eraserhead komentáře u knih

Tahle kniha má fajn povídky. Dvě dokonce překračují hranici mezi sci-fi a horrorem a patří k tomu nejlepšímu z knihy. Jednou z nich je má hrozně moc oblíbená (poprvé jsem na ni narazil právě v horrorové antologii) Věrozvěst od Harry Harrisona, skvělý logický úder, který škodolibě musí potěšit každého ateistu. Druhou nakonec neskutečně mrazivá Nájemníci od Williama Tenna. Ostatní povídky barvitě načrtávají pestrost sci-fi žánru, jak tématicky, tak subžánrově a formálně. Prostě ta nejširší žánrová paleta (nutno zdůraznit, že kniha poprvé vyšla v roce 1980, takže nelze nahlížet z dnešní perspektivy). Sci-fi mě zrovna dvakrát nějak nebere, ale v takovýchto podobách ho mám i rád. Co mě na knize baví ale mnohem více a přijde mi nejzajímavější, to jsou krátké texty o historii a proměnách žánru. Pro mě, coby někoho, kdo se v tomto žánru zrovna dvakrát nevyzná, byť základní autory a některá díla, zná, to bylo velmi zajímavé čtení. 3,5*

6 01.03.2016

Tohle je prostě zvláštní kniha. Vezmu-li to po obsahové stránce, je neskutečně šílená, syrová a až nepříjemně realistická ve své výpovědní hodnotě. Naprostá šílenost z níž mrazí, bouří se nervy a člověk se až vzteká. Z hlediska čtenáře mi tato v podstatě literární found footage dvakrát nesedla. Místy byla až moc popisná, zabývala se dějově a příběhově nezáživnými věcmi a stavěla mě nutně do rozhodnutí stavět se k ní buď jako k souboru informací odkazujících ke skutečné události nebo jako k ne zrovna zajímavě napsanému příběhu, který v ich formě přeskakuje od postavy k postavě, od ich formy k er formě a to hne v několika časových rovinách. Takže z jedné strany kniha šílená ze druhé ne zrovna dobře čitelná a prožitelná.

25.02.2016

Nebudu-li počítat filmovou verzi Skrýše, tak tohle bylo před lety mé první setkání s Deanem R. Koontzem. Dodnes nevím, kde se ta kniha v mé knihovně vzala, kdo ji tam dal. Ale prostě tam byla, zaujala mě anotace a tak jsem se začetl a nechal se strhnout. Od té doby jsem jí četl už asi třikrát a pořád to funguje stejně, neztrácí ani trochu na zájmu a kvalitách. Dodnes je to má nejoblíbenější Koontzova kniha. Líbí se mi její multižánrovost, kdy z akčně mysteriózního začátku o hrdinovi zachraňujícím nevinné oběti, přechází přes atmosférický sci-fi horror v mlýně až k psychologickému dramatu v závěru. Výborně promyšlené, výborně napsané.

5 21.02.2016

Ellis je prostě mistr příběhů zdánlivě o ničem. Kdybych měl říct, o co v Království bukkake (čekal jsem, že v románu objevím nějaký důvod toho českého názvu, leč nenalezl, i když se k Ellisovi docela hodí) jde, asi bych řekl, že o herečku, která chce získat roli ve filmu. Na první pohled totiž o nic jiného nejde a příběh se zdá prázdný a o ničem. Přitom to je ale jeho hlavní smysl, neb vypráví o lidech, jejichž život je stejně prázdný jako zdánlivě Ellisovy příběhy o nich, kteří toto nic povýšili na životní smysl a z malicherných, nezajímavých a nedůležitých věcí svůj život vystavěli. Království Bukkake se četlo úplně parádně, strhlo mě to, chytlo, přeneslo do LA.

3 15.02.2016

Ta kniha je dost velká, dost hrubá a dost těžká na to, abyste s ní mohli fláknout každého, kdo vám bude tvrdit, že český horror neexistuje a nemá žádnou tradici. Tohle je nejen faktický, ale i technický a praktický důkaz, že nemluví pravdu. Nejvýraznější a nejvýznamnější žánrová kniha, která kdy, minimálně po listopadu, ale nebál bych se jít i dál, u nás vyšla. Tohle tady nikdy předtím nebylo. Tak výrazný úkaz pronikavosti, barvitosti i svéráznosti horroru v českém prostředí. Autor se s nelehkým úkolem (z něhož je však cítit záliba a koníček) popral zajímavě s náležitou pestrostí. Přednese před nás historii a zrod žánru v českém prostředí prostřednictvím různých věcí a osobností: ať už jednotlivých autorů, románů, kreseb, antologií, časopisů či klasických horrorových propriet. Tohle je nádherná procházka oblíbeným prostředím.

