Eldar80 komentáře u knih

Kniha je úplně o něčem jiném než jsem myslel. Nevěnuje se islámskému převratu, ale zaměřuje se na život hlavního protagonisty. Ten začíná prožívat osobní krizi kvůli neúspěšnému osobnímu životu. Žádné zázemí. Žádný trvalý partnerský vztah.
Profesor literatury zjišťuje, že bez pevných hodnot nikam nepatří. Počínající vnitřní prázdnotu nedokáže ničím zaplnit a pouze se podvoluje životním okolnostem. Náhle je vytržen ze svého upadajícího života do naprosto jiné politické reality. Je událostmi šokován stejně jako my. Postupně se seznamuje co se v jeho zemi děje a my s ním.
Místo ponoření do politických událostí se ponoříme do duše člověka, který reprezentuje úpadek konzumní společnosti. To mě zklamalo. Očekával jsem z politické stránky propracovaný román a dostal jsem osobní tragédii humanitního intelektuála. Popisované politické změny jsou naivní a nepromyšlené. Pozadí příběhu je pak nevěrohodné.
Jenže kniha se nedá brát vážně. Autor to díky hlavní postavě pojal jako frašku. S tím rozdílem, že u frašky je převažující emocí humor a zde životní beznaděj dekadentního profesora. Jenže číst si o nějakém zoufalci není něco co bych potřeboval. Občas jsem se zasmál, ale jinak knihu nedokážu ocenit. Obecně je hlavní hrdina symbolem podvolené společnosti, protože jen podvolená společnost by dopustila takové politické změny.
Logicky žádná akce. Když víte jak to dopadne, žádné napětí. Nepromyšlená zápletka. Zbytečné explicitní scény. Ne, to není fraška, to je prostě kameňák. :D Jako bláznivá francouzská komedie ze 70. let. Odehrávající se v roce 2022. Které se nesmějete. 70%

15 21.09.2018

Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl. Už od začátku jsem byl ze čtení nadšený, protože kniha je napsaná značně přístupně, čtivě a přitom přísně logicky a přiměřeně odborně. Čtení tak podle mě musí ocenit jak nábožensky tak i ateisticky orientovaní čtenáři. Harris totiž knihu nezačíná žádným teoretickým vysvětlováním, ale začíná popisem svých vlastních zkušeností. Kniha je tak nesmírně cenná, protože Harris jako skeptik, ateista a vědec nevychází z akademické vzdělanosti, ale ze svých osobních zkušeností, zážitků a svého poznání.
Myslím, že každý koho zajímá spiritualita jako taková, tedy bez náboženského nebo esoterického rámce bude z knihy stejně nadšený jako já. Harris se od svých zážitků dostává k západním a východním náboženským systémům a vysvětluje co je na těchto systémech cenného a co lze odmítnout jako kulturní nebo věroučné tradice. Kniha přináší spoustu cenných postřehů, protože Harris jako ateista žádnému náboženství nenadržuje. Někdo by si mohl myslet, že nadržuje budhismu, ale je nutné si uvědomit, že samotný budhismus spoustu metod převzal z jógových hinduistických tradic. Harris si z něj bere pouze metody jak pracovat s vlastní myslí a ať chceme nebo ne, právě v tibetském budhismu se takových metod nachází nejvíc.
Ve druhé kapitole Harris využívá svých znalostí neurovědce a vysvětluje jak si současná věda neví rady s vědomím. V této kapitole se objevuje spousta poznatků o vědomí, které jsem zatím nikde jinde nečetl. Chirurgickým zásahem v mozku lze totiž způsobit, že každá hemisféra získá své vlastní vědomí. Je vtipné, že současné vědecké poznání vědomí je víc přitažené za vlasy než mnohé esoterické teorie a to jsme vlastně na úplném začátku.
Třetí kapitola se věnuje lidskému já. Jenže ono není. Pokud se totiž pokusíte své vlastní já nalézt, tak zjistíte, že náhle zmizí. Jen upozorňuji, že ten vnitřní hlas ve vaší hlavě nejste vy. Nejste tokem svých vlastních myšlenek a ani jím nejste, pokud ten tok vědomě vytváříte. Jen upozorňuji, že tohle není žádná esoterika. To si může snadno každý ověřit. (Logicky to však vyžaduje schopnost aspoň nějaké míry introspekce a obrácení do nitra.) Nedává vám to smysl? Nic si z toho nedělejte. Zkrátka se ukazuje, že nám uniká něco naprosto fundamentálního – samotné porozumění tomu, kdo vlastně jsme. Proto považuji tuto knihu za tak zásadní, protože vysvětluje, jak v této problematice může být spiritualita užitečná.
Čtvrtá kapitola se věnuje meditaci a vysvětlení proč je meditace tak přínosná. Už dávno se přišlo na její pozitivní vliv na fyzické a psychické zdraví, ale ten nekončí pouze u pozitivního fyziologického působení. Harris vysvětluje, že její přínos může být mnohem větší.
Pátá kapitola už jen uzavírá celou tuto knihu. Harris se zde věnuje problematice psychedelik, smrti a upozorňuje na problematiku spirituálních učitelů. Tahle kapitola je naprosto stěžejní, protože se konečně objevuje upozornění na zásadní význam entheogenů od seriózního vědce.
Skoro mám chuť říct, že jsem na tohle téma nic lepšího nečetl. A to jsem na tohle téma přečetl přes 200 knih. Co nejdřív si to budu muset přečíst znovu. Kniha je naštěstí docela stručná a tak se nikdo nemusí bát zbytečné ztráty času. Náročnějších pasáží obsahuje jen pár, jinak je nádherně srozumitelná. Pokud se zajímáte o duchovno a nedokážete svým ateistickým přátelům tento zájem vysvětlit, dejte jim tuto knihu. Tohle prostě doporučuju úplně všem. Možná se to nebude líbit nábožensky založeným jedincům, protože je kniha střízlivě racionální, ale to už je jejich problém. Nedostatky knihy jsou zanedbatelné. Za největší přínos považuji kombinaci ateistického autora a spirituálního obsahu. Jednoduše skvost. 95%

