braunerova komentáře u knih

Svatá matičko Kazaňská. Měl jsem připravený krásný komentář a teď koukám, že už všechno napsal Midudedi. Včetně těch žraloků. Přečetl jsem na jeden zátah.

1 07.04.2018

Koupě téhle knihy byl omyl, takže jí ani nebudu hodnotit. Zmátl mě název i obálka, myslel jsem, že je o mořeplavcích a cestovatelích. Obsah mi připoměl Dějiny legendárních zemí od Ecca. Jinak kniha je docela čitelná, narazil jsem na plno zajímavých informací. Třeba že hloubku moře poprvé nechal změřit Julius Caesar.

"Kdyby se Země pohybovala, nemohl by kámen, hozený z věže, dopadnout k její patě."

Zatím nejlepší studie o Alexandrovi, kterou jsem četl. Vždycky mě vytočí, když čtu, že to byl největší vojevůdce starověku, případně všech dob. Nikdo se přitom nenamáhá porovnat třeba počet vyhraných bitev nebo motivaci, výzbroj a výcvik protivníků. Oproti tomu se autor snaží být maximálně objektivní a nestranný. Je to portrét, takže nečekejte podrobné popisy jeho tažení nebo rozbory bitev. Hodně prostoru je naopak věnováno úryvkům textů jiných autorů od antiky až dodnes. Třeba Čapkův apokryf byl vynikající. Nechybí podrobný rejstřík a seznam literatury. A pod autorovo hodnocení Alexandra se mohu z fleku podepsat:

"Jakkoli fascinující byla jeho osobnost i skutky, zůstává cosi, co má trvalejší význam a hodnotu a co Alexandra skutečně řadí k největším zjevům lidských dějin: jeho přínos civilizační"

3 02.04.2018

Tak tahle 90 let stará kniha pro mě byla velké překvapení, do večera jsem jí přečetl. Není to pouhý dobrodružný příběh. Velmi reálně je vykreslená římská politika vůči germánským kmenům a také vláda císaře Tiberia:

"Lid! Lid! Kdo na jeho přízni buduje, je ztracen. .. Víš jak se lid odměnil Themistoklovi a Alkibiadovi za to, že mu věnovali své nejlepší síly. Ostracismus, střepinový soud, odsoudil oba do vyhnanství. Druse, vezmi si z toho naučení. Stačí pouhé střepiny, aby tě změněná nálada lidu vyhnala ze země, pro jejíž dobro jsi pracoval."

3 31.03.2018

Oddechová četba, která si na nic nehraje. Není to žádná červená knihovna, nechybí sex ani brutalita, hlavní hrdinové jsou ale popsáni docela reálně. Kupodivu jsem nenarazil na žádné historické nesmysly, nechybí fundovaná poznámka autora. Mimochodem Marcus Ulpius Traján 20 let po tomto příběhu dobyl celou Dácii a začlenil jí do Impéria. Viděl bych to na 3,5*.

1 31.03.2018

Teda takhle nudný příběh jsem už dlouho nečetl. Cca první 3/4 je nezáživně převyprávěná historie vlády Ptolemaia Auleta až po příchod Caesara, poslední část jsou fantazie, které nemají nic společného s historií. Autorka má také nepěkný zvyk v průběhu vyprávění skákat v čase, takže občas nevíte, co jsou vzpomínky a co současnost.

12.03.2018

V tomhle mistrovském díle ožívá Cicero - člověk, se všemi svými dobrými i špatnými vlastnostmi, s jeho vítězstvími, prohrami, omyly a chybami.

"Největším milosrdenstvím, jímž nás obdařila Prozřetelnost, je určitě naše nevědomost o budoucnosti. Představte si, že bychom věděli, jak dopadnou naše naděje a plány nebo jakým způsobem nám je předurčeno zemřít - jak zničený by byl náš život! Místo toho žijeme tupě dál ze dne na den, šťastní jako zvířata. Ale všechno se nakonec musí proměnit v prach. Přežijí pouze slova."

2 11.03.2018

Revoluce začíná na straně 395. První půlka téhle bichle podrobně popisuje společnost v předrevoluční Francii a často jsem se v tom kolotoči jmen a událostí beznadějně ztrácel. Po pádu Bastily už to má spád, počet protagonistů se rychle zmenšuje. Po likvidaci roajalistů přišli na řadu girondisté, pak hébertisté, dantonovci, jakobíni. Škoda, že se z toho ruští bolševici, čínští komunisti ani naši soudruzi nepoučili.

"Když se předsedy vlády Čou En-laje zeptali, v čem spatřuje význam Francouzské revoluce, odpověděl prý: To zatím nelze přesně říct."

