bosorka komentáře u knih

Crossover se Sandmanem naprosto výborný. Ovšem i ostatní povídky se mi velmi líbily. Zámkovi z "tehdejška" jsou zajímaví, jejich osudy mě bavily, občas dokonce i dojaly. Dobré to bylo.

6 14.11.2022

Cosby se nikterak nezdržuje a nastartuje velice rychle poctivě vystavěný příběh "nejlepšího šoféra podsvětí" Buga, kterému se život zamotá víc, než by si přál. Bug se snaží stále tu nakloněnou rovinu, po níž klouže dolů, narovnávat a i se mu to chvíli daří, ale okolnosti prostě nechtějí, aby ji udržel zcela v rovině. A tak nastane veletoč, kdy trochu svým přičiněním do toho tobogánu vstoupí a pak už ho přitažlivost táhne a nechce pustit. A je to jízda. Autor čtenáře hodí do auta, které vystartuje šílenou rychlostí a řítí se vpřed zatáčka nezatáčka, na brzdu zapomeňte. Až filmově mi kniha běžela před očima, svižná, rázná a drsná jak šmirglpapír.

11 11.11.2022

Zprvu jsem byla celkem nadšená, tok řeči, atmosféra žižkových osmdesátek, postavy a postavičky, kterými svou knihu Bohatá zalidnila, ale pak nadšení sláblo. Možná proto, že tam chyběl nosnější příběh, některé z epizod byly výborné, ale celkově to šlo tak nějak do nikam a postupně bředlo. Některé z postav, jak se ukázalo, byly do příběhu zasazené poměrně zbytečně, protože děj nikam neposunuly a samy se tak nějak zbytečně mihly a vymizely. Beny mi seděl míň a míň a ta jeho klika mě vlastně moc neohromila. Nečetlo se to špatně, ale myslím, že se mi brzy vykouří z hlavy. Takové nějaké obyčejné.

3 07.11.2022

Krása, Jan Štifter opět nezklamal. jeho jazyk krásně plyne a hladí, příběhy, které píše, jsou zdánlivě obyčejné, ale přitom mají velkou sílu. Paví hody stavějí na autorově osobní zkušenosti, resp. vyprávění jeho předků a rozjíždějí se do více směrů, přičemž se nakonec stejně spojují u jelenských. Jelikož pocházím nedaleko od "místa činu", krásně mi tam leccos secvaklo - tedy některé z vyprávěnek předků mých. Skvělá knížka, velmi doporučuji.

8 31.10.2022

Po Remarquovi jsem sáhla po poměrně dlouhé době a nelituji. Sice občas jede na podobnou notu, ale jeho příběh měl vše, co má román obsahovat - lásku, bolest, cestu někam, útěk před něčím a k tomu hrozbu. K tomu všemu je to čtivá knížka, kdy mě zajímalo, kudy vedly (a kam povedou) cesty jednotlivých hrdinů.

7 31.10.2022

Nevím, jestli je to i tím, že jsem opět poslouchala jako audio, ale přišlo mi, že je v knížce hodně zbytečné vaty. A některé Enzovy závěry mi přišly opět maličko přitažené za vlasy. Ale takhle na cesty je to poměrně poslouchatelné (resp. čtivé).

3 06.10.2022

To bylo skvělé. Hrozně dobře napsaný životopis, čtivý, vtipný, ale místy vlastně i dojemný. Výpověď pokorného člověka, kterého by mohla sláva lehce změnit, ale vypadá to, že se tak nestalo. Dave Grohl je pořád jak ten dospívající kluk, co ve vanskách a džínách objevil rockovou hudbu a od té doby byl ztracen. A hudbou žije, pro hudbu žije, hudba žije jím.
Některé jeho historky jsou až dechberoucí, to, že se může setkávat s jinými osobnostmi hudebního světa, bere stále s údivem, jako by ani nebyl jeden z nich. Zároveň ale lpí na rodině a nebetyčně obdivuje a miluje svoji mámu. Z téhle knížky mi je tak sympatický, že bych ho až objala.

10 06.10.2022

Velmi slušná krimi, zvlášť co se reálií týká. Příběhu velmi napomáhá také to, že se odehrává ve dvou vypravěčckých rovinách, ich-formě Mikově a er-formě, kde se sleduje práce policistů. Občas by to ještě chtělo malinko učesat (a bacha na hrubky), ale obecně poměrně čtivé. Od Goffy určitě ještě někdy něco zkusím. 3 a půl.