15 06.11.2017

Musím se přiznat, že jsem měl před čtením obavy, zda kniha nebude trochu ujetá. Viděl jsem totiž pár krátkých videí na youtubu a Jaroslav mi přišel trošku roztržitý. Zkrátka víc jako komik než znalý člověk. Ale když jsem začal číst, byl jsem rychle vyveden z omylu. Ze začátku se seznámíme s Jaroslavem ohledně jeho rodinného zázemí a pak již Jaroslav mluví o různých poměrně velmi aktuálních tématech. Je to částečně seřazené tím jak dospíval a získával poznání s časem. Narozdíl od spousty jiných esoteriků je u něj vidět vhled do světa, protože vše dokáže přirozeně vysvětlit. Mluví o životním poznání tak jednoduše, že jsou jím předávané informace přístupné každému. Čiší z toho takový ten životní optimismus, když člověk žije tím co říká. Jeho sdělení je velmi autentické a je z toho cítit, že je podložené i životní zkušeností. Další věcí co jsem si všiml, že Jaroslav často zmiňoval i jiné knihy a zdroje nebo dokumenty a bylo cítit, že je docela zorientovaný a nehlásá jen něco svého. Zkrátka jsem byl knihou velmi příjemně překvapen, protože v knize jsou zmiňována důležitá dnešní témata, čím trpí naše společnost. Rozhodně doporučuji k přečtení. Je vidět, že dobrý člověk ještě žije. Byla nádhera to číst, aspoň pro mě. Asi největší překvapení co jsem v poslední době zažil a to toho čtu docela dost. 90%

15 31.05.2015

Docela rozporuplná kniha. Rozhodně nedoporučuji číst jako první z této oblasti populárně vědeckého žánru. Aby byla kniha dostatečně srozumitelná je už potřeba mít určitou představu o dvou teoriích relativity a základech kvantové fyziky a souvislosti mezi světem elementárních částic a kosmologií. Taktéž se hodí chápat fyzikální princip černých děr. Před čtením této knihy bych tedy doporučil několik jiných snadnějších knih z tohoto žánru a po té co se člověk zorientuje přečíst si tuto knihu. Já osobně jsem při prvním čtení mnoho nepobral. Po několika letech jsem knihu četl podruhé už jsem toho pobral mnohem víc a nyní po třetím přečtení jsem porozuměl už skoro všemu, krom dvou drobností. Přečetl jsem totiž nedávno pár knih o fyzice (viz má historie) a tak jsem značné části knihy bez problémů porozuměl. V jiných knihách jsou totiž tyto teorie lépe a jednodušeji vysvětleny. Hawkingova kniha je skutečně příliš stručná. Ve velmi krátké knize shrnul objevy během snad 70. let částicové a relativistické fyziky a ty důležité popsal a vysvětlil. V knize tak třeba najdeme popis kvantového vypařování černých děr přímo od autora objevu. Jinak se věnuje všem důležitým objevům ve světě částicové fyziky a jejich dopadu na vznik a strukturu vesmíru. Postupně se dostane k jednotné teorii pole, ze které však popíše pouze úplné základy. Hawking se v průběhu výkladu dotýká určitých aspektů Boha jako Stvořitele vesmíru a tím z knihy částečně dělá zvláštně - fyzikálně zabarvený filozofický spis. Celá kniha se mi četla poněkud zvláštně, zřetelně jsem cítil, že tento pán skutečně přemýšlí jinak. Ne, že by kniha byla neohrabaně napsaná nebo nesrozumitelně, ale spíš myšlenkové obraty byly takového druhu, že mi znesnadňovaly čtení a kolikrát jsem musel odstavec přečíst dvakrát nebo třikrát, abych si text přeložil do mě srozumitelného jazyka, přestože nosná myšlenka nebyla nijak zvlášť komplikovaná. (Některé odstavce samozřejmě mnohem vícekrát.) Svým způsobem odhaluje myšlení autora ve své niternosti. Knihu bych tedy laikům nedoporučil a odkázal je na některý více populární text, avšak pro milovníky tohoto žánru je to naprostá povinnost - kniha je velmi krátká, stručná a nadčasová. Lze si tedy ověřit do jaké hloubky jste porozuměli relativistické a částicové fyzice v závislosti nakolik porozumíte této knize. 75%

15 20.10.2014

Mě to překvapilo. Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Tady se autor přesně trefil do mého vkusu. Nerozumím hodnocení. Přijde mi podhodnocené. Po několika letech mě zas něco silně oslovilo.
Naposledy mě tahle dostal Kulový blesk a Růže pro Algernon před 4 lety. A možná ještě Kořist od Crichtona před 5 lety. Jinak sem nic tak dobrého nečetl. To je taky dost podivné zjištění. (Rozptyl knih, co?)
To je tím, že beletrii čtu málo. Na mě to působilo jako thriller a horor dohromady. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to dost brutální. Čtení vyvolávalo úzkost a tak se mi dělalo trochu nevolno.
Vcítit se do hlavních postav bylo náročné. Víc a víc. Je to skutečně napínavé od začátku do konce. Navíc má autor literární talent. Postavy jsou uvěřitelné a věrohodné. To se mi moc líbilo. A pak celé technické řešení.
Vychází z toho, že pořád nevíme, co je vědomí a jak funguje. Připomíná to knihy od P. K. Dicka. Ten mívá v románech nějakou myšlenku nebo přesah. Tady žádná myšlenka není. Je to jen hodně napínavé.
Přesah si každý najde v tom, co hlavní postavy prožívají. Autor to napsal tak, že jsme postavám fakt hodně blízko. Teprve až poslední třetina byla slabá. Myslím, že hlavně proto, že to autor zbytečně přehnal.
Do té doby to bylo málem geniální. Rozhodně doporučuju. Jen to nadšení bude různé. Možná lidem vadí, že ten nápad s dějem není originální. Jsou takové i filmy. Já si cením využití neurologie a dojemných životů postav. 95%

