ellypusik komentáře u knih
(SPOILER) Četlo se to velmi dobře. Velice napínavé a občas i vtipné. Chápu, že šlo o zobrazení lidských osudů, které jsou obtěžkány spoustou překážek, ale bylo to o na mě občas až příliš pesimistické. Rozumím poselství knihy, ale trochu více nějaké té dobré energie by neuškodilo. Konec byl za mě divný a hrozně smutný, protože to působilo, že jediná postava s čistou duší (druhá taková umřela už v půlce) dostane hroznou ránu, obrazně i doopravdy.
Líbí se mi, že se autor nebál poukázat na špatné zacházení nejenom Němců s "nepohodlnými", ale i Čechů s Němci na konci války. Zároveň smýšlení mladého muže bylo velice zajímavým prvkem knihy. Ta lehkovážnost a jakási pomíjivost myšlenek mne udržovala v pozoru. Několik myšlenek bylo za mě velice nadčasových a věřím, že i proto nesměla být kniha po svém prvním vydání znova publikována. Celou dobu jsem se snažila přijít na to, proč tento název. Zda jsou zbabělci starší generace, která na rozdíl od mladé žádné revoluce páchat nechce a utíkala (logicky) před ozbrojenými, nebo zda jsou zbabělci právě ti mladší, kteří se pouštějí ani neví často do čeho a v případě hlavního hrdiny pouze pro přísun popularity. Občas se v knize objevil pojem hrdina, ale přišel mi v kontextu často užit spíše jako ironie. Hlavní hrdina by se zbabělcem v určitých situacích mohl stát, ale konec ukázal opak. Tedy užití názvu mi zůstává příjemným vedením polemiky, jakou roli a zda vůbec nějakou hrál. Ať tak nebo tak, kniha je vynikající!
Já jako milovník ruské literatury mohu jedině jásat. Tato četba určitě není pro každého a je poměrně náročná. Knihy většinou čtu před spaním, ale u této jsem to nedokázala. Spoustu odstavců jsem si musela číst vícekrát než jsem přišla na správný smysl a podle mne je v tom ta dokonalost. Myslím si, že spousta ruských autorů, ať už Tolstoj, Nabokov nebo třeba Dostojevskij, dokáží jednu větu zaobalit do spousty dalších a v tom je to umění. Pro někoho "zbytečně zdlouhavé", pro mě vyjímečné a poutavé. Číst umí konec konců témeř každý, ale najít opravdový smysl schovaný ve větě? To už tak časté není. :)
Četlo se to jako vždy dobře a Brynzda umí zkrátka poutavě psát a vše popisovat. Nicméně příběh mne zklamal a obecně jsem byla z předešlých knížek o dost nadšenější. Chápu, že je to fikce, ale některé situace se mi zdály tak nereálné, že mě chuť číst i na chvíli přešla. Některé pasáže byly nedomyšlené a kazily příběhu celkový dojem. Moc jsem nechápala, jak může člověk, který je popisován jako velmi těžce raněn, neustále utíkat a bojovat. Chápu, že adrenalin v krvi dělá divy, ale občas mi to přišlo už moc. Přidaná kapka fantasy s mrtvou maminkou mě pobavila, ale do příběhu mi také neseděla. Mrzí mě to, Brynzda je skvělý a všechno co napsal, bylo excelentní... kromě tohoto.
Četla jsem od Bukowskiho již více děl a tento román mi přišel nejvydařenější. Ještě mne velmi zaujal Poštovní úřad a Všechny řitě světa i ta má. Nicméně Šunkový nářez nabízí čtenářům nahlédnout, jak autor prožíval dětství a dospívání. Odhalil - za mě - brutální chování svého otce a naprosto nepodporující chování své matky. Ve škole ani v kolektivu to taky neměl nejjednodušší a tohle všechno dost možná napomohlo vytvořit onu tvrdou slupku, do které se Bukowski zabalil. Dílo je humorné i deprimující zároveň. Také tu nechybí jeho typický štiplavý občas až nechutný humor, který buď máte rádi nebo ho nesnášíte. Za mě vynikající!
