Eldar80 komentáře u knih

Jsem moc rád, že jsem před čtením nečetl žádné recenze a články. A hlavně neposlouchal rozhovory. O knize jsem nic nevěděl a vřele to doporučuju. Některé rozhovory už na začátku vyzradily stěžejní spoilery.
Nemít žádná očekávání se vyplácí. Je to skutečně perfektně napsané. Nějakou zásadní chybu to nemá. Nevýhody plynou jen z pocitu přílišné snahy o dokonalost. Je to napsané tak důsledně až to působí poněkud uměle.
První část viděná dítětem je naprosto úžasná. Tak dobrý text jsem už dlouho nečetl. Prostřední životopisná část, která vysvětluje rodinnou historii, je slabší. Vztahy jsou popsány trochu povrchně, ale je to tak perfektní, že to nevadí. Autorka se ve vztazích nenimrá, takže je to bez problému čtivé i pro muže.
Třetí poslední část uzavře celý příběh. Spojí se bezelstný dětský pohled na Hanu a její skutečný osud. Osud pár židovských rodin v Meziříčí. Osud národa, po kterém nám tu zůstaly prakticky jen hřbitovy.
Tomu co přijde se nedá nijak utéct. Je to jako facka, kterou nečekáte. S literárním násilím jsem se tedy ještě nesetkal. :) Při čtení jsem aktivní a do příběhu se vžívám a vycházím mu vstříc. Takže drsný. Na mě už trochu moc.
Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Možná jediná kterou jsem měl chuť začít číst znovu hned po dočtení. Takže škoda toho závěru. Zbytečně to vyznělo manipulativně. Pokud se tomu někdo poddá, tak s ním emoce zacloumají.
Jenže za to autorka nemůže, to se jen člověk dojímá nad příběhem. Faktická nebo historická kniha to zrovna není, jsou to hlavně lidský osudy. Bez té drsné pointy by to na mě působilo víc přirozeně. Vynikající. Jednoznačně doporučuju. 90%

72 09.05.2020

Obával jsem se stáří příběhu, ale nakonec to bylo parádní. Vše je zde ve vyváženém poměru. Není to zrovna akční, ale pořád se něco děje. Napětí roste neustále podle toho, jak hlavní hrdinové odhalují pravdu o jejich světě.
Má to určitou hloubku a přitom to není zbytečně intelektuální. Už kvůli ději je to hodně myšlenkově podnětné. A přitom pořád zábavné. Kniha vyniká čtivostí a na to, kolik obsahuje myšlenek, je hrozně krátká.
Vůči dnešním knihám, které mívají stovky stran to působí dost stručně. Děj ubíhá plynule a velmi rychle. Téměř neustále se objevuje něco nového a zároveň to do sebe čím dál víc zapadá.
Kdo má načteno, asi už od začátku pochopí, o co zhruba jde. Jenže snad na každé páté straně je něco, co vás překvapí. A ke konci se to stupňuje. Příběh ze začátku působí jednoduše a až zpětně vám dojde, jak promyšlené to bylo.
Přesto příběh působí přirozeně. S hlavními hrdiny kontinuálně zjišťujeme, co se vlastně děje a tak to vůbec nenudí. Není kdy. Neuvěřitelně nabitý děj a specifické prostředí evokuje spoustu úvah.
Na sci-fi odehrávající se ve 23. století se to zdá zatím docela věrohodné. Motáci byli v pohodě, akorát chování lidí mi ke konci hodně nesedělo. Perfektní sci-fi. 90%

62 21.06.2020

Tento příběh nemá smysl hodnotit, protože dřív nebo později by to stejně někdo napsal. Je v tom totiž cosi archetypálního. Další mýtus dnešní doby. Podobně jako Matrix. O tom dokonce vyšla kniha. (Jenže napsaná v duchu nagualismu a tak je to pro běžné čtenáře nepřístupné. J. Horsley: Matrix - Mýtus o naší době)
Při čtení jsem měl utkvělý pocit, že jsem to viděl zfilmované. Jakoby ten příběh byl součástí kolektivního nevědomí. Jakoby celá zápletka byla předem daná. Možná to však způsobuje částečná předvídatelnost. Jenže ono není s dějem kam hnout. Odehrává se to právě tak, jak se to muselo odehrát.
Škoda, že si s tím autor víc nepohrál. Zvlášť když se jedná o rozepsanou povídku. Asi jedinou slabinou je tak forma. Je to napsané jako deník a použitá ich-forma je fakt přesvědčivá. Jenže postavy a jejich vztahy mě neoslovily.
Při čtení nebylo znát, že je to vlastně sci-fi. Znalosti v knize jsou pořád vzdálená budoucnost. A to je kniha přes 50 let stará. Jenže pokrok v lékařství byl druhotný. Ústřední výzkum překrývá příliš osobní rovina.
Kvalitní sci-fi by mělo být dobré psychologické drama. To tady platí jen částečně kvůli deníkové formě. Ponoříme se do nitra hlavního hrdiny, ale pohled ostatních úplně chybí. Autor psychologii studoval a tak bych to čekal trochu lepší.
Pro mě bylo hrozně nepříjemné to číst. Následky experimentu mě připomínaly osobnost s Aspergerovým syndromem. Sem tam jsem se v něčem našel a tak jsem měl chvílemi pocit, že je to o mě. Nemohl jsem se ubránit částečnému ztotožnění s hlavním hrdinou. Bylo psycho to číst. Prostě úlet.
Jako zamyšlení nad lidskou inteligencí a co nás dělá člověkem výborné. Každý by si to měl aspoň jednou přečíst. Je to krátké a tak rozhodně doporučuju. Ale jestli to někdy budu číst znovu nevím. Ta forma se mi nelíbila. 95%

