eraserhead komentáře u knih

V podstatě odpočinkové čtení. Některé básně jsou takové hodně jednoduché, čtenář se u nich zřejmě nedokáže napojit na tu vlnu a sílu, která je autory nutila napsat. Někdy ale autoři dokáží zaseknout. Třeba první sloka (trefná a přesná) básně Dům předků od Georgese Rodenbacha mě úplně dojala:

Nezapomeneš na ten dům,
jenž viděl kvést tvé první chvíle!
Mateřský dům! Dny věčně milé
v něm patří k nejlepším tvým dnům.

Hodně dobrá je také Balada (Vánoce zvířat) od Charlese van Lerberghea.

3 21.07.2016

Harry Nekroskop je zpátky. Sláva. Tedy, nejde o nějaký epochální a monumentální návrat, jen se prostě Lumley vrátil mezi druhého a třetího Nekroskopa a nacpal do něj děj dalších dvou knih. Což je na jednu stranu fajn (vrátil se Harry, děj se přesunul zpátky do našeho světa a do toho upírského se podívá - alespoň v této knize - jen na krátký okamžik, vrátili se staří démoničtí, atmosféričtí a hrůzu nahánějící upíři, pryč jsou načančaná fantasy směšná upírská princátka, fantasy je pryč, příběh zase zcivilněl a "realisticky" zdrsněl). Na druhou stranu ale už prostě nelze přijít s ničím novým (a Lumley se o to, snad i díky časovému ukotvení příběhu, moc nesnažil), takže se v podstatě jen recykluje již napsané. Taky se nelze vyhnout problematice znalostí následujících událostí. To je u prequelů a příběhů vložených do středu již známého universa prostě problém, protože nutně víte, jak to musí skončit nebo co se musí stát aby fungovalo to, co již bylo řečeno, že se stalo poté. A tady je ten závěr, respektive vyřešení (tedy fakt, proč se v dříve odvyprávěném později událém příběhu neobjevují a nezmiňují věci k nimž dojde v této knize - tedy, proč si to, sakra, Harry nepamatuje), zjevný již po pár stránkách, po několika narážkách. A nelze se tomu prostě vyhnout, pípá a bliká to v hlavě neustále. Je však třeba říci, že se s další knihou Lumley vypořádal dobře, nepokoušel se vymýšlet tak velký oslí můstek jako v případě předchozí bratrské trilogie, prostě jen zasadil příběh mezi již dvě napsané knihy. A spokojenost závisí na tom, nakolik je čtenář schopen tuto skutečnost vypustit a ignorovat. Pak to funguje jako další minimálně průměrně uspokojivý nekroskopský příběh. I když zde Lumley s Harrym dělá ne zrovna sympatické věci.

1 18.07.2016

Dvě krátké povídky a jedna nověla, které se odehrávají v různém čase, ale všehcny se tak nějak nakonec točí nebo alespoň otřou o druhou světovou válku. Skvělé je, že kvalitativně a schopností zaujmout, jsou seřazeny vzestupně. První, nejslabší, povídka TŘEŠŇOVÝ OSTROV reflektuje samotný závěr, poslední dny války. Probérá nhned několik zajímavých i neskutečných témat té doby a místa (např. kamikaze), přesto je nejnezajímavější. (**). KRÁTKÁ HISTORIE JEDNÉ BARABIZNY má až absurdně komický kafkovský nádech. Odhaluje člověka v celé jeho nahotě. (***) U poslední, takřka románové věci, BLÁZNIVÝ DRAK se to zpočátku nezdá, ale nakonec je to stejně o druhé světové válce. Historický exkurz do života sourozenců a jejich rodiny. Silně dojímavé. Velmi zajímavé. (****)

03.07.2016

Ta kniha mi dala přesně to, co jsem od ní očekával. Lehce nezáživné části o pohnutkách a záměrech, spojené s nudným podrobným popisem určitých nezáživných pasáží cesty, prošpikované zajímavými, vzdělávacími a odhalujícími částmi, hlavně ze života a zvyků domorodců. Plusem navíc je slovenština, která tomu dodává příjemnější nádech. Kniha se zdá hrozně tenká, říkal jsem si, že v ní toho asi moc nebude, nakonec obsahovala zajímavých informací více, než by se vůbec zdálo.