4 04.10.2022

Lars si umí zavařit, to zase jo. Ale nebyl by to on, kdyby se nesnažil se z průseru (do kterého se strčil tak trochu vlastně sám) vyhrabat a vše poslat do správných kolejí. A dělá to s lehkostí i vtipem jako ostatně i v předchozích dílech. Jo, tohle se čte vážně skvěle. 4 a půl.

4 19.09.2022

Předchozí autorčiny knihy (Slavík a Velká samota) se mi s drobnými výtkami dost líbily a na Děvčata z Firefly Lane jsem se těšila. Zvlášť po dvou trošku tíživějších knihách. I proto, že přestože se Kristin Hannah nebrání dramatům, pořád píše čtivě a poměrně "jednoduše". Čtivost zůstala i v tomto románu, ale jinak jsem tedy spíše zklamaná. Možná za to může přehnaná délka knihy, přičemž téma by sneslo rozhodně kratší rozsah. Příběh mě poměrně pohltil a zvlášť pak dětství obou dívek a komplikace s Tullyinou matkou dávaly naději, že to bude silné čtení. Jenže to záhy skončilo a opravdu dlouho jsem se prodírala jejich životy s důrazem na jejich přátelství a na jejich různé náhledy na život. Zatímco jedna žije kariérou, ale ve skutečnosti je docela osamělá, druhá se upíchne do rodinného života a někdy ji napadá, že přeci jen mohla se svým životem naložit jinak.
A já stále čekala na nějaký větší konflikt a drama (které předchozí knihy obsahovaly) a pořád se nestalo nic, co by mě chytlo. A když už se drama dostavilo, vlastně mě to skoro naštvalo, protože to prostě postrádalo sílu. Vlastně bych brala více vztahu Tully s Duhou, a taky byl pěkně vykreslený vztah matky s dcerou v pubertě. Ale prostě něco tomu stále chybělo. A naopak stránek přebývalo.

2 15.09.2022

Skvělá kniha, co se příběhu i zpracování týče. Příběh samotný je tedy tíživý a bolestný, ale neskutečně zajímavý. Vztah matek a dcer, který se celou knížkou prolíná, chytá za srdce, člověk chvílemi neví, koho má litovat, a jestli smí být vůbec naštvaný na některé z postav. Vždyť přece...
Styl psaní, k němuž se David Grossman uchýlil, mě naprosto nadchl. Forma odkazující na dokumentární filmy, samotá kniha dokumentární stylem, že jsem místy zapomínala, že čtu ryzí román, ač s reálnou inspirací. To, že mi autor představil další nepěknou část evropské historie, za to děkuji, zase jsem hledala dál. Nicméně nutno přečíst si po těch dvou posledních - silných, těžkých a bolavých - knihách něco lehčího.

7 09.09.2022

Smutný a tíživý příběh, zase jedna kapitola z dějin, která mi nebyla moc známá. I když jsem si nikdy nedělala iluze o poválečných dobách, nikdy jsem asi nedokázala do důsledků a do hloubky pochopit, kam až mohlo lidské konání zajít.
Alvydas Šlepikas se chopil tématu německých dětí vyhnaných okolnostmi z Pruska, které se jako vlčí děti toulají Litvou, kde ale z politických důvodů pochopitelně také nemají na růžích ustláno. Renata a její rodina mi přirostly k srdci, sedl mi i styl autorova psaní. Co bych knížce asi vytkla, že byla moc krátká, ráda bych si o jejich osudech četla víc. A ke všemu v druhé části zmizely ostatní děti, když se pozornost upřela jen k Renatě. Kde asi skončila Monika, Heinz, Helmut?

5 24.08.2022

Spíš tak 3 a půl, ale hodnotím pouze třemi hvězdičkami ve srovnání se Žulovým městem, které mě chytlo víc. Logan je pořád sympaťák, celou knihou se vznáší všudypřítomný britský trefný humor, jen tak zlehka jako závan svěžího vzduchu, který proráží hutnou aberdeenskou atmosféru, plnou násilí a vražd. Logan toho má zase na triku dost, včetně protivné nové nadřízené Steelové, ke které byl přeřazen. Ale to je možná malinko kámen úrazu, jak MacBride rozjíždí těch případů moc, tak příběh zalidňuje natolik, že člověk musí občas přemýšlet, kdo je kdo. Jinak stále velmi slušná detektivka.

2 22.08.2022

Sandmana si chci přečíst už léta a neustále jsem to odkládala, až seriál mě přiměl konečně se do něj pustit. Takže jsem četla víceméně souběžně. Černobílé vydání, které máme v knihovně už léta. Skvělé, postupně pojedu dál. Gaiman je prostě... Gaiman. Ta jeho fantazie je vtahující, báječná, neskutečná.