51 08.06.2020

Knize by klidně šel přidat další žánr: horor. Protože málo spím, bylo pro mě čtení dost děsivé. Říkal jsem si, že lepší název by zněl „Proč musíme spát“. A podtitul? Místo „Odhalte sílu spánku a snění“ bych osobně zvolil „Odhalte všechny nemoci z nedostatku spánku, na které zemřete“.
Kniha je v tomto velmi nekompromisní. První polovina knihy je obecně o spánku a jeho důležitosti pro život. Dozvíme se, že prakticky všechno živé má nějakou jeho formu. Kritika naší společnosti je už od začátku zdrcující. Ať už se mluví o čemkoliv, neustále je zdůrazňována potřeba dostatečně spát. Tento trvalý apel způsobuje hororový nádech knihy.
Jestli špatně spíte, nevím zda je pro vás rozumné knihu číst. Mě čtení opravdu vyděsilo. Nedivil bych se, kdyby to na labilnější jedince mělo negativní vliv. Pouze se zvětší strach z neschopnosti usnout.
Třetí kapitola je o samotném snění. Tato kapitola mě trochu zklamala. Samotné sny se v knize příliš neřeší. Uvádí se, že na jejich obsahu záleží a je tak důležité co se nám zdá. Nějaká psychologie spánku však v knize není.
Věděl jsem, že v knize bude zmínka o vědeckém výzkumu lucidního snění. Jenže celá problematika byla odbyta na 2 stránkách. Vlastně se tak jen potvrdilo, že tento fenomén skutečně existuje a že jsou lidé vybavení touto schopností. Vůbec se však tato problematika nerozebírá. O knihách na pomezí esoteriky, které obsahují různé návody jak lucidního snění dosáhnout, se nedozvíme nic. Dokonce ani to, zda je možné se lucidní snění naučit.
Poslední kapitola se věnuje problematice spánku v současné společnosti. Probírají se léky na spaní a co všechno nám v dnešní době brání kvalitně spát.
Protože kniha není příručka na téma „jak lépe spát“, ale populárně naučná literatura, jsou rady k lepšímu spaní roztroušené napříč celou knihou. 12 nejdůležitějších je pak shrnuto na 3 stránkách na konci knihy. Kdo hledá JEN praktická řešení, neocení ohromnou spoustu teorie a kupovat si to kvůli 3 stránkám asi nemá smysl.
Co mi v knize trochu chybělo byla nějaká větší zmínka o moderní elektronice. V dnešní době jsou dostupné chytré hodinky či náramky, které dokáží měřit různé úrovně spánku a tak o tom v knize mohlo něco být.
Kniha obsahuje přiměřené množství informací od teorie k samotnému snění. Jak je u knih od Melvila běžné, všechno je podloženo výzkumy. To je asi na knize nejděsivější. Knihu doporučuju naprosto všem. 90%

49 23.01.2019

Očekával jsem vtipnou zábavu a to jsem taky dostal. Možná je to trochu laciné, ale je to napsané tak dobře, že to nevadí. Bál jsem se, že to bude rádoby vtipné, ale humor se povedl a bylo to dostatečně komické.
Je to zábava pro všechny. A když se chcete zavděčit všem, nutně z toho plyne určitá průměrnost. Text je však podán s lehkostí. Nic tlačené na sílu. Čte se to výborně a až v poslední třetině to začne ztrácet dech.
Navíc to bylo dojemné. Nijak přehnaně. Špatné věci se prostě dějí. A někdy holt těm stejným lidem. Něco se v životě podaří a něco se podělá. Stejně musíte žít dál. Humor je vyvažován Oveho smutným osudem.
Autor postupně odhaluje jeho minulost. Jednoduchý a poměrně plochý děj je proložen vzpomínkami, které tomu dávají větší hloubku. Právě v tom si někdo může najít něco víc.
Obě dějové linie, současná i vzpomínková, jsou podobně tragikomické. Ve značné výhodě budou lidé, kteří nějakého Oveho osobně znají… :-)
Doporučuju. Hezké nenáročné čtení. Kdo hledá něco vážnějšího, neměl by se do toho pouštět. Je to trochu smutná pohádka (nejen) pro dospělé. 80%

48 04.10.2022

Prostě mě to bavilo. Tak jednoduché to je. Název je zároveň místem děje. Téměř celé se to odehrává na mezinárodním letišti. Tenhle realistický styl psaní mám moc rád. Celá myšlenka je přitom úplně jednoduchá.
Je sice sněhová bouře, ale pokud tak velké letiště nemusíte zavřít, tak je nezavřete. Sledujeme hlavně ředitele letiště, který se snaží, aby fungovalo dál. Další dějové linie střídavě sledují piloty a letušky, dispečery a další zaměstnance.
A do toho se děje víc věcí, které s letištěm souvisí. Díky tomu to nemělo hluchá místa. Co bylo slabší, tak některé zápletky vedlejších linií. Ale v souhrnu se to ztratí. Vše je podřízeno až všední věrohodnosti.
Hailey píše tak, že to prakticky vidíte. Technické pasáže byly začleněny úplně přirozeně. Je vidět, že si s tím pohrál. Je to velmi vyvážené. Prostředí, lidé, vše je normální a relativně uvěřitelné.
Mě se tento literární žánr líbí. Dostanu co čekám. Perfektní čtivost, absence nudy a zajímavé prostředí. Nic dalšího nečekám. Různé společenské problémy jako v jiných knihách tady tentokrát neřeší.
Celé by se to mohlo klidně stát. Děj rychle ubíhá a napětí se stále stupňuje. Je fascinující, že tak tlustá kniha se odehrává v několika málo hodinách. Za sebe doporučuju. Jen počítejte s tím, co je to za žánr. 87,5% 4,5*