3 14.02.2016

Vždycky zde mou nejoblíbenější edici chválím, ale tentokrát mi moc radosti neudělala. Výběr tří autorových novel sám osobě moc nezaujal, navíc má sestupnou tendenci. První novela VÝSTŘEL Z KAZATELNY mě ještě docela bavila, taková příjemná, až jemně haškovská, anekdota, roztažená na několik kapitol.PÁŽE GUSTAVA ADOLFA zase mělo lehce shakespearovský odér, ale už tady jsem se začal trošku ztrácet v postavách a jistých drobných tématických a situačních nuancích. No a poslední novela POKUŠENÍ PESCAROVO jen zhustila všechny mnou vnímané neduhy novely předchozí. Naprosté ztracení v přehršli postav a jejich dialogů a činů. Těch postav tam je tak moc, že jsem prostě po pár stránkách rezignoval pokoušet se je od sebe nějak rozklíčovat a po dlouhé době uvažoval, že knihu nedočtu. Nakonec jsem ji dočetl, ale bylo to takové to nevnímavé čtení, vůbec jsem se nechytil a vůbec nevím, o čem to bylo. 2,5*

1 04.02.2016

Český upírský román od mladé autorky. Cítíte v tom už ten počáteční despekt? Ale chyba lávky. Jsem moc rád, že jsem se dostal do kontaktu s autorkou a tím se k její knize dostal, protože bych jí možná zcela minul. A to by byla obrovská škoda. kdybych to chtěl pojmout bulvárně, zkráceně a trochu zábavně, napsal bych, že takhle by vypadalo Stmívání, kdyby bylo bývalo horrorem. Jenže to bych Těm Nepohřbeným zcela jistě uškodil. Takže jinak, je radost číst upírský román od mladé autorky, kde jsou upíři krvežíznivými bestiemi, jakými vždycky byli a vždycky budou, ať už se budou snažit je stavět na modelingová mola, přední stránky lifestylových časopisů nebo do paprsků slunce, které je dělají tak třpytivými. Ne, Ti nepohřbení jsou krutí, hladoví, zmítaní chtíčem, žízní, touhou a vztekem. Jsou takoví, jaké je mám rád a jakými byli, než se upírský žánr vydal do bažin smradu a zapomnění. Ale nejsou to jen oni, Haidengerové Violeti jsou dobře vedené figurky v sice krutém (někdo tady zmiňoval, že je v románu hodně nevinných obětí: 1) Upíři si přece nikdy s nějakou nevinností své potravy hlavu nelámali; 2) Nikdo není nevinný), přesto tragickém, smutném a temném příběhu (ne)lidské zloby, krutosti a zvířeckosti. Na příběhu se mi hodně líbí a zaujalo mě hned několik věcí: Nesměřuje k opulentnímu vyvrcholení a nestojí na něm, celý příběh je sám o sobě zajímavý a silný, ten závěr není nic moc extra, jde v podstatě jen o konstatování nevyhnutelného. příběh není vůbec špatný (není ale ani nijak originální a překvapivý), ale ještě mnohem více se mi líbil způsob, jak je psaný. Autorka si zakládá na vhodnosti slov a přímosti v popisech. Nesnaží se opíjet květnatostí, přesto je její jazyk košatý, ale přímočarý. Líbil se mi i její originální přístup k upírům, kdy vůbec nebrala ohledy na letité mýty, ale prostě si legendu o upírech vystavěla sama úplně od začátku. Měl-li bych alespoň něco vytknout, byla by to ne zcela jasně uzavřená linie v současnosti, která sice dává smysl, ale po dočtení se trochu stává nadbytečnou. Jinak ale nejen v rámci upírského žánru, ale horroru obecně jedna z nejlepších českých knih, co jsem četl.