28.06.2016

Jednoduchá, ale velmi funkční a napínavá jízda. Laymon toho plácá dohromady docela dost, aby to zaujalo a navíc přidává několik drsných věcí, čímž se staví po bok Ketchuma a Lee. A má to skvělý závěr. 3.5*

2 25.06.2016

Další zářez série antologií propagující domácí horror. I tentokrát se najde několik velmi zajímavých povídek, ať už jde o klasicky nejlepší povídku svazku dua Boček & Zubík odhalující spojitost horroru a husí kůže nebo další zajímavou povídku Ludmily Svozilové Pompadůrka. Mile potěšil i zářez novicky v antologii Terezy Kodetové. Naneštěstí se zde najdou i slabé povídky, např. pointou vyloženě zkažené Varování z říše mrtvých. Antologie si pořád zachovává punc zajímavosti. Třeba tím, že tentokrát některé povídky tématicky odpovídají obrázku na obálce (hned první dvě, plus částečně ještě poslední), dále tím, že dává prostor mladým autorům a autorkám, jimž v nejednom případě poskytuje vůbec první možnost veřejného publikování. A ukazuje, že i v této bolasti se dá narazit na zajímavé příběhy. Někteří autoři a autorky potřebují ještě vypsat, ale nápady nemají vůbec špatné (Duše v krvi, Pomsta nenarozeného). Za největší negativum a smutný fakt považuji zjištění, že každý další svazek má méně stránek. Tento má sotva stovku. Což je docela smutné.

2 11.06.2016

Tohle patří k těm z mé strany trošku rozpačitým životopisům. možná proto,ž e se autor snažil o definitivní verzi. Jako mám hrozně rád de Maupassanta, jeho dílo a díky této knize jsem se dozvěděl, že on sám je minimálně stejně zajímavý jako jeho dílo. Líbilo se mi propojení jeho životních kroků s jeho dílem, respektive ukázky, z čeho jeho jednotlivá díla vycházela. Kniha sama o sobě je plná zajímavých a v nejednom případě i zábavných informací (pravda, asi není moc slušné smát se u popisování něčí demence, ale Maupassant v té době fakt dost hlásil a já se při čtení těch pasáží smál nahlas). Ta kniha vás potřebuje naprosto celého. Četla se mi docela pomalu, nejednou jsem se vracel, abych pobíral souvislosti a nacházel kontext. Ta kniha je fajn, pro milovníky de Maupassanta velmi přínostná, ale z hlediska čtení nebyla tak příjemná, jak bych čekal.

10.06.2016

Viděl jsem nejprve filmovou adaptaci a ta se mi docela i líbila a tak jsem se těšil po dlouhé době na dobrou Kingovu knihu. A zase jsem se sekl. Začátek byl dobrý, klasický King, ať už si říkal Bachman nebo ne. Jenže někde v půlce (od okamžiku, kdy hlavní hrdina odejde z domu a vyrazí hledat Cikány) se to celé rozsype a začne se to rochnit v nezáživné nudě. A nezachrání to ani občasné světlejší problesky v závěru. Myslím, že s tímhle ve filmové verzi udělali co mohli a trochu to zlepšili. Sakra, už rád bych si zase přečetl nějakou dobrou knihu od Kinga, poslední dobou mám ale nějak špatnou ruku nebo co... 2.5*

3 29.05.2016

Jedna z mých nejmilejších knih dětství a i po těch třiceti letech to je pořád stejně strhující a napínavé. Až mě překvapilo, jak je to místy drsné. Jen te, z dospělého pohledu mi tam trochu vadila absence nějakého pohlavního pudu a alespoň letmé nastínění sexuality (když už tedy ta kniha příjemně a dobře probírá všechno - od zabíjení dětí, po vraždění a kanibalismus). Ale skvělý návrat. Už to čtu synovi.

12 25.05.2016

Cudžiho román není vůbec lehká a jednoduchá záležitost. Nevypráví totiž příběh hlavní hrdinky, ale noří se přímo do ní samotné. A používá k tomu hned několik způsobů a forem. Vypráví přímo hrdinkou i jejím kamarádem, který urovnává její písemnosti, vypráví deníkovou formou, výtažky z dopisů a překladů, poznámkami kamaráda, přeskakuje v čase od hrdinčina dětství, do její dospělosti. Je to velmi zvláštní, na pohodové a odsýpající čtení ne zrovna moc lehké. Hlavně v závěru to nabírá až filosofický nádech, což ale celé knize dodává na zajímavosti. Byly doby, kdy bych podobnou knihu po několika stránkách odložil. Rozsahem podobnou knihu normálně čtu rychleji, tohle se prostě četlo pomaleji, protože to vyžadovalo pozornost, stačila chvilka nepozornosti a už jsem zjistil, že mi nic nedává smysl, protože se kniha otočila opět někam jinam. Přesto všechno to ale dokázalo chytnout a pohltit. Nedá se napsat o čem ta kniha vlastně je, protože i po důkladném zvážení se dá říci hned několik různých věcí. Podle mě je ta kniha ale o smrti. Podána ne nijak negativním stylem. O ní jsem při čtení přemýšlel nejvíce a odpovídalo to mému pohledu na ni. Možná v ní naleznete něco jiného. 3.5*