47 30.03.2022

Čtení jsem dlouho odkládal. Prostředí japonského zajateckého tábora mě vůbec nelákalo. Ale nakonec to bylo tak dobré, že jednotvárnost nevadila. Clavell umí psát fakt dobře. A potom to skutečně zažil...
Díky tomu je atmosféra věrohodná. Popis života v táboře skličující a beznadějný. Postavy působí autenticky. Je to zdrcující hlavně v tom, že je to na motivy skutečných událostí. A tak je to trochu poučné.
Dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem neměl ani ponětí. Tisíce mužů živořilo v něčem, co připomínalo koncentrační tábor. Podmínky byly příšerné. Ostatně přes sto tisíc válečných zajatců nepřežilo.
Málo jídla, špatná hygiena, nemoci, omezená lékařská péče. Přes 3 roky nemáte skoro co jíst, míváte malárii nebo úplavici a pokud nejste úplně na umření, musíte pracovat. Kdo ztratí vůli žít, zemře.
Při čtení jsem často přemýšlel, zda bych v takovém prostředí dokázal obstát a co by to se mnou udělalo. K zamyšlení kniha nutí přirozeně. Není z ní cítit nějaká přehnaná umělecká ambice ani snaha o "poučení" čtenáře.
Ani zbytečně nemoralizuje. Jen popisuje co zažil. Ono to totiž stačí. Spíš je z toho cítit, že to ze sebe potřeboval dostat ven. Je to takové svědectví ve formě románu. Nevyžívá se v nějakých hrůzách, ale popisuje běžný život v zajetí.
Ikdyž se to odehrává v táboře je to překvapivě pestré. Občas i vtipné. Třeba na začátku rozdíly mezi Američany a Brity. Kulturní jinakost různých národů umí Clavell vystihnout skvěle.
Kniha jako celek mě příjemně překvapila. Děj je dobře načasovaný vzhledem k historickým událostem. Ty ovlivní vývoj vztahů mezi hrdiny příběhu. Fakt se to povedlo. Když uvážím, že to je prvotina, celkovou strukturu románu a popsaný život hlavních postav, tak mi vychází 90% 4,5*

45 15.04.2023

Cítím se trochu trapně, že tohle slavné dílo čtu až teď. Díky milostné zápletce a tomu jak to autor pojal, se mi to zdá ideální pro mladé křesťany a hledající, kteří rádi přemýšlí nad křesťanstvím a jeho historií.
Na začátku jsem furt listoval na konec kvůli vysvětlivkám. Jako naučná literatura je to dobré, ale jako próza bída. Čtivost nic moc a děj není poutavý. Je to hlavně o kontrastu křesťanského učení a kultury starověkého Říma.
Tohle všechno se střetává v postavách, které o tom zároveň diskutují. Střet kultur je tak popsán na více rovinách. A na všech se ukazuje, že křesťanství přináší lepší morálku a modernější společenské hodnoty.
Sice se nabízelo dát proti sobě první křesťany a dekadentní smetánku, ale výsledek je hrozně laciný. Prostí Římané nebo třeba Židé už tehdy žili jinak. To si autor zjednodušil stejně jako nedůvěryhodné jednání postav.
Z křesťanského poselství je cítit značná sebejistota. To je asi tím, kdy to psal. V době kdy si křesťanský Západ podmanil skoro celý svět. V době imperialismu a kolonialismu. Ale Řím byl také impérium a jak skončil...
A jak dopadlo „dlouhé 19. století“ už víme. To Waltari po druhé světové válce už psal jinak. Dnes tam můžeme vidět analogii s úpadkem současného Západu. Navíc v mém případě po přečtení Podivné smrti Evropy! :D
Škoda, že celá první půlka je tak nudná. Vzdychání hlavního hrdiny byla otrava. A nejhorší byly dopisy mezi Viniciem a Petroniem. Snaha zachytit jejich myšlenkové pochody, které byly příliš dnešní, mně přišla nepovedená a marná.
Nevíme jak přemýšleli lidé ve středověku natož ve starověku. O tom je Ostrov včerejšího dne od Eca. Má podobně slabý děj, protože tam je to o myšlenkovém paradigma vzdělaného šlechtice ze 17. století.
Druhá polovina je o mnoho lepší. Jsou tam skvělé okamžiky, které mne skutečně dojaly. Je to mnohem napínavější a stupňuje se to. Některé kapitoly jsou velmi výrazné, ale ztrácí to jako celek.
To je asi způsobené tím, že to dva roky vycházelo v časopise. Škoda. Jako beletrie je to slabé a nevyvážené. Závěr se mi nelíbil a epilog mi přišel zbytečný.
Je to hlavně pro čtenáře, které zajímá historický úspěch křesťanství. Těm rozhodně doporučuju. Myšlenkově neuvěřitelně podnětné a poučné. 87,5% 4,5*
(Zajímavé souvislosti s křesťanstvím: Konec dějin od Fukuyamy a s antickou filozofií: Tao fyziky od Capry. Zajímavé komentáře: Rilian)

