ddkk komentáře u knih
Je dobré si připomínat, co všechno válečná doba mohla (a může) také pro některé lidi znamenat. Hrdinství na pohled křehkých žen, jejich odhodlání pomáhat jak to jen jde v boji proti nepříteli, nasazovat vlastní život, odvaha přijmout děsivou možnost odhalení, mučení a kruté smrti, to vše si asi jen těžko umíme představit a připustit...
Krycí jméno Helena není ojedinělou knihou na téma výjimečných žen, které za války bojovaly v odboji. Je však napsána na základě skutečných událostí a skutečných osob. Moc se mi líbilo, jak Nancy - Helena uměla rafinovaně využívat ženské zbraně, jak dokázala být pragmatická i vtipná, jak silnou osobností byla...Líbila se mi i romantická a dojemná linka příběhu...
Moc hezky jsem si početla a dávám knize plný počet. Doporučuji.
Přiznávám, že jsem se poctivě snažila pročíst podivným příběhem spící Anny a přiznávám, že se mi to vůbec nedařilo. Zmatečné, nepřehledné, zbytečně natahované a jak píše níže Awča a Dela111, překombinované a ve své podstatě nesmyslné...
Anna O je další z marketingových produktů, kterému jsem zkusila dát šanci. Tentokrát to nevyšlo...
Úplně bych podepsala komentář mé oblíbené uživatelky Dela111, i když mně to pomalé tempo nijak nevadilo. Já jsem si ten neobyčejně komplikovaný a místy asi záměrně matoucí děj užívala.
Konání povedené partičky "kamarádů" je místy opravdu tragikomické a jejich uvažování až nepochopitelně naivní. Už jen ten nápad s odstraněním mrtvoly v soli...
Nicméně jsem si početla a na konci se nemohla dočkat způsobu, jakým tu zamotanost Yrsa vyřeší.
U mne za čtyři, hlavně za ty fantasmagorické dějové zvraty.
Nezaměnitelný Vančurův jazyk povýšil prostý příběh na klenot české literatury. I když pro mnohé asi špatně čitelný - čím to asi je?
Velmi dobré, zajímavé, neotřelé, s tajemstvím a překvapivým rozuzlením. Závěr je hodně smutný...
Dávám plný počet a doporučuji.
Příběh i prostředí, do něhož Helen Fields zasadila dost příšerné zločiny, jsou mimořádně atraktivní. Děj se odehrává na skotském ostrově Mull, poměrně vzdáleném od pevniny. Místní komunita je poněkud odtržena od moderního světa, vládnou tu mýty a legendy, místní věří v čarodějnice...
Příběh se dobře čte, je to napínavé a zamotané, konec je těžko předvídatelný. Je to ovšem hodně jiné, než autorčina série Dokonalé...
Vyšetřování podivného zločinu a postupné odhalování tajemství rodiny zavražděné dívky se z určitých (ale ne moc přesvědčivých) důvodů nestanou zrovna prioritou místní policie. A tak - dosti nepravděpodobně - se pátrání ujímá kanadská (!) soukromá vyšetřovatelka Sadie, která je schopnější než kdejaký profík.
Celou dobu jsem si říkala: jak to ta Helen umně spřádá, aby se tou ústřední hrdinkou za každou cenu stala právě ta trochu zvláštní Sadie. Kde jsou, sakra, ti schopní a chytří policisté? ...
Taky jsem chtěla dát jen ty tři hvězdy, ale konec mě přece jen přesvědčil o tom, že to ta Helen docela umí...
Určitě nejsem nekritickou Kingovou fanynkou, naopak, hlavně mnohé z jeho duchařských knih vůbec nemusím. Po téhle jsem sáhla hlavně kvůli neotřelému tématu, které mě dokonce donutilo vyhledat si o něm i něco víc...Bylo to ale hrozně dlouhé, občas dokonce nudné, plné zbytečné výplně. Škoda. U mne za tři.
Není nad cestopisy prožité doslova až do morku kosti. A tak na mne působí kniha Tomáše Etzlera. Je to mimořádně poučné vyprávění o místech, kam se běžný turista sotva kdy dostane, kde se žije (možná dosud) v nepředstavitelných podmínkách a kde lidský život nemá valnou cenu. O místech, která jsou ohromující svou rozlohou i krásou a také tím, jak zničující vliv na ně měl a má člověk. O místech, kde lidé možná i dnes žijí s fatální odevzdaností a s vědomím neměnností vlastního osudu...
