Dela111 komentáře u knih
Spící nymfa není tuctová detektivka, spíše bych ji označila za román s detektivní zápletkou. Ilaria Tuti používá velmi bohatý barvitý jazyk a tak její vylíčení nádherných italských přírodních scenérií je až poetické. Popisy horských masivů, travnatých plání a průzračných vod působí úžasně živě. Vyšetřování dávného zločinu z války vede policii k národu žijícímu ve Val Resia, který má svoji historii a tradice.
Teresa je stále svérázná a ostrá komisařka, ale zároveň se svojí nastupující nemocí je zranitelná. Je tak sympatická, že jsem se o ni bála a přála jí, aby ji paměť nezklamala. Marini se vší svojí vnitřní rozervaností je složitá a zajímavá postava. Jsou každý jiný, ale obráceně než by se čekalo. Teresa, věkem by mohla být Mariniho matka, je rázná a občas vulgární, mladý Marini je vážný, slušný a hloubavý. Baví mě sledovat, jak se vyvíjí jejich vztah, jak se občas špičkují a zároveň si k sobě vzájemně pomalu ale jistě vyšlapávají cestičku.
Není to čtení pro ty, kteří hledají detektivku či thriller s rychlým spádem. Tento příběh nadchne ty, kteří ke kvalitní zápletce ocení i skvostné popisy krajiny, kteří si vychutnají vynikající vykreslení hlavních postav a spolu s řešením záhady budou sledovat i jejich osobní problémy a trápení.
90%
Toto je jeden z těch příběhů, kde od začátku známe i pachatele, takže sledujeme nejen postup vyšetřovatelů, ale i jednání únosce.
Život nejen že není spravedlivý, ale někdy je tak krutý, že i slušný člověk zahnaný do kouta a zdrcený žalem může udělat něco extrémního a sklouznout za hranu zákona. Výjimečně můžu říct, že jednání pachatele jsem sice neschvalovala, ale naprosto chápala.
V tomto emotivním příběhu se autorovi podařilo výborně popsat psychologii jednotlivých postav. Závěr je pořádně vygradovaný a přitom stále uvěřitelný. Hodnotila bych jako jeden z nejlepších dílů, které jsem dosud ze série četla.
Asi je nemožné, aby v sebelepší sérii byly všechny díly stoprocentní, vždycky se najde nějaký slabší. V mé oblíbené sérii s Kim je takovým dílem právě tento. Čte se výborně jako vždy, zápletka je nápaditá, ale nějak to postrádá obvyklé grády a vtip, na které jsem tu zvyklá. Rozuzlení působí trochu těžkopádně, neumím si představit, že by toto takto fungovalo tolik let.
I tak však hodnotím vysoko, bavilo mě to, pouze je to o trochu slabší než předchozí vynikající díly.
Tento zajímavý příběh přibližuje těžký život v odlehlé horské oblasti státu Kentucky v 30. letech minulého století. Knihovnice Cussy Mary, které se také říká Modřenka, v rámci programu pojízdných knihoven objíždí na své tvrdohlavé mule ty obyvatele, kteří prahnou po knihách, po vědění. Téměř všichni tito lidé každý den bojují o holé přežití.
Sama Modřenka má také těžký život. Díky ojedinělé genetické poruše má modrou barvu kůže, je vyřazována ze společnosti a mnozí se jí i štítí dotknout. Její postava je inspirována skutečnými osudy modrých lidí z Kentucky. Dnes by to Modřenka už měla se svojí barvou jednoduché. Kolem je díky přehnanému tetování tolik modrých, že tahle barva kůže už je normální. Jeden celý modrý tu dokonce kandidoval na prezidenta ;-).
Tato kniha přináší příjemný čtenářský zážitek, místy trochu smutný, ale poutavě vykresluje život v té době a místě.
Na Hlubinu jsem se těšila, protože Strach je podle mě jedna z nejlepších Karikových knih.
První polovina knihy má očekávání splnila, začátek je výborný, mistrně je vykreslena stísněná temná atmosféra, plíživý strach. Bohužel za polovinou se to celé zvrhlo v podivný bizár, jakousi fantasmagorii plnou brutálních sadistických scén, nechyběly popisy mučení. Závěrečný souboj byl natažený k neučtení.
Příběh byl vymyšlený dobře, spojení hororu s určitými historickými reáliemi mělo velký potenciál, to jsem oceňovala. Téměř celá druhá polovina je však bohužel nepovedená, zkazila mi celkový dojem.