44 11.12.2021

Kniha se těžko hodnotí. Mám nadšeně jásat nebo být kritický? Literární kvalita či hloubka myšlenek je průměrná. Působí to jako soubor článků z blogu, ale nakonec to má určitou myšlenkovou nit.
Autor nepřináší nic nového. Jen popisuje přístup evropských politiků k migraci od druhé světové války. Jejich chování nemá logiku. Pováleční gastarbeiteři splnili co se od nich očekávalo, ale do Turecka se už nevrátili.
V dnešní době migrace dál pokračuje a přitom je v jižních státech Evropy extrémně vysoká nezaměstnanost mladých lidí. V Řecku a ve Španělsku dokonce přes 30 %. A jak autor pokračuje, tím víc je výklad absurdní.
Proto se to špatně čte. Zdravý rozum dostane pořádně zabrat. Objeví se vztek a bezmoc, protože to nedává smysl. Pak je to dost úzce zaměřené. Popisují se hlavně tři věci. Migrace, islám a úpadek Evropy.
Islám jen proto, že migranti jsou muslimové. To brání jejich úspěšné integraci. Samotný islám se neřeší. Není to nábožensky zaměřené. Náboženství se bere z pohledu jeho vlivu na kulturu, společnost a politiku.
Křesťanství je vnímáno jako naše kulturní dědictví a součást historie. Jeho opuštění a osvobození od církve se nepřímo ukázalo jako prohra. Došlo k úpadku kultury a zmenšení životaschopnosti Západní společnosti.
Autor ukazuje, jak se to promítlo do umění. Všímá si především francouzské literatury a na pár stránkách se věnuje kontroverznímu Houellebecqovi, který se ve svém díle dekadenci Západu věnuje.
Je to analogické románu Podvolení. Houellebecq napsal příběh z příštího roku a Murray tohle. Takže oboje je pořád velmi aktuální. Na konci se zamýšlí nad blízkou budoucností a dnes se dá říct, že se zatím nic nezměnilo.
Všímá si německé filozofie a hledání životního smyslu. Zamýšlí se nad hodnotami. Murray ke křesťanství naštěstí vůbec nenabádá. Zmiňuje Dawkinse a upozorňuje, že ateismus situaci jen zhoršuje. Nenabízí řešení.
Zas je to ta kniha, kde se dá psát, že ti, kteří by si to měli přečíst, si to nepřečtou. Každý holt čte, co mu dává větší smysl. Napsané je to zcela srozumitelně a jednoduše. Nějaký intelektuální zázrak od toho nečekejte.
Použitá stylistika má blízko k selskému rozumu, takže to humanitní intelektuály může popuzovat, ale Murray to má podložené. Literatura je sice na pár stranách, ale české vydání má velká písmena a proto je to tak tlusté.
Pět hvězd nakonec dávám jen proto, že si myslím, že je důležité, aby to lidé četli. Je totiž nutné, aby nad tím přemýšleli chytří lidé a je úplně jedno jestli s autorem souhlasí nebo ne. 85% 4,5*

44 29.11.2021

Pro mě to byl především emoční zážitek. Po dočtení jsem byl silně zmatený. Měl jsem nepříjemný pocit, že jsem minul nějakou důležitou pointu. Znovu jsem prolistoval poslední část knihy. A nic.
Nebylo to špatné, ale na můj vkus příliš poetické. Hlavně ke konci. Rozumově se kniha nedá moc uchopit. Moje autistický myšlení se ve všem snaží najít nějaký smysl. Nebo logický děj či skrytý význam. A tady? Byl tam? Nebo ne?!
Jakoby Doerr neměl potřebu dát tomu nějaký hlubší smysl. Ten pocit, kdy do sebe vše nakonec zapadne. Jakoby jednotlivé linie ponechal náhodě. Rádiové vysílání, slepá dívka, němečtí vojáci a podle legendy prokletý drahokam nesmírné ceny. Příběh začíná několik let před druhou světovou válkou a v jejím průběhu se začne přibližovat několik lidských osudů. A jak už to bývá, některé se protnou - a jiné ne.
Celá kniha se skládá z velmi krátkých kapitol, které se pravidelně střídají podle postav. Průměrně mají tak tři strany. Styl psaní je tedy značně útržkovitý. Jsou to mnohem víc jednotlivé obrazy než souvislý děj. Přitom to působí zcela celistvě. Doerrova práce s časem je naprosto perfektní.
Když jsem se přestal snažit knihu „rozklíčovat“ a smířil se s příběhem, došlo mi, že se mi to vlastně líbilo. Díky postavám a jejich smutným osudům měl příběh dojemnou atmosféru. Žádný válečný masakr. O druhé světové válce moc nečtu a tak mi chybí srovnání. Bylo to kouzelné, snivé, smutné. 80%

