ddkk komentáře u knih

Nečetla jsem první díl série se svéráznou a soběstačnou Kate Shugakovou a její Obludou, netušila jsem do čeho jdu. A tak jsem se náhle ocitla na jarní Aljašce mezi jejími drsnými obyvateli a se šíleným střelcem...

Nebylo to špatné, i když příběh sám není příliš komplikovaný a není ani moc napínavý. Přesto to bylo zajímavé a docela příjemné čtení (až na ty vraždy, že). Aljaška, Kate i Obluda mě zaujaly, a tak trochu přihodím a dám za čtyři.

93 07.10.2022

Moc hezká a moc čtivá pohádka o přátelství bílého poručíka americké armády a kmene Komančů. Při čtení jsem stále viděla úžasného Kevina Costnera jako Dunbara a Mary McDonnellovou jako Stojí s pěstí a jejich dojemný romantický vztah, přátelskost a lidskost Komančů, zbytečně vybitá stáda bizonů i čerstvá bizoní játra, která pojídá Vítr ve vlasech a nabízí je k ochutnání Dunbarovi...

Je to pěkné čtení, ovšem k realitě to má dost daleko. Trochu jako náš starý dobrý Vinnetou Karla Maye. Přesto se kniha dobře čte a ten, kdo se chce dovědět, jak to reálně (a mnohem brutálněji!) při dobývání Západu bylo, určitě si najde jinou literaturu.

93 29.06.2022

Pořídila jsem vnukům krásné vydání Petiškových starých řeckých pověstí s moc hezkými ilustracemi Václava Fialy. Prolistovala jsem je a zjistila, že už jsem z nich spoustu věcí zapomněla....

Knížka je sice určená pro děti, ale vsadím se, že dneska většina dospělých o Prométheovi, Orfeovi, Tantalovi ani dalších starořeckých bozích a vládcích a jejich příbězích vlastně vůbec nic neví. A přitom osobně považuji alespoň jakousi znalost starověkých dějin a s nimi spojených božstev za součást obecné vzdělanosti. Takže k oprášení kdysi nabytých znalostí anebo k základní orientaci není tahle knížka vůbec špatná. Navíc obsahuje mapku starověkého Řecka a na konci rejstřík základních pojmů.

Mně se moc líbí a doporučuji.

P.S. Ví snad někdo, kdo byla Nioba, kde se nachází tartar anebo za co vlastně trpěl Tantalos?

93 07.01.2021

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Sevřený a na první pohled banální, i když tragický příběh čtyř lidí, kteří se dílem osudu, dílem náhody, sejdou na jednom místě, na nevýnosném a poměrně chudém statku v odlehlé finské oblasti...

Waltari dokázal na necelých sto padesáti stránkách úsporně, stylisticky čistě a čtenářsky naléhavě a bez zbytečných slov vylíčit nedlouhých několik měsíců smutného a drsného soužití starce, nešťastného manželského páru a cizince, které vyústilo ve zločin.

Každou větou jsem s nimi všemi doslova žila a čekala, jak tohle všechno může dopadnout. Při vší té bezvýchodnosti a strohosti je příběh plný poetiky a porozumění i soucitu s nezaslouženým neštěstím...

Vynikající novela vynikajícího autora, pro kterou je těch pět hvězdiček málo. Doporučuji.

92 23.09.2024

Další temný případ neortodoxního komisaře Niémanse. Naštěstí jsem zatím sérii Purpurové řeky neviděla a tudíž mi trvalo docela dlouho, než jsem přišla na pachatele zločinů páchaných v uzavřené komunitě mezi Emisary. Pravda, občas tu a tam něco zaskřípalo, něco mělo daleko k realitě, něco tam bylo trochu navíc, ale Grangému takové drobné "podružnosti" ráda odpouštím.

Mrazivý příběh odehrávající se v mrazivém povětří mezi alsaskými vinicemi mě bavil, jako na dlani jsem před sebou měla brigádníky tetelící se v ranním chladném temnu ve vinohradu s nůžkami v ruce...A jak už u Grangého bývá zvykem, rozuzlení případu bylo až - mírně řečeno - úchylné...

U mne za pět a doporučuji. A opět chválím výborný překlad Jiřího Žáka.

92 27.08.2023

Cliftonova kronika je trochu (dost) podobná sérii Kane a Abel. Soudím tak zatím podle 1.dílu. Příběhy rodin Cliftonů a Barringtonů se prolínají, a to na pozadí počínající 2. světové války.

