džej komentáře u knih

Nesouhlasím s komentářem, který v útlé knížce Jany Šrámkové nenachází příběh. Nejenže v ní je, ale navíc jak zapsaný! Časové prolínání, melancholie dospívání, která přetrvává i v pozdějším období, hledání a nalézání. Vnitřní svět Veroniky je tak úžasně bohatý, že mi působilo obrovské potěšení, že jsem v něm mohla pobýt alespoň pár hodin (než jsem novelu dočetla)!
Nádherný zážitek!

8 14.01.2014

Nejobsáhlejší román, co jsem kdy četla, problémy politické i duchovní krize rakouské společnosti na počátku 20. století řeší na příkladech několika hlavních postav... především však Ulricha, který nemá ty "správné" vlastnosti, s nimiž by se zařadil mezi ostatní ze své vrstvy.
Nejvíc se mi líbil až třetí díl, kde Ulrich hledá a částečně nachází vztah ke své sestře Agátě. Pokud máte rádi filozofující autory, kteří se zamýšlejí nad otázkami lidské existence a s tím spojenými problémy společnosti, můžu jen doporučit.
80% dávám proto, že některé epizody byly zbytečně rozvláčné a celkově bych spíš byla pro sevřenější formu.

8 12.01.2014

Obdivuju styl autorky i překlad, ale zhruba v půlce knihy se mi stalo, že už nemůžu číst dál. Nejde o smutek, který taky cítím, nemůžu číst o hrůzném ponižování a zacházení s černochy.... uvažovala jsem, proč jsem nedávno dočetla knížku o utrpení lidí v nacistických koncentrácích, a tady najednou nemůžu dál. Možná proto, že válka jednou skončila a s ní i ty hrůzy... ale tady se to týká celých generací, které v těch šílených krutostech musely přežívat.

Pro mě ještě silnější zážitek než u NLB, zasáhly mě propracované a pravdivé pasáže o filozofii bytí, o proměnách a kategorizaci milování, o sexu za hranicemi lásky. Měla jsem knihu půjčenou z knihovny, zhruba od třetiny textu jsem věděla, že ji musím někde sehnat... dočítala jsem už svou vlastní :-)

6 26.10.2013

Je to úžasný pocit vstupovat o století zpět a zjišťovat, jak citlivý FK byl. Tolik zaznamenaných detailů všedních dní, takový pozorovací i vyjadřovací talent!

4 28.09.2013

Slepá mapa se čte rychle :-), mně ale styl knihy nesedl. Podvědomě jsem možná srovnávala s nedávno přečteným (také dějově rozsáhlým) románem Andronikové (Zvuk slunečních hodin). Možná proto mi připadalo, že ve Slepé mapě se používá zbytečně "racionální" výrazivo = celé je to trochu moc popisné, což na mě působilo až poklidně a ploše. A přitom takové téma! Třeba otázka spolupráce s STB, nebo někdejší udání manžela a svatba s člověkem, na kterého Anežka donáší... nevím, ale právě tyhle části jsem kvůli nedostatku přímé řeči vnímala odtažitě, měla jsem problém textu uvěřit :-(

8 05.09.2013

Velmi smutné čtení o migraci obyvatel USA ve třicátých letech, o krizi ve společnosti z pohledu nemajetných lidí, o silném sociálním cítění ve vrstvách nejchudších... úžasně lidsky vykreslené charaktery postav.

4 02.09.2013

Zpočátku jsem byla nadšená novými poznatky, ale později mi začaly vadit někdy příliš jednostranné soudy, opakování a podrobené pitvání jevů, o kterých se autor zmínil už dříve podle mě víc než dostatečně, také používání pojmů z ekonomické branže bez vysvětlení (případně s objasněním až po několikerém užití).
Zakončení knihy bylo už zase čtivé, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že Taleb dává v celé knize hodně najevo, že on má "patent na rozum" :-)
Závěr: místy snobsky intelektuální, místy proložené zdařilými moudry, většinou však zahlcené informačním šumem (abych použila autorovu terminologii).

3 13.08.2013

Vyostřené napětí mezi černým a bílým pohledem na svět táhnoucí se celým příběhem je místy prokládáno odbočkami a detailním popisem vedlejších postav. Román je čtivý a budí dojem autentičnosti - možná právě množstvím detailů doplňujících vyprávění.
Líbilo se mi vykreslení charakterů i psychologické pozadí činů jednotlivých postav - bravurní styl.
Zatím můj první kousek od Faulknera a ráda sáhnu po dalších :-)

3 05.08.2013

Zvláštní styl, který si mě podmanil, že jsem knihu přečetla takřka jedním dechem. Snad to byla výstižná úspornost, svižnost příběhu, přesnost v pojmenování určitých životních pravd nebo užívání slov, která do sebe zapadala, nevím. Život Naďky vyvolává a nechává doznívat spoustu otázek, i závěrečná část je uvěřitelná, vývoj postavy tomu odpovídá. Jsem ráda za náhodu, díky které jsem knihu objevila :-)

4 27.07.2013

Rozhodně velmi osobitý styl, bohatá slovní zásoba a schopnost popsat příběh v měnících se prostředích. Velmi oceňuji skvělou kvalitu prvotiny, na níž se nepochybně podepsala i léta studia autorky na UK. Velká škoda, že nestihla napsat víc knih.