41 24.03.2020

Kniha je krátkou novelou, básní, dystopií, sci-fi, prorockým dílem a zážitkem změněného stavu vědomí. Díky tomu jak je kniha napsaná, jsem měl během čtení silně snový pocit. Díky svéráznému uměleckému podání bylo všechno jakoby zastřené. Některé vjemy byly zesílené a racionalita potlačená. To málem vyvolávalo psychedelickou náladu.
Je to něco jako když začnete číst Jacka Londona a zjistíte, že je to něco úplně jiného. Zde očekáváte klasický styl 60. let a najednou něco úplně jiného. Asi nejpřesněji to popsal Škvorecký v doslovu: „Bradbury je básníkem science fiction“ ... „nalézá poezii neznámého, magické tóny smělého. Je umělcem atmosféry, fantasmagorie, slovní hudby.“ To úplně sedí.
Jestli tohle není krásná literatura, tak už fakt nevím co. Když si vzpomenu na učitelku, která sci-fi žánrem pohrdala. Víc než sci-fi je to však dystopie a prorocké dílo. V některých věcech se Bradbury neuvěřitelně trefil. To se mnoha knihám, kde je té vědecké fikce více nestává, tak jako se to podařilo v tomto básnickém díle.
Některé nápady vyloženě evokují dnešní dobu, kdy spousta lidí venku má sluchátka v uších. Kdy lidé doma sledují interaktivní reality show. Kdy lidé sledují řady seriálů místo čtení knih. Některé věty vyloženě praští do očí. „Čím více se rozšíří tvůj obzor, tím spíš si musíš dávat pozor, aby ses nedotkl něčích názorů. Je třeba respektovat nejniternější cítění těch nejnepatrnějších menšin.“ To absolutně nepotřebuje komentář.
Jenže i přesto všechno se mi kniha nelíbila. Samotná představa budoucnosti byla příliš absurdní a chování hlavního hrdiny taky. Jsem schopnej číst několik hodin, ale tady mě to po hodině nebavilo. Až příliš moc tam byla protlačená myšlenka na úkor věrohodnosti. A i s tou myšlenkou je potíž. Tahle novela je umělecké dílo a každý si tam najde to svoje. Klidně i zcela protichůdné názory. 80%

36 12.06.2018

Kniha je neuvěřitelně čtivá, ale za oběť padla jak historická, tak faktická přesnost. Spousta tvrzení v knize není nijak doložená. Nelze se tak orientovat v tom, co má Harari podložené fakty a kde pouze říká své názory.
Nedávno jsem četl Příběh lidského těla, který se také věnuje evoluci člověka a vzniku zemědělství. Má poznámky na 80 stranách. Sapiens je mnohem delší a věnuje se ještě jiným tématům. Jenže má poznámky jen na 12 stránkách. To jen pro představu, pokud to někdo považuje za důležité. (Rejstřík v knize není.)
Jinak je to tak dobře napsané, že čtivost je na úrovni beletrie. Proto má asi tak vysoké hodnocení. Kniha je vlastně historický kompilát rozdělený na několik esejů. Výklad sahá od vzniku člověka až do dnešní doby.
Jenže do jakého žánru knihu zařadit? Zábavná naučná literatura? Nebo literatura „non-fiction“? Nevím. Hlavně v první třetině Harari spoustu věcí relativizuje. Někoho to může bavit, ale já očekávám spíš fakta než poukazování na různé zdánlivé nelogičnosti. Postupně mě to čím dál víc štvalo.
Kapitola o náboženství byla povrchní a dost slabá. O tuhle problematiku se zajímám dlouho a tak mám asi jiné nároky. Jenže když vidím její úroveň, tak jaká je asi úroveň věcí, ve kterých se nevyznám?
Čím knihu úplně zabil, tak názorovou podbízivostí. Po otravném relativizování se začne trefovat do náboženství. Sem tam nějaká blbost nebo osobní názor, hlavně aby se to ateistům líbilo. Evoluce boha od Wrighta se mi nelíbila kvůli politické korektnosti a úplně zcestnému závěru. Jenže má vysokou úroveň. Tohle ne.
Co mě dál zarazilo, tak podobnost knihy s Civilizací od Fergusona. Ta podoba mi přijde trochu podezřelá a vyvolává ve mně dojem, že se Harari až moc inspiroval. Jenže obě knihy vyšly ve stejný rok… S Civilizací se však Sapiens nedá vůbec srovnávat. Civilizace totiž neměla ambice shrnout úplně všechno. Ferguson začíná až koncem 15. století a může tak jít mnohem víc do hloubky.
Podle mě Sapiens není vůbec fér. Kdo čte málo bude nadšený. Harari totiž říká co někteří lidé chtějí slyšet. Spousta lidí nemá náboženství rádo a ještě když jim polechtáte ego, hned máte 5 hvězdiček. S těmito lidmi jsem se často bavil a debata na téma náboženství je často nemožná. A ještě je v tom podporovat? To vážně ne. Kdyby aspoň autor upozorňoval na své názory, pak bych to možná nebral tak přísně. Ke čtení spíš nedoporučuju. Je jasné proč je tahle kniha fenomén. 75%