14 20.05.2024

Neuvěřitelně snadno se to čte. Něco napsané s takovou lehkostí jsem snad ani nečetl. Musím ocenit naprostou absenci vaty. Každá věta je stručná a má svůj význam. Děj neuvěřitelně rychle ubíhá.
Četlo se to tak rychle, že se nad tím nedalo přemýšlet. Díky tomu jak to autor pojal, skoro úplně chybí napětí. Mě se to líbilo, ale za thriller bych to rozhodně neoznačil. Naopak je to příjemná odpočinková literatura.
Výborné čtení na víkend. V pátek začnete, v neděli skončíte. Já byl rychlejší. Dva dny jsem se dobře bavil. Tu plynulost musím ocenit. Je to rozdíl oproti náročným věcem. Jen se v tom nesmí hledat něco víc.
Autor tam dal snad všechny "zlé" státy a přesto to nepůsobí jako slátanina. Pro čtenáře promyšlených špionážních románů to není. Tohle je pro ty, co tenhle žánr nečtou. Moc hezká pohádka pro dospělé.
To nemyslím zle. Právě naopak. Je to o tom, jak dobré prozápadní síly opět zvítězí. :-) Kdo hodně čte podobné knihy, toho to zklame. Klidně bych to dal i dětem, které čtou mayovky. Přijde mi to podobné. 75% 3,5*

14 08.05.2024

Doporučuju hlavně kvůli popisu Velké francouzské revoluce. Autor pečlivě sleduje její průběh od roku 1789 do 1793. Prochází zásadní události a věnuje jim něco přes 100 stran. Teprve až pak začne mírně zrychlovat.
Díky tomu si o ní uděláme ucelenou představu. To je asi největší přínos, protože se jedná o jeden z klíčových okamžiků historie. Je to dost náročné na čtení. Raději nečekejte, že si uděláte úplně jasno.
Snad jen v případě, kdy se v historii 19. století velmi dobře vyznáte. Autor se totiž dějinám věnuje z pohledu soupeřících ideologií. Sekulární hnutí, národní, deismus intelektuálů, protestantismus a katolická církev.
Tady autor nešetří nikoho. Ani ideologie a náboženská hnutí. To je asi nejhorší, že dějiny nemají žádného kladného hrdinu. Ať to jsou státy, společenské třídy, církve, tak všichni se snaží urvat co nejvíc a neštítí se ničeho.
Tady to už na začátku projíždí bezvěrecká lůza, která následkem francouzské revoluce povraždila třetinu obyvatel. Jen za několik dní bylo zabito víc lidí než zvládla inkvizice za celou dobu ve Francii.
Proto autor jednu z podkapitol nazval výsměšně Volnost, rovnost, bratrství a genocida. Katastrofální následky revoluce vrhají na ideály osvícenství podivné světlo. Objevila se předzvěst genocid 20. století.
Napoleonské války se prakticky neřeší. Pak se věnuje vývoji národního uvědomění, vzniku marxismu a socialismu. Tato sekulární hnutí konkurovala křesťanství u nejchudších obyvatel, kteří pro církve nebyli finančně zajímaví.
Autor popisuje světové dění jen letmo. Soustřední se hlavně na Francii. Méně pak na Německo a Británii. Další státy omezeně. Rakousko-Uhersko a trochu Rusko a Itálie díky Vatikánu. Polsko kvůli zabrání Ruskem a Pruskem.
Místy se věnuje různým důležitým osobnostem. Tady je problém v tom, že to nabírá bulvární charakter. Spousta významných lidí je vykreslena jako ujeté osobnosti. Vypadá to, že nikdo z nich nebyl normální.
Na začátku se mi to moc líbilo, protože jsem se orientoval politicky i historicky. Jenže už druhá třetina začala být dost náročná na znalosti. Prosazení marxismu se mi zdálo nedostatečně zpracováno.
Autor zabíhá i do umění. Popisuje obrazy a věnuje se i hudbě. Je to povedené dílo a kniha je moc hezky udělaná. Je použit silnější trochu dřevitý papír, má to kvalitní vazbu a hezkou obálku. V textu je málo chyb, to začíná být vzácnost.
Kvůli umění to obsahuje obrazovou přílohu na křídovém papíře. Z knihy mám dobrý pocit, pokud znáte cílového čtenáře, výborný dárek. Nechápu, že tak zajímavou knihu četlo doteď jen 10 lidí.
Koho zajímá historie politických ideologií, tak rozhodně doporučuju. Těším se na další komentáře od vzdělanějších čtenářů. Mé znalosti to dalece přesahuje. Tohle vyžaduje širší pohled na historii.
Vyplatí se znát dějiny křesťanství, filozofie a politologie. Co se týče revolucí doporučuji Velké partnerství od Sackse, kde francouzskou a ruskou revoluci řeší. A dál Zrod moderního světa 1780–1914 od Baylyho.
Jedná se o stejné období a právě Bayly se mi jeví serióznější. I tady se ukazuje, že mi Panství kříže od Hollanda nesedlo. Zvláštně se to míjelo. Možná mi chybí víc znalostí, abych si to dokázal pospojovat. 85% 4,5*