Čte se to hodně dobře, není tu nouze o zvraty v ději, o napětí ani o rodinná tajemství. Navíc Archer už dávno prokázal, že je výborný vyprávěč. Promyšleně dělí děj do kapitol vyprávěných jednotlivými protagonisty, a tak postupně odhaluje i to, co v předchozích kapitolách zatím zůstalo skryto i pohnutky činů různých osob. Vůbec to neruší, naopak, děj běží hladce a napětí se stupňuje...

Výtečně jsem se pobavila a pořídila si další díly. Doporučuji všem, kdo se chtějí pobavit a dobře si počíst.

92 17.08.2023

Mám ráda Marii Výrovou, i když v knižní předloze seriálu Nejsvětější Trojice si ji představuju malinko jinak než jako Kláru Melíškovou v televizi. Ale to ničemu nevadí. Obě moje Velké sovy jsou fajn :-)

Druhý případ série se zaobírá politikařením a korupcí na olomoucké univerzitě (to by mě zajímalo, jak moc rádi tam mají Michala Sýkoru ?!?). Samozřejmě jde o prachy, zbytnělé ego i o minulost...

Jinak ve všem souhlasím s Marlowem a dávám za čtyři.

92 26.07.2023

Rozkošný příběh víly Vincencie, kterou očaroval zlý čaroděj Rulík Zlomocný a kterou se pokoušejí zachránit její kamarádky společně s hodnými keřovými skřítky, jsme četli několik večerů. Poučili jsme se o tom, jak vypadají některé keře a květiny, které máme na zahradě nebo rostou v lese a které jsou nebezpečně jedovaté. Taky jsme si je pak v reálu pořádně prohlédli a chlapečci se ujistili, že jsou vážně "smrtelně!" jedovaté. Nejen rulík, ale třeba i bobule tisu, přísavníku, břečťanu nebo hlohyně, ty všechny jsou teď před jejich osobními výzkumy snad v bezpečí. V knize je jich zmíněno více, třeba včetně konvalinky a muchomůrky...

Ocenili jsme i opakovací otázky na konci každé kapitoly a samozřejmě doslova snové ilustrace Evy Chupíkové. Moc hezká a poučná knížka...

92 11.06.2023

Další z výborných průvodců, který byl dočasně k mání za směšnou cenu - no, nekup to za pouhých 29 Kč! Byť ho Penguin Random House vydal už v roce 2016, zdá se být aktuálním ještě nyní, snad vyjma některých telefonních čísel, cen atd., což ale pro mne nehraje zas tak důležitou roli. Průvodce DK je jako obvykle přehledný, s barevně označenými oblastmi města i okruhů informací pro turisty. Našla jsem v něm řadu zajímavostí, spousty (cca 800) barevných fotek a srozumitelných mapek. Opět jsou tu i detailní dvoustrany nejdůležitějších památek, mnohdy s rozkládacími listy. Na konci je rejstřík ulic, rejstřík míst a stručný slovníček (s "dutch" výslovností!) podle okruhů zájmů. Vešly se i praktické rady turistům.

Pro mne skvělý průvodce na cestu do Amsterdamu, který má únosný obsah i hmotnost. Doporučuji.

92 26.04.2023

Znovu musím poděkovat svým oblíbeným za moc dobrý tip. Neotřelá série s Maartenem S. Sneijderem je totiž výborná. Zatím jsem toho od německých autorů mnoho nepřečetla, ovšem thrillery od Andrease Grubera považuji za skvělé.

Vražedná lhůta je plna neočekávaných a rozmanitých zákrutů a nových zjištění, která nutí číst bez přestání až do překvapivého rozluštění případu. Je to napínavý příběh se dvěma úplně odlišnými vyšetřovateli - podivínem a geniálním analytikem Maartenem, který se neobává si i na veřejnosti dát pár tahů z vlastnoručně ubaleného jointa (ovšem člověk mu to rád promine, Maarten trpí strašnými bolestmi hlavy), a třicetiletou policistkou Sabine, které to parádně myslí...

Moc jsem si početla a hned jsem se pustila do pokračování...doporučuji.

92 24.08.2022

Nesmrtelná říkadla, která jsme si říkali my s našimi rodiči, s našimi dětmi a teď i našimi vnuky. Kdykoli jdeme do schodů nebo se schodů, automaticky se ozve:
Jedna, dvě, Honza jde, nese pytel mouky...