35 17.03.2019

Hned je vidět, že King umí psát. Je to sice dost přístupné a snadné čtení, ale nějak bezduché To rozhodně není. I tady se párkrát objevilo, že King možná není ani tak dobrý spisovatel, jako je především perfektní vypravěč.
Jenže i literárně to má dobrou úroveň. Jsou zde tak jemné postřehy ze života a takové životní osudy, že to působí jako nějaká sociální kritika a že se King s těmi lidmi osobně zná. A když je zná, tak je vlastně jeden z nich.
Tohle umocňují autobiografické prvky a tak máte dojem, že ti lidé opravdu existují a čtete reálný děj. Postavy se chovají přirozeně. Děti chodí do školy, dospělí do práce. Žádné zvraty v ději, kdy se chytáte za hlavu.
King zvládá jak svět dětí, tak svět dospělých. Hlavně popis dětí bývá někdy zoufalý. Kingovi naopak věříte i ty obyčejné dětské osudy. Kdy pravidla toho dětského světa jsou významnější než toho dospělého.
Je to promyšlené, ale nemáte pocit překombinovanosti. Navíc je to takové ledabyle autentické. Nadpřirozené prvky zapadají zcela přirozeně. Co zvládá King dokonale je schopnost udržet pozornost čtenáře.
Několikrát mě to vyloženě rozesmálo. Pár momentů bylo naprosto skvělých. Jenže celé se to rozpouští v jednom tisíci stran. Jediná záchrana byla, že než to začalo nudit, tak se změnil děj nebo se něco stalo.
Ale přirozeně. Je znát, že psaní King netlačil na sílu. Částečně je to o dětství. A ke konci něco jako absurdní drama. Možná proto je kniha tak oblíbená. Že pod záminkou hororu dostanete něco trochu jiného.
Aspoň na mě to jako horor vůbec nefungovalo. A to se do knih vžívám. Kdyby to bylo kratší, tak bych si to rád přečetl znovu. Škoda, možná v jiném životě. Příjemně mě to překvapilo a tak jediné co se dá vytknout je ta délka.
Co nesouviselo s hlavním dějem, tam nemuselo být. I tak doporučuju. Vyplatí se To aspoň jednou zažít. 80%

34 09.02.2021

Vůbec se nedivím „nálepce“ bestseller. Kniha je skutečně perfektní. Ale jen jako dobrá zábava. A to je myslím škoda. Je totiž vidět, že autor skutečně umí psát a tak to vzhledem k obsahu mohlo být poučnější.
Je obdivuhodné, jak Hayes o dva roky předběhl dobu a zahrál si nechtěně na proroka. Nejspíš to vychází z jeho znalostí a možná se něco takového dalo čekat. Některé dějové linie tak krutě popisují nedávnou a současnou realitu.
Na knize je vidět dobrá orientace v problematice. A taky schopnost vyvolat silný pocit uvěřitelnosti. Jenže jako u jiných napínavých thrillerů, raději o tom moc nepřemýšlet. Je vidět, že jakýkoliv větší přesah padl za oběť čtivosti. Kniha od čtenáře nevyžaduje téměř žádnou invenci. Vše je polopatě naservírováno představivosti mysli. A jakoby sám od sebe před námi povstává dobře zfilmovaný příběh.
Je to velmi aktuální a ohromně je znát, že to napsal scénárista. Pokud máte dobrou představivost okamžitě vás to vtáhne do děje. Efekt je o to větší pokud čtete rychle. Aspoň na začátku vše působí věrohodně a realisticky.
Zde se neubráním srovnání. Jakmile jsem začal číst, vybavil se mi Marťan. Až jsem si začal myslet, že se Hayes inspiroval. Jenže Poutník vyšel o rok dřív. Díky použité ich-formě se to totiž vyloženě nabízí.
U obou románů se objevuje podobný technický popis prostředí. Deníková forma Marťana a vzpomínání Poutníka vtahují do děje podobným způsobem. Přednost má jednoznačně analýza a racionální řešení problémů. Ať už jste astronaut ve vesmíru nebo agent v terénu, když uděláte chybu, můžete zemřít. Jen Marťan má postupný děj, kdežto Poutník se v myšlenkách různě vrací do minulosti.
Kniha je neuvěřitelně čtivá, působí realisticky a vysokou úroveň si drží asi 500 stran. Jenže pak už toho začne být moc. Postupně si začnete klást otázku, zda by se takto choval skutečný tajný agent. Přemýšlení vede k pochybnostem a začne se ztrácet napětí potřebné pro vygradování závěru.
Jak je kniha skvělá, tak zakončení je slabé. K závěru to působí překombinovaně a některé dějové linie jsou nesmyslně utnuté. Vyloženě „filmové“ finále mě zklamalo. Původně reálný příběh končí jako béčkový akční film.
Kdo chce něco „reálného“ a zároveň velmi čtivého na téma islámského terorismu tak doporučuju. Ještě že nic nesouvisí s ničím. 85%

34 31.10.2019

O knize jsem sice často slyšel vyprávět, ale před čtením jsem neměl žádná očekávání. O čem kniha je, jsem věděl pouze velmi přibližně. A i mě kniha hluboce zasáhla. Nečekal jsem, že zasazení příběhu do moravského venkova může být tak intenzivní. Možná proto, že ikdyž žádný folklór nedodržuji, tak mám k mé rodné krajině určitý citový vztah. Navíc jsem se v minulosti zabýval čarodějnictvím a magií, takže pro mě lidové tradice mají trochu jiný význam. A moderní psychologie si sama příliš neví rady s různými psychickými jevy a vírou. Vnímal jsem tak příběh možná trochu v širších souvislostech.
Podání příběhu bylo perfektní a hlavní postavy byly podány velmi lidsky a často až intimně. Samotný děj byl výborně sladěn s proniknutím do světa žítkovských bohyní a díky sugestivnímu podání se člověk až ocital ve zcela jiném, dnes již zaniklém světě. Příběh není přísně lineární, ale odvíjí se časově jak je potřeba pro hlubší ponoření do osudů a prožitků hlavní hrdinky. Sám nevím čím vším si mě příběh získal. Může za to můj vztah k jižní Moravě odkud pocházím? Nebo mé zájmy? Těžko říct, protože zážitek při čtení byl místy docela emocionální. Mám ve zvyku se do knih vžívat a zde to díky podání šlo velmi lehce a tak ve mě čtení vyvolalo spoustu různých emocí.
Pokud máte aspoň nějaký vztah k naší zemi, rozhodně doporučuju. Člověk se dozví něco o lidových tradicích, minulé době a zažije zajímavý lidský příběh. Řekl bych, že čím blíže bydlíte místu děje, tím více je vaší povinností si knihu přečíst. Jediné co se snad dá vytknout, že kniha ke konci i přes zlepšující se zápletku ztrácí na působivosti. Někomu též může vadit, že je kniha svým způsobem etnologicky a historicky naučná. Koho nezajímá naše historie a lidové tradice, bude se možná chvílemi nudit. 90%