14 01.02.2024

Sice je to brožura, ale má to moc krásnou obálku s lesklými prvky. A pak to má klopy a to vše výrazně zlepšuje výsledný dojem. Moc hezky udělané. Ale obsah je bohužel průměrný. Anotace zas slibuje příliš.
Důležitý je název. Jsou to především dějiny. Jednoznačně převažuje historická rovina, takže pokud někoho zajímá hlavně pohanství, bude zklamán. O samotném pohanství tam toho moc není.
Předně musím varovat nadšence do slovanství. O tom v knize není skoro nic. Pouze úplný základ. Dejme tomu tři stránky. Zmíněných pár bohů, pohanství v Rusku a některých dalších státech. Takže minimum informací.
Sice to napsali sympatizanti pohanství, ale je to odborná práce. Autoři sem řadí i starověký polyteismus a tak se zde objevuje náboženství antiky. Nejdříve stručně Řecko a pak Řím, kterému se věnují dvě kapitoly.
Jeho počátek do konce republiky a následně Římské císařství. Takže pozor, kdo si nespojuje antiku s pohanstvím, pro toho to začíná až na straně 115, kde je kapitola o Keltech a poté následují Germáni a další.
Na knize je deprimující, jakým způsobem se prosadilo křesťanství. Někteří první svatí jsou odporní antisemité. Politici nebo vládci, kteří křesťanství prosadili, se někdy projevili jako sprostí masoví vrazi.
Křesťanství je důležitou součástí naší historie, ale prosadilo se těžce nekřesťansky. Takže bych to doporučil hlavně křesťanům, aby byli konfrontovaní s tím, kolik fanatismu se v jejich víře může skrývat.
Pohanům jen v případě, kdy je skutečně zajímá, jak křesťanství postupně jejich víru likvidovalo. O tom totiž máme historické zápisy. Někdy třeba o tom, kolik tisíc lidí odmítlo křest a tak je bylo potřeba zabít.
Samozřejmě tento maniakální fanatismus prvních křesťanů nemá s Ježíšovým poselstvím moc společného. Ale není to tak, že by autoři křesťanství křivdili. Sice mu zjevně nefandí, ale sami křesťané si to zapsali...
V textu se objevuje podezřelý termín "moderní komentátoři". Kniha prý vznikala 20 let a tak autoři četli i nové práce a asi se jim moc nelíbily. Když na něco máte dlouho nějaký názor, tak ty nové se vám líbit nemusí.
Nemám znalosti to posoudit. Když jsem se zajímal o magii, tak jsem znal lidi, kteří se zabývali různými směry pohanství. Nerozuměl jsem tomu. Já jsem na pohanství neviděl nic zajímavého a nerozumím tomu ani teď.
Asi tam je nutný vztah s přírodou. Já mám vztah s civilizací. Zajímají mě tradice zaznamenané písemně. Přesto je mi osudu pohanství nesmírně líto. Je to bolestná a nenahraditelná ztráta přírodní spirituality.
Křesťanství zničilo pohanství ještě dřív, než se stihlo písemně zaznamenat. U antiky je to v pohodě, ale v případě Keltů a ostatních skoro úplně chybí písemné záznamy. A pokud je máme, tak od křesťanů.
Co nechápu, že v knize není obsah. Přitom to má kapitoly uspořádané podle hlavních oblastí a podkapitoly. To jako nebylo místo na jednu stránku? Jsem zvědavý, jak to budou hodnotit lidé, kteří tomu rozumí.
Je klidně možné, že tomu fatálně křivdím. Dal bych 4*, ale za chybějící obsah hvězda dolů. Přísnost musí být. Jinak to vidím stejně jako Elea. 77,5% 3,5*

14 17.10.2023

Tohle bylo překvapení! Koupil jsem to naslepo. Autorku ani její linii neznám, ale bylo mně to moc blízké. Další kniha, kde nezaujatost jde do háje. To je hezké. Tak dlouho se snažíte být objektivní až nevyhnutelně zjistíte, že to nejde.
Tak kvalitní buddhistické přednášky jsem nečekal. Editorka knihy předvedla vážně vynikající práci. Přednášky jsou srozumitelné a mají hlavu a patu. Výborné jako první seznámení s tibetským buddhismem.
Před čtením není nutná žádná znalost buddhismu. Neobsahuje to žádnou teorii. Výborné pro každého koho oslovuje vadžrajána. Obsahuje to některé základní praxe a jedna z kapitol pojednává o šesti parámitách.
Podání je v duchu nejlepších přednášek v BDC. (Chodil jsem tam v letech 2006 - 2012.) Forma výkladu je prakticky identická. To je asi dané tím, že od Karma Kagjü není k Drugpa Kagjü daleko. Moc se mi to líbilo.
Ostatně autorka se se 16. Karmapou setkala. Ale moc příběhů nezmiňuje. Soustředí se hlavně na uvádění praxe do života a jak k životu rozumně přistupovat. Výklad doplňují otázky a odpovědi na konci každé kapitoly.
Na textu je znát, že přednášející je praktikující buddhista. Koho zajímá, jak uplatnit moudrost buddhistických učení v životě, tak doporučuju. Je to skvěle napsané a hodí se to k opakovanému čtení. 90% 4,5*

