danazeskolky komentáře u knih

Také jsem po knize sáhla z důvodu "slabosti" pro autora. Zvláštní pohledy (jak jinak), vtipná tragičnost, nejvic mě však zaujaly hovory matky s nechtěným synem. A vlastně také polemika o bezvýznamnosti. Těžko by se dal vyprávět celý příběh nějak srozumitelně, o to však ani nejde. Pakistánština byl také skvělý kousek... Není to však pro mě román, spíš takové kunderovské střípky ze života.

8 30.03.2021

No, dočetla jsem to. Je z toho cítit taková marnost.., asi pro někoho hodně realisticky vykreslené rodinné vztahy, pro mě to je však málo. Ubrala bych planého plkání a podrobného popisu, co kdy kdo přesně řekl, udělal.. Spíš bych uvítala (jak už zmínil někdo níže) pohled z mužské strany.

8 10.01.2019

Místo dlouhého "vykecávání" jen poznamenám, že mi to nedalo a přečetla jsem všechny komentáře, které dosud byly o této knize napsány - a že jich bylo docela dost. Rozdávala jsem palce nahoru, protože názory většiny pisatelů vystihovaly vše, co se mi odehrávalo při čtení a po dočtení v hlavě. Ráda bych si někdy zašla na jedno (nebo až na to druhé?) k Zoltánovi spolu s panem Gerim (nebo Geroldem?)...

8 21.08.2017

Zajímavé, v negativních komentářích nacházím hodně myšlenek, se kterými se shoduji, ale to samé mohu prohlásit i o pochvalných hodnoceních. Něco se mi prostě líbilo, něco méně. Mám pocit, že ona strohost a zejména Annin postoj je záměrné přiblížení oné šedivé socialistické doby. Jen ten konec se mi zdál přitažený za vlasy... Každopádně si myslím, že kniha stojí za přečtení, a to, že se "dobře čte" nemusí nutně znamenat horší kvalitu.

8 12.09.2016

Souhlasím se Simlenkou, jen s tím rozdílem, že já knihu dočetla a jsem ráda. Zpočátku jsem pořád bojovala s těžkopádnou a velmi zjednodušenou komunikací, přirovnání s jihoamerickou telenovelou je opravdu na místě, dále mi taky vadily pro mne primitivní otázky Kantu. Vždyť měla silnou energii, intuici, tak proč se pořád dokola ptala na věci, které ji už přece musely být jasné... Dost mě to dráždilo. Chtěla jsem ale vědět, jak se to dál bude vyvíjet, líbilo se mi popisování domorodého života, pak také různé cvičení, rituály apod. Celkově jsem si z toho vzala asi to potřebné. Literární zpracování se mi nelíbí, ale obsah určitě stojí za zamyšlení, vnímám to jako poselství.

8 22.03.2016

Koupila jsem to jako recesní dárek k narozeninám a abych byla trochu v obrazu, začetla jsem se... a nakonec vydržela až do konce. Chvílemi se mi sice zvedal žaludek, znechuceně jsem prodýchavala, ale pak už jsem si nějak zvykla a začalo mě to bavit. Ta provokace, ty postřehy, pohybovaní se za hranou tolerovatelného... Věřím, že dost lidí, kteří potajmu dělají "podobné nepřístojnosti", vůbec nemají odvahu si přiznat, že je to vlastně vzrušuje, berou to jen jako zlozvyk, o kterém se nemluví... Jasně, dost věcí bylo přehnaných, ale co my víme? Kdo z nás našel vlastní mámu, která spolykala prášky a ještě měla puštěný plyn?

8 30.05.2015

Kniha, která mě hodně moc oslovila. Připomněla mi trochu Cejch od Zdeňka Šmída, ale téma je rozsáhlejší. Mohl by to být asi taky dobrý film... Drsné, depresivní, pravdivé. Na konci mě příjemně překvapilo, že dostaly prostor k vyjádření svých myšlenek i ostatní postavy, se kterými jsem už moc nepočítala. Něco málo píšu i v diskuzi...

