hanka_reading komentáře u knih
Hlavní myšlenkou knihy je upozornit na složitosti a překážky u dětí s vývojovou dysfázií nebo-li vývojovou poruchou jazyka a tím pádem poruchou řeči.
Autorka ve 4 pohádkových příbězích poukazuje na to, jak těžké je pro dítě s tímto handicapem komunikovat a vyjádřit svoje pocity a myšlenky a naopak jak těžké je pro okolí správně dítě pochopit. Společně tak s malým Wildou prožijeme jeden den plný dobrodružství.
Je fain, že takové knihy vznikají. Tato je sice určena dětem, ale nabízí pohled také pro dospěláky. Autorka má syna s touto poruchou a jelikož sama zažívá dnes a denně podobné situace, rozhodla se napsat tuto knihu. A právě tím synem je Wilda, hlavní hrdina této knihy, kterému pomáhá překonat překážky kamarád Ouško.
Zmínit musím i krásné ilustrace Michaely Pešlové nebo dovětek od B. Richtrové, předsedkyně Asociace klinických logopedů.
Přečtěte si ji, stojí za to a možná vás stejně jako mě upozorní na tuto problematikou.
Hannah je hodně pragmatická, workholička, která si neumí užívat života a ani radovat se moc neumí, jakoby byla bez emocí. Je zvyklá mít všechno pod kontrolou. A možná proto mi moc nesedla. A ani Conor mi nějak k srdci nepřirostl, ten se mi zdál takový sebestředný. Ale příběh jako takový špatný nebyl, byla to pro mě romantická oddechovka. Líbilo se mi, že si Hannah uvědomila, že chce žít jinak.
Jako obvykle je kniha plná dobrého jídla a krásného prostředí Irska, to bylo skvělé.
“Nedovol, aby řeči ostatních ovlivnily, jak vnímáš sama sebe.
“Můžeš se změnit, napadá mě. Jenom proto, že třeba chceš.
“Všechno, čeho dosáhneme, pomine. V jednu chvíli to máme a za vteřinu je to pryč.
Tenisu vůbec nerozumím, takže občas jsem se nechytala. Stejně tak mi trochu vadily španělské výrazy. Ale i tak jsem si čtení užila. Autorka uměla skvěle popsat atmosféru zápasu, takže jsem měla pocit, že tam jsem taky. Líbila se mi proměna Carrie, její vnímání tenisu jako hry a taky to, že si uvědomila, že život není jen o této hře. Bavilo mě sledovat Carrie a její touhu po vítězství, její cílevědomost a taky umanutost.
Tohle je moje druhá autorčina kniha a opět jsem spokojena.
Moc pěkný příběh. Autorka hezky dokázala popsat rozdílnost dvou časových období a také životy obou hrdinek. Za mě stojí za přečtení.
“Někdy je těžké si masky sundat, protože se bojíme, že pod maskou budeme zranitelní. Ale v té zranitelnosti se skrývá lidská autenticita, opravdovost. A díky ní přece jen stojí za to se na cestu životem vydat bez masek.
Daniel Krejčík nám bez příkras vypráví, jaký byl jeho život na zámku, jak se vlastně s Matějem rozhodli, že koupí zrovna zámek a jak bylo těžké a náročné zámek opravovat a zvelebovat. Oba si nejednou sáhli na dno a přesto se stal zámek jejich domovem.
Vyprávění je často vtipné (nejlepší je historka, jak Dan prvně pekl husu), ale také vážné, když procházeli partnerskou krizí.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila a bavila mě od začátku do konce. Možná to bylo i tím, že zmiňovaný zámek mám jen pár kilometrů od nás a místo mi tak není cizí. Ještě jsem se tam nebyla podívat, takže teď mám o důvod víc, i když Dana už tam nepotkám.
Kniha je čtivá a doplněna autentickými fotografiemi, které nám víc přiblíží, jaký zámek vlastně je. Najdete v ní i spoustu hezkých myšlenek. To nejdůležitější poselství ale je umět si správně přát.
Hezké propojení minulosti s přítomností. Ze začátku pomalejší tempo, ale poslední třetina to skvěle vynahradí. Za mě stojí kniha za přečtení.
První případ Madison a Natea mě bavil od začátku do konce. I když jsou rozdílní a občas to drhne, dokáží spolupracovat. Těším se na další díl.