Tomáš Etzler je v mnoha směrech výjimečný a zvláštní muž, samorost. Leckdo mu nemůže přijít na jméno, mimo jiné i pro jeho přímost, pro jeho schopnost říkat bez obalu to, co si myslí, i pro jeho nedostatek diplomacie. Možná i pro některé jeho osobnostní rysy...Na druhou stranu jako zpravodaj a novinář byl vždycky mimořádný, zapálený a někdy až nepochopitelně bezhlavý. Ku prospěchu toho, co točil nebo psal. Osobně jsem ho kratičce zažila v roce 2010 na Expu v Šanghaji. Všechno si byl schopen dělat sám, když něco potřeboval, šel si za tím. S nikým se moc nevybavoval, taky proč, když to nebylo potřeba...
Dávám plný počet, doporučuji a Tomášovi přeji nalezení klidu, pohody a osobního štěstí ...
Opravdu podivuhodný příběh muže, který se narodil jako stařík a jehož čas se ubíral opačným směrem. Kratičké vyprávění o Benjaminovi a jeho osudu, které je vtipné, místy i dojemné a především vskutku prazvláštní...
Je zajímavé, jak s úsporným námětem naložil scénárista Eric Roth, který Fitzgeraldův příběh rozkošatil tak, že v roce 2008 vznikl výtečný výpravný film režiséra Davida Finchera. Snímek už s původní novelou nemá mnoho společného. Podle scénáře pak o rok později vznikl stejnojmenný komiks...
Mně se kniha moc líbila a mohu ji jen doporučit.
Přidávám se k pochvalným komentářům. Herbář má krásné ilustrace, obsahuje opravdu hodně užitečných informací a není určen jen pro botaniky nebo zájemce o rostlinstvo. Přehledně uspořádané údaje o bylinách, o jejich vlastnostech a konečně i o účincích na lidské zdraví včetně postupů jak s každou léčivkou pracovat, abychom z ní vyrobili kapky, mast nebo tinkturu, z knihy dělají užitečnou, zábavnou a poučnou příručku.
Ne že bych se osobně pouštěla do výroby tinktur a mastí, ale třeba takový čaj na kašlíček nebo rýmičku může být užitečný...
Plný počet a doporučuji.
Cliftonova sága pokračuje. Harry je stále ve Spojených státech. Kdo ví, kde skončil jeho dopis matce, ví nebo neví co se stalo? V Evropě zuří 2. světová válka a intrikáni dále splétají své nechutné pavučiny ...Jen Emma si je jistá, že Harryho nikdy neopustí a sama se vydá ho hledat. Její urputnost je obdivuhodná, zvlášť v době, kdy to ženy zdaleka neměly snadné...
Moc se mi líbí i druhý díl série. Ani v něm jsem nenašla slabší místo, všechno mě zajímalo. A to tempo! Doporučuji.
Bohužel nesdílím nadšená hodnocení některých čtenářů. Podle zdejších komentářů jsem čekala úžasný, rozvětvený román z nedávné minulosti. Jenže jsem byla doslova zahlcena nepřehledným dějem s mnoha postavami a neustálým přebíháním v čase. Musela jsem se hodně soustředit, abych neztratila orientaci a souvislosti a přiznávám, že mě to docela štvalo. Nebaví mě při čtení stále přemýšlet, kdo je kdo a co se už odehrálo a co se vlastně teprve odehraje...
Na druhou stranu mě potěšilo, že se někdo pustil do tak podrobného vylíčení naší předrevoluční i krátce porevoluční reality. Takových knih jsem zatím moc nenašla. Připomněla jsem si všechno, co se nás tehdy tak bytostně týkalo a na co se rychle zapomíná. A hlavně to, o čem naše děti už vůbec nic nevědí, protože jim to připadá jako středověk...Petru Čepkovi proto patří za to, jak podrobně a reálně, i s jak velkou dávkou osobních znalostí dokázal nedávnou českou minulost vylíčit, velké uznání.
Neodolala jsem a pokračovala v sérii s Jackem Cafferym a jeho novou parťačkou Blechou. V novém Jackově působišti v Bristolu se řeší podivné případy krvavých rituálních zločinů. Jack se schází s tajemným Chodícím mužem a Blecha se nemůže zbavit tragické rodinné minulosti. Do toho drogová extemporé...
Na rozdíl od předchozích dílů série mě Rituál trochu zklamal. Myslím, že určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co Mo napsala. Bylo to takové rozhárané, bez napětí, jakoby se autorka nemohla rozhodnout, o čem to má vlastně být. Že by načatá linka s rodiči Blechy měla nějak dále pokračovat? A kam směřuje Chodící muž?
Úplně nejvíce mě dorazil jeho "věštecký" závěr...
U mne tentokrát za tři.