1 29.01.2016

První, v podstatě autobiografická část vzpomínek z cest mě bavila střídavě, nejvíce asi americké příběhy, ty italské už neměly tolik toho kouzla a byly spíše literárním převyprávěním. Nejvíce se mi líbila Werichova esej Klauni, výborně napsané, tématicky pestré. Hodně mě zaujal Werichův postoj k církvi a náboženství obecně. Při čtení povídek mi došlo, že od Wericha raději divadelní hry nebo vzpomínkové práce a Pohádky, ty mě nebavily skoro vůbec (nejvíc mě zaujala asi ta o zamilovaných basách), dočetl jsem je jen se notnou dávkou sebezapření. Ono, jak vidno, Werich byl opravdu asi spíše dramatikem a hercem než spisovatelem. Asi si budu muset spravit chuť sebranými divadelními hrami osvobozeného divadla.

2 25.01.2016

Kokta

Nějaký koktavý chtěl dobývat
půvaby jedné sličné paní,
a když chtěl ukázat,
jak rád
umřel by z toho milování,
uprostřed výkladů své tužby
jazyk mu vypověděl služby.
Svůj nástroj vyňal proto bez váhání
a ukázal naň se slovy:

"Promiňte mi mé zakoktání,
tenhle vám to však dopoví."

Mám hrozně rád, když (si) lidi nelžou a nezakrývají prosté a přirozené věci, nedělají z nich něco neexistujícího, když je to to nejlidštější. A přesně o tomhle je tahle útlá, sympatická, velmi zábavná a nejen jazykově krásná antologie galantně romantických erotizujících básní a veršů. Formou nádherné, obsahem úderné a nejednou až třeskutě humorné, dojmově velmi lidské. Ač se nejednou zabývá intimitou, vůbec není vulgární.

Trpělivý milenec

Ach, paní,
probůh,
rcete aspoň slovíčko,
zda milujete mne,
byť jenom maličko!

Jste poslední, jejž budu míti ráda!

Ach, to jsem rád,
že přijde na mne řada.

4 18.01.2016

Pro zasvěcené, kteří odhalují každou zmínku či narážku, velmi dobrá věc a příležitost nahlédnout na téma z jiných úhlů a pohledů. Pro nezasvěcené dobrá možnost jak se s Mistrovým dílem setkat a nechat se k němu nakopnout. Při takovémto rozsahu je jasné, že kvalita povídek bude trochu kolísat, jsou tu asi tři povídky, které mě vůbec nebavily a nezaujaly, jedna povídka mě doslova nudila skoro celou dobu ale v závěru se neskutečně zajímavě rozvinula a docela mě pohltila. Většina povídek je dobrých, hodně velká část povídek jsou parádní, nejednou vcelku originální (což je při zadaném tématu co říct). Z tématického hlediska povídky zabírají široké spektrum tématické palety. Už se těším na pokračování, ale ještě více mám chuť zase sáhnout po originálu, Mistrových povídkách.

8 18.01.2016

Yorikke. Jak kafkovsky to jméno zní. A vlastně celý ten román. Zpočátku až lehce neuvěřitelný (opravdu každý Amíkovi věřil, že je Němec? A opravdu se všude domluvil?) leč silně kritický, po přesunu na Yorikke naprosto šílený. Mám B. Travena hrozně rád, tohle je vlastěn jeho typický román, přesto nemůžu říci, že bych byl zcela spokojen.

2 09.01.2016

Hodně zábavná parodie na hrdinské dobrodružné příběhy své doby s neuvěřitelnou fantazií autora. Jen škoda, že druhá část je trošičku slabší. Ale i přesto jsem se bavil vrchovatě.

30.12.2015

Pokaždé když vezmu do ruky další Jiráskovu knihu, přemýšlím, co mě na jeho tvorbě tak hrozně baví. A stačí se začíst do prvních řádků a odpověď je vždycky stejná. Jirásek nepíše, on maluje slovy. Mám hrozně rád jeho češtinu. Kromě toho ale dokáže lehce uvrhnout do času a prostoru doby o které píše. Stejně jako v těchto dvou novelách. Na nichž je nejzajímavější to, že ač se obě odehrávají prakticky skoro ve stejné době, každá z nich je úplně jiná. Maryla je až shakespearovská komediální česká Illiada, zábavná, hravá, v podstatě veselá, čiší z ní radost, láska a pomíjivost lidských předsudků. Naproti tomu Zemanka je pravým opakem, je to smutné, nejasné, nepřímočaré drama, vykreslující danou dobu, lidi a jejich chování v pravém protikladu k Maryle. Obzvláště v dnešní době má co říct její svým způsobem jiráskovsky netypické ohlédnutí na jím tolik opěvovanou (po)husitskou dobu, neb v Zemance překvapivě trochu nakládá právě i husitům, respektive jejich následovníkům. A v obou případech tne do živého. Oba příběhy jsou sice tak trochu předvídatelné, ale přesto jeden končí stejně radostně jako druhý tragicky. V obou případech jsem ale dostal mile očekávanou dávku dobré literatury a krásné češtiny.