Román Vnučka začíná jako příběh s častými náměty jako jsou rodinná tajemství a složité mezilidské vztahy, vzápětí se však přidává problematika rozděleného Německa před převratem, politické rozdíly mezi Východem a Západem, následky znovusjednocení a neonacismus.
Hlavní postava románu sedmdesátiletý Kašpar po smrti své ženy objeví její tajemství a zároveň velké trápení. Ačkoli po tom moc toužila, nikdy se neodvážila kontaktovat svoji dceru, kterou hned po porodu opustila. Kašpar najde nejen ji, ale také čtrnáctiletou vnučku. Při vzájemném poznávání dochází ke konfrontaci dvou naprosto odlišných světů. Kultivovaný Kašpar hledá způsob jak změnit názory vnučky ovlivněné výchovou v komunitě neonacistů. Zda zvolí správnou cestu odhalí až dramatický závěr knihy.
Nejde o jednoduchou knihu, ale určitě stojí za pozornost, její četba zasáhne. Lehce slabší byl pro mne pouze střed knihy, kde popis niterných pohnutek aktérů měl za následek trochu stagnující děj.
(SPOILER) Kniha V polévce miso obsahuje velmi syrově podaný příběh, který zobrazuje nejtemnější část japonské moderní společnosti. Zároveň popisuje rozporuplný vztah Japonců k Američanům, na jedné straně je to obdiv a sympatie, na druhé obavy a nedůvěra.
Příběh je podaný z pohledu japonského mladíka Kendžiho, který dělá průvodce americkému turistovi Frankovi. Ten od první chvíle působí nevypočitatelně a zlověstně. Autor stupňuje napětí až do chvíle, kdy příběh vrcholí velmi brutální násilnou scénou. Reakce Kendžiho na tu šokující scénu, jeho myšlenkové pochody vedoucí k vypořádání se s tak extrémním násilným řáděním, jsou tím nejzajímavějším z celého příběhu.
Kniha jakéhokoli asijského autora je pro mne vždy těžko uchopitelná, proto je moc nečtu. I tato byla pro mne hodně divná. Při hodnocení pomocí hvězdiček tedy zůstanu u průměru.
(SPOILER) KOMENTÁŘ PROZRAZUJE NĚCO Z DĚJE, NE VŠAK PACHATELE
Tady půjdu hodně proti proudu, ale pro mne už tohle není. B. A. Paris píše napínavé příběhy pro ženy, které sice nejsou nijak originální, ale většinou jsou poutavé a čtivé. Vězeňkyně však obsahem více než thriller připomíná červenou knihovnu, je to takový stokrát ohraný dějově jednoduchý až hloupý příběh, velmi předvídatelný, jednoznačně nejslabší z knih této autorky.
Hlavní hrdinka Amelie je typická postava romantických knih - sama na světě, bez peněz, několik dní i bez domova, samozřejmě se dostane do nebezpečných situací, noví přátelé jí umírají a tak se může spolehnout jen sama na sebe. Vše co Amelie zažije, postavy kolem ní, posléze trochu překombinované rozuzlení a to, jak se vyřeší její finanční situace i úplný závěr, opravdu vše je jedno velké trapné klišé hodné staré dobré červené knihovny. Tohle fakt vypadá jako by se právě její četbou autorka inspirovala, je to celkově taková hloupost...
Pro mne už knihy B. A. Paris asi nebudou, toto není její první slabší kousek a čtenářský vkus se mění...
Kořist má výborně vystavěnou zápletku a velmi dobře propojené žánry horor a thriller, přičemž duchařina tu hraje prim.
V jedné dějové lince sledujeme záchranáře, kteří hledají pohřešované turisty, v druhé, časově o týden dříve, čteme jaký adrenalinový výlet tito lidé podnikli a jaké hrůzy zažili. Dále sledujeme radarovou stanici a záhady, ke kterým tam dochází. Pak tu máme ještě jeden dům, kde se také dějí podivné věci a jednu dávnou tragédii. Při rozuzlení vyjde najevo, jak famózně to vše autorka propojila.
Celé je to napínavé, tajemné a strašidelně mrazivé počteníčko a není to jen tou islandskou ledovou pustinou. Tohle je duchařina jak se patří ;-).
Klasický trojúhelník - jeden muž, dvě ženy - manželka a milenka. Podobné "souboje" často nemají vítězů, někdy všichni zúčastnění končí jako poražení...
