejnou zkušenost a zde jsem s autorem naprosto souhlasila), pak se dovídáme, že sestra Šárka už roky není s rodinou v kontaktu... no a pak to začne a rozjede se příběh plný napětí. Je Šárka blázen? Vymýšlí si celou dobu? Viděla něco jinak, co tak prostě nebylo a její mysl si s ní pouze pohrávala?
V knize se střídají 3 pohledy: Šárky, Marka a otce. U otce si pořád člověk říká, jaký to byl slušný člověk, co chtěl hlavně dobro dětí a že to prostě takhle být nemůže, že je to blbost....
...a pak kniha graduje a graduje.... myslím, že závěr není pro každého. Ne každý by i snesl, kdyby se mu stalo to co Markovi na posledních stránkách....
Neskutečně silná kniha. Mrazí mě.
Knihu jsem přečetla tento rok již podruhé. Nestává se mi, že bych se k nějaké knize vracela, ale tahle je po druhém přečtení pro mě zase jiná. Velmi povedené dílo napsané stylem, na který nejsem zvyklá, ale nijak mi to nevadilo a do děje jsem se rychle začetla. Autor bravurně vykreslil myšlenky i typickou náturu Čechů na počátku milénia a v devadesátkách, kdy jsem vyrůstala. Předsudky, narážky a urážky, věčný cynismus a nadávání na druhé, na politiku, na stát. Řeší se téma alkoholismu (děda) a nemožnosti a neochotě se posunout v životě a prostě stagnovat (matka).
Důležité téma je ale téma paměti - jak je důležité zapomínat ale zároveň nezapomínat. Jak si naše mysl může pamatovat stejnou situaci jinak než druhá osoba.
Zapomínat bychom měli pro to, abychom nezůstávali na stejném místě a posouvali se dál. Oproti tomu nezapomínat bychom zas měli pro to, ať se poučíme a neuděláme ty stejné chyby.
Skvělé dílo! Tleskám!
"Nedonutili mě nenávidět." Věta, ktera ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Kniha o 50.letech na jihočeské vesnici. Téma kolektivizace, nemožnost odpustit staré křivdy a pátrání v rodokmenech. Kniha obsahuje totiž opravdu skvěle tipy na to, když chcete začít pátrat po svých předcích.
(SPOILER) Kniha řeší dvě základní témata: mánie po vltavínech a následný rozpad manželství vlivem tohoto fanatismu. Jako vždy je v knihách autora špatná komunikace mezi partnery, neporozumění a odcizení. Opět skvěle napsaná kniha od pana Hájíčka.
Kniha se mi strašně moc líbila. Byla jsem i na besedě s panem autorem před samotným čtením a správně mě to na knihu naladilo.
Témata stárnutí, vztah s velkým věkovým rozestupem a hlavně skupování akcií privátní společností. Velmi čtivá a skvěle napsaná kniha. Pan Hájíček se zaměřuje na jihočeský venkov, odchod lidi do měst a boj těch, kteří zůstávají. Konec je pak dost otevřený a vlastně je v něm i naděje.
Ráda doporučuji.
Od románu, jak autorka mnohokrát v knize píše, jsem čekala něco jiného. Toto je sbírka zápisků, osobních myšlenek, pohledu do současného světa. Autorka otevře nějaké dveře v domě, nechá slabě nakouknout a jde se k dalším dveřím. A tak to jde cele čtení .... Škoda že je knížka napsaná tímto stylem. Mělo by to potenciál ale zde není prostor. Postavy by se tak dali lépe propracovat, dozvěděli bychom se více. Jsem z knihy dost rozpačitá.
Tenká kniha, která ale dokáže to, že nad příběhy budete přemýšlet a celkově i nad svým životem.