Čtivá kniha, plná vtipných situací. Jen ten konec byl na mě uspěchaný. Ale určitě stojí za přečtení.
Je to zajímavá kniha s velmi zajímavým tématem, ve které jsou některé části inspirované skutečnými lidmi a událostmi. Časem Ruth prozřela a přesvědčila se, že tato metoda už není tak skvělá, jak to vypadalo. Ale nebylo to pro ni jednoduché. Některé části knihy byly na mě moc zrychlené a myslím, že by zasloužili víc prostoru a větší propracovanost. Ale i tak stojí kniha za přečtení.
Musím říct, že i tahle autorčina kniha mě bavila stejně jako Znič to jméno. Je psaná hovorovou češtinu, což pro mě bylo víc opravdovější a moc dobře se mi kniha četla. Postavy jsou skvěle vykresleny, včetně rodinný vztahů a jsou tak opravdu reálné. Postupně odhalujeme dávná tajemství a dovídáme se další spojitosti. Zkrátka je to kniha, kterou si určitě musíte přečíst.
Pro mě to bylo první setkání s touto dvojicí a určitě ne poslední. David je dost svérázný, neuznává moc autority, ale na druhou stranu je úspěšný vyšetřovatel a tak je jeho chování tak nějak tolerováno. Svým chováním mě chvílemi dost iritoval, ale jinak jsem mu fandila - i když jsem občas byla na vážkách, jak to teda je a co vlastně chce. Často byl sobecký a bezohledný a neřešil, že má o něj někdo strach. Ale zase díky vyvolaným pocitům můžu říct, že autorka skvěle charakterizovala hlavní postavy a nejen ty. I Hana byla fain, ale David ji spíš trochu zastínil. Jen mě mrzelo, že vztah s Davidem se zdál na úpadku a byla jsem zvědavá, jestli to celé ustojí.
Celkově je kniha hodně čtivá a na české poměry parádní. Děj je propracovaný a pěkně do sebe postupně zapadá. Vyprávění se střídá z pohledu Davida a Hany a tak sledujeme, jak spolu ne/komunikují a jaký vliv to má na jejich vztah. Bavilo mě, že jsme nahlédli i do jejich osobního života.
Chválím i obálku knihy, která se mi moc líbí a která částečně přesahuje do začátku každé kapitoly.
Za zmínku stojí, že tento díl si autorka vydala sama oproti předchozím, které vyšly v zelené edici detektivek a u kterých mám jakýsi předsudek, že nejsou nic moc - takže beru zpět a určitě se na ně podívám.
Pěkná ukázka toho, jak jsme závislí na elektřině. Nicméně zpracování mě tolik nenadchlo a místy jsem se ztrácela ve jménech a místech.
“Jak bláhová a naivní lidská mysl dokáže být. Uvěří svým přáním, vznešený touhám a nakonec i všem prázdným slibům
Je to kniha plná emocí a dost často těch špatných životních zkušeností a životních podmínek. Přesto jako rodina dokázali stát při sobě a to díky poutu, které je spojovalo. Je to skvělá kniha, která popisuje život obyčejných lidi takový, jaký byl. Ať chtěli nebo nechtěli, museli se všichni podvolit danému systému.
Byl to pro mě silný čtenářský zážitek - o to víc, že příběh byl sepsán na základě skutečných událostí. Autorka zvolila krátké odstavce a celkově je děj spíše popisný, moc přímé řeči v něm nenajdeme. Celkově ale působí kniha moc dobře a čtivě. Je fain seznámit se s historií a především skutečností tímto způsobem. A oceňuji, že si autorka vydala knihu sama. Jen je škoda, že se o knize nemluví a není víc vidět.
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. I přes všechny vraždy mě Alexandra bavila. Taky se mi líbilo, že Robert v ní stále viděl člověka a chtěl přijít tomu všemu na kloub. Alexandra vlastně byla nesmírně chytrá. Bavilo mě, jak jednotlivá sezení byla proložena vyprávěním Alexandry - ty se týkaly vražd, takže žádné veselé čtení to fakt nebylo. Celkově je to ale čtivá kniha, kterou můžu doporučit.