Kniha přináší vhled do vnitřních světů obou žen, které se ve vyprávění střídají. Věcný popis situace z pohledu každé z nich a emoce, které tady nemůžou chybět, jsou vzájemně dobře vybalancované, takže si celý příběh zachovává reálnou polohu.
Jde o poutavě napsanou jednohubku, čtenářky podobných příběhů by neměly tuto knihu vynechat.
Jezero je pozoruhodná kniha, přináší nadčasový příběh vyprávěný prostým jazykem bez patosu. Místo ani čas děje sice nejsou přesně specifikovány, předlohou se však stalo Aralské jezero, jehož vysychání představuje jednu z největších ekologických katastrof.
Přestože kniha není rozsáhlá, není snadné popsat stručně a zároveň výstižně děj a osudy hlavního hrdiny Namiho. Příběh má více vrstev, významů a především disponuje širokou symbolikou, přičemž snad nejvíce vyniká zánik a zkáza.
Jezero je těžká četba, je to krutá dystopie a působí hodně skličujícím dojmem, ale za přečtení určitě stojí.
Román Honzlová mimořádně autenticky vykresluje prostřednictvím hlavní hrdinky život a atmosféru v Československu padesátých let 20. století. Janě je pouhých jednadvacet let, ale ze svého platu členky souboru národních písní živí sebe, matku i mladší sourozence. Už také dobře ví, co kde říkat, co ne, na koho si dávat pozor, zkrátka jak se pohybovat v profízlovaném kolektivu. Přesto její postava na začátku knihy oproti konci působí ještě částečně naivně a vesele.
Smutný příběh se odehrává během jednoho horkého letního měsíce, ale tu dusnou tíživou atmosféru tu způsobuje tehdejší politická situace, bezohlednost a trestuhodná nedbalost, deformované mezilidské vztahy a život v obavách a strachu.
Kniha je mimořádně zdařilá, jistě i proto, že do ní autorka vtiskla spoustu vlastních zkušeností, zážitků a pocitů. Tohle vynikající vyobrazení tehdejší společnosti si bezesporu zaslouží 5*.
Poslouchala jsem audioverzi v naprosto skvělém podání Jany Paulové. Mnoho knih je načtených výborně, ale tady je přednes tak famózní, že umocňuje zážitek z knihy. Kdybych měla hodnotit umělecký projev a dojem z načtení knihy, tak tady dám 10* :-).
Na začátku této knihy se setkávají dva naprosto odlišní lidé - muž a malá holčička, kteří se vzájemně moc potřebují, jeden druhému může hodně pomoci, ale musí na to teprve přijít. Je to příběh o jejich vzájemném poznávání, je o lidech žijících kolem jezera Burton, je o naději, lásce, o touze žít. Ale především je to příběh o lidském srdci, o tom úžasném orgánu, který se za celý život nezastaví. Jeho činnost je tady podrobně a zároveň srozumitelně popsaná.
Kniha přináší laskavé vyprávění pomalým tempem. V tomto případě mi sedla forma audioknihy, dokonce tak moc, že si nejsem jistá, zda by mě četba bavila tolik jako poslech.
Minulý díl této série, přestože byl výborně napsaný, mně nesedl námětem, ale toto byla opět ta pravá thrillerová pochoutka.
Sleduji tě je famózní thriller prošpikovaný psychologií. V tomto díle už nechybí sympatický psycholog Joe. Spolu s bývalým policistou Ruizem pátrají po záhadách kolem jeho pacientky Marnie, které zmizel manžel. Jak se postupně probírají jejím životem zpět až do dětství, zjišťují, že se kolem ní děly vždy divné věci a lidé, kteří jí třeba i nechtěně ublížili, byli často oběťmi zvláštních nehod...
Michael Robotham opět dokazuje, že patří mezi TOP spisovatele thrillerů. Příběh je výborně vystavěný, má bohatý svižný děj, vynikající dialogy, přiměřeně napětí a strhující závěr.
Příznivcům thrillerů určitě doporučuji.
Tento vynikající thriller u nás mohl vyjít už před rokem 1989 pravděpodobně přesně z těch důvodů, které uvádí kap66. A jak píše mnoho dalších, byla to tehdy nevídaná pecka, protože podobných knih tady moc nevycházelo. Patřila jsem mezi ty šťastné vlastníky této knihy a vzhledem k brožovanému vydání jsem byla v duchu zoufalá z každé další žádosti o půjčení. Zájemců bylo dost. Kniha to přežila, dodnes ji vlastním, ale bohužel je na ní vidět, že byla čtená mnohokrát :-).