14 26.03.2023

Poslední díl trilogie je jednoznačně nejlepší. Je vidět, že se Gentry s každou další knihou zlepšuje. Opět je to literárně vyspělejší. Kdyby se odstranily nelogičnosti a dostalo to větší smysl, bylo by to perfektní.
Jen se nad tím nesmí moc přemýšlet. Když se to udělá, začnou se objevovat nesrovnalosti. Je nutné to přijmout takové, jaké to je. Kdyby to byla obyčejná beletrie, tak by to snad nevadilo, ale u sci-fi to vadí.
Gentry a Clarke to s přemýšlením přehnali. Šli násilně za svou vizí a vůbec se nesnažili o uvěřitelnost. Je to příliš vyšroubované a chybí tomu volně plynoucí děj. Nesmyslné dějové zvraty působí křečovitě.
Lidé i hlavní postavy jednají nevěrohodně. Skoro všichni se chovají furt stejně. Navzdory tomu co zažili. Tím si autoři zjednodušili práci. Jenže se to pak špatně čte, když tomu člověk nevěří.
Hlavní postavy určitou dobu žijí mezi oktopavouky. Popis jejich civilizace byl na knize nejpoutavější. Co mě zarazilo, že jsem to četl podruhé, ale prakticky nic jsem si nepamatoval. Pouze jednu scénu ze samého závěru.
Doporučuju spíš náctiletým čtenářům. Ti nebudou tolik kritičtí a tak by se jim to mohlo líbit. A intelektuálně založeným lidem, kteří mají rádi, když se v knize řeší náboženství, Bůh a smysl vesmíru.
Nakonec jsem rád, že jsem to četl. Konec se opravdu povedl. Možná je trochu patetický a přeslazený, ale nevadí. Dojemný je určitě. Část závěru jsem po dočtení přečetl znovu. Tady se Gentry s Clarkem překonali.
Závěr je super, ale vracet se k tomu nebudu. To je mi trochu líto. Ani k Setkání s Rámou. Nechápu, co na tom lidi vidí. To už spíš k trilogii… Dějová linie Nicole a Richarda stála za to. A ten konec…
Jenže úžasné pasáže jsou znehodnoceny nečitelnou vatou. :( Poslední dva díly nemám a číst je nebudu. 70% 3,5*

14 06.08.2022

Tak tohle mě fakt nesedlo. A to je Zelazny můj oblíbený autor. Některé jeho práce jsou holt slabší. Opět jeho typický styl. Super nápady a bídné zpracování. Současní autoři se ukrutně rozepisují. Zelazny zas nevysvětluje vůbec nic.
Je přehnaně stručný. Musíte se umět chytnout sami a tak je to náročnější na čtení. Jenže po seznámení s hlavními postavami děj strašně dlouho stagnuje. Nevěděl jsem co se děje a jen tupě četl co hlavní postavy dělají.
Zelazny zde spojil řadu chronicky známých hororových prvků z 19. století, ale nějakým záhadným způsobem to vůbec nemá atmosféru. Očividně to bral tak, že on to vymyslel a atmosféra už je problém čtenáře.
Víc než polovinu knihy prakticky chybělo napětí. Takže jsem se pro to nedokázal nadchnout a četl to bez zájmu. Asi je to tak, že nedokážu ocenit knihu, která se na posledních 30 stranách exponenciálně zlepší.
Způsob zpracování je jedinečný. Ať už samotný vypravěč nebo použité hlavní postavy. A nakonec všechno začne dávat smysl. Na jednu stranu úchvatný zážitek, ale to co tomu předcházelo… :(
Velká otázka je překlad. Působí amatérsky jako z 90. let. Doporučuji příspěvek od tsal v diskusi. Ostatně Michael Bronec, který Zelaznyho vydává, v některých doslovech píše, jak je těžké ho překládat.
Třeba to Straky na vrbě někdy vydají. Pak bych si to schválně koupil. Tahle jenom 70%

14 13.11.2021

Nechápu tak vysoké hodnocení. (Nyní 94%.) Kvůli němu jsem to koupil. Takže dobře mi tak. :D Moje teorie je, že spousta lidí to četla kdysi v mládí a mají na to hezké sentimentální vzpomínky. A tak tomu dali 5*.
Není to špatné, ale ani nějak dobré. Číst to ve 14, tak by to na mě zapůsobilo asi dost jinak. Těžko říct. Autorka z původního mýtu odstranila nadpřirozené bytosti a dala tomu formu historického románu.
Jenže celému vyprávění chyběla dynamika. Působilo to jako nezúčastněná zpověď unaveného důchodce z pozdní doby bronzové. (1400 př. n. l.) Akorát v tomto případě se jedná o Thésea, krále Athén a dobrodruha.
Nejsilnější dojem je, jako kdyby nějaká archeoložka dostala v zaměstnání za úkol napsat román z doby řeckých mýtů. Jenže to napsala před 60 lety a pokud autor nezpracuje příběh nadčasově, tak to časem ztratí přitažlivost.
Doporučit se to dá asi jen nadšencům do historických románů. Současné čtenáře to nejspíš bude nudit. Dnes by možná bylo lepší fantasy pojetí. Ale to jen hádám. Dobré převedení mýtu o Théseovi. Ale nic víc.
Blíže komentáře u jednotlivých knih vydaných samostatně. Stačí se podívat na jejich hodnocení a je vidět, že něco nehraje. 70%