32 13.08.2016

Tahle kniha byla mnohem lepší než životopis Mohameda, který byl příliš stručný a postrádal některé logické návaznosti. Zde naopak jsou citáty tak dobře okomentovány, že funkčnost politického islámu je zřejmá. Co je však na tom nejděsivější ukazuje až třetí rozšířené vydání, kde se objevuje bohatě ozdrojovaná kapitola, že Evropa už teď právu šaría začíná podléhat. Je to neuvěřitelně rychlé a zcela zjevně můžeme v evropských zemích vidět nultou, první a někdy i druhou (!) fázi islamizace. Ukazuje se, že Mohamed byl neuvěřitelně inteligentní sociopat, když dokázal vytvořit takový systém. Mohamed byl totiž velmi zcestovalý člověk a ostatně islám začal hlásat až poměrně starý. Pokud předkládaná fakta pochopíte jako celek, zjistíte že islám není náboženství, ale politickoprávní systém využívající náboženství jako zástěrku. Taktéž proto, že islám zjevně nevede k žádnému duchovnímu a lidskému růstu. Z psychologického pohledu to jinak být ani nemůže. Islám vytváří nemocnou společnost a v takové společnosti se nedá svobodně ani lidsky žít. Termín "islámský duchovní" nedává smysl, protože duchovní člověk nemůže akceptovat kvality samotné osoby Mohameda. To si opravdu někdo myslí, že duchovní člověk je schopen vést etnické čistky a přepadávat karavany, hlásat otroctví, méněcennost žen a přitom být spirituálním člověkem, který si "vymyslí" náboženství? To je výsměch. Vedle Mohameda byl Ježíš absolutní amatér, když ani nezabil nikoho, kdo proti němu vystupoval. Náboženství má činit lidi lepšími. Co dělá islám s lidmi netřeba komentovat. Tuhle knihu byl měl znát opravdu každý, protože potřebujeme pravníky, aby dopracovali patřičné zákony. Škoda jen, že kniha je i tak docela dost stručná, jako kdyby to bylo psáno pro američany. Já osobně bych raději uvítal knihu více podrobnější. Aspoň 200 stran. Ale i tak perfektní a doporučuju. 85%

32 19.12.2015

Je to víc informativní než praktické. Čtenář se dočte o lidském těle a o tom jak k pacientovi přistupuje špičkový fyzioterapeut. Pár rad kniha obsahuje, ale není to primárně návod, jak zdravě žít.
Některé odpovědi jsou poměrně odborné, takže to vyžaduje pozornost. Přitom je to velmi srozumitelné. Jen se musí počítat s použitím odborných termínů. Zábavné to moc není. Ani když se zmiňují slavní sportovci či jiné celebrity.
Hodnotím to hlavně jako rozhovor. Naučná literatura to není. Je to příliš živelné a trochu osobní. Probírá se život profesora Koláře, někteří profesionální sportovci a v závěru vzpomínky na prezidenta Havla.
Co se týče odborné stránky, tak tomu nemohu vytknout nic. Leda zpracování, protože rozhovor působí příliš učesaně. Aspoň já si nedokážu představit, že by tahle někdo skutečně mluvil. :)
Výsledkem je výborná čtivost. Úplně mě to navnadilo přečíst si nějakou naučnou knihu na tohle téma. Taky uznávám, že jsem trochu zaujatý. Mám totiž skoro stejné názory jako profesor Kolář. Snad jen dvakrát mě něco zarazilo.
Na téma pohybu lidského těla, rehabilitace a odpovědnosti za vlastní zdraví rozhodně doporučuju. Za velmi důležitý považuji závěr o ukončení života a přístupu ke smrti. 90% 4,5*

31 07.11.2021

Tyhle realistické knihy, které Hailey píše, se mi moc líbí. Celý příběh by se mohl klidně odehrát. A jednotlivé epizody se bohužel skutečně dějí. V mnoha různých obdobách po celém světě.
Nemoci tak jako neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Kvůli tomu čtení není zrovna příjemné. Prakticky celé se to odehrává v nemocnici. A pokud tam jste, tak tam buď pracujete a nebo máte problém.
Co se týče děje je to slabší. Skoro to nemá normální dějové linie, ale jen střídavě sledujeme životy lékařů a jejich pacientů. Ikdyž je v centru dění jen několik postav, tak Hailey jejich psychologii moc neřeší.
Spíš se věnuje tomu, jak celá nemocnice funguje od běžného provozu až po její financování. Hailey si často všímá sociální problematiky nebo různých nešvarů, ale tady řeší spíš jen negativní vliv politikaření.
Jinak to má všechny klady jeho knih. Vyniká to skvělou čtivostí a lehkým dokumentárním stylem. Na chvíli budeme žít se zaměstnanci nemocnice a zažijeme tak exkurzi do jejich práce.
Podobá se to pozdějšímu románu Účinný lék. Oboje má lineární děj, omezený počet postav a je to poněkud jednotvárné. Očekávat od toho nějaký umělecký zážitek nemá moc smysl, ale úplná zábava to taky není.
Trochu víc se zde věnuje patologii, která je důležitá nejen pro stanovení diagnóz pacientů, ale i pro samotné fungování nemocnice. Jsou tam různé odborné vsuvky a některé potíže pacientů se podrobně popisují. 85%