3 22.05.2016

Co čekat od knihy největšího slovenského psychopata nazvané Krajina kanibalov, která svým obalem odkazuje na filmové kanibalské klasiky žánru? Přesně to, co dostanete a příjemný bonus navíc v podobě překvapivě nadpřirozené linie příběhu (a to nic nespoileruji, rozjíždí se to hned v úvodu). Kromě hromady všeho očekávaného E. Pocha přihodí trochu nemilosrdné a popisné brutality, sexu a nechuťáren v krásně svižné a úderné podobě. E. pocha si hraje, s postavami i se čtenářem. Kniha je skvěle vizuálně a graficky zpracována. Výtku bych měl jen k jednomu jistému na první pohled nepravdivému a zavádějícímu údaji na obálce (lhostejno zda jde o pouhý vtip nebo okatý marketingový tah, mě to prostě nesedí a kazí mi to dojem z knihy) a k tomu, že jedna z linií příběhu mi přišla trochu nedotažená do konce, čekal jsem od ní více. Není to, ta druhá výtka, nic výrazného a na první pohled škodlivého, velkou roli v tom jistě hraje subjektivní pocit či očekávání, ale trochu to zamrzelo. Jinak pokud chcete drsnou oddechovou jízdu, tohle je přesně ono.

2 16.05.2016

Koontz dokáže napsat hodně dobré knihy, hodně slabé knihy a i knihy někde mezi tím. Tvář strachu je právě ta mezi. Blbé je, když máte Koontze pořád zažitého jako horrorového autora a i některé anotace knih k tomu směřují. A pak zjistíte, že čtete takřka skoro čistý thriller o sériovém vrahovi nahánějícího po mrakodrapu vydavatele horolezeckých časopisů a jeho přítelkyni. A takřka jediné, co to má společného s horrorem je fakt, že onen horolezec mívá věštěcká vidění, v nichž vidá oběti tohoto vraha. Musí se však nechat, že je to napsané poměrně svěžíma svižným stylem, jednoduše a přímo. Na druhou stranu je to ale zase lehce předvídatelné a s podivným, rádoby twistujícím závěrem. S ohledem na rok vydání a případně oblibu (sub)žánru je to ale uspokojivé čtení.

4 12.05.2016

S Eugenem O'Neillem jsem se úplně poprvé setkal prostřednictvím filmu Reds (1981), kde ho hrál Jack Nicholson. A byl mi tak trochu nesympatický. Takže když jsem narazil na jedno z jeho posledních děl, které je navíc dost podstatně biografické, neváhal jsem se s ním seznámit trochu hlouběji. Cesta dlouhým dnem do noci je velmi hloubavé rodinné drama sledující v podstatě nezvratný rozklad rodiny. Plné různých citací i citovatelných částí. Snad pro to autobiografické zaměření jde O'Neill opravdu až do nitra postav a jejich vzájemných vztahů, bez ohledu na následky pro kterékoliv z nich i samotného čtenáře.

1 08.05.2016

Uf, z té bratrské trilogie asi nejčtivější část. I když dojde k několika překvapivým zjištěním. Třeba že to zase až tak není bratrská trilogie, že něco, co je budováno několik stovek stran ve třech knihách je nakonec trošku jinak a nedojde k tomu, co by člověk čekal. Že Lumley rozjel tolik postavových a místně územních linií, že měl dost problémů to v závěru horko těžko nějak ukočírovat a všechno to poukončovat a tím pádem nutně došlo k několika opravdu rychlým a odfláknutým závěrům. Závěr nakonec prostě jen vyšumí, místo aby byl čtenář pohlcen a nadchnut, tak jako u některých závěrů původní pentalogie, tady jsem jen pokrčil rameny "Tak jo." Každopádně největší negativum - zatažení fantasy do původně horrorového příběhu, v této trilogii dokonce skoro naprosté nahrazení horroru drsnějším fantasy - zůstává. Z upírů zde nejde vůbec strach, většinou to jsou jen tragikomické figurky podobné spratkovitým puberťákům. A vzhledem k závěru jsem fakt zvědav, o čem budou další díly. Pokud si Lumley pomůže zase takovým stylem jako na začátku bratrské trilogie, asi ty knihy prostě zahodím.