Krásně se s nimi trénuje nejen paměť a rytmus, ale také výslovnost. O tom, že je třeba dnešním dětičkám vysvětlit, co a proč ten Honza vlastně nese a co přesně s tím bude máma dělat, netřeba ani mluvit...:-)

Na Ladova Říkadla prostě nedám dopustit.

92 22.07.2022

Holly je skvělá, poněkud ponurá a temná detektivka, v níž se King vyhnul nadpřirozenu. I proto se mi moc líbila, i když to není právě četba pro něžné povahy...

Holly a její detektivní kancelář (nebo spíš její pozůstatky) jsou skvělými vyšetřovateli nepochopitelných a dlouhá léta nespojovaných zmizení několika lidí. Skuteční pachatelé jsou nenápadní, chytří a slizcí jako hadi, ale nakonec na ně taky dojde...

Příběh je skvěle vystavěný, od začátku víme, co se vlastně děje a kdo je oním odporným zločincem. A tak v přímém přenosu sledujeme, jak probíhá pátrání, kdy jde Holly a její přátelé po správné cestě a kdy - na chvilku - odbočí jinam.

Výborná Kingovka, doporučuji a u mne má plný počet.

91 23.09.2024

Je těžko uvěřitelné, co všechno je člověk schopen unést, co všechno je schopen přežít a taky - jakých činů je schopen. A kniha o událostech v Babim Jaru to vše v přímém přenosu a Toljovými slovy popisuje.

Nepředstavitelné hrůzy jsou vylíčeny věcně, bez velkých emocí, tak, jak je viděl a přijímal malý kluk. Je to mnohem účinnější než kdyby se v textu prolévaly potoky slz. Kdo chtěl přežít, musel se přizpůsobit, protože východisko a únik ze zoufalé a nepředvídatelné situace prostě nebylo....

Proč se kniha - dokument o Babim Jaru, nemohla za sovětské éry opakovaně vydávat, je dnes asi těžko pochopitelné. A ještě méně pochopitelné je, proč se znovu nevydávala a nevydává ani dnes.

Doporučuji.

91 11.01.2024

Kdykoli se vydáme kamkoli na cesty autem, záměrně se vyhýbáme dálnicím a silnicím vyšších tříd. Chceme i cestou něco vidět, líp se seznámit s krajinou, vidět, jak jinde žijí lidé nejen ve velkých městech, ale i v mrňavých vesničkách. Cestovat po Francii po místních okreskách se nám vždycky vyplatilo. Vycházeli jsme z informací na internetu, z cestopisů i beletrie.

A teď je konečně i na našem trhu průvodce, který popisuje 24 tras vedených vedlejšími cestami. Je to první české vydání, které vychází z aktualizovaných anglických průvodců. Trasy jsou řazeny jednak geograficky zajímavými regiony od severu k jihu (Alsaská vinná stezka, Na pomezí tří zemí, Esence Normandie, Srdce Francie,...), jednak tématicky (Lesy a zahrady, Údolí a hory, Víno a moře, Riviérou po stopách umělců, Po stopách Katarů...). Myslím, že je z čeho vybírat.

Průvodce obsahuje spoustu aktuálních praktických informací, barevných detailních mapek a fotografií, tipů na místní aktivity i - samozřejmě, doporučení místních specialit. Na konci je opět obligátní rejstřík a přehled užitečných francouzských frází a slov.

Moc se nám líbí.

91 11.06.2023

Tak tohle se Petru Čepkovi povedlo o hodně líp než Sametové iluze. Chlapci a děvčata ze sedmdesátých let už dospěli, něco zažili, nějak se vypracovali a mají leccos za sebou. Soudní jednání s údajným vrahem mladé dívky je jen začátek mnohem dramatičtějších událostí, které se začnou svižným tempem odvíjet poté, kdy se po několika letech ztratí další dívka...

Druhá část knihy je napínavá a plna zvratů, náznaků a falešných vějiček nastražených na čtenáře. Skoro do úplného konce věříte, vlastně s jistotou víte, kdo že je tím nechutným pachatelem, a přesto vás autor stejně překvapí...

Myslím, že knize hodně prospěl standardnější způsob vyprávění, než jaký Petr Čepek použil v předchozím románu. U mne tentokrát za čtyři.