31 12.07.2021

Pro mě naprosto neuvěřitelná kniha. Ze začátku jsem byl úplně nadšen i přes některé drobné nepřesnosti. Možná je to tím, že to je první taková kniha jakou jsem četl. Kniha je vlastně obrovský kompilát mnoha historických skutečností, který není napsán přísně chronologicky, ale s důrazem na souvislosti. Je až neuvěřitelné jak Ferguson udělal z tolika informací tak čtivý a srozumitelný text. Asi nejhezčí je ta logická návaznost a historické souvislosti, které dávají smysl. Kniha se snaží odpovědět z jakého důvodu se staly poměrně zaostalé evropské země tvůrci Západní civilizace, která si podmanila celou planetu. Ferguson se snaží nálezt jedny z příčin této zvláštní historické skutečnosti. Logicky dospívá, že jednou z příčin je vznik čistě Západní vědy v Evropě a tato kapitola byla asi nejúžasnější. Bylo vidět co udělá s civilizací vědecké poznání a z něj vycházející vzdělanost. Jakou obrovskou sílu má pravda nad pověrou. Tuhle kapitolu jsem si opravdu užil a myslím, že každý kdo má rád vědu, by mohl být též nadšený. Ferguson se hledáním příčin začal zabývat až od 15. století, protože ještě v té době byly všechny evropské země natolik zaostalé, že se vůbec nedalo tušit, kam až to jednoho dne dotáhnou. Svět v Evropě byl tehdy značně jiný než dnes. Ferguson si všímá, že v té době žene evropské státy dopředu obchod a konkurence. Tahle dravost evropských států je tedy jedna z prvotních příčin, protože posléze vede ke kolonialismu a imperialismu. Konkurence, věda a honba za majetkem. Postupně procházíme skrze staletí a vidíme jaký vliv měly instituce, etika práce a náboženství vliv na moc Západu. Teprve až od poloviny se v knize objevují občasné Fergusonovy názory, ale velmi ojediněle a ve smyslu dnešního, řekněme pravicově liberálního vidění světa, takže je běžní čtenáři asi vůbec nebudou vnímat. (Možná jsem to napsal špatně, v politice se nevyznám, když tak napište zprávu. Děkuji.) V první polovině knihy totiž nebylo na jeho subjektivní názory místo, protože kniha obsahovala příliš mnoho historických faktů. Teprve až od doby, kdy se začíná utvářet moderní politika se občas něco objeví. Kniha přináší spoustu zajímavých informací, ale tím nejlepším je určité provázání dějin v jeden smysluplný celek. Poslední kapitola pak reflektuje současnost a mírně předjímá blízkou budoucnost. V knize je tedy z mého pohledu velmi málo autorových představ. Ale možná se pletu, upřímně historii a některé politické souvislosti moc dobře neznám. Tuhle knihu doporučuju k přečtením úplně všem, protože se týká i naší české historie a v dnešní době by jsme si měli vážit toho, co nám naši předci přenechali, protože při čtení zjistíme jak ohromně bolestná cesta to byla. 95%

31 08.12.2015

Mám výhodu, že jsem četl Kulový blesk a tak mě styl psaní nepřekvapil. Kulový blesk se sice odehrává před trilogií, ale není nutné ho číst. Až na pár zmínek to nenavazuje a objevuje se z něj jen jedna postava.
Čtivost je o trochu horší. Je to holt první díl, kdežto Kulový blesk samostatné dílo. Opět je to hard sci-fi. I zde se autor do vědecké fikce tvrdě opřel. Originalita nápadů mi přijde neuvěřitelná. Tolik fantazie není ani ve fantasy.
Jenže literární provedení pokulhává. Je to takové rozumově sterilní. Emoční prožitek zůstává na čtenáři. Nejvíc si to užijí lidé, kteří se zajímají o vesmír, mimozemšťany, vědu, základní výzkum ve fyzice a současné dění.
To jsem právě vůbec nečekal. Děj odráží dnešní dobu. Právě dnes můžeme vidět klesající důvěru ve vědu. A jak se někdy ekologie mění v ekologismus. Jak přehnaná snaha spasit svět nakonec může uškodit.
Autor opět využívá moderních poznatků o elementárních částicích. Jenže je to moc nevyvážené. Má to dvě slabiny, které kazí zážitek. Určitou plochost díky žánru a nudnou prostřední část, kdy nevíme kam vše směřuje.
Za to závěr je geniální. Posledních asi 70 stran jsem četl dvakrát. Konce knih čtu znovu, když třeba nepochopím pointu. Tohle jsem si chtěl ještě jednou užít.
Čtenářům sci-fi rozhodně doporučuju. Kdo si není jistý, může zkusit Kulový blesk. Ten má však jen jedno téma. Styl je jinak stejný. Problém tří těles je o dost pestřejší. Řeší se jak vědecký výzkum, počítačová on-line hra, vývoj budoucí společnosti. 90%

30 29.09.2020