Fowlesův Sběratel mě dostal. Bylo to nesmírné...Zprvu nenápadné drama muže, malého a plochého ve svých citech, neschopného navázat normální milostný kontakt, které vyvrcholilo na posledních stránkách příběhu, a tragický osud mladé inteligentní a talentované dívky, která mu nevědomky a bezmocně zkřížila cestu. Dokonale popsaný vývoj jejich psychiky až ke konečnému rozuzlení, napínavé a překvapivé...
Nejvíce mne šokoval samotný závěr. Jak snadné může být ospravedlnění sebe sama a vlastních otřesných skutků, jak snadné je doslova se otřepat, překročit a jít dál. Ve své podstatě Fowles dokonale a nenápadně popsal zrod lidské bestie...
"...Nemohl jsem nic dělat, nemohl jsem riskovat...mohla si za to sama, sama si to vykoledovala...a mně už stačilo se jen zabít...aspiriny...Ráno bylo tak krásně. Začal jsem se na všechno dívat rozumně...Láska to tentokrát nebude. Prostě jen - věcný zájem..."
Doporučuji.
Zamotaný příběh jedné dost příšerné rodiny. Je to napsané tak fikaně, že i když není spektrum možných pachatelů vraždy příliš velké - vlastně jsou to jen členové rodiny a něco málo přidružených osob, úplně se trefit do osoby skutečného pachatele není nijak lehké. Už jsem si skoro byla jistá, že vím, ale nakonec to stejně bylo úplně vedle...
Tahle knížka se autorce povedla a můžu ji s klidnou myslí doporučit.
Jak je těžké žít ve stínu velikánů, jak je těžké být těmi neviditelnými ženami vedle nich, jak je těžké vymanit se z osidel očekávání nejbližších - o tom všem je knížka Terezy Brdečkové. Čtete a jako byste se dostávali někam do zákulisí nebo někomu do kuchyně.
Život s celonárodní modlou Janem Werichem nebyl lehký pro žádnou z nejbližších žen, které ho obklopovaly. Tereza Brdečková poodhalila mnohé z toho, co se o Werichově domácnosti asi moc neví, a přitom to udělala citlivě a jen na základě faktů. Získala řadu dokumentů, fotografií, dosud nepublikovaných osobních dopisů a zápisků z Werichova deníku. A hlavně, znovu našla Werichovu milovanou vnučku Fanču, které jediné se podařilo vymanit z jeho fatálního, byť nevědomého stínu...
Je to vlastně hodně smutný příběh. Naštěstí, díky Fanči, končí optimisticky. Doporučuji.
Á propos: Škoda jen, že korektury knihy, kterou TB vydala ve vlastním nakladatelství Limonádový Joe, nebyly pečlivější a ponechaly bez povšimnutí docela hodně chyb v textu...
Kniha mého dospívání. Ač nemá žádný dramatický děj, dodnes si ji pamatuju. Taky proto, že je v ní postava se stejným jménem jako mám já a které v té době nebylo ani náhodou obvyklé...
A taky snové akvarely Mirko Hanáka...
Moc hezká kniha, mám ji dodnes.
Všech devět (ano, je jich devět) příběhů představuje okouzlující bránu do fantastického dětského světa plného víl a skřítků, princezen i loupežníků. Astrid Lindgrenová je prostě nesmrtelná a její knihy jsou blízké i současným dětem.
Knížka se moc líbí a zásluhu na tom mají určitě i krásné ilustrace Markéty Vydrové.
Tak tohle je jedna z nejlepších Yrsiných knih, které u nás dosud vyšly. Je to tedy i výborný začátek její nové série. Skvěle propracované prolínání dvou časových os, kdy je hrozivý zločin odhalen už na začátku a s přesně dávkovaným napětím se postupně rozkrývá, co se v luxusní usedlosti vlastně stalo...
Už dlouho jsem nebyla tak připoutána ke knize jako tentokrát. Krátké kapitoly, končící v nejožehavějším okamžiku, mě nutily číst stále dál. A vlastně jsem si řešením celé zápletky nebyla jista až do samotného konce...
Tohle se Yrse opravdu povedlo. Věřím, že další pokračování série bude stejně výborné. Ostatně, další dva díly už jsou napsané...
Po letech jsem se vrátila k Robinu Cookovi. Trochu jsem doufala, že jeho nová kniha bude přece jen víc, než tradiční průměr. Bohužel, není. Do konce předvídatelného příběhu jsem sice dočetla, ale moc mě to nebavilo. Pan Cook je prostě zřejmě stále lepší lékař (alespoň v to doufám!) než spisovatel. Z hlediska jeho pacientů, má-li ještě jaké - mě trochu děsí intenzita, s jakou své knihy chrlí. Nu, píše prý rychle...