"Má Lucile, i přes svou trýzeň věřím, že je Bůh, má krev smyje moje viny a já tě znovu jednoho dne uvidím ... jak tě svírám v objetí, jak tě moje spoutané paže objímají a moje uťatá hlava se o tebe opírá. Brzy zemřu."
Camille Desmoulins před popravou

1 05.03.2018

Před Prescottem hluboce smekám. Na to, že byl takřka slepý, a byl odkázán na sekretáře, napsal vynikající knihu. Vůbec poprvé jsem narazil na podrobný popis uspořádání peruánské společnosti, připomínající vrcholnou fázi komunismu (která naštěstí nikdy nenastala) - neexistence peněz a soukromého vlastnictví, život naplánovaný státem od narození až do smrti, jehož jediným smyslem je práce pro Slunečního boha. Kniha vyšla v roce 1847 a tak je čtenář ušetřen dnes v Evropě tak populárního sebemrskačství. Na smutný osud Atahualpy jsem musel ještě dlouho myslet.

"Mohlo by se předpokládat, že je to zástup mučedníků připravujících se položit život za obranu víry, a ne otrlá banda dobrodruhů, kteří se chystají provést jeden z nejproradnějších skutků v dějinách. Ale třebaže kastilský voják měl mnoho nectností, pokrytectví mezi ně nepatřilo. Opravdu cítil, že bojuje za svatý kříž a v těchto vypjatých chvílích byl slepý k jiným, méně vznešeným pohnutkám"

V knize najdete i filosofické úvahy autora a plno zajímavostí, třeba že negramotný dobrodruh Pizarro považoval dobu strávenou budováním města Lima za nejšťastnější ve svém životě.

7 17.02.2018

Detailní popis nejslavnější bitvy francozské cizinecké legie. V knize je i plno obrazového materiálu a fotografií. Literatura faktu napsaná čtivou formou. A jak už to ve válce bývá, šťastný konec se nekoná:

"leželi tam v krvi téměř nazí, zbaveni všeho, jejich těla byla často k nepoznání - již ohlodaná od kojotů a supů, z výrazů v jejich tvářích bylo poznat, že zemřeli krutou a bolestivou smrtí ...".

14.02.2018

Číňané jsou jediný národ na světě, jehož kontinuální historie je 4 000 let stará. Nacpat dějiny Číny do jedné publikace musí být pro každého spisovatele opravdová výzva. JKF se toho ale zhostil výborně. Fakta jsou široce komentována autorovými analýzami, aniž by to ubíralo na čtivosti. Velmi zajímavé byly kapitoly o povstání tchaj-pchingů nebo revoluce Mao Ce-tunga.

"Jedna zvlášť velká jeskyně dosahovala původně rozlohy srovnatelné s fotbalovým hřištěm. Na severovýchodě měla jeskyně malý vchod. Tuto jeskyni poprvé osídlil lidský rod zhruba před 400 000 lety a osídlení trvalo bez přerušení 200 000 let, až do doby, než se jeskyně téměř úplně zaplnila odpadky."

2 10.02.2018

Čtivý text autora je takřka na každé stránce doprovázen úryvky z dopisů a deníků německých, sovětských i rumunských vojáků a důstojníků.

"Hledal jsem Boha v každém kráteru, v každém zničeném domě, na každém rohu, u všech kamarádů, když jsem ležel ve své díře, i na nebi. Bůh se neukázal, když po něm mé srdce volalo. Ne, otče, Bůh není."
Dopis ze Stalingradu

4 08.02.2018

Tenhle díl mě moc nebavil. Autor sice i tento příběh založil na teorii o spiknutí v nejvyšších patrech římské politiky, ale nepřišlo mi to moc věrohodné.

1 04.02.2018

Tahle detektivka rozhodně není odpočinkové čtení. Čtenář bez předchozích znalostí římských dějin se musí v příběhu nutně ztrácet. Vyšetřování skutečné události, podezřelého úmrtí Germanika, je postavené historických faktech. Všechny osobnosti včetně detektiva Marca Corvina jsou reálné osoby. Hypotézy našeho detektiva jsou hodnověrné a klidně se to tak mohlo stát. Nechybí slovníček osob a historická poznámka. Vřele přitom souhlasím s autorovým názorem o rozdílu mezi historikem a autorem historického románu:

"Povinností obou je být přesný, pokud se jedná o líčení skutečných událostí, ale v ostatním se rozcházejí."

Marcus mluví jako Phillip Marlowe, třeba scéna z obchodu:
"Chlápek za pultem byl Germán: primitivně vyhlížející čahoun s rezavými vlasy, na nose bradavici, která by nedělala hanbu ani císaři a která mi znechutila cizrnu tak na měsíc... Žena přede mnou odešla s čtvrtkilem cizrny."