2 02.05.2016

Ještě mám v živé paměti, když jsme si coby puberťáci donesli jako svatou relikvii videokazetu s tímto filmem, v počtu nějakých dvanácti se nacpali ke kámošovi do obýváku a zhlédli tenhle kultovní horror. A jak jsme byli trochu zklamaní, protože jsme zjistili, že je to až na pár vypjatých okamžiků tak nějak trochu nudné. Škoda, že na knižní verzi se muselo čekat tak dlouho (kdo věděl o nějakém slovenském vydání z roku 1995?). Proč zmiňuji film? Nevím jak dneska, ale pocházím z generace, která jako první viděla právě film. A to je vzhledem k literární předloze na škodu. Protože literární předloha hodně dlouho udržuje čtenáře v nejistotě a nádherně mlží. Jak by bylo nádherné číst Blattyho román bez znalosti tématu a filmové verze. Každopádně, jak je skoro pravidlem, kniha je mnohem lepší než film, je syrovější, drsnější, vypjatější, atmosféričtější (rozmluvy s posedlou Regan mají neskutečnou sílu a atmosféru, které se do filmu nepovedlo převést). Už si nevybavuji, kolik prostoru (a zda vůbec) ve filmu dostal policajt Kinderman, ale jeví se mi jako nejzajímavější postava příběhu. Je tak skvěle columbovsky nepříjemný a otravný. Nijak nezpochybňuji Exorcistovo místo v nesvaté trojici satanských příběhů (společně s Omen a Rosemary má děťátko). Na rozdíl od Omen, který je výborný jako kniha i film, do ní ale Exorcistu budu řadit hlavně pro literární předlohu.

4 13.04.2016

Poslední hrad je na tom trošku lépe, než predchozí úvodní díl nové série. Bezprostředně na něj navazuje a i koncem vede k dílu následujícímu. Klasický střed ságy, sám o sobě s největší pravděpodobností nefunkční. Tentokrát na střídačku ze světa vampýrů a našeho světa, takže se alespoň trochu vrátí špionážní linie. Největším problémem celého toho je, že Nekroskop již není schopen přijít s něčím novým, naopak v podstatě jen opakuje již řečené a speciálně tento díl doslova, několikrát se vrací k událostem, které se již udály a připomíná je čtenářům znovu (snad kdyby náhodou trpěli ztrátou paměti nebo kdyby tohle byla první kniha Nekroskopa, s níž se seznámili). nečtu knihy hned po sobě, úvodní pentalogii jsem četl naposled před nějakými pěti lety, ale i přesto mi tyhle návraty pěkně lezly krkem. Dalším trochu potěšujícím faktem je, že se na okamžik vrátí klasický a čistý Nekroskopský horror, ale až v samotném závěru knihy, takže společně s předhcodí knihou trvá několik stovek stran, než na něj přijde řada. To je až skoro žalostné. Vrátí se také ostré a explicitné erotické/porno scény. Alespoň ty potěší. I přesto to je pořád nezáživné a nudné, ne sice jako předchozí díl, ale kouzlo Nekroskopa je, zdá se, nadobro pryč. Nedokážu si představit, o čem budou ty další díly a chuť se do nich začíst je menší a menší. 2.5*

3 08.04.2016

Pozitivní stránkou příběhu je, že ve vás celou dobu udržuje stejně silnou nejistotu, jako v hlavní hrdince. Ta neschopnost přiklonit se na stranu psychologického úpadku osobnosti nebo duchařského útoku ze záhrobí by jinde byla na škodu, ve Straubově čistě středovém (ve smyslu, že linie příběhu neskáče ani k jedné variantě, ale prostě plyne souměrně a jednotvárně středem) se jeví celkem pozitivně. Podobně na tom je prakticky komplexní nesympatičnost všech hlavních postav, z nichž nakonec trčí ryze horrorově spratkovitá vlastní matkou zavražděná holčička. Šmouhou na tomhle všem je snad proto ne zcela výrazný závěr.