Mne se kniha četla skvěle. Autorka žádnou důležitou postavu nevykreslila jako "jen dobrou" nebo "jen špatnou". Každá měla svůj charakter a své důvody k danému počínání. Za mě opravdu skvělé a napínavé čtení, co mi nedalo spát.
Příběh byl koncipován trochu jinak než díly, co jsem četla předtím. Více mi vyhovovalo, když se čtenář seznámil s postavami a po 50-60 stranách někdo zemřel. Tady mne překvapilo, že jedna postava umřela na samém začátku a pak dlouho dlouho nic, ale je to jen o zvyku. Popisování přírody ani zde nezklamalo a velice oceňuji zasazení pytláctví a chránění přírody do příběhu. Z hlavních postav - kromě vyšetřovatelů - mi tentokrát nesedla žádná a líbila se mi jen postava první zemřelé a postava Rozinky, která se v příběhu moc neobjevovala. Zajímavou postavou byl také Ben, který jako jeden zmála chápal a chránil dění přírody. Děj měl možná až moc postav a vrah byl za mne více předvídatelný, než u předchozích dílů. Na čtivosti to však neubralo a stále je pro mne Klevisová vzorem v psaní detektivek kombinované s prvky přírodní prózy.
Nejlepší kniha s touto tématikou, co jsem kdy četla. Nejlepší kniha za posledních několik let vůbec. Plná emocí, mouder a životní motivace. Nikdy jsem u knihy (ani u filmu) nezaháněla 4x slzičky. Autorovi se klaním a doufám, že je v nebi ještě šťastnější než se považoval na (Z)zemi.
Já jako první četla Tiché roky, možná je to vlivem ještě tehdy netušící kvality, ale román se mi líbil nejvíce - přečetla jsem pak všechny.
Ve všech románech autorka pracuje s postavami velice zajímavě. Nikdo není dobrý ani zlý a s nikým se život nemaže.
U této knihy jsem nevěděla, že jde o - naštěstí - neexistující realitu a když jsem to zjistila, byla jsem zklamaná, protože se mi na autorce líbily právě ony realistické prvky. V druhé polovině knihy jsem se tak začetla, že jsem ji přečetla za jeden den. Zajímá vás, jak příběh skončí a co se s postavami stane. A pokud patříte mezi citlivější duše jako já, bude vám po přečtení úzko.
Autorka píše velice dobře! Určitě patří mezi nejčtivější české autory v dnešní době. Ale Tiché roky u mne už asi nic nepřekoná.
Poslouchala jsem jako audio knihu, kterou mohu jedině doporučit. Skvěle napsáno. Je to hořkosladké. Hodně surové pravdy a milých vtípků. Poslouchala jsem to s tatínkem, který je stejný ročník jako Kvido a chvílemi se opravdu upřímně smál a chvílemi mu bylo do pláče. Hodně silný prožitek.
Krásné čtení. Velice bohatá slovní zásoba a poutavý nádech. Doporučuji!
(SPOILER) I když mi bude Erika velice chybět, za mne pan Brynzda nezklamal. Kate je sympatická a působí minimálně teď ze začátku i mileji než její předchůdkyně. Konec knihy mi přišel zbytečně moc dramatický, na druhou stranu chápu, že chtěl spisovatel přitáhnout čtenáře na novou neznámou sérii.
V každé jeho knize zaznamenám nějaký vyšší motiv a něco k zamyšlení. Témata, která jsou stále v dnešní době ještě tabu jako např. pedofilie, homosexualita, promiskuita nebo v této knize incest. Líbí se mi, že Robert Brynzda, i když nepřímo, připomíná, že život obsahuje mnohá tajemství nám neodhalená. Co jednomu přijde normální, druhý nechápe.
Kniha mne dostala! Opravdu je velmi fascinující, - SPOILER - jak Brynzda dokáže v každé knize otevřít nějaké ostýchavé téma, ať to byla prostituce, homosexualita, pedofílie nebo nebezpečnost sociálních sítí. Líbí se mi jeho nápady a dojímá mě jaký rozhled ve světě a literatuře konkrétně má.
Úpřímně, děkuji za takového autora!