27.12.2015

Můj historicky první přečtený Palahniuk. Samozřejmě jsem viděl Klub rváčů a po čase i zjistil, že je to adaptace románu jistého autora, který se mezi některými mými známými stal takřka ikonou (a možná právě proto jsem se do něj nijak nehrnul), ale prostě jsem nějak neměl potřebu křížit s ním svou cestu. Pak jsem si ale přečetl anotaci Strašidel, dost mě to zaujalo a knihu si koupil. Pak se do ní začetl a zkoprněl. Strašidla jsou neuvěřitelná kniha - jak formou tak i obsahem. Opravdu povídkový román, kdy je řada samostatných a na sobě naprosto nezávislých povídek a básní propojena krátkou souvislou dějovou linií. A jak mě ta dějová linie skoro vůbec nebavila, jednotlivé povídky to nahrazovaly neskutečně obrovskou měrou. Protože jsou parádní, neskutečné, šílené. Palahniuk je mistr nápaditosti a představivosti. Pokud někdy na něco vymyšleného sedí heslo: "To nevymyslíš" tak právě na tyhle povídky. protože to opravdu nevymyslíš. Šílenost. Bizarnost. NEchutnost. Ale krása. Palahniuk odkrývá veškerá možná zákoutí lidské psychiky, chování a čehokoliv, co je spojeno s člověkem a lidstvím jako takovým, odhaluje veškeré možné jeji/jejich meze a nejednou je dokonce překračuje.

12 21.12.2015

Snad i pro svůj rozsah i tématické zaměření ohledně zájmu trošku kolísavá kniha. Je velmi zajímavá, přináší spoustu zajímavých informací a náhledů, nejen na nahlížení na vztahy žen a lesbismus v proudu času a kulturních i společenských proměnách, kromě toho ve velké míře probírá tento fenomen v literatuře. Ale také se v některých případech danému literárnímu dílo věnuje tak obsáhle a do hloubky, že to už ani pak není zajímavé. Kniha určitě zvláštní a zajímavá i v rámci časového odstupu (byla psána počátkem 80. let), kdy aktuálně nahlíží z odstupu a pohledu, který je dnes už trochu jinak, takže lze srovnávat a porovnávat co už se pohnulo někam jinam, co se zlepšilo apod. Ale některé zmiňované náhledy na lesbismus a vztahy žen třeba od dobových autorů, nejednou i dnes znějících jmen, jsou až šílené. Hrozně moc se mi líbilo neustálé prolínání témat leseb a žen obecně, kdy se motivy antilesbismus a antifeminismu/"antiženismu" prolínaly takřka bez jasných mezí a hranic.

1 13.12.2015

Doseděl je již tkřka klasik moderního českého horroru. Mám jeho tvorbu hrozně rád, v komunikaci je to velmi příjemný, sympatický a ochotný člověk, vždy se na jeho novou vydanou věc těším. Tady jsem se možná těšil trochu moc. Truhla ze zálivu smrti není vůbec špatná, to nevím, co b y se Dosedělovi muselo stát, aby napsal vyloženě něco špatného. Za ty roky je vypsaný, umí vybrousit charakter. Jen... Jen jsem prostě od něj četl lepší věci. Je mi hrozně sympatické, že nakonec Doseděl došel k tvorbě odehrávající se v domácím prostředí, vyloženě mě potěšil, že své příběhy zasazuje do jemu blízké lokality, takže je to takové domácké, přirozené a velmi uvěřitelné. Trošku mě překvapilo, kolik do svým dvou povídek (první a třetí) nacpal z okultismu a spiritismu (jako by hodně četl nebeletristickou tvorbu otomara Dvořáka). Musí se ale nechat, že to zvládl spojit s místními povídačkami docela zajímavě a uceleně. První povídka je nejslabší, takové, řekl bych, nevyužité, ten závěr je hrozně rychlý a vpodstatě jednoduchý. Druhá povídka jakoby do knihy (prezentované jako sbírka horrorových věcí) a Dosedělovy tvorby obecně (i když vzpomeňme na jeho Hazarda) nepatřila, je to příliš vážné, silně dramatické a prakticky nehorrorové. Ale horror svou náruč rozevírá čím dál více a svým způsobem to temné, nepříjemné a drásavé je. Velmi slušná práce. nejzajímavější je asi poslední povídka, kombinující hned několik horrorových prvků dohromady, což působí sympaticky. Obecně řečeno, tahle kniha je obrovským vstupem dobrodružnosti do Dosedělovy tvorby. Už te se ale těším na další jeho počiny.