91 12.04.2023

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, proč divů světa bylo právě sedm. Jak píše autorka knihy, "...Inu, sedm dnů má týden, sedm je svátostí, stejně jako ctností. Ve starověku bylo dokonce sedm svobodných umění. Číslo sedm je úplné a mystické...".

Kniha pro děti od devítí let je plná názorných ilustrací a krátkých vysvětlujících textů. Děti (ale i dospělí) se tak dovídají o tom, proč a jak příslušná stavba vznikala, jak asi vypadala, kdo a z čeho ji stavěl, ale i další informace týkající se tehdejší společnosti. A také o tom, co z každého starověkého divu světa dodnes zůstalo nebo nezůstalo...

Přehled začíná pyramidami v Gíze a visutými zahradami v Babylónu (můj nejoblíbenější div světa!), pokračuje sochou Dia v Olympii, Artemidiným chrámem v Efesu, mauzoleem v Halikarnassu, kolosem rhodským a končí majákem Pharos v Alexandrii.

Je tu mnoho zajímavého a poučného. Třeba nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, kde vlastně se nacházel Halikarnass a že dnes je to turecké město Bodrum, taky jsem netušila, že před monumentální Diovou sochou bylo jezírko olivového oleje, aby bylo možné sochu ze slonoviny jeho natíráním chránit před popraskáním. A jak mohly být udržovány tisíce rostlin v zahradách bájné královny Semiramidy? Vlastně to ani nebyla Semiramidis, ale skutečná Amytis, manželka krále Nabukadnezara II. A přísun tisíců litrů vody z Eufratu neustále zajišťoval Archimédův šroub...

Mně se knížka moc líbí, tak ještě aby se líbila i chlapečkům...

91 26.03.2023

Grangé využil svůj původní scénář jednoho z dílů seriálu Purpurové řeky z roku 2018 a o rok později ho rozšířil a upravil do podoby samostatné knihy. Což příběhu zásadně prospělo.

Kniha je napínavá, s neotřelým námětem a trochu jiným Niémansem. Jak také jinak, konec Purpurových řek mu dal pořádně zabrat. Děj se odehrává v hlubokých soukromých lesích Německa na hranicích s Alsaskem, v nichž kdosi doslova loví lidi podle pravidel lovu zvěře...A zase se vracíme k neblahé době německého nacismu s jeho neuvěřitelnými zvěrstvy...

Líbilo se mi to a doporučuji.

91 18.10.2022

Osamělost a pocit opuštěnosti, odpovědnost, odvaha a schopnost přizpůsobit se drsným podmínkám, láskyplné srdce a pochopení, to vše je Ingrid. Konec války pro ni není vůbec jednoduchý a ona sama musí bojovat s vlastními obavami a démony, než se znovu - osamocená - vrátí na Barroy. Ale společenské změny jí nakonec na ostrov přivedou nové obyvatele a není jich málo. Ona sama, ač ztratí nenadále nabytou milovanou holčičku, k níž přilne, se stane matkou a zdá se, že její duše se konečně může zklidnit...

Příběh z drsného severonorského ostrova pokračuje a stejně jako předchozí díl se musí číst srdcem...

91 30.08.2022

Ano, tento Rudiš mě zasáhl a nejen proto, že patřím mezi listopadové pamětníky. Zasáhl mě i díky skvělé interpretaci Hynka Čermáka, která textu sedla jako pověstná poklice na hrnec.

Drsné, smutné, k naštvání, k pláči i politování. A pak ta pointa!

Velmi doporučuju, je to skvostné Rudišovo (a Čermákovo) dílo, které zaslouží plný počet hvězd.

90 02.07.2024

Dočetla jsem a můj první dojem je, že se Hjorth a Rosenfeldt při psaní bezvadně bavili. Já ostatně s blížícím se koncem a neuvěřitelnými zákrutami děje taky...

První půlka knihy se poněkud vleče a dlouho to vypadá, že kromě šokujícího případu Billyho z minulého dílu a mrtvé ženy nalezené mezi prasaty, se vlastně zas tak moc neděje. Jenže...pak dostane děj ty správné obrátky. A nejde jen o vyšetřovaný případ. Taky Sebastiánovo soukromí se otřásá v základech a znovu se objevují postavy, na které jsme už málem zapomněli. A pak to přijde. Vypadá to jako definitivní konec. Ale prostě to konec být nemůže...

Jak jsem už napsala na začátku - Hjorth a Rosenfeld se museli hodně bavit. Anebo byli už úplně v háji ...To se teprve uvidí.

90 16.06.2024