Je to strhující napínavá četba, která nejen v době vydání, ale ještě i teď dokáže čtenáře pohltit. V mé knihovně patří k těm nadčasovým, které bych nedala :-).
(SPOILER) Z hodnocení je vidět, že většině čtenářů se víc líbila Trhlina než Strach. Já to mám opačně. Trhlina má sice zajímavější a mnohem propracovanější námět, ale také má nejen pomalý rozjezd, mimo konec je to rozvláčné celé. Pocit, že čtu horor, se dostavil až v poslední čtvrtině, všechno předtím je zajímavé, ale táhne se to. Naopak Strach je šílená hororová jízda od začátku do konce.
Děj této knihy má autor chytře vymyšlený. V každém pohoří se ztrácejí lidé, ale posbírat pár skutečných příběhů a stvořit z toho jeden velký smyšlený, napadne jen toho, kdo umí... Karika nepotřebuje strašidla, stačí mu mix fyzikálních teorií a hrdinové, kterým rozloží vnímání reality a je to. Jednoduché, ale jak účinné! ;-)
Hodnotím jako trochu lepší průměr. Trhlina je pomalejší, ale celkem čtivý mysteriózní příběh. Nepochybně zvýšila turistický ruch na Tribeči o několik set procent :-).
Podle vysokého hodnocení jsem očekávala, že se mi bude příběh líbit, ale i tak Mlýn má očekávání ještě předčil. Pro podobné příběhy mám slabost, takže jsem si četbu užila.
Je to fascinující příběh, jehož námět čerpá ze skutečné události. Pro dva bratry představovalo splnění slibu daného otci celoživotní závazek, jehož splnění podřídili vše. Nepohnulo s nimi ani narukování k PTP, věznění, mučení ani psychiatrická léčebna. Oba hlavní hrdinové byli svým způsobem podivíni, ale já jsem si je oblíbila, sledovala jejich většinou hodně těžký život a fandila jim, aby dokázali to, co bylo pro ně nejdůležitější.
Příběh je spíše smutný, přesto se tu najde dost humorných pasáži a já se několikrát rozesmála.
Oceňuji dobové citace z novin, jejich délka byla akorát a vhodně přiblížily atmosféru konkrétní doby.
Tento román si rozhodně zaslouží pozornost a já ho nadšeně doporučuji. Mimo zážitek z četby mám tip na výlet - Hoslovický mlýn. :-)
Tento díl je lepší než předchozí, nechybí tu spád, napětí a zajímavá zápletka. Trochu mi vrtá hlavou, že ve Skotsku podle autorky policie asi nenosí klasickou služební zbraň. I když, pravda, výběr jejich zvláštních zbraní čtenáře aspoň pobaví - když přijde na věc, bojují vidlemi a cihlou... :-)
K postavám - Ava výrazně změnila slovník, tříbí si ho po vzoru lidových mas. Lively je lepší a lepší, ten chlap mě baví. Co se týče Overbeckové - potvrdilo se mi, že je to zajímavá postava ;-). Celkově Luc i Ava měknou a já se obávám, aby autorka do thrillerové série nezačala přidávat větší množství romantiky než je únosné...
90 %
Tady budu jen chválit, prostředí je výborně popsané, promyšlený děj se plynule odvíjí a jsem spokojená i s rozuzlením.
Místem dění je australský venkov dlouhodobě sužovaný suchem, takže hutná atmosféra je zajištěná ještě před zločinem. Mimo vyšetřování vražd ze současnosti se tu o slovo výrazně hlásí minulost. Děj je proložený vzpomínkami na událost, kterou tu před více než dvaceti lety policista Aaron zažil a která stále čeká na objasnění...
Sucho je román, detektivka a thriller v jednom. Pokud někdo umí tyto žánry spojit, bývá to vynikající četba a to se tady stalo.
Krátký příběh o obdivuhodném díle člověka, který nežil nadarmo. Vyprávění o naději a síle jednotlivce. Stojí za přečtení a hlavně za zamyšlení.
Nehodnotím literární kvalitu nebo malý rozsah, 5* dávám za tu mimořádnou sílu příběhu a poselství.