3 24.11.2015

Román se rozjíždí ne až moc zajímavě a dlouho jsem si byl jist třemi hvězdami, ale postupně ve své naturalističnosti, syrovosti a (ne)lidskosti strhává a strhává, až zcela sevře šílenými dvěma závěrečnými kapitolami. Až se mi chce napsat klasický příběh z pomezí minulého a předminulého století z venkova o obyčejných lidech v obyčejných situacích, tedy přesně to, co dokáže zajmout a strhnout. A to, že se tak děje velmi pozvolna v přímé pměře přečtených stránek, nakonec vnímám jako velké plus. Po čase zase vydání mé oblíbené edice, kde se mi hrozně líbila předmluva, byť silně ineologicky zabarvená (tehdy to ale moc jinak nešlo), přesto i po odstranění toho balastu zajímavá neb autorovy osudy byly velmi zajímavé a v nejednom případě i neskutečné (byl např. prvním belgickým profesionálním spisovatelem a byl za to dost haněn).

1 21.11.2015

Já nevím, pro mě asi po Fantomasovi druhé knižní zklamání (ve smyslu očekávání-nenaplnění). Jako napsané je to hrozně dobře, ta hra se slovy, barvitost, rýmy, to všechno mě bavilo, ale tak nějak jsem, po několika zhlédnutých filmových verzích aobecném povědomí o příběhu, očekával trošku něco jiného. Hlavně mě po celou dobu vrtalo hlavou, proč se to jmenuje Faust, když se jeho postava v celé knize objevuje zhruba jen max v 35-40%, jinak se tam míhal přehršel různých jiných postav. Celkově mi to přijde jako soubor několika samostatných, na sobě nejednou zcela nezávislých příběhů, než souvislý děj. A taky tak nějak nechápu to neustálé odkazování k antice a používání antických postav, což ale bylo pro tehdejší dobu tak nějak typické. Ta kniha obsahuje spoustu skvělých, velmi vychytaných a rozumných částí, které mají smysl, sílu a nejednou i pravdu, ale jako celek mě zase až tak nenadchla.

1 11.11.2015

Dracula je prostě klasika. V podstatě jeden z předchůdců dnešní formy/subžánru found footage, v literární podobě. Deníkovou a dopisní formou vypráví příběh hned několika osob a jednoho monstra. Ač ne první, stal se ikonou žánru, určující, kanonickou.

6 06.11.2015

Obsahově a tématicky trošku nesourodá sbírka povídek, sdružující jak tradiční "salónní" mysteriózní spiritualismem načáchlé příběhy plné předtuch, podivných setkání či náznaků, tak i syrové horrory typické pro svou dobu. Celá kniha má hodně dobrodružný charakter, protáhne nás prakticky po celém světě, nelze si nevšimnout spisovatelovy aristokratické a "high class" "úchylky", což je trošku zábavnější, ví-li čtenář trochu více o jeho osobním životě. Obecně vztao je to kniha velmi zajímavá a příjemná, dýchá z ní aura stoletého stáří, atmosféra doby, v níž byla napsána a vydána, ač kroužící kolem jednoho žánru, je tématicky u jednotlivých povídek přesto pestrá a máte-li slabost pro starou archaizující češtinu, další bod ke spokojenosti je na světě. V rámci bádání v oblasti historie a historických pramenů českého horroru rozhodně příjemná záležitost.

29.10.2015