14 08.09.2021

Četl jsem to před rokem a za celou tu dobu jsem nebyl schopen dopsat komentář. Ta kniha za to nestojí. Proto komentář nemá závěr a je ho tak polovina. I tak je to dlouhý:
S knihou jsem se úplně minul. Vědět jaká bude, tak bych ji nekupoval. Jenže nevidím do budoucnosti. Nepatřím mezi čtenáře, kteří si libují v nízkém hodnocení. Představoval jsem si něco mnohem víc uceleného a kompletního.
Je to totiž jen část vzdělanosti. Sám autor na konci zmiňuje problém dvou kultur. Literárně-humanistickou a technicko-přírodovědnou. A tohle je pouze o té první. Dějiny, literatura a převážně humanitní zaměření.
Celý název je pro mě matoucí. Po dočtení navrhuju Stručné základy kulturní vzdělanosti pro použití ve společnosti. Mě to k porozumění přítomnosti nestačilo. Téměř chybí příběh vědy. Na tu zbylo jen 20(!) stran.
Přírodní vědy? Prakticky nic. Evoluce musí stačit. Jenže je to tak moc stručné, že ani jako souhrn humanitních disciplín to není dostačující. Šlo by namítnout, že jsem to měl poznat z Obsahu. Jenže problém není samotný výběr témat. Záleží jak je to napsané. A to z Obsahu nejde zjistit.
Není to klasická populárně naučná literatura.
Autor se spíš obrací přímo na čtenáře. Je to jako když vzdělaný člověk mluví z patra. Co musím rozhodně ocenit je inteligentní humor. Nic výstředního nebo přepjatého. Autor má úžasný důvtip. Neuráží, nezesměšňuje, humor tomu dává další rozměr. Je to spíš intelektuální zábava než naučný text.
Asi to bylo psané především pro německé čtenáře. Někdo to považuje za nevýhodu, ale mě se to naopak líbilo. Právě pro ten pohled z německé perspektivy. Lepší vhled do jejich dějin pak přináší pochopení jejich odlišného vztahu k národnímu státu. Lidé si totiž vliv rozdílného vývoje národů moc neuvědomují a přitom se to promítá do celé kultury a mentality. To bylo na knize nejvíc zajímavé. (Konec.)
Asi jsem měl moc vysoké nároky. První část jakože Vědění. Dějiny Evropy na 200 stranách proletěny snad stíhačkou. Pak literatura, umění a hudba. Cože?! Z ničeho jsem si nedokázal nic vzít. Kapitola o literatuře mě nedala žádný lepší nadhled. Vůbec nemám potřebu zmíněné knihy číst. Jen opakování ze střední školy. Ostatní to stejné. Obohacení téměř nulové a skoro 350 stran za mnou.
Pak přišli filozofové a různé filozofické směry. Na 30 stranách! Pak už zmíněná věda a jsme na straně 400. To je fičák! Jenže pořád čekám, kde je ta Vzdělanost. A pak přichází druhá část jakože Znalost. Nějaké 4 eseje a konec. Autor myšlenkově zůstal hluboko v minulém století. O psychoanalýze 6 stran. O Jungovi ani slovo.
Nepřekvapuje. Po ten konec jsem to psal 4 hodiny. Takže vzdávám dopsání. 70%

14 16.05.2021

Hodně zvláštní zážitek. Nechci tomu moc křivdit, ale faktem je, že je to nejvíc úchylná kniha, kterou jsem četl za poslední dva roky. Předtím to byl Houellebecq. Ani jsem o sobě nevěděl, jak moc jsem vlastně prudérní. :)
Tedy ne že by mě vadil sex v knize. Jenže to fakt není, co by člověk očekával. Uvítal bych knihu přirozenější. Nečtu severskou krimi ani podobné thrillery a tak mě nakonec pohorší psychologický román. :D
Zpracování je zvláštní. Dlouho je to tak nějak povrchní. Detektivní zápletka to oživí jen částečně. Po literárně umělecké stránce slabé. Psychika postav schematická. Právě zjednodušení postav bych u takového románu nečekal.
Je to však vystavěné jinak. Příběh se odehrává v sanatoriu a tak se řeší hlavně závěrečná část lidského života. A všudypřítomná smrt. Sledujeme životy pacientů a zdravotního personálu, který se musí s prostředím nějak vyrovnávat.
Ponoření do příběhu přijde nečekaně. Pacienti na detektivní vyšetřování různě reagují a nutnost vypořádat se tragickou událostí je nutí přehodnotit vlastní životy. U pacientů a personálu tak začne docházet k přirozenému osobnímu růstu.
Pozitivně hodnotím kvůli tomu jak je kniha ke konci dojemná. Sice jsem si toho moc neodnesl, ale jsem rád, že jsem to četl. Ta divná zkušenost stála za to. Rozhodně mě tento žánr zaujal a chci si podobných knih přečíst víc. Třeba mi to jen nesedlo. 80%

14 27.08.2020

Vůbec bych neřekl, že to psal King. Prostě jsem od autora hororů, tedy spíš béčkového žánru, nečekal tak vysokou literární kvalitu. To jsou holt ty moje předsudky. Zatím jsem od něj četl jen krátké povídky a teď tohle.
Měl jsem určitou představu, jaké originální nápady od něj můžu čekat. Jenže krátké povídky neumožňovaly celý Kingův projev. Zde už měl prostoru mnohem více. Nevím jestli je to u něj běžné, ale téměř až poetické podání mě u něj úplně šokovalo. Vůbec si tak nedokážu představit, že by podobným způsobem napsal román. Nyní jsem o to víc zvědavý na jeho další tvorbu.
Stejně se bojím, že je to hodnocené jen podle jména. Mám pocit, že jeho fanoušci jsou nadšení ať už napíše cokoli. A po přečtení knihy se jim ani nedivím. Bylo to překvapivě dobré. A proč tedy tak nízké hodnocení?
Nenacházím nějaký zvláštní důvod proč to doporučit. Mnoho trvalejších dojmů ve mně nezůstalo. Co mě zaujalo bylo Tělo. Právě tou poetickou hloubkou při návratu do dětství. A na plné čáře vítězí Čuňas. Ano jasně, bylo to poněkud laciné, ale rozesmálo mě to a toho si cením. Smutná povídka a uvnitř vtip.
Ale ostatní povídky? Sice dobře napsané, ale něco víc nenalézám. Skutečně dobré věci poznám tak, že mám chuť si je někdy přečíst znovu. Tady k tomu láká jen Čuňas. A pokud zrovna tohle vyniká, nejsem si knihou dost jistý.
Fanoušci Kinga si to stejně přečtou. Já bych to doporučil asi jen čtenářům povídek. Ale teď mě už opravdu láká přečíst si od něj něco dalšího. Zůstává zvědavost a očekávání. 75%