1 26.03.2016

Ten pocit zklamání, kdy jsem se ke knize dostal jako ke sbírce horrorových povídek a v průběhu čtení zjistil, že z devíti obsažených příspěvků, se za čistě horrorovou se dá uznat jedna jediná povídka, s přivřením obou očí pak ještě dvě další, byl rychle rozevlát a zahnán do kouta autorovým syrovým stylem a přístupem k tvorbě. Obsahově velmi různorodá sbírka, která však je zastřešena různým typem titulní krutosti, ať už jde o démonicky bizarně surrealistickou první povídku ŘÍŠE, čarodějnickou KNĚŽKU, hodně silnou SMRT GLADIÁTORA, zvláštní trojpodobenství ŽÍT nebo torture gore kousek MRTVÍ MI ODPUSTÍ. To vše doplněno futuristicko postapokalyptickým ekologickým poselstvím PRACH, romantickými LETENKAMI DO N. Y. a silně erotickou závěrečnou povídkou PRASATA. Zvláštností Hlaváčkovy tvorby v této knize je, že když už není povídka vyprávěna v ICH formě celá, minimálně jedna postava každé povídky vypráví v ICH formě. Což je trochu zvláštní a neustálé přecházení mezi ICH a ER formou může působit nesympaticky, Hlaváček si s tím ovšem radí velmi skvěle. Trochu mě zaráží, že se o autorovi neví více (nebo alespoň já nevím), jeho styl mi přišel hodně sympatický a trefil se do mého gusta.

4 23.03.2016

Už když jsem zjistil, do jakých rozměrů a kolika částí tahle upíří série narostla, jsem se obával. A když jsem se po prvních pěti (relativně) hodně slušných, atmosférických a horrorových částí začetl do části šesté, mé nejhorší obavy se naplnily. Protože když v úvodních cca 120 stranách dějová linie a jednotlivé postavy přeskakovaly po zhruba třech čtyřech stoletích (s měnšími odhcylkami až do tisíců let), na fantasy úpadek série bylo zaděláno. Ano, pouhý jeden fantasy odskok (ve třetím díle) od jinak čistě horrorového thrilleru dokázal zřejmě zničit celou sérii, protože se autor chytl toho nejslabšího a nejprostšího, s čím ve své původní pentalogii přišel. Věřím, že je fantasy pohádka o upírských vládcích, obývajících honosná sídla s názvy jako Kurví věž, čtenářsky a zájmově sympatická, ale mě to zkazilo celý předchozí dojem, který jsem skoro dvě desetiletí z Nekroskopa měl. Z původně bondovského spionážního upríského horroru se stává infantilnější verze Her o trůny říznutá Hobitem. Což je samozřejmě nadsázka, ale když se po skoro dvouset stránkách dějová linie konečně ustálila jak časově tak i postavově, aby postupeč času ještě více zeštíhlela na jednoho putujícho (proč musí ve fantasy pořád někdo někam putovat? a Potkávat podivné existence?), už se to číst dalo. Ale pořád to byla nuda. Z děsivých a brutálních upírských bestií se už zase staly načančaní komičtí modelové, karikatury všeho upírského, respektive toho, co mám na upírství rád. Napětí zmizelo, o hororru a strachu ani nemluvě. Navíc je to hrozně převídatelné. Protože pokud jste četli jeden jediný fantasy příběh, četli jste tento. Z původně originálního spojení několika žánrů se stala bezduchá, nic neříkající vata. Tady bude má obsedantně chronická porucha dočítat rozečtené opravdu trpět.

1 21.03.2016

Tak hrozně moc svádí napsat, že Ferenc Móra byl maďarským Haškem. A nebylo by to daleko od pravdy. Jenže Móra dokáže být i vážný, podchycovat a vyzdvihovat dobré vlastnosti člověka a lidství obecně, ne jen ironicky švihat padni komu padni. Což jeho dílo, minimálně v této povídkové knize, činí jetšě zajímavějším, duchaplnějším a hlubšíém (aniž bych Haška jakkoliv podceňoval). Sbírka povídek Věřím v člověka už svým názvem jasně a přímo odkazuje ke svému obsahu, zaměření a povaze. Novela Vzkříšení Hannibala je pak úsmvně podanou obžalobou hurá vlastenčení a šovinismu. Mórovi se musí nechat, že svými lehce přesto silně podanými povídkami dokázal zasáhnout i tak skrz na skrz misantropismem prolezlé srdce, jako je to mé.

3 12.03.2016