Kniha mne opravdu nadchla! Jakmile jsem si zvykla na spisovatelův osobitý styl psaní, byla to nádhera. Tolik literárních směrů smíchané do jednoho jsem ještě nezažila. Romantismus, novoklasicimus, symbolismus. Velmi i doporučuji jako maturitní četbu, jelikož se o tom dá krásně povídat. Příběh není dlouhý, ale obsahuje velmi mnoho.
Kniha se velmi dobře četla a občas mě i pobavilo.
Ovšem Orwell to pojal s naivním nádechem, a to mě tam občas vadilo.
Na druhou stranu tak asi ta doma vážně vypadala... každopádně znovu bych si to přečetla, ale co si budu u této knihy pamatovat, je děj popisující dobu, která byla a někde stále je. Režim, kdy jsou sice všichni strašně svobodní, ale když někdo řekne svůj názor, je po něm.
Tato kniha mě donutila, zamyslet se nad lidstvem.
Od knihy jsem měla velké očekávání. Určitě se naplnila čtivost, autorčin styl vypravování mi sedl a vizuální stránka se velice povedla. Nicméně překlad se mi nelíbil. Působilo to často jako strojové přeložení z angličtiny na pc. Některé věty opravdu nedávaly ani smysl, což kazilo celkový dojem.
Děj měl spád a byl chytlavý, ale prvních 250 stran se vše dělo velice pomalu a v posledních zejména 20 stran padalo jedno drama za druhých, což mi přišlo jako by už byla autorka tlačená to odevzdat nebo už sama chtěla knihu dopsat. Některé věci zůstaly nevyřešené, což mělo dodat možná záhadný dojem, ale mně to přišlo zkrátka nedotažené. Na prvotinu super, ale čekala jsem od bestselleru více.
Už dlouho mne něco tak nezaujalo. Napínavý a opravdu strhující příběh plných zajímavých záhad. Velmi mne zaujaly detaily, které měly návaznost na další dění v příběhu. Čtenář tak musí udržovat pozornost, což mne bavilo.
Oceňuji celkové zakončení příběhu. Děj se pro mě stal čtivým až zhruba v polovině, kde jsem si zvykla na naprosto bláznivý svět, kde probíhal boj s žralokem, útěk před lasičkami s monitory a lyžování na velkých peřinách. Nikdy jsem nebyla příznivcem magického realismu a ani tato kniha mě nenapomohla k opaku. (Vždy se ztrácím v tom, co je realita a co ne - ač o to samozřejmě jde - tak mne to vyvádí z míry. :D ) Nicméně velké finále to za mne mělo a poslední stránky jsem četla se zájmem a naplněným očekáváním, že v příběhu proběhne i něco jiného, než nekonečné hledání druhého město a poslouchání stále jiných teorií. Příběhu nechyběla jistá tajemnost klíčící už jen z toho, že čtenář nepozná jméno hlavního hrdiny. Ani vedlejší postavy nejsou blíže propracované a příběhu to dodává nádech tajemství a možnost širší představivosti a domýšlení si.
Čapkova dramata mi určitě sedla víc. Je to sice nadčasové dílo, ale vedlejší dějové linie mne nebavily a často mi nepřipadaly do celkového kontextu důležité. Chápu, že se hlavní hrdina měl vypořádat hlavně se sebou samým a ženy v jeho životě představovaly různé druhy lásky a tužeb, ale např. poslední jeho "ctitelka" se v příběhu sotva mihla a nepřišla mi pro příběh nijak důležitá. I tak pro mne Čapek zůstává mistrem a jeho díla budu číst dál. :)
Tak čtivou prózu jsem už dlouho nezažila. Příběh velice realistický až podle mne občas naturalistický odkrývá lidskou zlobu a chytá za srdce. Čtenář bude trpět společně s hlavním hrdinou. Zároveň vesnické motivy a zakomponovaný zpěv dodal příběhu milejší notu. Kniha přečtena během dvou dní, je tenká a velice čtivá. Zároveň člověku zanechá hořkou pachuť, protože ukazuje, že každý příběh nekončí dobře a ten nejhodnější člověk může jednoduše dopadnout nejhůř.