14 15.12.2019

Tahle kniha klame názvem i podnadpisem. Působí jako klasická motivační literatura, ale obsah má formu naučné literatury. V knihách osobního růstu se často nachází mnoho různých příběhů. Jenže často slouží jen jako příklady a mohou být klidně vymyšlené. Autor této knihy zvolil přesně opačný přístup.
V knize je 8 pečlivě zpracovaných témat. Všechny se zakládají na reálných událostech, které si autor podrobně nastudoval. Dostal jsem tak úplně něco jiného než jsem čekal. Místo motivační literatury velmi zajímavé eseje.
V úvodní kapitole vysvětluje, proč je cesta pokusu a omylu efektivnější než se snažit chybám vyhýbat. Poukazuje, že úspěch firem se podobá evolučním procesům. Firma se musí umět adaptovat na měnící se trh a zároveň umět inovovat. Druhá kapitola rozebírá vojenský neúspěch armády USA v Iráku.
Určitě nejzajímavější kapitola, protože obsahuje mnoho shrnutých informací, ke kterým se asi nedá jinak dostat, než si přečíst původní zdroje. Pojetím má blízko k literatuře faktu. Bibliografie u této kapitoly má 76 položek.
Další z kapitol se věnuje velmi aktuálnímu tématu: změně klimatu. Autor vysvětluje, že i kdyby byl problém v emisích CO2, tak vlastně není úplně zřejmé, jaká přesně přijmout opatření. Navíc jednání založené na názorech, ke kterým jsme přišli intuitivně, může vést ke zhoršení situace.
Racionální analýza a skutečné výpočty ukazují, že i zdánlivě jasný problém, jako snížení emisí CO2, může být s souvislostech mnohem komplikovanější. Všem klima-aktivistům rozhodně doporučuju.
Další kapitoly jsou o pomoci chudým zemím a finanční krizi. Celkový výběr témat, tak považuju za velmi atraktivní. Co je úžasné, že všechny kapitoly na sebe po motivační stránce myšlenkově navazují. Přes rozdílná témata má výklad úvod, postupné rozebrání problematiky a závěr.
Výsledné poučení jsme znali už na začátku, ale je vidět, že autor má celou teorii dobře promyšlenou a podloženou. Rozhodně doporučuju i těm, kdo jinak motivační literaturu a o osobním růstu nečtou. Je to zpracované perfektně.
Pro mě to nebylo příjemné čtení. Mám rigidní myšlení a chybám se snažím vyhýbat. Jenže snaha za každou cenu se vyhnout chybám vede ke stagnaci. Je třeba se umět naučit riskovat. Podle mě je kniha překvapivě kvalitní a vyplatí se přečíst. (Současné hodnocení – 73% mi nesedí.) 90%

14 09.10.2019

Výborně čtivé, ale ve srovnání s jeho ostatními romány slabší. Hailey nejlépe zvládá popis prostředí různých profesí, ale zde je příliš znát, že nečerpá z vlastní zkušenosti. Autenticita není tak opravdová jako v jiných románech.
Děj není lineární a vracíme se různě do minulosti. Hailey se totiž soustředí jak na životy hlavních protagonistů, tak na popis vyšetřování z procesní stránky. Samotné řešení kriminálních případů je jen jednou z linií románu a spíš se jedná o určitý výsek ze života policistů z oddělení vražd.
Největší nevýhodou je, že Hailey do knihy zařadil spoustu věcí, ale v ničem nejde dostatečně do hloubky. Částečně to působí jako hodně rozepsaná detektivka. Haileyho styl psaní, jeho postřehy a lehkou kritiku společenských nešvarů podle mě čtenáři detektivek moc neocení.
Celá kniha se perfektně četla. Detektiv je především zábavné čtení a až poté profesní román. Asi je to pochopitelné. Hailey jako policista nepracoval a díky problematice možná moc do hloubky ani jít nemohl. Doporučuju, ale pokud hledáte kvalitní detektivku, byl bych možná opatrný. 75%

14 25.06.2019

Tentokrát hodnotím čistě subjektivně. Jednoduše se mi to líbilo. Jako horor je to sice slabší, ale je to skvěle napsané. Zasazení příběhu do období druhé světové války se opravdu povedlo.
Na knize je fascinující, že asi nic v příběhu není originální. Opuštěný hrad, zámek nebo zde pevnost, to už bylo mnohokrát. Stejně jako některé postavy nebo průběh děje. Při čtení tak máte pocit, že čtete něco, co už jste někdy četli nebo viděli. Jenže to vůbec nevadí. Stejně nevíte co bude dál.
Autor totiž kombinuje spoustu různých prvků a neuvěřitelně dobře je spojuje. Řeší se náboženství, okultismus, upíři, ale třeba i antisemitismus, milostný příběh nebo rozdíly v archetypech vojáků Wehrmachtu a jednotek SS.
Na knize tak nejvíc oceňuji využití problematiky druhé světové války a spojení všeho v celistvý příběh. Děj je sice jednoduchý, ale nijak neuráží inteligenci čtenáře. Ten se občas něčeho dovtípí a tak čtení víc baví. 80%