8 13.11.2012

Bavilo mě to. Pravda, zpočátku jsem se trochu zarazila, té erotiky tam bylo na rozjezd docela dost. Ne, že bych byla puritán, jen mi to přišlo rychlé, nevěděla jsem nic o těch dvou, tak to kolem mě vyšumělo úplně naprázdno. Pak už se mi děj začal dostávat víc pod kůži. Bylo to poměrně smutné čtení, ale rozhodně nechyběla naděje a vůle postavit se osudu. Popsané Martinovy úzkosti působily opravdu věrohodně. A nechci se ani vžívat do pocitu Veroniky, když jí nebylo dovoleno (spoiler) projevovat lásku k synovi. Na prvotinu fakt dobrý. Ale možná že film by byl víc propracovaný.

7 29.12.2022

"Co lze? křičí Miguel a vrhá věty jako blesky. - Lze se stát pokojným občánkem v noční čepici, který ctí a zachovává moudré i pitomé zákony této země, který v tichu plodí děti, který se plíží ne životem, ale kolem života jako zpráskaný pes a dbá jen o své trávení a o to, aby jeho spoluobčané viděli jeho okatě vystavovanou zbožnost a nespatřili pod maskou jeho ubožácké hříšky? To lze! Lze se utopit v prostřednosti a v prašivé všednosti. Co nám zbývá, nám pyšným nebo zakrslým dědicům dávné slávy? Mohu jet dnes dobývat Svaté země a..."
"Ještě nevím sám. Jen jedno vím, že v tom musí být závratný pohyb. Jít, utíkat, letět bez ustání, bez oddechu přes hory a doly, jen nezůstat stát, protože zastavit se, to je smrt."
Je to už hodně dávno, co jsem knihu četla, tenkrát mě úplně oslnila. Vypsala jsem si z ní mnoho citací. Asi to bylo tím, že jsem se také hledala. Asi by bylo zajímavé přečíst ji v dnešní době a s odstupem času. Třeba na to jednou dojde...

7 21.11.2022

Autorku mám ráda, teď jsem si cíleně knihu vybrala kvůli cestě na Krétu. A mohu říci, že jsem víc než ráda. Jak už mnozí napsali, je to kniha spíš pro střední až starší věk. Možná ani tak nejde o věk jako o tu zkušenost s rozdílným světem dcer a matek. Bavila jsem se náramně, bylo mi líto střídavě všech, fandila jsem jim a občas jsem chtěla trochu oddechu, aby už nikam nejezdily a chvíli vegetily. Stejně by to dlouho nevydržely :-) Cesta se mi líbila, nepřišlo mi to nějak přehnaně filozofické. Nebude nějaké pokračování?

7 22.08.2022

Ani se mi nechce (vlastně chce a strašně moc) věřit, že někdo to může cítit tak úplně stejně bez ohledu na čas, sociální sítě a jiný věci, který nás v životě potkávají... Je mi líto Ady i celé té nešťastné/šťastné lásky. Taky se mi moc líbilo rozjímání o smrti a pohřbech

7 28.08.2020

Jsem ráda, že jsem se přemohla a přečetla celé. Ale bojovala jsem asi do poloviny. Chtěla jsem vědět, jak se vše propojí a vygraduje. Vlastně moc nevygradovalo, jen se propojilo - ve vodě. Neříkám, že úplně špatné, ale moc mi to nesedělo. A není to ani tak častým střídáním časových rovin, ani tak malým množstvím děje, ani neobjasněnými situacemi, které člověk jen tuší... Spíš mi vadil ten zvláštní smutný beznadějný pocit. A to čtu poměrně dost knih se smutnou tematikou. Asi to na mě ne moc dobře působilo psychicky, neměla jsem z toho čtení prostě takový ten radostný pocit, že prožívám nějaký příběh. Některé myšlenky a pocity však byly hodně zajímavé. Určitě ne pro každého.