5 19.08.2022

Valerie Perrin je pro mě velký objev - Vyměnit vodu květinám byla jedna z mých top knih loňského roku, Naprosto mi sedl autorčin styl. I román Tři se četl krásně (až na občasné obraty překladatelky, jak už zde bylo zmíněno - mám tolik roků apod.), a ač byl místy velmi překvapivý a příběh tří kamarádů z dětství mě bavil, přeci jen pro mě nedosahoval té košatosti, dojemnosti a vůbec emocioánální jízdy předchozí knihy. Ale i tak, opět výborné čtení.

8 19.08.2022

Stančík opět nezklamal. Tentokrát jsem tedy poslouchala jako audioknihu a musím říct, že zvlášť Pavel Batěk dodává příběhu šťávu, protože deníkové zápisky Pravomila Raichla (z pera Petra Stančíka) načetl intenzivně, vložil do toho stejnou touhu po životě, kterou v sobě musel mít Pravomil. Příběh, který je vystavěný na skutečných příbězích, ale pojatý Stančíkovým stylem (i když vcelku umírněně proti jiným jeho knihám, řekla bych) plyne velmi rychle a téměř nezadrhává, je napínavý a zajímavý, pudí člověka dál si zjišťovat a kolikrát zírat, co opravdu bylo reálné. Pravomil mi vysloveně přirostl k srdci. 4 a půl.

6 19.08.2022

Oslava knih, knihoven a čtenářů. Tomu v knize Město v oblacích vzdává Anthony Doerr hold. A činí tak napříč časem, od daleké minulosti po nedalekou budoucnost. Styl Doerrova psaní se mi vždy líbil a bylo tomu tak i teď. Členění knihy a krátké kapitoly dodávají příběhu spád a nevadilo mi tak skákání v čase, k jednotlivým hrdinům jsem si našla rychle nějaký vztah. Zpětně nejvíc mě asi bavila časová rovina odehrávající se v dobách obléhání Konstantinopole, příběh Anny a Omeira mě dokázal vtáhnout, až jsem měla dojem, že putuji s nimi. Zajímavá byla však i linka budoucí, Konstance, která putuje vesmírem. Celkově pak bylo výborné to, jak autor jednotlivé události propojil.

7 25.07.2022

Lapilo mě velmi silně a táhlo od prvních minuty až do konce (posloucháno jako audio). Zajímavé reportážní zpracování plus dopisová forma, kdy ovšem čteme jen dopisy z jedné strany. Pokaždé, když jsem slyšela dopis rodičů, kteří zachránili své dítě a nejspíš i tušili, kam povede cesta jich samotných a i přesto se stále snažili na dálku syna podporovat, bylo mi až do pláče. Ta představa, že vyšlete své dítě někam, netušíte pořádně, jak se mu tam povede a hlavně netušíte, zda ho ještě někdy uvidíte, je velmi drásavá. Ač téměř každý rodič by to nejspíš udělal.
K tomu reálie, vývoj situace pro Židy v Rakousku a tehdejší švédské smýšlení. Velmi dobrá kniha.

4 29.06.2022

Mám ráda rodinné ságy a i Dědictví Miguela Bonnefoye mě bavilo. I to, že jsem se podívala zase do jiné oblasti a dozvěděla se něco o francouzské komunitě v Chile. Miguel Bonnefoy píše vcelku úsporně, na nemnoho stran vměstnal sto let. Jeho jazyk není tak barvitý a košatý, ale příběhy, které předkládal, zaujmou. Velké plus má pak za jednotlivé osoby, kterým vtiskl jedinečné vlastnosti a hlavně osudy.

6 29.06.2022

Příjemné překvapení. Román, který plyne bez velkých škobrtnutí a přináší leccos, co by v románech mělo být - lásku, hledání sama sebe, ale i někoho, s kým bych mohla sama sebe sdílet, starosti z dob minulých, které se s dotyčnými vlečou životem a se kterými je nutno se nějak srovnat (když už ne vypořádat), ztrácení, ale i nacházení. Místa, kde se příběh odehrává, mají velmi plasticky znázorněnou atmosféru. Zaujalo jak rakouské církevní gymnázium, tak Syrakusy, ale i místa v Českých Budějovicích, nebo chata kdesi v Pošumaví. Fajn čtení takhle na sklonku jara.

6 15.06.2022