5 14.07.2013

Hájíček má (podobně jako Balabán) talent vyjadřovat věci prostě a zároveň přidat takovou drobnokresbu lidských pocitů a postojů, že jeho povídky zcela vtáhnou do atmosféry venkovského života . Po přečtení jeho textů jsem měla podobné pocity jako po zhlédnutí českého filmu Divoké včely. Hájíčkovy povídky nutí k zamyšlení, osudy postav z mysli hned tak nezmizí. Nejvíce jsem na příbězích asi ocenila autorovu snahu zachytit a porozumět lidským charakterům, touhám a ideálům (možná spíš iluzím o světě).

7 05.07.2013

Jsem po přečtení dost rozpačitá - na jedné straně příběh a rozuzlení, na druhé způsob zpracování. Právě ten mi místy hodně vadil. Rádoby filozofické sentence s vágními fyzikálními "pravdami" jsou možná typické pro klimatology, ale v mailové korespondenci dvou spřízněných duší působí víc než krkolomně. Připadala jsem si jako na smíšené přednášce okultistů a stoupenců globálního oteplování. Neodsuzuji, jen patrně nejsem členem cílové skupiny. O tom, co je život, co je vědomí a jakou roli hraje přítomnost člověka, byly podle mého názoru napsány lepší texty... tady jsem se nemohla zbavit pocitu manipulace se čtenářem.

5 02.07.2013

Homerův mužský pohled na svět, přestože trochu jiný kvůli stylu života, který vede se svým bratrem. Dům jejich zámožné rodiny se zvolna stává jakýmsi doupětem a testovacím místem přežití. Zajímavé postřehy o životě, o ženách i o lidské nahraditelnosti...

3 30.06.2013

Knihu jsem si koupila na knižním veletrhu, kde jsem se zúčastnila i jejího uvedení oběma autorkami. Paní ChP působila velmi upřímně. Přesně taková je i její kniha. Vzhledem ke svým životním zkušenostem s ní v řadě postřehů i komentářů souhlasím. Tím pro mě z její knihy vzniká záznam pocitů, které jsou mi blízké, záznam mouder, která bych lépe neřekla (a to umím česky :-)). Mám jednoduše radost, že jsem se nespletla a že se k Životu na laně určitě ještě někdy vrátím = už jenom pro ty milé pocity spřízněnosti, ženské vnímavosti a pochopení.

6 04.06.2013

Nenaplněná očekávání bývají ošidná. Právě u tohoto příběhu se mi to potvrdilo = zpočátku mě kniha navnadila zajímavými úvahami, vtipnými glosami a "moudry" poskládanými jen tak ledabyle do fantaskního děje. Později (někde za půlkou) mi ale přišlo, že vtip i moudrost se ztrácejí úměrně přebujelosti příběhu. Škoda.
Ačkoli teď si vzpomínám, že i u knihy Cit slečny Smilly... se závěr trochu vymykal celému pojetí, možná tenhle postup k Hoegově tvorbě patří.

4 01.06.2013

Jaroslav Kaval je violoncellista, který několik let pracuje jako lokální redaktor v redakci Hlasu. Pro tyto noviny také píše o trojnásobné vraždě v Kostelci. Přitom vypráví o svých životních názorech a postojích a dostává se až k rozhodnutí získat nevěrou šanci "žít ještě jednou". Psychologicky velmi prokreslené, niterné pocity stárnoucího muže, související možná s krizí středního věku, ale také s hloubavou povahou intelektuála. Ráda se knize vracím, moc se mi líbí Valentův styl.

2 06.01.2013

Tíha viny, která se prolíná celou knihou, je bravurně zaobalená jazykem náctiletých, rozhodně nelze příběhu upřít napětí až do poslední stránky a uvěřitelné rozuzlení. Pro mě zatím daleko zajímavější než autorčin předchozí román Jako v pavučině.

2 06.01.2013

Úžasně vyprávěný příběh dvou souznících lidí, Franze a Dory, líčení nejniternějších prožitků bez patosu. Kniha mě naprosto strhla - nejen proto, že jsem nedávno četla Kafkovy dopisy F., a tak jsem si mohla řadu jeho pocitů z doby před smrtí dát do souvislosti s předchozími texty. Oceňuji (pro mě) výjimečně krásný styl a autentičnost knihy.

2 28.12.2012

Kniha mi byla doporučena známou, autora jsem do té doby neznala. Přestože jsem ji přečetla za jediné odpoledne, nejsem z ní nijak nadšená. Povrchní, líbivé, typicky americké - v tom horším slova smyslu. Bez emocí, psané se spádem, ale všechno jen na efekt. Možná i špatně přeložené - sloveso "zazubil(a) se" se opakuje ve větší než snesitelné míře.
Celkový dojem: Sparks mě odradil - jeho styl nemusím.

3 23.12.2012