7 06.04.2020

U knihy jsem se trochu trápila, ale příběh mě docela zajímal, takže jsem dočetla do konce. Poetický popis byl na mě někdy moc dlouhý, chtěla bych tam víc akce. Trochu mi vadilo, že vztah dvou velkých kamarádek byl popsán ne moc do hloubky. Celkově mi přišlo, že to tak jen lehce klouzalo po povrchu... A konec byl tak stručně popsaný, že se mi ani nestačil dostat do podvědomí. Ano, a vrtulové auto, to mě také trochu zlobilo ;-) Jak to "kudla" fungovalo?! Ale stojí to za přečtení, zvláště v době hrozícího sucha.

7 29.04.2019

Nic jsem předem o knize nevěděla, jen jsem byla zvědavá, jaké to bude. A bylo. Mám moc ráda tento druh příběhů. Úplně se mi vykreslují postavy, prostředí, odehrává se přede mnou film. Úplně jsem cítila ten "kravský odér", když se nečekaně narodilo to miminko. Střídání časových rovin mi nevadilo, jen jsem vždy při skončení jedné, měla nutkání přeskočit listy a pokračovat v ní. Ale odolala jsem. Je pravda, že příběh ze 40. let byl plnější, ale i ten současný se mi líbil. Konec byl sice předvídatelný, ale jsem ráda, že částečně dopadl dobře a částečně to bylo velmi smutné.. Ta promarněná šance..., mohli být spolu a určitě šťastní... Je to život.

7 01.03.2019

Bylo mi doporučeno coby kniha pro přemýšlivé děti a i pro dospělé. Není to o válce, odehrává se v předválečné době, ale možná o to víc člověka zamrazí, když vidí, jak se vše nenápadně a v náznacích formovalo už dávno před válkou... Dostal mě moment, kdy si Anna odpovídala na otázku, jestli má "těžké dětství"... A došlo mi, jak je pro všechny děti bez ohledu na místo, dobu, sociální zázemí... nejdůležitější, aby byly pohromadě s tátou a mámou. A pak i těžké dětství se jim může jevit jako šťastné.

7 27.01.2019

Mam rada tyto jednoduche knihy,ve kterych je jen tak mezi reci ukryta velika moudrost... Kazdopadne pro me velky podnet k premysleni,jak je to vlastne s pravdou? Dosud jsem mela za to,ze nerici pravdu je vlastne slabost.. Obcas jsem citila, ze nechci byt za kazdou cenu uprimna,ale netusila jsem,ze by to mohlo byt i dobre...

7 04.06.2017

Pročitam ta odlišná hodnoceni a utvrzuje mě to už poněkolikáté, že právě takové knihy se mi hodně líbí. Nevyznívají jednoznačně a já si v nich tu krásu najdu a hodně dlouho podržím. Je to prostě kniha, která není pro všechny, ale stejně jako si pan Penumbry umí najít ty nejlepší prodavače, i tento příběh se dostane k těm, kteří jej ocení.

Možná holčičí kniha, ale mohla by prospět i některým mužům, kteří chtějí trochu pochopit "náš svět". Líbila se mi různorodost povah žen a konstatování, že kdyby se sešly až ve zralém věku, asi by se z nich přítelkyně nestaly... Cesta, kterou podstoupily, bych doporučila i sama sobě...

7 28.03.2014

Krásně smutné, nebo smutně krásné... Útlá knížka naplněná osvěžující energií jako bandaska studniční vody. Viděla jsem v představách na poli své předky. Jedna z mých prababiček se jmenovala Ida a žila v Sudetech. Náhoda? Možná ;-)

6 27.09.2023

Kdo byl na dovolené na Krétě a zajel i na ostrov Spinalonga, ten mohl dostat od turistického průvodce tip na přečtení této knihy. Stejně tak i já. Jinak bych se k ní asi nedostala. Rozhodně nelituji. O malomocenství jsem vlastně nevěděla vůbec nic, jen to, že tato nemoc existuje (naštěstí dnes už je léčitelná). Vůbec si neumím představit to zoufalství, když oddělili členy rodiny... Literárně mě to však neuchvátilo jako jiné knihy, proto o jednu * méně.

6 04.11.2022