14 18.01.2019

Od knihy jsem dostal úplně něco jiného než jsem čekal. Před čtením jsem si myslel, že se jedná o klasickou naučnou literaturu a popularizaci výzkumu vesmíru. Kniha je však mnohem víc autobiografií Chrise Hadfielda a jeho přístupu k životu.
Chris na prvních 20 stránkách shrne svůj život, který ho přivedl k dráze astronauta. Svěřuje se, že astronautem chtěl být od svých 9 let a mohlo by se tak zdát, že jeho život je splněný americký sen. Jenže je Kanaďan a jeho cesta za snem nebyla vůbec přímočará.
V další třetině knihy pak vysvětluje svůj životní postoj. Kniha je tak mnohem víc motivační literaturou než populárně naučnou knihou o vesmíru. Jenže Chris vůbec nemluví o úspěchu nebo získání bohatství. Popisuje svůj postoj k životu a vysvětluje jak mu tento postoj pomohl uskutečnit svůj sen. Na rozdíl od jiných knih o osobním růstu Chris vůbec nic nevnucuje a už vůbec nic nepodsouvá. Nikomu se nesnaží namluvit, že všichni můžeme být úspěšní a bohatí. Při čtení jsem musel znovu a znovu obdivovat jak je kniha úžasně napsaná. Chris totiž říká jen své osobní zkušenosti a dává je do souvislostí se svým kariérním úspěchem. V knize tak není vůbec nic vykonstruovaného a tomu co Chris říká tak ani nelze nic vytknout. Obávám se, že tohle žádná kniha o osobním růstu nepřekoná. Nejenom proto, že tyto knihy nepíší astronauti.
Chris dále popisuje svou kariéru astronauta. Krátce se zmíní o první a druhé návštěvě vesmíru a směřuje k vrcholu své kariéry – několikaměsíčnímu pobytu na ISS. Z knihy se tak dozvíme spoustu informací o práci astronauta. Od samotného výběrového řízení, mnoha školeních až po přípravu na cestu do vesmíru a výstup do volného prostoru. Tuto část knihy si tak užijí i ti, které zajímá samotný průzkum vesmíru. I zde Chris popisuje jak mu jeho asertivní přístup umožnil vyřešit překážky ať už v životě nebo kariéře zkušebního pilota a posléze astronauta.
Nakonec Chris popisuje svůj pobyt na ISS a svěřuje se jak prožitá doba ve vesmíru ovlivnila jeho budoucí život a ještě více změnila jeho myšlení. Z knihy je tak intenzivně cítit Efekt nadhledu*.
Před čtením jsem měl trochu pochybnosti. Samotné čtení mne velmi překvapilo a nakonec je to jedna z nejlepších knih co jsem četl. Jen těch technických informací tam možná mohlo být víc. Úžasná kniha. Koho zajímá jen vesmír, možná bude trochu zklamaný. Ale už název knihy mluví jasně: Chris vysvětluje jak přistupuje k životu a je úplně na vás co si z toho vezmete. Perfektní. 90%
* Efekt nadhledu:
wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Overview_effect
Video: https://www.youtube.com/watch?v=O1dTNf2WLpU

14 08.08.2017

Po přečtení mám velmi rozporuplné dojmy a opět jsem už od poloviny knihy trpěl nerozhodností, zda se přiklonit ke třem nebo čtyřem hvězdičkám. Během čtení jsem si pak usmyslel, že v případě dobrého závěru se přikloním k lepšímu hodnocení. Jenže ani závěr mě nepřesvědčil.
Už od začátku mě zklamala neuvěřitelná rozvláčnost knihy. Možná by to nevadilo, ale popisování poměrně samozřejmých skutečností pro mě bylo příliš únavné. Já si totiž nemyslím, že po knize šáhnou úplní laici, protože ti myslím mají úplně jiné starosti a zájmy. Pro někoho s větším zájmem o danou problematiku bude kniha dost nudná. Když to tak vezmu, tak spíš než jako naučná literatura to na mě působilo jako učebnice ne mezinárodních, ale civilizačních vztahů.
Prvních 200 stran je jakýmsi úvodem k samotnému Střetu civilizací. I v případě, že knihu vezme do ruky někdo bez orientace ve světovém dění, tak se dozví vše podstatné - ale! hlavně ve vztahu k první polovině 90. let. Značná část textu na mě působila poplatností své doby. Je taky možné, že kniha působila tak nudně, protože příliš zastarala a číst to před 20 lety by přineslo úplně jiný zážitek. Dnes už obsah knihy nikoho neohromí. Značná část toho co Huntington uvádí se totiž ve světě děje. Kdo tak očekává něco objevného a nebo sumu historických dat, bude asi zklamán. Nebo já aspoň jsem.
Další nevýhodou je, že spousta probírané látky se v knize dvakrát nebo i třikrát opakuje. Kniha je tak podle mě docela špatně strukturovaná. Proto jsem výše zmínil, že mi připomíná učebnici. Při čtení jsem přemýšlel, kde vlastně je v knize schovaná ta politologie. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že v nadprodukci slov. Tak jako nemám rád příliš stručné knihy, tak ještě víc se mi protiví zbytečně rozmělněný text.
Co se týče faktů, překvapilo mě, že dost často jsem s autorem nesouhlasil. Možná proto, že se ne úplně shoduju s americkým pohledem na svět. Kniha se věnuje hlavně období, kdy vyšla a do minulosti se vrací skutečně jen v nutných případech. Docela mě zklamalo, že historických dat bylo poměrně málo. A ještě více jsem postrádal některé střety, které byly zmíněny pouze okrajově. Mrzelo mě, že genocida Arménů byla zmíněna pouze letmo. Zarazilo mě, že v knize se autor nevěnoval převratu v Indonésii v roce 1965. Nebudu raději spekulovat proč. A v případě rozpadu Jugoslávie, kterému se autor věnuje celkem podrobně, mi zase chyběly příčiny. Možná proto, že ty příčiny ehm nejsou jak v případě Indonésie, tak Jugoslávie... No nic. Koho zajímá pohled na rozpad Jugoslávie, můžu doporučit tento dokument k zamyšlení:
http://www.csfd.cz/film/317635-weight-of-chains-the/komentare/
Musím pochválit, že Huntington jednoznačně určil nepřátele Západní civilizace: islám a multikulturalismus. Mám však obavy, že v přehršli textu tohle tak nějak zaniká. Knihu doporučuju všem koho tahle problematika zajímá a hlavně úplným laikům, protože kdo se v této oblasti orientuje, bude už spoustu věcí znát. Nikdo se nemusí bát, že knize nebude rozumět, všechno je velmi dobře vysvětleno, mnohdy zbytečně moc. Na knize je nejvíc děsivé, že přesně to před čím Huntington varoval se stalo. Američtí povýšení vládcové o této knize asi nikdy neslyšeli. To co se v dnešní době děje tak ještě více vyznívá jako záměr. Z USA se stává nepřítel své vlastní civilizace. Huntington měl pravdu a stává se tak novodobým prorokem. 75%

14 21.04.2017