Musím ale říct, že mi dost vadily jeho neustále opakované výrazy, ty jeho "Kamaráde", "Uhm", "Doprdele", "É...", "Ach Jupitere" a to "mravenčení v týle". Lindsey Davis to prostě není.

04.02.2018

Kniha popisuje vznik portugalské námořní říše, od dobytí Ceuty přes objevování Afriky až po první plavbu Vasco da Gamy do Indie.

"Bůh dal Portugalcům za kolébku malou zemi, ale za hrob celý svět."
jezuita António Vieira

1 01.02.2018

Musím říct, že tak poutavě napsanou literaturu faktu jsem už dlouho nečetl. Snad jen lehká ironie Y.H. pomáhá čtenáři strávit všechny ty hrůzy, které se na něj sypou z každé nové stránky:

"Mechanismus dokonalého vraždění a technika zabíjení se od počátku války neobyčejně zdokonalily. Ale člověk, voják, je psychicky zlomen a fyzicky na dně svých sil. Přinutili ho, aby tisíckrát zemřel při jekotu každého dělostřeleckého granátu a tisíckrát vstal z mrtvých jen proto, aby se strašlivě bál. Aby znovu umíral, každou minutu, každou hodinu, každý den strávený v první linii."

1 29.01.2018

Historie bývá nespravedlivá. Občas čtu rozhořčené komentáře na adresu bílých Američanů za jejich chování k indiánům v 19.století. V porovnání s osudem původních obyvatel v jiných koloniích to byl přitom tehdy vrchol demokracie a humanismu. Hererové z německé jihozápadní Afriky by o tom mohli vyprávět. Jenže na ně už všichní zapoměli:

"Na německém území bude každý Herero, se zbraní i beze zbraně, s dobytkem i bez něho, zastřelen, už nepřijmu žádné ženy ani děti, zaženu je zpátky k jejich lidu a budu na ně střílet."
generálporučík Lothar von Trotha

"K čemu máme vychovávat negry? Moje stručná a pádná odpověď zní: k práci pro nás."
Ludwig Külz, koloniální lékař

20.01.2018

Myslel jsem, že knihu napsal U.E., ale byl to omyl. Ke každé kapitole napsal jen úvod, pak následují dlouhé úryvky z antických a středověkých autorů a bible. Ty mě zoufale nebavily, kolik lidí si také v dnešní době čte Herodota, Platona nebo Plinia. Většinu knihy jsem jen prolistoval. Ilustrace jsou ovšem nádherné, takže jak píše tenax, skončí jako ozdoba mé knihovny.

2 16.01.2018

Tahle bichle mi dala zabrat.

Plusy: Krásné ilustrace, přehledné 2stranné mapy bojiště, podrobný popis bitvy včetně politických souvislostí. Každá kapitola začíná informací KDO,CO,KDE,KDY,PROČ,VÝSLEDEK a končí krátkým vyhodnocením důsledků. Některá střetnutí přibližuje velká fotografie bojiště.

Mínusy: V knize jsou víceméně zastoupeny jen evropské státy a USA (vyjímkou je Egypt, Nagašina a Sinaj). Nenašel jsem seznam autorů a chybí bibliografie. Bitva v Teutoborském lese je faktograficky hodně špatná, měl jsem chuť aspoň jednu * srazit.

Některé kapitoly z antiky najdete v publikaci Bitvy starověkého světa (Kelly DeVries).

14.01.2018

Skvělý a historicky přesný román o životě Xenofónta. Autor čerpá z jeho díla, především z knihy Anabáze, ale příběh vypráví moderním jazykem válečného veterána:

"Počáteční náraz plamene byl tak náhlý, že první oběti ležely na jedné hromadě. Někteří zůstali stát a opírali se o pahorek těl druhů, nemajíce kam padnout. Tak tvořili i ve smrti falangu.

Příběh vypráví Themistogenés ze Syrakús, Xenofóntův panoš. Vysvětluje i Xenofóntův obdiv k silným vládcům, kvůli kterému odešel z Athén a sloužil raději spartskému králi :

"V tomto světě je třeba mužů, kteří dokážou vytěsnit strach ze svých bezprostředních činů a jejich následků, pohlédnout za mrzkost všednodenního utrpení, válčení a bídy, páchat nízké skutky pro větší dobro. Prostřednictvím takových mužů postupuje civilizace a podřadní jsou odstraňováni. Je třeba takových surových, nepřemýšlejících mužů, naše nejvznešenější instituce by bez nich nikdy nemohly vzniknout."

Slova, ze kterých mrazí. Na Xenofóntovu omluvu je ale třeba uvést, že jeho králové nevedli vyhlazovací války a nevraždili civilisty.

2 10.01.2018