Finn je desetiletý chlapec, trochu zvláštní, není oblíbený a ve škole často šikanován. Kaz je téměř šedesátiletá žena, která se stará o něco mladšího bratra trpící schizofrenií. A právě tyto dva rozdílní lidé jsou svědky jedné události, která jim změní život a díky které k sobě najdou cestu. Střídavě se seznamujeme se životem Finna a Kaz, navíc jsou kapitoly rozdělené před a po události. Brzy se dozvíme, že při té události zemře Finnova matka, ale co se stalo, se dozvíme až téměř na konci. Autorka krásně vykreslila povahu obou hlavních postav, takže není pochyb o tom, ze Finn je opravdu zvláštní a ostatní děti ho nechápou. O to víc mě štvalo, jak se k němu ve škole chovali a nikdo to moc nebral na zřetel. Ani jeden to nemají lehké, ale najdou k sobě cestu a vznikne tak pěkné přátelství.
Byla to moc hezká kniha o tom, že přátelství může vzniknout v jakémkoliv věku a o tom, jak důležité je porozumění a také podpora od těch nejbližších.
“Pamatuj si, že stesk po něčem, co bylo, je lepší, než lítost kvůli něčemu, co mohlo bejt.
“V životě člověk narazí na místa, v nichž zanechá část své duše, a taky potká lidi, kterým určitou část duše odevzdá.
“Pamatuj, že když nevíš, co říct, vždycky můžeš říct pravdu.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila. Děj byl pro mě tak nějak předvídatelný, ale i tak mě příběh bavil a dobře se četl. Josephine i Chasemu byl věnován dostatek prostoru, abych pochopila jejich chování. Bylo hezké sledovat, jak Josephine zjišťuje, že život může být krásný a není jen o učení. A to díky Chasemu.
Je to kniha plná emocí a různých pocitů - hezkých i těch nepříjemných. Oba si nesou nějaké tajemství a zároveň pouze sobě se dokáží otevřít.
Čekala jsem větší happy end, takže už teď se těším na pokračování.
Příběh Jarmily a její lásce k divadlu se mi líbil, ale nějaké informace mi chyběli. Naopak Olga mě něčím iritovala a kdyby tam nebyla, nevadilo by mi to.
Kniha vypráví o Ilse Kochové, manželce velitele nacistického tábora, která se vyžívala v týrání vězňů. Nic a nikdo ji nezastavil, často se chovala zvráceně a přesto ji to řadu let procházelo. Měla různé přezdívky od věznů, ale to jí vůbec nevadilo. Svoje chování si uvědomovala, i když ke konci se pokoušela zahrát psychickou nemoc - moc ji to ale nepomohlo. Její chování bylo nechutné a nepochopitelné.
Četla jsem spoustu knih o koncentračních táborech, ale tohle ještě ne. Je to o to víc děsivější, že se jedná o skutečnou osobu a navíc ženu. Místy to bylo těžké čtení. Myslím, že kniha není pro každého.
První díl série z rukou českého spisovatele byla pro mě fakt jízda. Jednalo se případ, který byl dost zamotaný a do kterého bylo zapojeno dost lidí, ale čtení stalo rozhodně za to. Mafie, politika, ale i obyčejní lidé - to všechno bylo součástí vyšetřování. A do toho všeho asociální vyšetřovatelka Laura Ara, která mi byla vlastně sympatická - navenek ji nic nerozházelo, teda skoro - i ona má jedno tajemství. Rozhodně jsem zvědavá na pokračování.
Lence se rozpadlo manželství, vztah s matkou není ideální (stará se pouze o sebe a o Lenku se nezajímá) a také dcera se ji strání. To vše dožene Lenku k depresím a následnému pobytu v léčebně. Každý pacient tam má své tajemství, každý má svou diagnózu a každý se s ní snaží poprat a vypořádat. Až tam Lenka poznává, kdo je skutečný přítel a kdo se jen tak tváří.
Lenka nám nabízí pohled do duše člověka s depresí, popisuje svoje stavy a pocity a to bez příkras. Je svá, má svůj smysl pro humor, který mě bavil, takže mi Lenka byla sympatická. Hlavní hrdinka se musí naučit mít ráda sama sebe a přijmout svou nemoc.
Hrozně jsem ji fandila, aby to dokázala a aby všechno dobře dopadlo.
Líbila se mi jména nemocničního personálu - primář Nemožný a psycholožka Hrozbová - ideální jména do takového prostředí
Jen bych trochu vytkla práci korektora, resp. toho, kdo kontroluje text před tiskem - několikrát se objevují dvě slova spojená do jednoho bez mezery. Po obsahové stránce je ale kniha skvělá, zajímavá a čtivá.